Bull Terrier Action – Zbraslav u Brna

Tábor

Někteří z nás si letní dovolenou představují jako nekonečné válení se a grilování kůže u moře, pro jiné je vrcholem koukání po památkách a ochutnávání lahůdek. Vyskytují se však jedinci, kteří těchto pár výjimečných dní pojmou trochu jinak, netradičně. Když jsem v práci oznámila, že jedu na tábor, chytli se všichni za hlavu, když jsem vysvětlila, že se jedná o psí tábor, jen si ťukali na čelo…

Asi 20 fanatiků se 12.srpna2006 sešlo na kynologickém cvičišti ve Zbraslavi u Brna. Do skromné ubytovny se s námi nastěhovalo 15 bulteriérů. Tuto ojedinělou akci, věnovanou pouze plemenu anglický bullterier, pořádali Jan Zedník a Regina Samlíková. Většina z nás se znala z webových stránek. Za ten týden na táboře jsme utvořili skvělou partu a vysloužili si nemálo pochval od místní paní hospodské.

Jak to bylo
Každý den byl do poslední minuty nabitý různými akcemi a i noci byly velmi náročné. Zatímco pejsci odpočívali na pokojích, páníčci řádili u stále plného grilu s lahvinkami v rukou. Přesto jsme byli poctiví a učení chtiví a ráno v 7.00 jsme šlapali stopu a vhazovali do ní kousky voňavých buřtíků, které pak naši lovečtí pesani bezchybně slupli.

Bylo mezi námi i pár majitelů několikaměsíčních štěňátek, která stopy viděla poprvé v životě a páníčkové byli většinou více zmatení než jejich svěřenci. Ti, co stopu nikdy nedělali, šlapali povinná kolečka. A tak jsme přišli konečně na kloub tomu, jak doopravdy vznikají kruhy v obilí. Ranní stopy vedla Regina Samlíková, jedno ráno převzal iniciativu Milan Oliva, který nás obohatil svými zkušenostmi z různých zkoušek a seminářů. Po stopách a snídani se střídala poslušnost s obranami. Odpoledne probíhaly individuální akce a především se konaly soutěže, u kterých jsme se hromadně váleli smíchy na zemi. Po večeři opět individuální program a náročná zábava.

Poslušnost Regina prováděla napůl klasickou metodou a napůl formou hry. Kdo zná bulíky ví, že na ně dril jednoduše nefunguje. My, co máme bulíka už déle zase víme, že kdybychom stejnou energii investovali třeba do Německého ovčáka, musel by chodit po hlavě. Toto plemeno je opravdu jen pro trpělivé a ještě k tomu blázny.

A obrany? Když bulík pochopí základ obran, máte vyhráno. Každého z nich to děsně baví. Samozřejmě mám na mysli obrany, které provádí kvalitní figurant a psa vám zbytečně nezkazí. Každý bulík miluje peška. Je to pro něj úžasná hra. Miminka se seznamovala s hadříkem a kožešinou a zkušenější psíci se snažili o vyštěkání, zadržení i „pouštěčky“. Potom se mazlili s figurantem. Tak to má být.
Po celou dobu konání tábora byli pejsci často pouštěni navolno a bez košíků a my jsme si v duchu jen přáli, aby tohle viděli ti odborníci, kteří naše plemeno řadí mezi asociály. Hrát si tak krásně, to dovedou jen naši bulíčkové. (Nic proti jiným plemenům.)

Den po dni
V neděli pro nás uspořádal brněnský Coursing Club odpolední běh. Přidalo se k nám i pár cizích pejsků a byla to opravdu super podívaná. Střapec byl mnohokrát zabit v cíli, na dráze však nikdy nebyl pokořen. Mazáci jednohlasně šíleli a nováčci šíleli jen proto, že se hromadně šílí. A jak to pak všem šlo! I mimina to hned pochopila a tím zadělala svým páníčkům na nové starosti- v blízké budoucnosti objíždění všech možných tréninků, jen aby se jejich miláček vyřádil.

V pondělí jsme uspořádali tombolu, do které všichni dobrovolně vložili něco málo ze svých tajných pokladů. Sešlo se tolik zajímavých překvapení, že jsme nakonec za lístečky vybrali asi 1400Kč. Největší pranice byla o domácí jahodové marmelády, naopak staročeský keramický svícen výherce „nechtěně“ ponechal v restauraci, přesto na tamním stole stojí určitě dodnes a nikdo se k němu nehlásí.
V úterý jsme vybrané penízky za tombolu spolu s mnoha konzervami a pelíšky hromadně zavezli do brněnského státního útulku pro opuštěná zvířata. Útulkem nás provedla ošetřovatelka Věra Pisárová. Věrka má nádhernou a smysluplnou práci a miluje bulíčky. Se svými dvěma bulteriérkami se věnuje ještě canisterapii s projektem Kamarád (ve školách apod.). Tím je tomuto plemeni neuvěřitelně prospěšná.

Ve středu nás navštívila chovatelka anglických bulteriérů a veterinářka Simona Müllerová, která nás uvedla do tajů loveckého výcviku. V lese nás učila základy loveckých stop, chování loveckého psa při střelbě, následování mezi stromy a plno dalších nepojmenovatelných zajímavostí. Většinu psů lovecká stopa totálně dostala. Jakoby opravdu hned věděli, o co jde. Kožešina na konci stopy pro ně byla ztělesněním psího boha.
Už nyní bylo vidět, pro co se který pejsek narodil. Někteří by položili život za střapec v coursingu, jiní by neustále viseli na rukávu figuranta a ostatním stále v těle koluje lovecká krev. Ve středu odpoledne přijel nový figurant Miroslav Valentin a zkoušel opět své štěstí. Biče, který byl pro pejsky novinkou, se někteří příliš báli. Novinkou byl i styl fenky Giny. Ta si při obranách s peškem v hubě lehla a nepustila, ani když ji figurant táhl hlava nehlava po zemi.

