ŤUHÝK OBECNÝ - Lanius collurio

Jestli jste si ještě nestačili všimnout, tak časopis Fauna vyrostl v jeden z nejlepších časopisů pro chovatele v Evropě. A je to časopis bohatě ilustrovaný a mnohé fotografie v něm uveřejněné jsou opravdu dobré nebo až tak dobré, že mi to činí do určité míry potíže. Protože samostatný text v dnešní době vlastně nic neznamená, pro časopis jsou fotografie nutností, musím psát o tom, k čemu mám doprovodné fotografie. K čemu fotografie nemám, o tom nepíši. To bych jenom redakci přidělával práci. Mnohé jsem již ze svého archivu vyčerpal, takže musím hledat něco dalšího. Ale jsou tady i jiné překážky. V první řadě musím přiznat, že vlastně to, co vlastním, není žádný archív, ale docela obyčejný bordel. Některé diáky mám v krabicích, které se navenek tváří jakýmsi uspořádáním, ale je to jenom slupka. Z toho titulu třeba nemohu napsat o ptáku, který byl pro letošní rok zvolen ptákem roku. Mohl bych použít dvě fotografie, nevím však ve které archeologické vrstvě právě leží. Jak tak převracím každou krabici, každou hromádku, jednou shora a hned zase obráceně, občas mě některá z fotek zaujme a dám ji proto stranou. A ona tady najednou vyrostla nová hromádka. Ale pozor, v té hromádce jsou najednou i nové náměty. Tomu se říká pokrok. Ale, který z nich si vybrat? Dnes pomohla náhoda. Koupil jsem si právě nový Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, pěkná věcička, ale u ťuhýka maj fotografii, že jsem si hned řekl: no, ta je tedy blbá. Fousi, teď se můžeš vytáhnout, hledej! Z toho důvodu budeme mít v další lekci něco o ťuhýku obecném, jestli tam budou skutečně ty nejlepší fotky, které mám, to zatím nevím. Hrabu, přerovnávám, čenichám, snad se něco najde.

ťuhýk u hnízda

Náš ťuhýk je pěvec, který zpívá melodicky, ale tichým hlasem. Je znám tím, že do svého zpěvu zařazuje individuálně celé sloky ze zpěvu jiných ptáků. Tím může notně poplést nejen laické pozorovatele, ale i odborníky. Tahle jeho vlastnost se u nás dostala i do literatury. Nevzpomínáte si? Eduard Štorch a jeho romány pro mládež s náměty z pravěku, Lovci mamutů, Havranpírko. Jak tam starý lovec mladého kárá, že se nechal obelstít ťuhýkem? Čím jsou samci ťuhýků starší, tím lépe takové napodobování zvládají, umí se učit. Starší literatura řadí ťuhýky mezi tak zvané dravé pěvce. Lidé si dobře všimli, že ťuhýk se sice převážně živí hmyzem, nejvíce brouky a kobylkami, ale dokáže zdolat i drobnou myšku nebo vybrat holátka z jiného ptačího hnízda. Má k tomu zajímavě uspořádaný zobák. Jeho horní čelist je na špičce hákovitě zahnutá směrem dolů a za ohybem špičky pak směrem ke kořenu zobáku je takový výrůstek, zejk. Něco podobného jako u sokolovitých dravců. Když jsem si jeho zobák zvětšil na obrazovce počítače, mimoděk mně naskočila husí kůže. Silně totiž připomíná kleštičky pana zubaře, který se vám právě chystá vytáhnout zub. Je nabíledni, že takto uzpůsobený zobák je ideálním nástrojem pro porcování jakékoliv kořisti. Již naši předkové dobře znali jeho chutě a proto se také jeho masožravost objevila v jeho lidovém názvu. V lidovém názvosloví se objevil i další jeho zvyk. Svoji kořist totiž ťuhýk často napichuje na trny šípků či trnek, lépe se mu potom zpracovává. Říká se, že si tak dělá zásoby, to však je spíše jenom domněnka. Nejčastějším lidovým jménem ťuhýka je asi masojídek a následuje trnopich nebo strakoš. Zdeněk Klůz shromáždil mnoho těchto lidových pojmenování, která abecedně seřazena jsou tato: Brabec španělský, Ďargoš, Hlaváč, Houserák, Kraliček, Křovák, Masař, Masařík malý, Masák, Masák obecný, Masojed, Masojídek, Napichováček, Napichovák, Sedmihlávek, Spěvák, Strachopód, Straka turecká, Strakač, Strakapaun, Strakapoun malý, Strakoš, Strakoš sivý, Střízlik, Trnotoč, Tuhýk obecný, Ťuhýk masojídek, Ťuhýk rudohřbetý, Ťuhýk trnopich, Vrabec španělský, Vrabec vlaský, Vrabec vlašský. Hezká řádka pojmenování a některá z nich ještě na našem venkově dokonce přežívají. Vezmeme-li v úvahu, že v psané podobě používá ornitologická literatura pojmenování ťuhýk obecný dobře přes sto let, je lidská paměť na některé věci asi k nepřekonání. Jiné věci však jako kdyby vůbec neexistovaly. To bychom se však asi dostali někam jinam.

