Jak funguje kůň - část 16.: Chody koně – cval

Cval a končetiny

V anglicky mluvících zemích používají pro cval dva výrazy: canter a gallop. Canter (česky cval) je pomalejší, třídobý chod a gallop (česky lze přeložit jako dostihový cval nebo snad i trysk) je čtyřdobý chod ve velké rychlosti.
Ve třídobém cvalu (obr.1) je fáze podpěru diagonálního páru končetin (vedoucí=vnitřní pánevní a vlečná=vnější hrudní) synchronizována, tedy dopadnou na zem současně a lidské ucho slyší jen jeden úder. Nohosled pak je následující:
1. úder: vnější (vlečná) pánevní končetina (obr.1a).
2. úder: vnitřní (vedoucí) pánevní a současně vnější (vlečná) hrudní končetiny (obr.1c).
3. úder: vnitřní (vedoucí) hrudní končetina (obr.1e).
(4.) fáze vznosu, samozřejmě nelze slyšet žádný úder. (obr.1f).
Ve čtyřdobém trysku je nohosled rozložený, vnitřní (vedoucí) pánevní končetina došlápne dříve, než vnější (vlečná) končetina hrudní (obr.2):
1. úder: vnější (vlečná) pánevní končetina.
2. úder: vnitřní (vedoucí) pánevní končetina.
3. úder: vnější (vlečná) hrudní končetina.
4. úder: vnitřní (vedoucí) hrudní končetina.
(5.) fáze vznosu.
 

obr. 1a	obr. 1b
obr. 1c	obr. 1d
obr. 1e	obr. 1d

obr. 2

Vysvětleme si ještě pojmy vedoucí a vlečná končetina. Cval je asymetrický chod, pohyb pravých a levých končetin se nestřídá pravidelně jako v kroku a klusu, ale kůň dopadne na jednu končetinu (té se říká vlečná) a hned nato dopadne i na druhou končetinu (vedoucí) a tou se také posune dopředu. Je to podobné, jako když si děti poskakováním hrají na koníky. Nejlépe je to vidět na nohosledu trysku, kde jsou spřažené pohyby pánevních končetin (1. a 2. úder, obr.2 červené tečky) a následně hrudních končetin (3. a 4. úder, obr.2 modré tečky). Ve třídobém cvalu se pohyby obou dvojic překrývají a vedoucí pánevní a vlečná hrudní končetina dopadnou najednou (obr. 1c). Vlečné končetiny musí zachytit větší náraz při dopadu, zůstávají více v zakročení a jejich klouby, závěsný aparát spěnky i kopyto jsou více zatížené. Představují oporu těla a pracují i jako tlumiče. Vedoucí končetiny se vždy více natáhnou dopředu (například v levém cvalu jdou více dopředu obě levé končetiny než pravé), protože se více ohnou v kloubech, především v lokti (hrudní) a kyčli (pánevní). Jejich úkolem je totiž především sunout tělo dopředu.
Rozlišujeme proto pravý cval (vedoucí končetiny jsou pravé, laicky: došlápnou více dopředu) a levý cval (vedoucí končetiny jsou levé, došlápnou více dopředu). Koně ve volnosti preferují cval takový, kdy jsou vedoucí vnitřní končetiny, čili když cválají doprava, upřednostní pravý cval, kdy jsou více vepředu pravé končetiny.
Cval má díky asymetrii svého pohybového vzorce několik významných výhod:
- pánevní a hrudní končetiny pracují spřaženě, „ve dvojicích“, čímž se znásobí síla jejich odrazu a kůň tak dokáže vyvinout velkou rychlost, však také cval slouží koním odnepaměti k úniku před nebezpečím.
- tím, že končetiny na jedné straně jsou ve cvalu vždy trochu „odlehčené“, může kůň v případě potřeby vyhazovat a vykopávat (například po šelmě, která ho v běhu chce kousnout do nohou).
- cval je samozřejmě energeticky nejnáročnější chod - svaly musí pracovat velmi intenzivně a kůň se při něm nejrychleji unaví. Díky asymetrii cvalu však pracuje každá polovina těla trochu jinak, takže svaly na jedné polovině pracují více než na druhé. Když se kůň unaví, změní cval (čili bude cválat na druhou nohu) a dosud pracující svaly si mohou trochu odpočinout, zatímco ty, co relativně odpočívaly, nyní budou naplno pracovat.
Protože cval je asymetrický chod, změna směru je trochu problematičtější. Pokud kůň cválá například levým cvalem doleva a chce cválat doprava, buď bude pokračovat v takzvaném kontracvalu (čili zůstane v levém cvalu, což je ale náročné na rovnováhu), nebo přejde do klusu či kroku a nacválá opět na druhou nohu, nebo si tzv. „přeskočí“ (letmý přeskok). I letmý přeskok může mít dvě podoby! Tzv. „nedrezurní“ přeskok, který můžeme vidět u dostihových a často i parkurových koní, začíná od hrudních končetin (nejdříve si přeskočí hrudní, pak pánevní končetiny), kdežto drezurní přeskok začíná vždy už ve fázi vznosu od pánevních končetin (kůň si tedy přeskočí všemi čtyřmi najednou).

