Sdílet:
Holoubek diamantový (Geopelia cuneata)
Své pojmenování získal podle toho, že na křídlech má velký počet bílých teček, jakoby byl poset diamanty. Domovem holoubka diamantového je Austrál...
Své pojmenování získal podle toho, že na křídlech má velký počet bílých teček, jakoby byl poset diamanty. Domovem holoubka diamantového je Austrálie, kde s výjimkou jižních, jihovýchodních a jihozápadních přímořských oblastí obývá ostatní území. Dává přednost suché a travnaté horké stepi s vodními rezervoáry. V době sucha se s ním setkáme při každé procházce bušem nejčastěji ze všech ptáků. Často v jediném keři je více než 50 těchto holoubků, kteří na rozdíl od ostatních ptáků ani v poledne nevyhledávají stín, naopak s požitkem se vystavují plnému žáru slunečních paprsků. Rádi se popelí v písku, kde teplota na slunci dosahuje téměř 70 °C. Žijí zde v párech nebo malých skupinkách převážně na zemi, aby přijímali jako hlavní potravu travní semena. Lehce postavené hnízdo je umístěno ve křoví nebo na nízkých stromech. Je postaveno ze stébel trávy a větviček a obsahuje dvě vejce s bílou skořápkou rozměrů 18–21×14–16, ve druhém hnízdění 20×15,3 mm. V severozápadní Austrálii holoubek hnízdí od května do září, v jihovýchodní naproti tomu, vzhledem k období dešťů, od září do ledna. V oblastech, kde na ně neútočí predátoři, jsou téměř krotcí.
Holoubek diamantový dosahuje od špičky zobáku ke konci ocasu délky 190 mm. Hlava, krk a prsa jsou modrošedé. Oči jsou červenohnědé se silným červeným okružím, které je u samiček užší. Zobák je u kořene šedý, ke špičce pak černý, celkově dlouhý, úzký a špičatý. Záda jsou hnědá, kostřec šedohnědý. Křídla jsou tmavošedá s hnědým nádechem, každé pero má dvě různotvaré bílé skvrny, černě orámované. Ruční letky jsou černohnědé až červenohnědé. Křídlo dosahuje délky 100 mm. Prsa jsou modrošedá, k bříšku bělejší, břicho je bílé a boky šedé. Ocas je tmavošedý, ke konci černý, vnější pera jsou stupňovitá s bílými konečky. Spodní ocasní krovky jsou bílé. Délka ocasu je 105–112 mm. Běháky jsou světlé masové barvy. Tři prsty jsou vpředu, jeden vzadu. Holubička má menší okruží, menší hlavu, po stranách krku je více hnědá, má matovější vybarvení, menší bílé skvrny, kterých je méně. Samec často roztahuje ocas, holubičky to nedělají. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 30–50 gramů.
Na počátku toku se od samečka ozývá monotónní kuviku nebo chuchurov. Při vlastním toku se samec pohybuje směrem k holubičce s hlubokými poklonami a napolo zvednutým ocasem a honí ji s voláním krrru–krrru–krrru. Poté vlétnou na větev, kde dochází k páření.
První dovoz do Evropy se uskutečnil v roce 1868 do Zoo v Londýně, kde od roku 1870 úspěšně hnízdili. V berlínské ZOO se je podařilo odchovat až v roce 1890.
Holoubky doporučuji chovat ve voliéře. Zde mohou být drženi společně s bažanty nebo křepelkami, neofémami, kanáry a zebřičkami. V tom případě je však zapotřebí, aby voliéry byla dlouhá 5 m široká 2,5 m a vysoká 2 m. Její povrch by měl být zatravněný, s vysázeným hustým křovím a alespoň jedním stromem. K voliéře bude přiléhat zimní ubikace hluboká 2 m. Pokud se chovatel rozhodne chovat 2–3 páry ve voliéře široké jen 1 m a dlouhé 3 m, bude nemile překvapen. Samci se v době toku začnou ve voliéře honit a neustále se vzájemně klovají. O samičky tudíž nejeví zájem a ty snášejí samozřejmě neoplozená vejce. Jako nejlepší řešení vidím ponechat ve voliéře společně s jinými ptáky jen jeden pár holoubků. Chov v bednové kleci je také možný, ale zkušení a úspěšní chovatelé od něho ustupují. Častá blízkost člověka a neustálé rušení vede k tomu, že za několik dní hnízdo se 2 oplozenými vejci opustí.
