Felinoterapie, aneb „léčba kočkou“

Jedná se o léčebný kontakt mezi člověkem a kočkou. Psychosociální a rehabilitační metodu podpory zdraví, která využívá pozitivního působení kontaktu člověka s kočkou, poskytující motivační podněty k uzdravení, odpočinku či stabilizaci organismu.

Probíhá buď terapie cílená, jejíž výsledky se dají objektivně posoudit nebo terapie relaxační, jejímž cílem a účinkem je navození zklidnění, vyrovnanosti, pohodové atmosféry.

Forma felinoterapie může být pasivní – již pouhá přítomnost kočky pozitivně působí při odbourávání pocitu samoty nebo forma interaktivní – o zvíře je již konkrétně pečováno, vztah je posunut do roviny vzájemného obohacování se a sounáležitosti. Člověk cítí za zvíře zodpovědnost.

Principem felinoterapie je soustavné pozitivní působení na cílovou skupinu osob, s cílem rozvíjet harmonii především v duševní oblasti. Současně však dochází i ke zlepšení fyzického zdravotního stavu, protože, když trpí duše, bolí celé tělo.

Felinoterapie je ideální podpůrná metoda při léčbě závislostí, neuróz, stresu, neklidu. Cílem terapie je korekce problémového chování, mírnění důsledků postižení, a to především formou přijímání sebe jako plnohodnotné bytosti, pozitivního ovlivnění sebevědomí a sebehodnocení postiženého, obnovení komunikace s okolním světem.

Všeobecně známé jsou účinky při snižování krevního tlaku, léčbě psychických potíží, stresu, pocitů úzkosti a fóbií formou bezprostředního kontaktu a doteku.

Základem felinoterapie je využití vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie kočky, schopné odnímat bolest a utrpení, navozovat duševní harmonii a napomáhat najít ztracenou životní rovnováhu. Také zodpovědnost za blízkého milovaného tvora drží seniory při životě.

Oblast psychická je s oblastí fyzickou velmi úzce spojena. Nemocný, handicapovaný či starý člověk se může cítit vyhoštěn z lidské společnosti, mnohdy ztrácí smysl života či dokonce chuť žít. Následně se uzavírá do sebe, přestává komunikovat s okolím, navazování kontaktů mu činí čím dál větší potíže. Přitom vnitřně o to více touží po přijetí, vnímá samotu a bolest mnohem intenzivněji než člověk zdravý či v produktivním věku. Postižený, bezmocný či starý člověk touží být přijímán bez podmínek, touží po sounáležitosti a pocitu blízkosti, fyzickém i verbálním kontaktu s živým tvorem.

Nedílnou součástí felinoterapie je přirozené rozvíjení schopností dětí postižených i dětí s mentální poruchou. Tato oblast si zaslouží stále více pozornosti, neboť kočka v takovém případě funguje jako zcela přirozený léčitel a přítel postiženého dítěte, které, aniž si to uvědomuje, je nuceno utvářet si své priority, učit se zodpovědnosti a rozvíjet své schopnosti jak motorické, tak mentální.

Kočka má v těchto situacích dvojí význam. Umožní vytvoření náhradní citové velice silné vazby, někdy lze hovořit až o propojení lidské a zvířecí duše. Prostřednictvím kočky je potřebným osobám umožněno lépe komunikovat s okolím, zvíře může hrát roli jakéhosi prostředníka při opětovném navazování kontaktů, dává oslabené bytosti pocit zodpovědnosti za své zvíře, který je velmi silnou motivací pro život.

Felinoterapie je v České republice takřka neznámým, většinou opomíjeným pojmem, vytlačovaným do pozadí známější a náročnější hipoterapií a canisterapií. Jistě, psi jsou nejčastějšími pomocníky člověka, přínos asistenčních, vodicích a signálních psů je značný, velmi záslužný a obdivuhodný. Zaslouží si tedy právem podporu a prezentaci. Kočka nemůže poskytnout člověku pomoc takového formátu, jako tito psi. Ale, ruku na srdce, to od ní ani neočekáváme. Požadujeme od ní a dostáváme cit, něhu, duševní harmonii a lásku.

Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik, fyzickou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se o sebe sama a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním „terapeutem“ a společníkem pro osoby s omezenou pohyblivostí, kam patří jak tělesně postižení, tak většina seniorů. Nelze totiž opomíjet jisté kočičí mystično, již odpradávna obdivované, přijímané i zatracované, ale všudypřítomné …

Nelze samozřejmě srovnávat typické povahové vlastnosti zvířat tak odlišných, jako je například pes a kočka. Pes, extrovert, předurčen k družnosti a oddané poslušnosti je takřka protipólem introvertní kočky, která je vyhraněnou individualitou, samostatnou osobností s vlastním názorem. Ano, kočky si vytvářejí vlastní názor na člověka již při prvním kontaktu. Tento moment je mnohdy rozhodujícím pro další soužití. Pokud ovšem kočka člověka přijme do svého teritoria, jde o vztah velmi silný a rovnocenný. S kočkami lze komunikovat stejně tak, jako se sobě rovnými blízkými bytostmi.

Jde jen o to, umět navázat vzájemný hlubší kontakt, čitelný pouhým pohledem. Vzájemné spojení dvou odlišných, a přesto tolik podobných světů by nemělo zůstat opomíjeno a nedoceněno.

Felinoterapii se věnuji, protože mojí srdeční záležitostí jsou právě kočky, ale dodávám, že velice prospěšná a záslužná je přítomnost jakéhokoliv zvířete, i kdyby se mělo jednat o fretku, králíka, křečka, papouška či rybičky v akváriu. Skutečnost, že léčebná terapie dalších němých tváří nebyla dosud definována a pojmenována, nic nemění na její existenci.