ťuhýk na pozorovatelně

Vezmeme-li v úvahu velké množství jeho lidových pojmenování, svědčí to však mimo jiné také o tom, že ťuhýk býval velmi rozšířeným ptákem krajiny naší minulosti. Ta krajina byla ovšem naprosto jiná než je naše krajina současná. Byla to opravdová zemědělská krajina, která začínala hned za branami města, z menších měst byla viditelná obvykle i z centrálního náměstí. O ťuhýkovi se skutečně dá říci, že je to pták kulturní zemědělské krajiny. Intenzivně obdělávaných polí, nízkých travních porostů a sem tam nějaký ten keř. Jenže naše krajina se změnila. Zmizely nízké travní porosty, prašné polní cesty a řídké keřové porosty se změnily v neproniknutelnou divočinu. To však ťuhýkovi tolik nevyhovuje. Loví svoji potravu převážně na zemi. Obvykle vysedává někde na keři, na nějaké suché větvi, na pozorovatelně. Odtud co chvíli podniká nálety směrem k zemi jako taktický bombardér z doby druhé světové války. S oblibou hnízdí v trnitých keřích, jako jsou šípky nebo trnky, kde staví silnostěnné hnízdo ze suché trávy prokládané mechem. Jeho hnízda se hledají relativně snadno. Stačí strčit hlavu do keře někde u země a dívat se proti světlu. Tuhle taktiku však ovládají sojky a straky mistrně. Jeho hnízda jsou tak hodně ohrožena. Dokud třeba na Ledečsku nebyly straky, stavy ťuhýků byly vysoké, v současnosti se však značně snížily. Hnízdo je mnohdy tak pevné, že na jaře je někdy obtížné i rozeznat, zda se jedná o nové nebo ještě loňské. Stává se však někdy, že nebývá dobře přichyceno k podložce a pohybem větví je ke konci hnízdění tak nakloněné, že mláďata mají práci, aby se v hnízdě vůbec udržela. Jednou jsem dokonce přišel k hnízdu, které jsem sledoval a našel jsem je obrácené směrem dolů. Vzal jsem je do ruky, obrátil a k velkému překvapení se dvě mláďata držela ještě v něm. Jak to asi dokázala a jak to popsat? Obvykle se říká držet se zuby, nehty, což v tomto případě použít nejde.

ťuhýk samec

Ťuhýka popsal, dal mu vědecké jméno a do systému zařadil Linné roku 1758. Pojmenování máme v nadpisu článku. Rod Lanius, který pojmenoval také již Linné dnes zná na 26 různých druhů ťuhýků a až na jeden druh se jména těchto ptáků píší bez závorky u jména autora pojmenování. To znamená, že pták je dodnes zařazen do stejného rodu kam jej zařadil Linné a další autoři prvotních jmen. To nás upozorňuje na to, že znaky podle kterých se ptáci třídí, jsou u ťuhýka natolik výrazné, že dodnes nebudily žádné výhrady. Rod Lanius pak tvoří páteř čeledi Laniidae – ťuhýkovití, ve které pak najdeme další dva rody, každý z nich pak zahrnuje dva druhy ptáků. V celé čeledi tedy je zařazeno na 30 druhů a všechny tyto druhy nesou české rodové jméno ťuhýk. Velmi příbuzná čeledi ťuhýkovitých je další čeleď Malaconotidae – čagrovití. Úzkou příbuznost nám signalizuje české rodové pojmenování, když všechny druhy nesou rodové jméno ťuhýkovec, kromě rodu Tchagra, který byl česky pojmenován čagra.