Začínajícím chovatelům doporučuji sestavit chovný pár tak, aby každý pták pocházel od jiného chovatele. Do chovu zařazujeme ptáky s rodokmeny a kroužkované. Již se stalo, že začínající chovatel si koupil na podzim dva páry výletků od jednoho prodávajícího na ptačí burze. Na jaře oba páry zahnízdily. Krátce po snesení druhého vejce vypadaly oběma holubičkám postupně všechny ruční letky. Vlivem toho nebyly schopny se vrátit do vyvýšeného hnízda. Chovatel sundal obě hnízda a umístil je na zem. Holubičky i nadále pokračovaly v hnízdění. U prvního páru se holoubátka vylíhla sama, ale za čtyři dny uhynula. U druhého páru pomohl chovatel mláďatům z vajíčka, ta však následující den také uhynula. Když začínající chovatel znovu navštívil ptačí burzu, dozvěděl se od prodávajícího, že všichni čtyři ptáci pochází od jednoho chovného páru. Holoubci byli nekroužkovaní a pochopitelně bez rodokmenů.
Pro hnízdění připravíme holoubkům podklad hnízda. Může to být skořápka velkého kokosového ořechu, malá košatinka, malá bednička nebo drátěný košíček. Je tomu tak proto, že domestikovaní holoubci staví hnízdo velmi nedbale a vejce, případně mláďata by mohla vypadnout z hnízda. Je důležité si zapamatovat, že podklad hnízda nikdy nesmíme umístit na přímé slunce. Naopak jej zavěsíme asi 1,5 m vysoko, vždy do stínu. Na hnízdo nosí holoubek vše, co nalezne na zemi. Je zapotřebí připravit slabé a pružné větvičky, stonky různých druhů trav, trochu sena a velmi se osvědčilo vystlat hnízdo těsně před snesením prvního vejce čerstvou lesní trávou. Při zahřívání vajec se voda z trávy vypařuje a zvyšuje vzdušnou vlhkost, což se příznivě projeví při líhnutí. Chov holoubků přináší radost, když jsou správně krmeni. Proto jim předkládáme čumízu, lesknici, mák, mohár, niger, proso všech barevných odstínů, semenec a pro zbarvení obočnice řepku olejku. Semena mohou být namočená nebo naklíčená. Klíček nesmí přesáhnout délku 3 mm. Upozorňuji však, že niger a semenec slouží pro povzbuzení pohlavního pudu a po snesení druhého vejce jej přestaneme ptákům nabízet. Můžeme přidat také ovesné vločky a rozdrcená kukuřičná zrna. Ve voliéře musí mít i trochu říčního písku, který podporuje trávení a rozmělňování zrní v žaludku. Přidáme i kousek staré zvětralé omítky, roztlučených skořápek z vařených vajec, sépiovou kost, holubí kámen a granule Colunbin. Osolíme-li hromádku písku, jsou na ní stále usazeni a ozobávají ji. Do pitné vody přidáme půl tablety Cholesolu, čímž se voda zbarví do modra. Nezapomeneme také přidat ve vodě rozpustné vitaminy. Nedílnou součástí výživy ptáků je zelené krmivo. Nabídneme jim nadrobno rozkrájené listy kopřivy, smetánky lékařské, salátu, špenátu a ptačinec–žabinec. U dobře živených ptáků je reálný předpoklad, že obě vejce budou oplozená. V sezení se oba partneři střídají. Holubička sedí od večera přes noc asi do devíti hodin ráno, sameček ji pak vystřídá. Někdy sedí na hnízdě oba. Holoubátka se líhnou podle daných podmínek, tj. teploty a vlhkosti, za 11–13 dní. V den vylíhnutí musíme obohatit jídelníček rodičů o měkké krmivo, které je směsí natvrdo vařeného a nadrobno rozsekaného vejce, piškotu, ovesných vloček a nastrouhané šťavnaté mrkve. Odděleně v misce jim předložíme nakrájené moučné červy a mravenčí kukly. Můžeme použít také kupované krmné směsi, které posypeme strouhanou mrkví. Ve voleti rodičů je již v den vylíhnutí prvního mláděte vytvořena holubí kaše, se kterou jsou holoubátka krmena asi 5 dní. Mláďata rostou jako z vody a je nutné je okroužkovat. Použijeme uzavřený kroužek o vnitřním průměru 4,5 mm. Na kroužku je vyznačeno označení státu CZ, ročník 07, pořadové číslo kroužku 001–x a někdy také číslo chovatele a název (zkratka) chovatelského klubu. Následně jsou mláďata krmena změklým a rozmělněným zrním. Mláďata opouštějí hnízdo 11–12 den, rodiče je však dále přikrmují ještě 10 dnů. Protože zpravidla rodiče již znovu zahnízdili, začne samec mladé pronásledovat. Z tohoto důvodu výletky přemístíme do jiné voliéry. Vrchní část těla výletků je hnědošedá a bílé tečky ještě nejsou vyvinuty. Vybarvovat se začnou ve věku jednoho měsíce, plně jsou vybarveni ve třech měsících. Dospívají velmi rychle a ve věku 5–7 měsíců jsou schopni rozmnožování. To jim však nesmíme dovolit. Holubičky oddělíme od samců a do chovu je zařadíme až příští rok.