Ve čtvrtek nám namísto ranní stopy Regina vysvětlovala základy vystavování a předvádění ve výstavním kruhu. Potom byly opět obrany a odpoledne se někteří jeli podívat ke koním, ostatní odpočívali. Únava nás i pejsky už pořádně zmáhala. Večer byla opět poslušnost.
V pátek se nám celé týdenní cvičení zúročilo v závodu podle zkoušky ZZO, který vedl profesionální rozhodčí Milan Oliva. Nastoupilo 8 psovodů. Většina z nás byla velmi nervózní, i když vlastně vůbec o nic nešlo. Ale když jsme měli před sebou profi rozhodčího a krásné poháry pro první tři místa, nemohli jsme si pomoct. Jenže znáte to, když o nic nejde, pejsek poslouchá jako hodinky (u bulíka trochu pomalejší hodinky), ale když to potřebujete, tak poslechne na osmé zopakování nebo na vás dokonce kouká stylem: „Co to je? Takový povel jsem nikdy neslyšel!“ Takže při odložení psi několikrát vstávali, aport si odnášeli na opačnou stranu od psovoda, povel „sedni“ byl pro ně čínština a tak dále a tak dále. Myslím, že na oficiálních zkouškách by nás velmi brzy vyloučili pro zesměšňování tak vážné věci. Ale pan rozhodčí byl obdařen svatou trpělivostí a jistě i smyslem pro humor, protože to s námi vydržel až do konce.

To nejlepší na konec
Téměř každý den tábora se konaly soutěže. Byly to skvěle vymyšlené úkoly, které jsme všichni od začátku tipovali jako neproveditelné. Přesto nás vždy někdo překvapil svými nadpřirozenými schopnostmi. Jako to bylo třeba u aportu buřtu. Psovod hodil buřt za danou čáru a po vyslání se měřil čas, za jak dlouho pejsek buřtík zhltne a pak přiběhne zpět. A přece, dva prasopejci buřtík přinesli nepoškozený. Nepochopitelné. Další soutěží bylo hledání pejska v lese. Pejsek byl přivázán tajně v lese ke stromu a pak byl přiveden jeho páníček, který měl oči zavázané šátkem. Potom už bylo na páníčkovi, jak svého pejska naláká, aby ze sebe vydal nějaký hlásek. Většina pejsků byla absolutně mimo a s nechápavým pohledem „čuměli“ (jinak se to opravdu nedá nazvat) na svého nemotorného páníčka, jak opatrně našlapuje, mává rukama a volá na pejska, i když je od něj jeden metr. Téměř všichni pejsci jen stáli nebo seděli a vrtěli ocáskem. A my, co jsme měřili čas a dávali pozor, aby psovod nenaboural do stromu, jsme se mohli potrhat smíchy. Jedna slečna dokonce svého psa při urputném hledání nakopla. Moje holčička je na mně tak závislá, že hned od počátku kňučela a když jsem ji našla, málem se počurala štěstím. Vítězem se stal pejsek Reginin Frido. Byl totálně flegmatický, ale jeho dech byl tak hlasitý, že ho panička našla během pár vteřin. Poslední byl bulíček, u kterého jsme už pochybovali, zda se vůbec ke svému pánečkovi ještě bude někdy hlásit. Měl čas 5.33.

Další soutěž byla vskutku bulteriéří- přetahování o pešky. Na obou koncích pevného několikametrového lana byl připevněn pešek a přesně uprostřed lana byla mašle. A pak už to byl lítý boj. Tady to byla otázka mazanosti a šikovnosti pejska, ne tak jeho síly. Stačilo, aby siláka něco vyvedlo z míry a slabší štěňátko na druhém konci rychle vyhrálo.
Zlatým hřebem tábora byl neomylně bulí karneval. Všichni páníčkové to vzali opravdu vážně a někteří do přípravy kostýmů zapojili i své příbuzné. Když pak ze dveří začali vycházet leopard, klaun, zahrádka, dinosaurus, Man in Black, postava z Hvězdných válek Darth Wader, nikoho ani nepřekvapilo, že přišlo také štěně převlečené za mimino a v tlamičce skutečně drželo mezi zuby dudlík. Byla to paráda. Bulíci mají v těchto situacích výhodu oproti jiným plemenům. Ať na ně navlečete cokoliv, nemají potřebu si to sundávat a sami se tím baví. Když se pak pejsci mezi sebou viděli a navzájem se sebe lekali, to už jsme opravdu smíchy nemohli vydržet. Byli úžasní.
A v sobotu už byl konec. Smutný konec, protože to byl jeden z nejlépe prožitých týdnů tohoto léta. Nasbírali jsme plno krásných cen, ale i hromady hub, fyzicky jsme si dali do těla a psychicky jsme si skvěle odpočinuli. Hlavně jsme to vše prožili s našimi miláčky. A protože jsme byli touto ojedinělou a perfektně organizačně zvládnutou akcí všichni nadšeni, doufáme, že nebyla první a zároveň poslední.