Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Stopování se psem – 2.díl
Sdílet:

Stopování se psem – 2.díl

Psi
Výcvik

Zapamatovat si přesný průběh stopy, kterou pokládáte (ať už vlastní, nebo cizí jinému psovi), je základem pro dobrou práci a cestou k úspěchu na stopách. Bez toho není možné se do výcviku stopování vůbec pouštět, protože zejména v počátcích musíte psa po stopě téměř krok za krokem vést, nebo alespoň mu dokazovat, že vás „neošidí“, protože máte „dobrý čich“ také. Ovšem dokázat si přesně zapamatovat průběh stopy je často velmi složité a vyžaduje mnoho soustředění, téměř fotografickou paměť, ideálně i zkušenosti a vhodný je často i papír a tužka. Co se týče těch zkušeností, je výhodou, že se začíná na jednoduchých rovných stopách a tedy nejen pes, ale i člověk se pomalu postupně učí. Pes stopovat a člověk přesně šlapat stopy a orientovat se v prostoru. Samozřejmě, že menší problémy se zapamatováním stopy bude mít člověk, který stop prochodil stovky.

Označení nášlapu

Zapamatovat si nášlap není nikterak složité, pokud se věnujete sportovní kynologii nebo teprve s pracovním stopováním začínáte, neboť nášlap je vždy jasně označen. Ideální je jen k tomuto účelu vyrobená značka, (u nejvyšších speciálních zkoušek je k označení prostoru se začátkem stopy zapotřebí dvou značek), nejlépe kovová (plech a železný tenký prut), svůj účel stejně splní i dřevěná. U dřevěné značky je nevýhoda, že dřevo poměrně výrazně pohlcuje pachy a pokud si značku půjčují různí psovodi (na cvičácích běžná praxe), obsahuje příliš mnoho cizích pachů, s konkrétní stopu nesouvisejících. Navíc se rychleji opotřebuje nebo snadněji zničí (na relativně tvrdém povrchu zlomí). Možné je však použít také vlajku (vhodných rozměrů), mávátko apod. Základem je, aby značku nebylo možné přehlédnout, ani zaměnit s jinou značkou (jinou stopou).
Důležité u „placatých“ značek je otočit je tak, aby byly dobře viditelné ze směru, z jakého na stopu se psem půjdete.
Značku je nejlepší ve vrchní části nabarvit výraznou barvou (doporučuje se červená, případně bílá), aby byla snadno k nalezení i na větší vzdálenost v jakémkoliv porostu, zároveň by měla být ideálně 50 cm dlouhá, aby i po zapíchnutí do země byla na první pohled vždy vidět.
Pokud děláte vedle sebe stop více, každá by měla mít svou nezaměnitelnou značku (jiné zbarvení, s jiným číslem apod.), aby se předešlo možným problémům. Na závodech a na zkouškách, kde jsou stopy cizí a „stopy“ se losují, jsou jednotlivé stopy označené značkou s číslem. Ta je poté totožná s číslem vylosovaným psovodem. Pokud používáte stabilně jen svoji značku, jakmile přejdete k nácviku i cizích stop, je zapotřebí značku (označení nášlapu) obměňovat, protože na závodech a zkouškách (u cizích stop) budou značky zpravidla jiné, než-li ta, kterou používáte.
Pokud není k dispozici značka, můžeme vzít za vděk jakoukoliv větvičkou, lépe řečeno větví, protože opět je podmínkou, aby byla i na větší vzdálenost snadno viditelná a nezlomila se při vpíchnutí do země. Větev samozřejmě nesmí být tak rozvětvená, aby bránila psovi v práci na nášlapu. Zároveň by neměla mít výrazný zápach (černý bez ap.). Pokud se jedná o označení cizí stopy, větvičku by měl utrhnout přímo kladeč sám (z důvodu vyloučení jiných pachů, které se dále na stopě nevyskytují). Jakmile na stopu se psem půjdete a pes se rozejde, vytáhněte větvičku ze země, aby jste si ji příště omylem nezaměnili s jinou stopou. Samozřejmě nejideálnější by bylo ji odstranit až po dokončení dané stopy.
Na nášlapu nikdy nesmíme kromě značky nechávat žádný předmět, protože správně vycvičený pes by měl takový předmět automaticky označit, místo aby se pustil do vyhledávání směru stopy. Nesmí se na nášlapu ponechat batoh, náhubek, ani náhodně vypadnutý předmět z kapsy … Značka se zapichuje zpravidla na levou stranu, abychom vždy, i na cizí stopě měli jistotu, že nášlap se nachází vpravo od značky a nenutili psa pach načichat v místě, kde je pachu opravdu minimum. Některé ZŘ určují, že po zapíchnutí značky je třeba udělat jeden krok vpřed a nášlap tedy nevytvořit těsně u značky.

