Kavka obecná - Corvus monedula

Proč vám chci dnes představit kavku? Na to je jednoduchá odpověď. Ze dvou důvodů. Jednak mám pár fotografií, proč je tedy sušit doma? A taky proto, že o kavce se může docela dobře povídat, i když toho ptáka zná téměř každý. Ne však každý kavku pozná, když mu letí zrovna před nosem. V tom je trochu paradox, není-liž pravda?

Kavku řadíme do čeledi krkavcovitých, Corvidae, Leach 1820. Dříve však nesla čeleď pojmenování havranovití. Klůz ve svých tabulkách z roku 1965 používá již pojmenování čeledi krkavcovití, ale ještě před tím, v roce 1949, vydává Alois Mikula v nakladatelství Brázda knížku Naši havranovití. Systém použitý pro nové české názvosloví vypočítává celkem 122 rozličných druhů, které jsou dále rozděleny do 22 rodů. Českých rodových jmen máme méně, protože hodně ptáků příbuzných rodů si je navzájem velmi podobných a bylo by proto nesmyslem hledat pro každý rod vlastní jméno. Více rodů z takového důvodu nese jméno straka nebo sojka. Nejrozsáhlejším rodem je potom rod Corvus, který zahrnuje na 44 různých druhů ptáků (což je více než třetina počtu celé čeledi), kteří jsou si opět velice podobní. Pokud se týká českých jmen, nemají ptáci tohoto rodu jednotné rodové jméno. To proto, že jejich česká jména vznikla dříve než ornitologie a systematika zavedená Linném. Jsou to vrány, krkavci, kavky nebo havrani. Samozřejmě, že existují všelijací maximalisté, kterým to nedá spát a nejraději by přejmenovali všechno, nedovedu si však představit, jaký zmatek by nám to přineslo. Již dnes se zatraceně velké množství lidí domnívá, že havran je samec od vrány. A když jim řeknete, že není, útočí otázkou: a jak je poznáš? Inu, třeba podle toho jak letí. Podle letu.

Jestliže jsou krkavcovití, jako skupina našich ptáků, ve výrazném rozmachu, u některých druhů stoupnul jejich počet v posledních letech nebývale, o kavce se to tak říci nedá. Kavka je svým chováním do určité míry zvláštní. Dá se říci, že je stěhovavá nebo lépe snad řečeno kočovná. Kavky se sice i na zimu stěhují, to znamená, že jsou tažné, ale současně i mění svoje hnízdiště, aby hnízdily někde jinde, kde si na ně lidé již nepamatují. Naše kavky pak v převážné míře na zimu odlétají a to jihozápadním směrem někam do Francie a Španělska. Neznamená to však, že v zimě u nás žádnou kavku neuvidíme. Přitáhnou k nám jiné kavky od východu a často je vidíme ve společných hejnech s havrany. Některé naše kavky z městských populací však zůstávají asi i přes zimu u nás.

Četl jsem v naší literatuře, že havrani jsou ptáci společenští a rádi se připojují ke kavkám nebo i k špačkům. To je sice náramná pravda, v Praze ten jev můžete pozorovat zcela pravidelně, ale jak byl popsán, nebyl správně pochopen. Opak je pravdou! Kavky a špačci se skutečně při sběru potravy připojují k havranům, kavky v zimě často dokonce létají s havrany ve společných hejnech, ale vysvětlení je prosté. Přítomnost silných a mistrovsky létajících havranů jim poskytuje bezpečí. Jestliže jsou krkavcovití největšími ptáky z řádu pěvců, potom kavka je asi nejmenším a nejslabším z našich krkavcovitých. Pokud se bude pohybovat sama, může se stát kořistí samice krahujce docela dobře, ale pohybuje-li se společně s havrany, potom si krahujec dobře rozmyslí, aby se vůbec ukázal. A opačně. Havran se vůči slabším kavkám a špačkům nechová jako predátor. To taková sojka by se zcela jistě snažila špačka ulovit, pokud by se přiblížil příliš blízko.