Dobře sestavený chovný pár je schopen za příznivých podmínek zahnízdit osmkrát ročně a za sezónu vyvést na bidlo 16 výletků. Znám chovatele, který měl takový pár holoubků. Za dva roky od nich odchoval 32 mláďat. Na konci sezóny chovný pár rozdělil a matku umístil do voliéry společně s jejími dcerami. Všichni ptáci byli nekroužkovaní. Když se na podzim v době pořádání výstav dostavil zájemce o koupi, úspěšný chovatel se zmýlil a na místo mladé holubičky chytil a prodal matku. Již nikdy se mu nepodařilo sestavit tak dobrý chovný pár. U jiného chovatele nastala situace, kdy ve velké voliéře ponechal jejich syna. Rodiče hnízdili podruhé a náhle uhynul otec. Chovateli se nepodařilo obstarat nového chovného samce a tak ponechal ve voliéře matku se synem. Když bylo synovi 6 týdnů, matka snesla 2 vajíčka. Matka se v sezení na vejcích pravidelně střídala se synem. Za 11 dnů se vylíhla 2 holoubátka. Takový způsob chovu však nikomu nedoporučuji.
Pokrokově řešená voliéra má na bocích posuvné zasklené rámy, které se pohybují v drážkách a v případě nepříznivého počasí je možné celou voliéru zakrýt. Totéž platí o stropu. Určitě je dobře, když chovatel postaví voliéru na jižní straně zahrady a má od rána do večera slunce. S nástupem chladného podzimního počasí přemístíme holoubky do vytápěné zimní ubikace. Je to velice důležité. Především holubičky, přezimované v nevytápěné místnosti mají na jaře problémy se snášením vajec a velmi často hynou. Z tohoto důvodu je na jaře velká poptávka po holubičkách. Tento ptačí druh si velmi dobře plní své mateřské povinnosti. Nastal případ, kdy chovatel podsadil chovnému páru další dvě holoubátka a oni všechna čtyři mláďata úspěšně odchovali. Dle mých zkušeností jsou holoubci diamantoví chovu schopní 8–10 roků. Často bývají používáni jako chůvy pro odchov jiných velmi vzácných zrnožravých druhů holoubků.
Holoubek diamantový šedý je zařazen do výst. tř. E/105(114k), klíč COM G9/105,G10/114k. Šedí se mohou vyskytnout v homozygotním nebo heterozygotním stavu. Křížíme-li takového homozygotního ptáka s ptákem stejné barvy a také homozygotním, je výsledkem 100 % stejného potomstva. Ze zajímavých křížení mezi partnery různých barev uvádím alespoň několik ukázek:
1,0 šedý×0,1 bílá = F1 šedé / štěp. na stříbrné a hnědé,
F2 šedé, šedé / štěp. stříbrné a hnědé, stříbrné, stříbrné / štěp. hnědé, hnědé, hnědé / štěp. stříbrné, bílé.
1,0 šedý×0,1 hnědá =F1 šedé / štěp. hnědé,
F2 šedé / štěp. hnědé, šedé, hnědé.
