Retriever – 16. část

Pes je společenské tvor, který již téměř dvacet tisíc let doprovází člověka. Člověk nikdy nemilovat tolik žádné zvíře, jako právě psa a žádné zvíře neprokazuje člověku víc lásky a oddanosti než pes.
Přirozeností psa je žít ve smečce. První smečku, kterou ve svém životě štěně pozná je máma a sourozenci. Spolu s nimi se učí první krůčky, první hry, první šarvátky o své místo ve smečce. Již v tomto ranném věku si štěně vštěpuje, jak se chovat k ostatním psům ve smečce a jak s nimi komunikovat.
Po osmém týdnu věku štěně přichází do nové rodiny, kterou začne považovat za svoji novou smečku. Pro štěně se lidským vůdcem nové smečky stává většinou ten, kdo mu dává krmení, chodí s ním na procházky a vychovává ho. Dostane li se štěně do prostředí, kde již žije jeden nebo více psů, stane se součástí smečky, ve které je pozice vůdce již zabraná. Tato hierarchie se může časem změnit. Mladý dominantní pes se v období dospívání pokouší dostat se v hierarchii co nejvýše. Někteří hodně dominantní jedinci se o to pokouší celý život, až se jim podaří převzít roli vůdce smečky po starším psovi.
Pes na kterékoli pozici však má přirozenou potřebu bránit svoji smečku, území, svého pána i jeho majetek. Toto přirozené chování je však třeba již v ranném věku psa usměrnit, aby v budoucnu nepřerostlo v obtížné a nebezpečné chování. Pes by měl být i při obraně pána a majetku zvladatelný.
Pes je ochotný přijmout do své smečky i jiná zvířata. Zatímco se na zahradě a v přírodě kočka, pták či králík stává lovnou zvěří, doma jsou to rodinní kamarádi, spí v jednom pelechu a jí z jedné misky.
Psi jsou báječnými společníky člověka a proto stojí zato učit se více jim porozumět.

Jak psi komunikují

Pes se vyjadřuje polohou těla, výrazem tváře, pohybem uší a ocasu a nejrůznějšími zvuky. Pokud budete pozorovat dobře svého psa a pokusíte se mu porozumět, můžete prožít takovou souhru vás dvou, že budete vědět, co se v příštím okamžiku váš pes chystá udělat. Mezi chováním psů jsou však drobné rozdíly, odvíjející se od rozmanitosti jednotlivých psích ras. Proto se nespoléhejte na to, že díky vašim znalostem dokážete přesně odhadnout chování cizího psa.
 