Kavky hnízdí nejraději v dutinách starých stromů, v puklinách skal nebo v různých výběžcích ve zdivu, dokonce zaletují až do komínů. Proto je často vidíme okolo hradních zřícenin a starých domů, v Praze milují starou architekturu. Pozoroval jsem je na gotické Prašné bráně nebo je často vidíme na secesních budovách v Holešovicích a Bubnech. Moderní architektura jim nic neříká a já sám, pokud o tom přemýšlím, jim musím dát za pravdu. Mají dobrý vkus. Jejich společenské chování je hodno podrobného výzkumu. Nedá se sice říci, že hnízdí přímo v koloniích, ale hnízdí blízko sebe a na druhou stranu jsem opravdu neviděl, aby někde hnízdil skutečně osamocený pár a široko daleko žádný jiný. Pozoroval jsem kavky v loňském roce ve Františkových Lázních. Většina jich hnízdila někde ve výběžcích klasicistních budov. Ráno sbíraly potravu na pečlivě stříhaných trávnících pod starými stromy. Lidem nevěnovaly sebemenší pozornost. Přes noc asi napadalo dolů značné množství nějakého hmyzu, housenek a podobných neodolatelných lahůdek, na trávnících se činili všichni, od sýkor přes kosy, drozdy, kvíčaly, až po kavky. Teprve k polednímu začaly mít kavky zájem i o piškoty a rohlíky, které jim házeli lázeňští hosté. V brzkém odpoledni pak pořádaly kavky nějaké slety, či besedy na vyvýšených místech a hejno si někdy pocvičilo i několik leteckých koleček, než se najednou opět rozlétly každá za svými povinnostmi. Jednou jsem pozoroval odlet kavek v Havlíčkově Brodě. Na tamním nádraží byla vždy, kdykoliv jsem se tam vyskytnul, docela početná kolonie kavek. Jednou, takhle koncem října, měla žena třídní sraz a já jsem vyfasoval funkci řidiče. Auto jsem zaparkoval poblíž nádraží a chodil raději po městě, než abych pozoroval dámy, jak si ukazují fotky dětí a lejou do sebe dobroty. Nerad se na to dívám, když mi suchem pukají rty. Takhle před tím nádražím byl most přes trať, za ním pak nějaký park nebo zahrada se starými, vysokými stromy. Noc byla nádherná, noční obloha jako vymetená, bez mráčku a byl asi úplněk, protože nad tím vším visel měsíc jako zlatý talíř. Na ty staré stromy se neustále sletovala menší hejna kavek, posléze to v noci vypadalo, že stromům opět narostlo listí. Hluk a povyk to byl náramný, až jsem nakonec začal litovat lidi, kteří bydleli v okolí. Někdy takhle před půlnocí se však celé tohle opravdu velké shromáždění jako na jeden povel najednou zvedlo do vzduchu a celé ohromné hejno odtáhlo někam směrem k jihozápadu. Najednou nastal klid a to ticho bylo až strašidelné. Jenom škoda, že takové divadlo neumím nafotit. I celá ta organizace je přímo neskutečná, jako kdyby nějaká jejich cestovní kancelář pořádala zálet do Francie. Prosím vás, už sou tady z Hlinska? A co Šlapánov, už sou tady ze Šlapánova? Jó tamhle! Chybí někdo? Néé! Tak letíme panstvo! A na jaře zase pěkně zpátky!