Stříbrný hloubek diamantový byl poprvé nabízen v inzerátech v 50. letech 20. století a je tudíž nejdéle známou mutací. Podobně jako u zebřiček i zde existují dvě různé mutace stejné barvy. První je vázaná na pohlaví, druhá je recesivní. K odchovu zdravých a silných stříbrných holoubků doporučuji používat šedé ptáky pro osvěžení krve. Ze spojení 1,0 stříbrný×0,1 šedá můžeme získat v generaci F1 šedé / štěp. stříbrné a generaci F2 šedé / štěp. stříbrné, šedé, stříbrné. Předpokladem pro tento výsledek ovšem je, aby rodičovské páry byly ve své barvě homozygotní.
Patří do výst. tř. E 106(115k), klíč COM G9/106, G10/115k.
Od počátku 60. let 20. století byl v inzerátech nabízen další barevný ráz (mutace), holoubek šedobílý nebo také briliantově bílý. Tito ptáci vznikli z kombinace stříbrných a hnědých. Hnědý faktor je pohlavně vázaný. Mezi sebou dědí šedobílí čistě. Jejich opeření je ještě více zeslabeno než u stříbrných, světle šedé s hnědým nádechem.
Je zařazen do výst. tř. E/107(116k), klíč COM G9/107, G10/116k.
Hnědí holoubci mají žlutavé diamantové tečky.
Jak již jméno napovídá, je hřbet bílý, směrem k zádům mramorovaný. Ocas je světlejší než u šedého. Diamantové tečky se změnily ve větší bílé skvrnky. V Nizozemí byli pojmenováni perloví. Ze spojení 1,0 bělohřbetý×0,1 bělohřbetá získáme potomstvo, které má skvrnky ještě větší. Zbarvení těla je kvůli chybějící hnědi šedomodré. Bělohřbetý faktor může být kombinován se všemi základními barvami. V 80. letech 20. století přišly z Jihoafrické republiky do Belgie a Nizozemí a následně do Německa další dvě mutace. Červenohnědá již nemá černý melanin. Samci mají na křídlech a na zádech světlou červenohnědou barvu. Tečky jsou bílé. Hlava, krk a prsa jsou stejné jako u šedých. Červenohnědá dědí recesivně.
Izabelová má žlutohnědá záda a křídla, hlava, krk, prsa a ohbí křídel jsou světlomodré. Tečky jsou bílé. Izabelová dědí rovněž recesivně. Od počátku 80. let minulého století existují také straky. V chovu mutačních holoubků je nutné zachovat požadovanou velikost a typ. V chovu izabelových a šedobílých se již vyskytli jedinci s přerostlými a zahnutými zobáky, kteří připomínali holoubky galapážské. Obočnice musí být výrazně červená. Již se vyskytl mutační samec, který má silně zvětšené nánosky a připomíná bradavičnatého holuba. Je zapotřebí se vyvarovat extrémů!
Také v sousedním Německu byl koncem 60. let minulého století vypracován vzorník pro posuzování holoubků diamantových. Bodově hodnoceni jsou od roku 1970. Vystavováni jsou v klecích původně určených pro korely. Bodová stupnice vypadá následovně: všeobecně 30 bodů, kresba = 30 bodů, barva 20 bodů, křídla a ocas = 10 bodů, zobák, oči, běháky 10 bodů.
1. Všeobecně: zde bude hodnocena velikost a tělesné proporce, stejně tak chování ptáka. U příliš malého nebo u příliš nemotorně působícího ptáka dochází ke srážce až 10 bodů. U příliš tlustého nebo naopak příliš hubeného ptáka bude odečteno až 10 bodů. U plachých ptáků (špatný výstavní trénink) dochází ke srážce až 10 bodů.
2. Kresba: při malém počtu bílých teček na křídlech je srážka až 10 bodů. U nepravidelných řad teček, které vytvářejí pásky, bude srážka až 10 bodů.
3. Barva: u příliš světlých jedinců bude odečteno až 10 bodů. U příliš tmavých ptáků dochází ke srážce až 20 bodů.
4. Křídla a ocas: při špatném držení křídel, tj.dlouhých a zkřížených nebo svěšených je srážka 5 bodů. U chyb v ocasních perech a špatné kresbě ocasu je srážka 5 bodů.
5. Zobák, oči, běháky: příliš dlouhý nebo špatně tvarovaný zobák, srážka až 3 body. Příliš bledá nebo příliš silná obočnice, srážka až 4 body. Chybějící drápek nebo příliš bledá barva běháků, srážka až 3 body.