Ve cvalu kůň obvykle zrychlí tím, že prodluží fázi vznosu - došlápne pánevními končetinami hlouběji pod tělo, odrazí se silněji a ve fázi vznosu „dál doletí“. Tak například v nejpomalejším shromážděném cvalu (obr.3) se fáze vznosu nemusí vůbec objevit, v běžném pracovním cvalu trvá asi 5ms, v rychlejším středním cvalu (obr.4) 54ms a v prodlouženém cvalu (což ještě stále je třídobý cval a ne trysk!) 87ms.
 

obr. 3

obr. 4

 

Skok

Zvláštní formou cvalu je skok - obvykle skok přes nějakou překážku. Má několik zvláštností:
1. obě pánevní končetiny udělají velký krok dopředu pod tělo, dopadnou společně a společně se i při odskoku odrazí, díky čemuž vyprodukují ještě větší sílu odrazu, než ve cvalu,
2. pak probíhá vlastní skok, jakási „fáze letu“, kdy je kůň vymrštěn sílou zádě nahoru a dopředu přes překážku,
3. poté dopadne na vnější=vlečnou hrudní končetinu a následně na
4. vnitřní=vedoucí hrudní končetinu.

obr. 5

Obr.5 ukazuje něco mezi cvalových krokem a skokem, kdy kůň, místo aby překlusal přes kavalety, se rozhodl přes ně skočit. Pánevní končetiny sice nejsou vedle sebe, přesto se odrážejí společně a tak mohou vyvinout větší sílu k vymrštění těla nahoru a dopředu, než by tomu bylo během normálního cvalu.
Pohyby trupu a krku ve cvalu
Ve cvalu se výrazně hýbe hlava a krk (a s nimi i celý předek) nahoru - dolů. To by si měl uvědomit každý jezdec (či lonžující) a koni tento pohyb umožnit. Když kůň ve cvalu přenáší váhu na hrudní končetiny, klesají dolů nejdříve krk a potom i přední část trupu. Během fáze podpěru vnitřní (vedoucí) hrudní končetiny a během fáze vznosu je krk nejvíce natažený (obr.6a) a s došlápnutím pánevních končetin se začíná i s přední částí trupu opět zvedat (obr.6b).
Ve cvalu jsou celkově nejvýraznější pohyby těla koně nahoru-dolů a dopředu-dozadu, což jezdci poskytuje pocit „houpání“. Naopak pohyby do stran (vyklenutí boku koně neboli kroucení) jsou v tomto chodu minimální.
Velmi důležitou strukturou pro prostorný a měkký cval je křížo-bederní kloub, který umožňuje každý cvalový skok podsazení pánve a tím i hlubší došlápnutí pánevních končetin dopředu pod tělo (obr.6b). Přitom dochází k nejvýraznějšímu vyklenutí bederní páteře. Naopak ve chvíli, kdy kůň dopadá na hrudní končetiny a pánevní končetiny jsou zakročené, pánev se zvedá a bederní páteř prohýbá (obr.1c). Bolesti v oblasti pánve či bederní páteře se proto nejzřetelněji projevují právě ve cvalu, a to většinou drobením kroků, „poskakujícím cvalem“ či klusovým nohosledem pánevních končetin. Toto vyklenutí a prohnutí hřbetu je ještě výraznější během skoku. Na rozdíl od klusu ho však vyvolává podsazování pánve a nikoli pohyb vnitřností nahoru a dolů, ty se ve cvalu pohybují spíš dopředu a dozadu.
Významnou vlastností cvalu je i spřažení dýchání a pohybu končetin. Každý cvalový skok se kůň jednou nadechne a jednou vydechne, takže ve cvalu dýchá tak rychle, jak rychle budou „kmitat“ jeho končetiny. Prostorný cval je proto důležitý pro kvalitní hluboké dýchání.
 

obr. 6a

obr. 6b

 

Břišní a hřbetní svaly ve cvalu

Svaly, pohybující končetinami i trupem, nepracují během cvalového kroku na obou stranách stejně - to je právě známkou asymetrie tohoto chodu. Nejdelší hřbetní svaly na obou stranách páteře se stahují současně, a to pouze jednou během cvalového kroku. Více se stáhne vnitřní sval, který se tak podílí na došlápnutí vnitřní (vedoucí) pánevní končetiny více dopředu (pod tělo). (V klusu se tyto svaly stahují vždy dvakrát za jeden klusový krok, více se stáhne sval na té straně, která pánevní končetina právě vyšlapuje dopředu). Přímé svaly břišní se i zde starají o omezení pohybu vnitřností a tím brání prohnutí hřbetu. Zároveň se podílejí i na podsazení pánve a vyklenutí hřbetu. Kromě toho pracují i šikmé břišní svaly, které brání pohybu vnitřností do stran a starají se také o podélné ohnutí trupu.
Svaly tak stabilizují páteř ve cvalu opravdu dobře, především omezují pohyby do stran. Naopak pro cval platí nejpřesněji přirovnání k „tětivě a luku“, luk (páteř) se tětivou (břišní svaly, podsazující se pánev a pánevní končetiny došlapující pod tělo) napne, aby se mohl opět narovnat a vystřelit (odraz do fáze vznosu).

Příště si řekneme o některých základních výcvikových principech koně.