O chovu aratingy tmavohlavého

Rod Aratinga, dříve nazývaný Conurus, zahrnuje devatenáct druhů malých až středně velkých papoušků, kteří jsou převážně zelené barvy. Pohlavní dimorfismus chybí. Samci i samice aratingy tmavohlavého jsou celí zelení, na spodině bledší a žlutější. Hlavy mají šedohnědé, pera na špici s tmavě modrošedým lemem. Vnější letky ruční a loketní jsou modré, ostatní pera zelená, na špici modrá, vespod šedá. Nahé okruží oka je krémově bílé, zobák černý, duhovka žlutavě bílá, běhák šedý. Délka těla je 250 mm, křídlo je dlouhé 140 mm. Aratinga tmavohlavý je rozšířen v jihovýchodní Kolumbii, na jihu až do východního Ekvádoru a východního Peru. Byl pozorován také v severovýchodní Bolivií, u Mato Grosso v Brazílii a v jižní Amazonské oblasti. Hnízdí pravděpodobně v srpnu. Žije v tropické oblasti lesů a savan. Byl odchycen v horách v nadmořské výšce 750 m. n. m. Pozorován byl také na kávovníkových plantážích.
Chovatel Milling získal pár aratingů tmavohlavých, který umístil do voliéry o rozměrech 150×90×200 (dך×v). V prostoru byla stálá teplota 16–18 °C a vlhkost 60–70 %. Světelný den byl udržován na čtrnácti hodinách. Připravenou hnízdní budku aratingové během čtyř týdnů zcela rozštípali. Okamžitě byla zavěšena náhradní budka o rozměrech 20×20×45 cm, s vletovým otvorem o průměru pět až šest centimetrů, na jejíž dno byla nasypána vrstva ztrouchnivělého dřeva.
V lednu snesla samička tři vajíčka (o rozměrech 31×23 mm). Po uplynutí dvaceti pěti dnů inkubace se vylíhla tři mláďata, která měla růžově zbarvenou kůži a byla pokryta bílým chmýřím. Po čtrnácti dnech se objevila první brčka a po uplynutí dalších čtyřiceti tří dnů opustila všechny tři mláďata v nejlepším stavu budku. Byl to doklad o tom, že rodiče po celou dobu odchovu o ně dokonale pečovali.

Švýcarský chovatel Voegeli si v červnu koupil párek aratingů tmavohlavých. Ptáci byli velice pozorní a všímaví a byli ihned vypuštěni do zahradní voliéry velikosti 2×1×1 m (d×vך). Aklimatizace proběhla úspěšně. Po dobu zimních měsíců byli přemístěni do vytápěného skleníku, kde jim byla připravena hnízdní budka o rozměrech 30×60 cm s vletovým otvorem o průměru šest centimetrů. Aratingové si zvykli na prostředí a natolik se zklidnili, že na jaře začali hned hnízdit. Samička snesla čtyři vajíčka, z nichž byla tři oplozená. Po uplynutí 24 až 28 dnů se vylíhla tři mláďata, o která oba rodiče výborně pečovali. Po uplynutí sedmi až osmi týdnů mláďata budku opustila. Krmení při odchovu bylo připravováno z vaječné míchanice a jablek, o to měli ptáci veliký zájem. Když byla podávána mrkev s jinými doplňky, zůstalo vše nepovšimnuto. Rodiče byli vůči svým mladým pozorní a snášenliví. Všichni spali společně v budce, i když samička zahřívala další snůšku. V následujícím roce zahnízdil tento pár úspěšně dvakrát. V červnu odchoval dvě mladé a v říjnu tři. Chovatel doporučuje provádět kontroly budek opatrně, aby pár hnízdo neopustil.
V České republice zaznamenal úspěšné hnízdění chovatel Novotný. Nebylo jednoduché sestavit zaručený pár, ale nakonec se to přece jen podařilo. Umístil ho do voliéry o rozměrech 280×100×200 cm (dך×v), která byla propojena s vnitřní ubikací. Zavěšena zde byla budka z dubového kmene o vnitřní výšce 120 cm a šířce 30 cm. Do podlahy budky bylo vyvrtáno několik otvorů a budka byla umístěna do ploché plechové mísy s vodou. Voda tedy mohla prosakovat dovnitř budky a tím zajišťovat potřebnou vlhkost, která je tak důležitá pro dobrý výsledek hnízdění. Na dno budky byla nasypána vrstva rašeliny smíchaná s rozdrceným shnilým dřevem. Začátkem dubna projevovaly aratingy stále větší zájem o budku. Při kontrole provedené 16. dubna byla v hnízdě nalezena tři vejce. Předpokládané líhnutí 12. května však nevyšlo. Chovatel musel odjet na služební cestu a po návratu vedla jeho první cesta k voliéře. Oba partneři se zdržovali stále mimo budku a to znamenalo, že něco není v pořádku. A skutečně to tak bylo. V budce byla dvě mrtvá mláďata. Co asi mohlo být příčinou? Buď se rodiče mláďatům málo věnovali nebo se voda z mísy odpařila a přílišným suchem a prachem se mláďata udusila. To vše byly ale pouhé dohady chovatele. Koncem roku zahnízdil pár podruhé a 12. prosince bylo v hnízdě první vejce. Další dvě následovala 14. a 16. prosince. Líhnutí bylo odhadováno na 7. ledna. Při kontrole provedené dne 10. ledna bylo nalezeno jedno živé mládě, jedno neoplozené vejce a ve třetím vajíčku byl uhynulý zárodek. Další kontrola byla provedena až 25. ledna, když se zhoršilo počasí. Ve vnitřní voliéře byly mínus 4 °C a venku mínus 20 °C. Mládě bylo ve výborném stavu, dobře opeřené. Poprvé opustilo budku 7. března, ale k přenocování se po několik dnů do budky vracelo. Chovatel podával aratingům ke krmení mláděte piškoty máčené v mléce nebo v ovocné šťávě, dále pak jablka, hrušky a třešně.
Dobře aklimatizovaní aratingové nemají žádné vysoké nároky. Během zimy však musí být bezpodmínečně umístěni ve vytápěné vnitřní ubikaci. Je třeba ještě připomenout, že při hnízdění je musíme mít umístěny zásadně po páru, protože jsou často velice nesnášenliví, až útoční.

Prameny:
Vašíček, M.: Papoušci světa, Papoušci, ČS CHDZ Praha, Milling, Voegeli, Novotný