ťuhýk samec

Na území našeho státu hnízdí obvykle dva druhy ťuhýků. Náš ťuhýk obecný a potom mnohem větší druh, kterým je ťuhýk šedý – Lanius excubitor. Ornitologické tabulky však uvádějí jako u nás hnízdící ještě další dva druhy ťuhýků a to ťuhýka rudohlavého – Lanius senator a ťuhýka menšího Lanius minor. Jejich hnízdění bylo sice u nás v minulosti již prokázáno, jsou to však spíše rarity. Naše kraje totiž leží na hranicích rozšíření obou těchto druhů. Ťuhýk rudohlavý hnízdí především ve Středomoří a při nárůstu tamní populace se může občas u nás objevit jako hnízdící druh. Kdysi jsem byl v Jugoslavii, tedy pardon, dnes je to Chorvatsko, na ostrově Hvar. Tam v okolí přístavu Jelsa byl ťuhýk rudohlavý natolik hojným ptákem, že jsem jej vídal několikrát za den. Ťuhýk menší je pak domovem také ve Středomoří, ale spíše v jeho východní části a odtud je rozšířen směrem východním nebo severovýchodním. Naše území tedy leží na západní hranici území jeho rozšíření. V ornitologických tabulkách Dr. Mlíkovského z roku 2003 je uveden v oddílu hnízdní populace údaj 0–1 u ťuhýka menšího a 0–3 u ťuhýka rudohlavého. Čísla znamenají hnízdící páry. Je jasné, že jde o raritu. Nejnovější atlas hnízdního rozšíření ptáků oba druhy neuvádí vůbec. To znamená, že hnízdění se v posledních letech nepodařilo prokázat. Neznamená to však, že by snad vůbec tyto druhy tady nehnízdily. Atlas byl sice pečlivě sestaven podle údajů mapovatelů přímo z terénu, ale dokonale přesné to být nemůže. Každý z mapovatelů měl přidělen nejméně jeden čtverec území o straně 10 km. To je ohromná plocha, to je 100 km2, to je 100× čtverec o straně jednoho kilometru. Když takový čtverec budete obcházet po jeho obvodu, ujdete 4 kilometry a když by to bylo po silnici, tak vám to bude trvat asi hodinu, celkem tedy 100 hodin. Když ten ťuhýk bude sedět uprostřed, tak jej neuvidíte a když tam půjdete, vyplašíte jej, nenápadně odletí a zase jej neuvidíte. I když metoda mapování je až do dnešní doby to nejpřesnější co bylo možné udělat, je stejně prvek náhody až proklatě mocný.

ťuhýk samice

Pokud se týká rozšíření ťuhýka obecného u nás, jsou údaje o jeho rozšíření a početnosti velice zajímavé. Některé texty budu citovat. Začneme trochu šířeji, řekněme z evropského hlediska. V roce 2004 vydal Knižní klub knihu Ptáci Evropy od Roda Humeho. To je anglický pohled a ten to vidí takhle: bohužel se území ťuhýka obecného rychle zmenšuje a například z Velké Británie jako hnízdící pták již zcela vymizel. Býval běžný na místech, kde se hospodařilo tradičním způsobem na polích lemovaných mezemi, živými ploty a keři na pastvinách s bohatstvím velkého hmyzu. Tolik tato kniha. Ukazuje to na skutečnost, že se populace těchto ťuhýků opravdu zmenšuje. Jejich kroužkování ukázalo, že všichni ťuhýci, kteří jsou přísně tažným druhem ptáků a zimují v Africe od její východní části až po Afriku jižní, táhnou do zimovišť východním směrem přes Řecko, Turecko, Izrael, Egypt a dále na jih. To znamená, že západní Evropa leží také na západní hranici rozšíření druhu. Dnes tedy podle mapek chybí ťuhýk obecný asi v 200 km širokém pruhu při pobřeží Atlantiku od Normandie až po Dánsko.

ťuhýk mládě

Jak je tomu u nás? Dalo by se říci, že stav je setrvalý. Přesto si nějakou tu literaturu raději projdeme. Hnízdní atlas vyšel někdy koncem roku 2006 a zpracovává údaje do roku 2003. Podle tohoto atlasu a údajů od roku 1982 nastal dvakrát vzestup početnosti ťuhýků u nás a to nejprve v roce 1990, podruhé v roce 1998. Potom sestup, ale konečné údaje jsou stále vyšší než ty z roku 1982. To však v letošním roce může být vše docela jinak. Tento atlas říká, že ťuhýk obecný se vyskytuje prakticky na celém území České republiky od nížin po horské polohy, ovšem nikde nepatří mezi hojné druhy. Následuje výčet horských poloh výskytu. Třeba Harachov – Alfrédka 1030 m, Úpské rašeliniště 1420 m nebo na Šumavě na lesní holině u Knížecího stolce 1200 m. V letech 1985–89 hnízdilo u nás podle odhadů na 25 000 až 50 000 párů ťuhýka obecného a v letech 2001 až 2003 byl tento údaj povýšen na 30 000 až 60 000 tisíc párů. V novém Červeném seznamu ptáků ČR byl ťuhýk obecný zařazen do kategorie druhů málo dotčených – NT.