Dle mých zkušeností získávají nejlepší holoubci maximálně 90 bodů. Mohou být vystavováni také v párech.
Chov tohoto rozkošného holoubka je opravdu velmi zajímavý, nikdy nás neomrzí pozorování miniaturních holoubat sedících po prvním výletu z hnízda mezi svými rodiči na silné větvi. Lze si jen přát, aby se tito holoubci častěji objevovali na výstavách v bodovací kleci.
Holoubek diamantový dosahuje od špičky zobáku ke konci ocasu délky 190 mm. Hlava, krk a prsa jsou modrošedé. Oči jsou červenohnědé se silným červeným okružím, které je u samiček užší. Zobák je u kořene šedý, ke špičce pak černý, celkově dlouhý, úzký a špičatý. Záda jsou hnědá, kostřec šedohnědý. Křídla jsou tmavošedá s hnědým nádechem, každé pero má dvě různotvaré bílé skvrny, černě orámované. Ruční letky jsou černohnědé až červenohnědé. Křídlo dosahuje délky 100 mm. Prsa jsou modrošedá, k bříšku bělejší, břicho je bílé a boky šedé. Ocas je tmavošedý, ke konci černý, vnější pera jsou stupňovitá s bílými konečky. Spodní ocasní krovky jsou bílé. Délka ocasu je 105–112 mm. Běháky jsou světlé masové barvy. Tři prsty jsou vpředu, jeden vzadu. Holubička má menší okruží, menší hlavu, po stranách krku je více hnědá, má matovější vybarvení, menší bílé skvrny, kterých je méně. Samec často roztahuje ocas, holubičky to nedělají. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 30–50 gramů.
Na počátku toku se od samečka ozývá monotónní kuviku nebo chuchurov. Při vlastním toku se samec pohybuje směrem k holubičce s hlubokými poklonami a napolo zvednutým ocasem a honí ji s voláním krrru–krrru–krrru. Poté vlétnou na větev, kde dochází k páření.
První dovoz do Evropy se uskutečnil v roce 1868 do Zoo v Londýně, kde od roku 1870 úspěšně hnízdili. V berlínské ZOO se je podařilo odchovat až v roce 1890.
Holoubky doporučuji chovat ve voliéře. Zde mohou být drženi společně s bažanty nebo křepelkami, neofémami, kanáry a zebřičkami. V tom případě je však zapotřebí, aby voliéry byla dlouhá 5 m široká 2,5 m a vysoká 2 m. Její povrch by měl být zatravněný, s vysázeným hustým křovím a alespoň jedním stromem. K voliéře bude přiléhat zimní ubikace hluboká 2 m. Pokud se chovatel rozhodne chovat 2–3 páry ve voliéře široké jen 1 m a dlouhé 3 m, bude nemile překvapen. Samci se v době toku začnou ve voliéře honit a neustále se vzájemně klovají. O samičky tudíž nejeví zájem a ty snášejí samozřejmě neoplozená vejce. Jako nejlepší řešení vidím ponechat ve voliéře společně s jinými ptáky jen jeden pár holoubků. Chov v bednové kleci je také možný, ale zkušení a úspěšní chovatelé od něho ustupují. Častá blízkost člověka a neustálé rušení vede k tomu, že za několik dní hnízdo se 2 oplozenými vejci opustí.
Začínajícím chovatelům doporučuji sestavit chovný pár tak, aby každý pták pocházel od jiného chovatele. Do chovu zařazujeme ptáky s rodokmeny a kroužkované. Již se stalo, že začínající chovatel si koupil na podzim dva páry výletků od jednoho prodávajícího na ptačí burze. Na jaře oba páry zahnízdily. Krátce po snesení druhého vejce vypadaly oběma holubičkám postupně všechny ruční letky. Vlivem toho nebyly schopny se vrátit do vyvýšeného hnízda. Chovatel sundal obě hnízda a umístil je na zem. Holubičky i nadále pokračovaly v hnízdění. U prvního páru se holoubátka vylíhla sama, ale za čtyři dny uhynula. U druhého páru pomohl chovatel mláďatům z vajíčka, ta však následující den také uhynula. Když začínající chovatel znovu navštívil ptačí burzu, dozvěděl se od prodávajícího, že všichni čtyři ptáci pochází od jednoho chovného páru. Holoubci byli nekroužkovaní a pochopitelně bez rodokmenů.