Stručný průvodce řečí těla

Hravý postoj - pes pokrčí přední nohy, zadní část zvedne, vrtí ocasem, zvedá uši a rozzáří oči.
Spokojený, dobře naladěný pes - vrtí ocasem v neutrální poloze (ani příliš vysoko, ani stažený mezi nohy), uši zcela uvolněné nebo napůl sklopené, tlama zpravidla mírně otevřená, klidný výraz v očích.
Šťouchání čenichem - pes se snaží upoutat pozornost, nebo vás jenom chce dostat ze svého křesla.
Pes zvedá packu nebo vám ji podává - snaží se upoutat vaši pozornost nebo se jedná o smířlivé gesto.
Vystrašený pes - maličko se přikrčí, stáhne ocas, stáhne uši k hlavě a odvrací pohled.
Podřízenost před jiným psem - pes se stáhne, převalí se na záda zvedá nohy a odkryje břicho.
Poloha psa na zádech s odkrytým bříškem před člověkem může mít hned několik významů podle situace, kdy pes pánovi sděluje:
- podrbej mě na bříšku,
- jsem spokojený a věřím ti,
- nechci něco dělat, chci se tomu vyhnout.
Nejistota psa - úzkostný prosebný výraz, stažené nebo nestejně nesené uši, rozpačité vrtění ocáskem mezi nohama. Podle situace se schovává za pánovy nohy.
Sebevědomý pes - vypadá větší, protože se postaví do vzpřímeného postoje, naježí chlupy, zvednutým ocasem pomalu a rytmicky pohybuje, lehce našlapuje a udržuje oční kontakt.
Agresivní pes - postoj těla je zpravidla vzpřímený, větší část hmotnosti přenáší do předních nohou, udržuje přímý oční kontakt, má zavřenou tlamu, vrčí a ohrnuje pysky, aby ukázal zuby. Chystá-li se zaútočit, přikrčí přední partie těla, ostatní znaky jsou stejné.
Obskakování druhých psů - toto chování se netýká páření, je to typický znak dominantních psů, ale i fen, kdy jedinec ukazuje svoji nadřazenost a zpochybňuje tak postavení soupeře.
Rychlé olizování čenichu - pes je nervózní, znepokojený a nesvůj. Vystrkování jazyka může být předzvěstí kousnutí.
Pes se opírá o nohy druhého psa nebo o nohy pána - snaží si tak rozšířit svůj osobní prostor nebo vyjadřuje láskyplný majetnický pocit.
Olizování tlamy jiného psa - může znamenat výraz poddajnosti nebo výzvu ke hře.
Pysky stažené dozadu - vyzývavý nebo varovný znak, zejména v kombinaci s vrčením.
Odvrácený vyhýbavý pohled stranou - pes tak reaguje při setkání s výše postaveným psem nebo má pocit, že je s ním pán nespokojený.
Upřený zíravý pohled - pes spatřil něco moc zajímavého.
Neznámá nová situace - pes má tázavý pohled, zvedne oči i obočí a na čele se mu rýsují vrásky.
Prázdný pohled psa - lhostejnost, neděje se nic zajímavého.
Přimhouřené oči - známka naprosté blaženosti a spokojenosti.

Rizikové situace při setkání s cizím psem

- Nedovolte cizím lidem, aby hladili vašeho psa po hlavě. Dotýkání na hlavě chápe pes jako výraz nadřazenosti. Stejně tak může pes vnímat jako hrozbu přímý pohled do očí.
- Velmi nebezpečná situace může nastat, když se postaví malé dítě před psa, obličej má před jeho čumákem, dívá se mu bezelstně do očí, hladí po hlavě nebo se ho snaží obejmout. Toto je velmi nebezpečná kombinace gest nadřazenosti. Pes může znejistět a cítit se ohrožen. K útoku je potom jen krůček. Pokud dovolíte dítěti, aby si vašeho psa pohladilo, tak na bocích nebo na hřbetě a jen pod vaším dozorem.
- Pokud pes projevuje známky nelibosti při kontaktu s dítětem, ihned kontakt přerušte.
- Další nebezpečná situace může nastat, pokud dítě v přítomnosti psa jí. Malé dítě drží jídlo v ruce ve výšce hlavy psa. Pes po jídle může chňapnout. Dítě se vyleká a začne křičet. Zmatený vyděšený pes může reagovat kousnutím.
- Podobná situace může nastat, pokud dítěti jídlo upadne na zem poblíž psa. Oba se snaží jídlo vzít a v tomto momentě může pes zaútočit.
- Pokud pes vrtí ocasem, nemusí to vždy znamenat přátelské gesto.
- Pes zcela bezpečně pozná, pokud se ho člověk bojí.