ťuhýk samec u hnízda

Fauna ČSSR, Ptáci 3/II z roku 1983 říká, že početnost ťuhýka se v Evropě v posledních letech silně snižuje. U nás pak, že jeho početnost se zejména v nižších polohách, v posledních 15 letech velmi silně snížila a místy druh téměř úplně vymizel. To by mohlo znamenat potěšitelný jev, totiž, že s ťuhýkem to zase není až tak špatné. Musíme však počítat i s dalšími faktory. Krajina neobyčejně zarostla a ťuhýk se stal pro pozorovatele méně nápadným. Když pak do terénu přišli pozorovatelé, specialisté s jasným úmyslem, ťuhýka zase objevili. To může představovat určité zkreslení. Ale i ťuhýk asi musel do určité míry na některých lokalitách změnit svoje chování. Pokud třeba v těch místech není straka nebo není až tak početná, může se chovat méně obezřetně. Pokud ano, představuje pro něj vážné nebezpečí. Modelem se může stát pražská situace. Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy uvádějící údaje do roku 2002 ještě mluví o ťuhýku obecném jako o pravidelně hnízdícím pěvci. Uvádí jej však spíše jako ptáka okrajových částí města. Taková místa však byla mnohdy ještě poměrně nedávno od města natolik vzdálená, že se za pražské lokality nepovažovala. Třeba mezi Satalicemi, Horními Počernicemi a Radonicemi je takové polní území, pro ťuhýka jako stvořené. Vlastně tady začíná tak zvaná Polabská nížina. Jezdil jsem tudy autem do zaměstnání celá devadesátá léta a oblast jsem projel mnohokrát křížem krážem, ale nikdy jsem neviděl ťuhýka. Ale právě odtud expandovaly straky. Naopak na jižních stráních nad Košířemi, kde v minulosti bývaly vinice a později polnosti jako vystřižené z popisu biotopů ťuhýka, býval tento pták hojným. A zůstal tady ještě poměrně nedávno, ještě v době, kdy již tyto stráně byly prorostlé bujným náletem. Ještě v osmdesátých letech, v hustém keřovém porostu se jeden chytil a byl kroužkován. Chytil se na sýčka. Pak se i tady objevily straky a ťuhýka jsem od té doby neviděl. Také v jiných částech Prahy je situace obdobná. Třeba v Troji. Ťuhýk tady byl ještě nedávno, ale travnaté stráně, o které se nikdo nestará zarostly a opět jsou tady všudypřítomné straky. Nehospodaří se. To je jasná známka úpadku, kterou je potřeba napravit. V případě pozemků se to nejspíše po vyjasnění majetkových vztahů vyřeší, u tlumení populační exploze strak to asi bude horší. Straka sice po většinu roku nijak chráněná není, ale její tlumení mohou prakticky provádět jen myslivci, kteří to ovšem nemají za povinnost. Trochu absurdní situace, že ano?

ťuhýk samice

Můžeme ještě nahlédnout do knížky pocházející z let těsně po druhé světové válce, která se s postupem času stává pro srovnávací účely stále cennější. Je to Pražské ptactvo od Veleslava Wahla. Výskyt v Praze a okolí: Ve vnitřním městě hnízdí v hradních zahradách nad Jelením příkopem. Několikrát též pohnízdil v zahradě Zdravotního ústavu v Praze XII. V okolí je hojně zastoupen zejména na vltavských stráních počínaje od Troje, v Dolní Šárce a v celém okolí města. Občas hnízdí též v lomu pod Bulovkou. Bulovka, Troja to je dnes hluboko ve městě a ten Zdravotní ústav vlastně ani nevím, co je to v současnosti.

Zanedlouho se sami budete moci přesvědčit, jak to s ťuhýkem vypadá v okolí vašeho bydliště. Ťuhýk se k nám z Afriky vrací až někdy v prvních dnech května, o pár dní dříve přilétají samci. Hnízdí pak jednou ročně, někdy začátkem června. Je to zpravidla v době, když kvetou šípky. Samci lákají samice různým naparováním, ale i galantností. Pozoroval jsem jednoho, jak samici nosí vybrané kousky svých úlovků, delikatesy. Kdepak, jak se na jaře tydlecty chemikálie nahromadí, hnedka to z jednoho udělá votroka opačnýho pohlaví. Jděte do přírody, vezměte si dalekohled a pozorujte to raději jako přírodní jev. Určitě vás to přijde laciněji, než když to budete pozorovat sami na sobě.