Pro hnízdění připravíme holoubkům podklad hnízda. Může to být skořápka velkého kokosového ořechu, malá košatinka, malá bednička nebo drátěný košíček. Je tomu tak proto, že domestikovaní holoubci staví hnízdo velmi nedbale a vejce, případně mláďata by mohla vypadnout z hnízda. Je důležité si zapamatovat, že podklad hnízda nikdy nesmíme umístit na přímé slunce. Naopak jej zavěsíme asi 1,5 m vysoko, vždy do stínu. Na hnízdo nosí holoubek vše, co nalezne na zemi. Je zapotřebí připravit slabé a pružné větvičky, stonky různých druhů trav, trochu sena a velmi se osvědčilo vystlat hnízdo těsně před snesením prvního vejce čerstvou lesní trávou. Při zahřívání vajec se voda z trávy vypařuje a zvyšuje vzdušnou vlhkost, což se příznivě projeví při líhnutí. Chov holoubků přináší radost, když jsou správně krmeni. Proto jim předkládáme čumízu, lesknici, mák, mohár, niger, proso všech barevných odstínů, semenec a pro zbarvení obočnice řepku olejku. Semena mohou být namočená nebo naklíčená. Klíček nesmí přesáhnout délku 3 mm. Upozorňuji však, že niger a semenec slouží pro povzbuzení pohlavního pudu a po snesení druhého vejce jej přestaneme ptákům nabízet. Můžeme přidat také ovesné vločky a rozdrcená kukuřičná zrna. Ve voliéře musí mít i trochu říčního písku, který podporuje trávení a rozmělňování zrní v žaludku. Přidáme i kousek staré zvětralé omítky, roztlučených skořápek z vařených vajec, sépiovou kost, holubí kámen a granule Colunbin. Osolíme-li hromádku písku, jsou na ní stále usazeni a ozobávají ji. Do pitné vody přidáme půl tablety Cholesolu, čímž se voda zbarví do modra. Nezapomeneme také přidat ve vodě rozpustné vitaminy. Nedílnou součástí výživy ptáků je zelené krmivo. Nabídneme jim nadrobno rozkrájené listy kopřivy, smetánky lékařské, salátu, špenátu a ptačinec–žabinec. U dobře živených ptáků je reálný předpoklad, že obě vejce budou oplozená. V sezení se oba partneři střídají. Holubička sedí od večera přes noc asi do devíti hodin ráno, sameček ji pak vystřídá. Někdy sedí na hnízdě oba. Holoubátka se líhnou podle daných podmínek, tj. teploty a vlhkosti, za 11–13 dní. V den vylíhnutí musíme obohatit jídelníček rodičů o měkké krmivo, které je směsí natvrdo vařeného a nadrobno rozsekaného vejce, piškotu, ovesných vloček a nastrouhané šťavnaté mrkve. Odděleně v misce jim předložíme nakrájené moučné červy a mravenčí kukly. Můžeme použít také kupované krmné směsi, které posypeme strouhanou mrkví. Ve voleti rodičů je již v den vylíhnutí prvního mláděte vytvořena holubí kaše, se kterou jsou holoubátka krmena asi 5 dní. Mláďata rostou jako z vody a je nutné je okroužkovat. Použijeme uzavřený kroužek o vnitřním průměru 4,5 mm. Na kroužku je vyznačeno označení státu CZ, ročník 07, pořadové číslo kroužku 001–x a někdy také číslo chovatele a název (zkratka) chovatelského klubu. Následně jsou mláďata krmena změklým a rozmělněným zrním. Mláďata opouštějí hnízdo 11–12 den, rodiče je však dále přikrmují ještě 10 dnů. Protože zpravidla rodiče již znovu zahnízdili, začne samec mladé pronásledovat. Z tohoto důvodu výletky přemístíme do jiné voliéry. Vrchní část těla výletků je hnědošedá a bílé tečky ještě nejsou vyvinuty. Vybarvovat se začnou ve věku jednoho měsíce, plně jsou vybarveni ve třech měsících. Dospívají velmi rychle a ve věku 5–7 měsíců jsou schopni rozmnožování. To jim však nesmíme dovolit. Holubičky oddělíme od samců a do chovu je zařadíme až příští rok.