Ve sportovní kynologii je zpravidla nášlap jedno malé místo, nacházející se těsně vedle značky. Ovšem u vrcholových stopařských zkoušek může být také nášlap na neurčitém místě, přesněji – nachází se někde ve čtverci (např. 20 m×20 m), jehož spodní strana je na začátku a na konci úseku dané strany označena značkami. A právě takovému „nášlapu“ je nejbližší „nášlap“ v praktickém použití stopy, při hledání např. zločince. Většina kladečů stojí na místě, (většinou to vyžadují i různé typy zkoušek), případně hýbou tělem, avšak bez pohybu nohou. Někteří však zdůrazňují nášlap velmi malými krůčky všemi směry, čímž se zvětší místo nášlapu na velikost přibližně 50×50 cm. To vše má zdůraznit pach kladeče. Ovšem za velmi nevhodné je právem považováno šoupání botami a různé narušování půdy v místě nášlapu. Nášlap se tak stane příliš aromatický a přehluší pach kladeče. Pes tedy není schopný nasát dostatek osobního pachu kladeče a může mít již v začátcích se stopou velké problémy.

Mohou se však vyskytovat výjimky, kdy není zapotřebí žádné značky. Může to být např. roh zahrady, okraj velkého stromu apod. . V takových případech je značka zbytečná. Na straně druhé i zde je nutné si přesně zapamatovat místo nášlapu. Pokud se jedná o stopu v jabloňovém sadu nebo v lese, je třeba hodně dobře zvážit, zda budu i po příchodu na stopu přesně vědět, který to byl např. strom či která vyjetá kolej od traktoru. Problémy v tomto nastávají zejména na složitějších stopách, kdy je našlápnutá stopa od uvázaného psa vzdálena nezřídka 100 a více metrů (pokud je vůbec pes přítomen) a člověk ztratí v takovém prostoru orientaci, nemluvě o tom, jedná-li se o několikahodinovou stopu. Samozřejmě, pokud se jedná o psa, který má být využíván v praxi, je nutné cizí stopy často provádět s nášlapem či počátečním průběhem známým, ale ne označeným.