Jak se zachovat při útoku psa

Pokud máte obavu, že se pes chystá zaútočit, nechte ruce volně svěšené podél těla a nedělejte prudké pohyby. Právě ty by totiž mohli spustit útok psa. Neotáčejte se k psovi zády a neutíkejte. Pokud možno zůstaňte klidně stát a pomaličku couvejte. Po celou dobu se na něj pokoušejte mluvit tichým monotónním hlasem. V žádném případě se mu nedívejte přímo do očí. Přímý pohled do očí může psa vyprovokovat k útoku. Proto psa pozorujte pouze bočním pohledem.
Pokud se k vám pes přibližuje, nepanikařte. Konejšivým hlasem na něj mluvte a nebraňte se, chce-li si vás pes očichat. Pomalým pohybem mu nabídněte hřbet ruky k očichání. Pokud se od vás bude pes vzdalovat, opatrně od něj ustupujte. Začne li vás obcházet, otáčejte se s ním tak, abyste k útočníkovi stáli vždy čelem a bočním pohledem sledujte jeho reakce. Pokuste se psa od sebe odehnat tím, že z monotónního uklidňujícího tónu hlasu přejdete pozvolna k důraznějšímu zaháněcímu tónu. Pokud svůj strach nezvládáte, přikrčte se, ohněte záda, ruce přitiskněte k tělu a schovejte je do klína. Začne-li se od vás pes vzdalovat, setrvejte krátkou dobu ve stejné poloze, potom se pozvolna zvedněte a pomalu couváním ustupujte. Každý prudký pohyb může psa vyprovokovat k útoku. Pokud pes zaútočí a srazí vás k zemi, stočte se do klubíčka, hlavu stáhněte co nejvíc mezi ramena a pažemi si chraňte hlavu (lokty směřují ke kolenům, sepnuté dlaně chrání temeno hlavy, zápěstí chrání uši). Máte tak daleko větší šanci, že zranění, která vám pes způsobí nebudou mít tak vážné následky, jako když budete k psovi otočeni čelem nebo se pokoušet ubránit.
Ve skutečnosti jen velmi málo psů bez příčiny zaútočí na člověka. Ve většině případů dochází k napadení psem jen, pokud se pes cítí člověkem ohrožen.
Pokud bychom se začali podrobně zaobírat jednotlivými případy napadení člověka psem, přišli bychom na to, že spouštěcím mechanismem bylo chování člověka, které útoku bezprostředně předcházelo.
Kdyby tisk ženoucí se za senzacemi změnil svůj postoj a spíše informoval čtenáře, jak předcházet zbytečným nedorozuměním s nejlepším přítelem člověka, mohli bychom se jednou dočíst, že člověk je nejlepším přítelem psa.
 

Dítě a pes

Rozhodnete-li se pořídit si do rodiny štěně, je nezbytné vysvětlit dětem, jak se k pejskovi chovat. Pes je sice k dětem velmi přátelský, tolerantní a od dětí si nechá líbit téměř všechno, ale je to jen pes. I on od dítěte nemusí snášet hrubosti a nechat si ubližovat. Proto je třeba, aby děti věděly, jak s ním zacházet. Štěně i dospělý pes musí mít dostatek spánku, klid na jídlo a odpočinek. Pes je jejich kamarád, není to hračka. Narodí li se dítě do rodiny, ve které je pes, je nutné mu nadále věnovat dostatek péče a pozornosti, brát ho s kočárkem na společné procházky, aby se necítil odstrčený a na miminko nežárlil. Příchodem dítěte se může pejsek cítit ohrožený v postavení ve smečce. Proto mu miminko po příjezdu domů z porodnice ukažte, příjemným hlasem mu opakujte jméno dítěte, chvalte a hlaďte psa. Pokud mu nedáte příčinu k žárlení a k pocitu ohrožení, bude dítě milovat a ochraňovat. Pes dítěti nikdy bezdůvodně neublíží. Při setkání s cizími dětmi i dospělými by jste neměli nechávat psa samotného, měl by být vždy pod vaším dozorem. Pes by se neměl k cizím lidem chovat přehnaně důvěrně.
Je prokázáno, že pes má na člověka pozitivní vliv a může mu prodloužit život. Také dlouhodobé výzkumy amerických vědců prokázaly, že děti žijící společně se psem jsou výrazně méně nemocné běžnými alergiemi. Přítomnost psa pomáhá člověku uvolnit se, překonat stres, dává mu pocit jistoty a bezpečí, zmírňuje pocit samoty. Pes nám svou přítomností ubírá kousek našeho volného času v náš prospěch. Nutí nás k pravidelnému pohybu na procházkách. Pohyb působí blahodárně na krevní tlak, posiluje imunitní systém, pomáhá lidem vypořádat se s nadváhou. Pes má schopnost předem rozpoznat příznaky náhlých poruch zdraví, jako epileptický záchvat, oběhový kolaps apod.