Dobře sestavený chovný pár je schopen za příznivých podmínek zahnízdit osmkrát ročně a za sezónu vyvést na bidlo 16 výletků. Znám chovatele, který měl takový pár holoubků. Za dva roky od nich odchoval 32 mláďat. Na konci sezóny chovný pár rozdělil a matku umístil do voliéry společně s jejími dcerami. Všichni ptáci byli nekroužkovaní. Když se na podzim v době pořádání výstav dostavil zájemce o koupi, úspěšný chovatel se zmýlil a na místo mladé holubičky chytil a prodal matku. Již nikdy se mu nepodařilo sestavit tak dobrý chovný pár. U jiného chovatele nastala situace, kdy ve velké voliéře ponechal jejich syna. Rodiče hnízdili podruhé a náhle uhynul otec. Chovateli se nepodařilo obstarat nového chovného samce a tak ponechal ve voliéře matku se synem. Když bylo synovi 6 týdnů, matka snesla 2 vajíčka. Matka se v sezení na vejcích pravidelně střídala se synem. Za 11 dnů se vylíhla 2 holoubátka. Takový způsob chovu však nikomu nedoporučuji.
Pokrokově řešená voliéra má na bocích posuvné zasklené rámy, které se pohybují v drážkách a v případě nepříznivého počasí je možné celou voliéru zakrýt. Totéž platí o stropu. Určitě je dobře, když chovatel postaví voliéru na jižní straně zahrady a má od rána do večera slunce. S nástupem chladného podzimního počasí přemístíme holoubky do vytápěné zimní ubikace. Je to velice důležité. Především holubičky, přezimované v nevytápěné místnosti mají na jaře problémy se snášením vajec a velmi často hynou. Z tohoto důvodu je na jaře velká poptávka po holubičkách. Tento ptačí druh si velmi dobře plní své mateřské povinnosti. Nastal případ, kdy chovatel podsadil chovnému páru další dvě holoubátka a oni všechna čtyři mláďata úspěšně odchovali. Dle mých zkušeností jsou holoubci diamantoví chovu schopní 8–10 roků. Často bývají používáni jako chůvy pro odchov jiných velmi vzácných zrnožravých druhů holoubků.
Holoubek diamantový šedý je zařazen do výst. tř. E/105(114k), klíč COM G9/105,G10/114k. Šedí se mohou vyskytnout v homozygotním nebo heterozygotním stavu. Křížíme-li takového homozygotního ptáka s ptákem stejné barvy a také homozygotním, je výsledkem 100 % stejného potomstva. Ze zajímavých křížení mezi partnery různých barev uvádím alespoň několik ukázek:
1,0 šedý×0,1 bílá = F1 šedé / štěp. na stříbrné a hnědé,
F2 šedé, šedé / štěp. stříbrné a hnědé, stříbrné, stříbrné / štěp. hnědé, hnědé, hnědé / štěp. stříbrné, bílé.
1,0 šedý×0,1 hnědá =F1 šedé / štěp. hnědé,
F2 šedé / štěp. hnědé, šedé, hnědé.
Stříbrný hloubek diamantový byl poprvé nabízen v inzerátech v 50. letech 20. století a je tudíž nejdéle známou mutací. Podobně jako u zebřiček i zde existují dvě různé mutace stejné barvy. První je vázaná na pohlaví, druhá je recesivní. K odchovu zdravých a silných stříbrných holoubků doporučuji používat šedé ptáky pro osvěžení krve. Ze spojení 1,0 stříbrný×0,1 šedá můžeme získat v generaci F1 šedé / štěp. stříbrné a generaci F2 šedé / štěp. stříbrné, šedé, stříbrné. Předpokladem pro tento výsledek ovšem je, aby rodičovské páry byly ve své barvě homozygotní.
Patří do výst. tř. E 106(115k), klíč COM G9/106, G10/115k.
Od počátku 60. let 20. století byl v inzerátech nabízen další barevný ráz (mutace), holoubek šedobílý nebo také briliantově bílý. Tito ptáci vznikli z kombinace stříbrných a hnědých. Hnědý faktor je pohlavně vázaný. Mezi sebou dědí šedobílí čistě. Jejich opeření je ještě více zeslabeno než u stříbrných, světle šedé s hnědým nádechem.
Je zařazen do výst. tř. E/107(116k), klíč COM G9/107, G10/116k.
Hnědí holoubci mají žlutavé diamantové tečky.