Samotný průběh stopy

Stopa je daleko lépe zapamatovatelná, nachází-li se na poměrně malém poli či louce (např. u 300–500 m stopy do 15 ha), okolo které je spousta budov, stromů a dalších předmětů. Nebo vede-li rozmanitým terénem, s těžko zaměnitelnými místy. Je-li stopa kladena na mnoho desítek hektarů ve velkém poli či louce, kde je málo záchytných bodů (domy, stromy, ploty, cesty …), je nemožné přesně vědět, kudy stopa vede. Proto by se takovým terénům měli vyhýbat začátečníci psi i začátečníci kladeči. Na takovém poli nebo louce by byla začátečnická stopa ideální pouze s rovným průběhem či s jedním lomem, vedoucí téměř po jejím okraji.
Když jdete na nášlap, již musíte mít trochu představu, jak dlouhou stopu chcete, (u psů začátečníků ta délka by měla být předem celkem jasná), kterým směrem z nášlapu vyrazíte, jestli bude mít lomy či oblouky, a pokud ano, tak kolik. Když terén velmi dobře neznáte, už po postavení na nášlap se můžete začít rozhodovat přesněji - kde budou lomy, kde alespoň přibližně předměty, kudy trasa povede a kde bude končit. Pokud je stopa složitější – více lomů, více předmětů, již na nášlapu si nakreslete plánek, včetně počtu kroků které hodláte v jednotlivých úsecích udělat a během pokládání stopy jej upřesňujte a doplňujte.
Základem je si vyhlédnout v dálce nějaké nezaměnitelné body (stromy, domy, stožáry, kraj pole, roh plotu zahrady …), k nimž půjdete, či na jejichž úrovni uděláte lom, či položíte předmět. K tomu, aby práce byla přesná, musí se člověk naučit také odhadovat vzdálenosti, neboť by bylo chybou dojít až k vyhlédnutému bodu. Ne snad proto, že by stopa mohla být příliš dlouhá, ale proto, že by se pes časem naučil, že stopa vede vždy k nějakému předmětu. Veškeré předměty a lomy by neměly být „u něčeho“, ale pouze na jejich úrovni (nejlépe 5–50 m), což si pes není schopný spojit dohromady a tedy se musí spoléhat jen na svůj čich. Například 10 m v pravém úhlu od rohu zahrady položit předmět. Ty vzdálenosti od daných předmětů se budou každou stopu různě měnit a je ideální, pokud je těch záchytných bodů co nejvíce, aby bylo možné si zjednodušit určení přesnosti položení předmětu, provedení lomu či přesnost rovného směru (za pomoci spojení 2 bodů v řadě za sebou) apod. . Samozřejmě, velmi pomůže (a je hojně využíváno) také počítání kroků od lomu k předmětu apod. . To je však zapotřebí dělat jak při pokládání stopy, tak při práci na stopě. Bohužel u psů, jejichž práce ještě není příliš přesná, a je třeba se psem více spolupracovat, není při vedení psa na stopě na počítání kroků čas.
Pokud je stopa jen rovná, je to poměrně jednoduché. Prohlédněte si podrobně terén a řekněte si, na úrovni (nejlépe v pravém úhlu zleva či zprava od položení stopy) čeho položíte předmět a vyjdete směrem k jednomu předem vyhlédnutému bodu. Právě rovné stopy nejsou vůbec náročné na prostor, už i proto, že nejsou zpravidla delší než 150–200 m a tedy je možné je dělat téměř kdekoliv. Právě taková stopa téměř zaručuje velké množství „opěrných“ bodů na místo položení předmětu a není náročná na výběr místa vhodného ke stopování.

Jenže vymyslet si přesně stopu a zapamatovat si ji ještě neznamená, že přesně po ní půjdete i se psem. Stačí totiž nejít k původně vyhlédnutému bodu z nepozornosti zcela rovně a když pak půjdete se psem, dostanete se do velkých pochybností. Pokud tedy vyjdete při našlápnutí stopy k vyhlédnutému bodu, téměř bez ustání jej sledujte, aby jste místo rovného úseku neudělali pozvolný oblouk, či dokonce několik kliček. Právě proto, že nesmíte téměř spustit oči ze vzdáleného „záchytného bodu“, zároveň se snažíte zapamatovat si prostor kolem, doslova jej „fotografujete očima“, do toho třeba navíc počítáte kroky a k tomu ještě ladíte, kde přesně uděláte lom a kde položíte předmět, musíte se umět maximálně soustředit a udělat svou práci co nejkvalitněji, protože to stejné požadujete po svém psovi. Čím více stop odchodíte, tím víc se vám bude lepšit paměť, odhad na vzdálenosti atd. Zkrátka čím více stop, tím se více dokážete dobře a rychle orientovat v prostoru. Jen pozor na stíny (posouvají se) a na trsy kytek a hustých travin, na kameny, pařezy …, protože po příchodu se psem na stopu najednou můžete zjistit, že jich je tam mnohem více než-li jen ta vaše jedna vyhlédnutá věc, protože jste předtím tomu nevěnovali takovou pozornost a jen si řekli „je to u té fialové kytky“.

Dobré je také stopování v lese, kde si křídou můžete kreslit téměř třeba na všechny stromy nacházející se vpravo do výšky svých ramen křížky. Poté velmi přesně víte, kudy stopa vede a přitom může být velmi rozmanitá, aniž by pes tušil, jak snadno by se po ni dalo jít „očima“. Pes není schopen si spojit křížky na stromech s průběhem stopy, zejména proto, že jsou pro něj zakresleny příliš vysoko. (Upozorňuji na velkou spotřebu křídy, díky nerovnému povrchu stromů).

Poznámka pod čarou

Když jsem před xx lety začínala, tak kdo si nepamatoval stopu, musel jako předmět používat peněženku, samozřejmě s penězi uvnitř. Věřte nebo ne, hodně to zabralo. Lidi si stopy v 99 % velmi dobře pamatovali, protože jim šlo často o hodně, ne jen o „obyčejnou stopu“.

Autor textu: Eva Nohelová
Autor fotografií zdroj: Eva Nohelová
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru