Vhodnost a příprava psa na canisterapii

Canisterapeutickým psem může být i Kříženec

Pokud ještě štěně nemáte a chcete dělat canisterapii, je lepší již předem zvažovat plemeno. Jsou rasy převážně klidné (mopsi, retrívři, bišonci aj.) a rasy velmi temperamentní až ostré (foxteriéři, lovečtí teriéři aj.), rasy malé, leč dominantní a tedy problematické (pinč, jezevčík). Je-li to možné, vyhnula bych se pro canisterapii jezevčíkům, malým pinčům a jejich křížencům. Bohužel i maltézáčci nejsou příliš vstřícní k cizím lidem. Tito malí pejsci chňapou ze strachu nebo i neúměrné dominance. Velmi často se nenechají osahat ani vlastním pánem. Tím nelámu hůl nad všemi malými psy. Moji vlastní jezevčíci byli vzorně vychovaní a vycvičení. Jen máte více práce a potřebujete více trpělivosti a důslednosti při přípravě takového pejska.

Je vhodnější si vzít štěně v 7 - 8 týdnech

V rámci vrhu jsou vždy jedinci rozdílně temperamentní a dominantní. Štěně, které sedí mimo sourozence a komunikuje jen velmi opatrně, není příliš vhodné. Toto chování neznamená, že pejsek bude hodný a pomalý, ale spíše nejistý až bázlivý. Pokud má pes málo sebedůvěry, může si lidské aktivitivity vůči sobě špatně vysvětlovat a bránit se kontaktu, který je pro jiné přijatelný nebo i příjemný. Vyloženě dravé štěně by bylo také náročnější, nicméně vhodnější. Zkoušky na canisterapeutického psa se skládají po roce stáří a to už většinou tito malí kousalové dospějí a zklidní se.

Nejdůležitější je schopnost majitele psa vychovat. Nezkušený člověk pokazí i mírumilovného mopse. Štěně vychováváme jako obvykle -- s láskou, škola hrou, systematicky a důsledně, několikrát denně krátkodobě cvičíme. Navíc naše štěně bereme do dopravních prostředků, do města, na nádraží mezi lidi všech kategorií. Obcházíme školky a čekáme před školou až se mládež s řevem vyřítí ven a část, která psa zpozoruje, začne nadšeně pokřikovat a vrhat se na něj.

Výchova a výcvik

Doma pejskovi denně saháme do tlamy, do uší, prohlížíme tlapky a ve hře taháme za ocásek. Při hře štěně rozdivočíme a po pár minutách je učíme klidu. Fyzické tresty štěněte vyžadují citlivost majitele a zkušenosti. Někdy se bez trestu neobejdeme. Píšu to proto, že se někteří majitelé bojí psa plácnout a z něj pak vyroste rozmazlený až hysterický jedinec. Sama jsem měla ve své rodině psy, které bylo nutno trestat soustavně. Obecně jsem zastáncem malých až žádných trestů, ale pokud štěně loví moje paty a ponožky a silně se zakousne do kotníku, stačí “facka” ve vteřině zákusu, povel “fuj” a po několikáté mám klid. Vhodné je i vytřepání za kůži. U náročnějších povah si raději majitele pozvu i se psem na společné procházky nebo návštěvy a sleduji situaci. Teprve potom poradím míru trestu. Mnohdy jde o normální štěněčí hru namířenou na majitele, protože sourozence už nemá. Lidé zbytečně panikaří a chtějí štěně mlátit nebo prodat, dokonce i utratit.

Starší pejsek

Pokud už máte pejska staršího, znáte tedy jeho povahu a vhodnost. Já jsem se rozhodla pro canisterapii proto, že se moji psi tak rádi mazlí a válí před návštěvami, že jsem jim chtěla poskytnout radost z kontaktu s lidmi. Na druhou stranu mám ráda lidi a chci jim pomáhat nejen alternativní medicínou. Dospělého pejska tedy ještě otestujeme ve skupině dospělých lidí a dětí a ve skupině psů. Necháme ho osahat cizími lidmi. Upevníme také poslušnost. Canisterapeutický pes nemusí být poslušný jako pes služební ani lovecký, ale musí být ovladatelný v zátěžové situaci, mezi křičícími lidmi, štěkajícími psy apod. Vše se zdá velmi snadné, ale není. I zdánlivě vyrovnaný a mazlivý pes se může leknout, když v hloučku lidí ho někdo chytne za ocas. Také pád hole si může vysvětlit jako útok. Někteří “stále hladoví” zase zbrkle chňapnou po podané potravě. Vše se ale dá zvládnout systematickým přístupem a prací se psem. Někdy je práce psa v sociálním ústavu snažší než přežití ve vlastní rodině.

Hodně štěstí Vám přeji.