Popis vad holoubka diamantového
1. Příliš dlouhý (přerostlý) a špatně tvarovaný (zahnutý) zobák.
2. Silně zvětšené nánosky připomínající bradavičnatého holuba.
3. Bledá nebo příliš silná obočnice.
4. Velmi světlá nebo naopak příliš tmavá barva opeření.
5. Málo bílých teček na křídlech a nepravidelná kresba.
6. Dlouhá a zkřížená křídla.
7. Rozdvojený ocas.
8. Sklopený ocas.
9. Svěšená křídla.
10. Světlá barva běháků.
11. Chybějící drápek.
12. Hubený nebo naopak tlustý pták.
Jak již jméno napovídá, je hřbet bílý, směrem k zádům mramorovaný. Ocas je světlejší než u šedého. Diamantové tečky se změnily ve větší bílé skvrnky. V Nizozemí byli pojmenováni perloví. Ze spojení 1,0 bělohřbetý×0,1 bělohřbetá získáme potomstvo, které má skvrnky ještě větší. Zbarvení těla je kvůli chybějící hnědi šedomodré. Bělohřbetý faktor může být kombinován se všemi základními barvami. V 80. letech 20. století přišly z Jihoafrické republiky do Belgie a Nizozemí a následně do Německa další dvě mutace. Červenohnědá již nemá černý melanin. Samci mají na křídlech a na zádech světlou červenohnědou barvu. Tečky jsou bílé. Hlava, krk a prsa jsou stejné jako u šedých. Červenohnědá dědí recesivně.
Izabelová má žlutohnědá záda a křídla, hlava, krk, prsa a ohbí křídel jsou světlomodré. Tečky jsou bílé. Izabelová dědí rovněž recesivně. Od počátku 80. let minulého století existují také straky. V chovu mutačních holoubků je nutné zachovat požadovanou velikost a typ. V chovu izabelových a šedobílých se již vyskytli jedinci s přerostlými a zahnutými zobáky, kteří připomínali holoubky galapážské. Obočnice musí být výrazně červená. Již se vyskytl mutační samec, který má silně zvětšené nánosky a připomíná bradavičnatého holuba. Je zapotřebí se vyvarovat extrémů!
Také v sousedním Německu byl koncem 60. let minulého století vypracován vzorník pro posuzování holoubků diamantových. Bodově hodnoceni jsou od roku 1970. Vystavováni jsou v klecích původně určených pro korely. Bodová stupnice vypadá následovně: všeobecně 30 bodů, kresba = 30 bodů, barva 20 bodů, křídla a ocas = 10 bodů, zobák, oči, běháky 10 bodů.
1. Všeobecně: zde bude hodnocena velikost a tělesné proporce, stejně tak chování ptáka. U příliš malého nebo u příliš nemotorně působícího ptáka dochází ke srážce až 10 bodů. U příliš tlustého nebo naopak příliš hubeného ptáka bude odečteno až 10 bodů. U plachých ptáků (špatný výstavní trénink) dochází ke srážce až 10 bodů.
2. Kresba: při malém počtu bílých teček na křídlech je srážka až 10 bodů. U nepravidelných řad teček, které vytvářejí pásky, bude srážka až 10 bodů.
3. Barva: u příliš světlých jedinců bude odečteno až 10 bodů. U příliš tmavých ptáků dochází ke srážce až 20 bodů.
4. Křídla a ocas: při špatném držení křídel, tj.dlouhých a zkřížených nebo svěšených je srážka 5 bodů. U chyb v ocasních perech a špatné kresbě ocasu je srážka 5 bodů.
5. Zobák, oči, běháky: příliš dlouhý nebo špatně tvarovaný zobák, srážka až 3 body. Příliš bledá nebo příliš silná obočnice, srážka až 4 body. Chybějící drápek nebo příliš bledá barva běháků, srážka až 3 body.
Dle mých zkušeností získávají nejlepší holoubci maximálně 90 bodů. Mohou být vystavováni také v párech.
Chov tohoto rozkošného holoubka je opravdu velmi zajímavý, nikdy nás neomrzí pozorování miniaturních holoubat sedících po prvním výletu z hnízda mezi svými rodiči na silné větvi. Lze si jen přát, aby se tito holoubci častěji objevovali na výstavách v bodovací kleci.
Autor textu: Antonín Vítek
Autor fotografií zdroj: Antonín Vítek