Tuším, že někdy v loňském roce byla založena při ČSO studijní skupina pro výzkum kavek, protože prý ve východních Čechách ubývají. To nedovedu posoudit, třeba v Brodě jsem pár let nebyl. Ovšem v Praze jejich počet utěšeně roste, přičemž se situace v historické době několikrát změnila. Kavky byly, pak nebyly, aby najednou zase byly. Třeba Veleslav Wahl ve své knize Pražské ptactvo, která vyšla ve druhém vydání v roce 1945, píše, že v Praze dnes nikde nehnízdí. Asi nejbližší kolonie kavek z té doby byla v okolí Berounky u Srbska. V Praze byly kavky k vidění jen v zimě. Wahl o tom píše: Na podzimním průtahu přichází nejprve do předměstí přibližně ve stejnou dobu jako havrani, ve druhé polovině října. Hejna se později zvětšují a menší skupiny vidíme potom i uvnitř města, zvláště často v okolí reálky v Ječné ulici, na Albertově a Karlově náměstí. Koncem března a počátkem dubna z města vymizí. Zatímco byly kavky koncem devatenáctého století v Praze hojné (Frič), někdy ve třicátých letech minulého století z Prahy zmizely. Profesor Komárek pak vyslovil názor, že do polí to měly pražské kavky příliš daleko a proto město opustily. Jenže dnešní pražské kavky to mají do polí ještě mnohem dále, ale zase se do města stěhují. Podle zpráv pak vznikla malá kolonie kavek v topolech mezi Lahovicemi a Zbraslaví. To tenkrát ještě nebyla Praha a Veleslav Wahl byl již komunisty popraven. Některé zprávy pak hovoří o kavkách na letohrádku Hvězda, kde jsem je ovšem nikdy neviděl. První kavky jsem zaznamenal koncem sedmdesátých let na Prašné bráně přímo v centru Prahy a další pak na domech naproti bývalému Denisovu nádraží. Jo, teď jsem si vzpomněl, Denis vyšel z módy, Němci mu na Malé Straně sundali pomník, nádraží přejmenovali na Těšnov a nakonec ho zbourali docela. Následně se začaly kavky objevovat v blízkosti řeky v Holešovicích a Bubnech. Po tom zbourání, časově to sedí. Potom ve starých topolech na Kampě naproti Národnímu divadlu. Staleté topoly byly však posléze vykáceny. V dnešní době jsou kavky stále častější v mapovacích čtvercích podél řeky od Holešovic až po Smíchov, v centru města po obou březích. Vůbec není vyloučeno, že jejich současná přítomnost je podporovaná i hnízdní přítomností havranů v Praze. První havrani prý hnízdili ve vilové čtvrti na Hanspaulce a jejím zakladatelem byl údajně pták uniklý ze zajetí. V současnosti jsou havraní kolonie na několika místech. Pravidelně můžete vidět kavky při sběru potravy společně s havrany. Dopravní ruch nebo lidé v jejich blízkosti jim zřejmě nevadí. Situaci dovedou vyhodnotit až zázračně správně. Jeden známý chovatel, povoláním taxikář, mi vyprávěl, jak přímo na Václavském náměstí viděl kavku, která ukradla německému turistovi opečenou klobásu přímo pod rukou.

Jak se zdá, naše vědomosti o tom, jak to v přírodě chodí, jsou v zajetí mylných představ, všelijakých klišé, případně vlastní slepoty. Prý mizí ptáci. Že jsou však desítky druhů, které naopak přibývají, to neuslyšíte. Že ubývá zeleně. Sem tam slyšíte nějaký slabý hlásek, většinou nějakého odborníka z lesní správy, který tvrdí, že naopak lesů přibývá. Nikoho to nezajímá. Povodně jsou, protože ubývají lesy, které mohly tu vodu zadržet a basta. Naším ideálem zřejmě je obnova pralesů. Proč ne? V takovém pralese nejen, že nemusíte vůbec pracovat, kácet, sázet, probírat, sekat trávu, ale ono je to dokonce přísně zakázáno! Stačí jen chodit s rukama za zády a dávat pozor, aby si tam třeba někdo neodskočil ulevit. Za slušný peníze, samo sebou. Já nevím jak kdo, ale zelenej nejsem, ovšem pro jistotu se naučím stavět milíře. Až vymřou úředníci, místo novin budeme mít tam – tam a elektřinou budou svítit jen vyvolení, bude muset všechno začít znovu, jako u mravenců.