Anatomie a fyziologie králíka

Králík domácí je domestikovaný králík divoký (Oryctolagus cuniculus). Za nejnápadnější domestikační znaky u králíka lze považovat podstatné zvýšení tělesné hmotnosti, převislé uši, albinismus a strakatost. Králík je býložravec, vyniká mimořádnou rozmnožovací schopností a některá speciální prošlechtěná plemena i vysokou intenzitou růstu ve stáří do 8-10 týdnů. Z hlediska výtěžnosti masa je nutno zdůraznit, že hmotnost kostry činí jen kolem 10 % z celkové hmotnosti, což je značně méně než u ostatních hospodářských zvířat.
Pevný podklad všem měkkým částem králičího těla tvoří kosterní soustava - kotra trupu, hlavy, hrudní a pánevní končetiny. Na páteř připadá obyčejně 46 obratlů, na hlavu 31 kostí, ostatní vytvářejí pletenec hrudní a pánevní končetiny. Nejintenzivnější vývin kostry králíka probíhá do stáří 5-6 měsíců. V tomto období je nutná plnohodnotná výživa, protože později nelze špatný vývin kostry napravit ani sebelepším krmením. Kostra společně se svalstvem vytváří základní podmínky pro pohyb králíka. Podle genetického založení jednotlivých plemen limituje velikost králíka, udává jeho tvar a charakteristický postoj.
Svalová soustava zahrnuje podkožní svaly na hlavě, trupu, svaly hrudních končetin a pánevních končetin. Jednotlivé svaly představují biologickou rezervu živin, nutných k životním projevům zvířete, ve svém komplexu pak představují z hlediska chovatele nejhodnotnější prudukt - králičí maso. Z hlediska šlechtění plemen na produkci masa jsou nejdůležitější ty svalové partie těla, které mají nejvhodnější kosterní uspořádání pro vývin svalstva i podkožního tuku. Patří k nim skupiny svalů páteře, krajiny bederní a křížové, svalstvo pánevních končetin a svaly plece. Vývoj svalové soustavy je podmíněn rovněž genetickým založením každého plemene, ale podstatně i vlivy vnějšího prostředí, zejména tedy výživou. Osvalení se podílí na formování exteriéru králíka a dává typický výraz jednotlivým krajinám jeho těla.
Pro hlavní životní funkce králíka musí být zajištěn neustálý přísun potravy. Zpracování a přeměna na látky tělu vlastní probíhá v trávicím ústrojí, které členíme na dutinu ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo, játra a slinivku břišní. Tlusté střevo vyúsťuje konečníkem.
Dutina ústní je vybavena 28 zuby, z čehož je v horní čelisti 16 a v dolní čelisti 12 zubů. Dolní čelist je pevně vkloubena, takže se může pohybovat jen do stran, nikoliv dopředu, sáňkovitě. Proto králík rozmělňuje potravu žvýkáním. Řezáky, které jsou dlátovitého tvaru, mohou ročně přirůst až o 13 cm. Aby si je králík mohl obrušovat, musí se mu předkládat dostatek přirozené potravy. Při nedostatku větví k ohryzu, tvrdého chleba, zrnin nebo podobného krmiva ohlodává králík zařízení králíkárny, nebo mu řezáky přerůstají, což má za následek i řadu chorobných stavů.
Na zpracování potravy se účastní vzájemným podílem žaludek a střeva, které pomocí žaludeční a střevní šťávy umožňují králíkovi využít přijatou potravu. Do žaludku vyúsťuje v šikmé poloze jícen a toto šikmé vyústění jícnu je jedním z důvodů častých žaludečních potíží králíků, neboť nemohou při akutním přeplnění žaludku přijatou potravu zvracet. Nejdůležitější součástí trávicí trubice jsou střeva. Tenké střevo, které se člení na dvanáctník a lačník, dlouhý asi 3,20 m. Do dvanáctníku ústí největší žlázy těla - játra (žlučovod) a slinivka břišní. Tlusté střevo, dlouhé 1,30 až 1,50 m, z čehož připadá na tzv. slepé střevo 50-60 cm, navazuje na lačník. Od lačníku se tlusté střevo liší nejen tvarem, ale i nazelenalým zbarvením. V tlustém střevě a ve slepém střevě se tráví celulóza, která by jinak nebyla využita. Sestupná část tlustého střeba přechází na levé straně v konečník, který ústí do řitního otvoru. V konečníku jsou žlázy vylučující sliz, který obaluje zvláštně formované výkaly - bobky, zbytky nestrávené potravy a produkty trávicích pochodů.
Zvláštností u králíků je požírání vlastního trusu, nazývané koprofagie. Jde o požírání tzv. měkkých výkalů, bobků s nízkým obsahem vlákniny, s vysokým obsahem bílkovin a poměrně vysokým obsahem vitamínu B. Králík, který se zvláště v noční době nažere a naplní si žaludek až do jedné čtvrtiny či jedné třetiny měkkými výkaly, tak využívá živiny, produkty mikrobiálního rozkladu celulózy (hrubé vlákniny) i syntézy bílkovin v tlustých střevech, které by jinak přišly nazmar.
Největší část živin se vstřebává ve střevní sliznici, 70-80% zbytků potravy se vylučuje již první den, zůstatek po 4-5 dnu. Na rychlost průchodu potravy má vliv kvalita krmiva, jeho složení, pohyb králíka i další faktory. Činnost trávicího ústrojí ovlivňuje i štítná žláza, příštitná tělíska a brzlík. Délka střev dospělého králíka dosahuje v průměru 6,30 m, tedy 12 i více délek těla dospělého králíka.
Dýchací ústrojí králíka, které tvoří dutina nosní, hrtan, průdušnice a plíce, není u králíka zvláště vyvinuto, jako např. u zajíce.
Oběhové ústrojí zajišťuje oběh krve. Do tohoto systému zařazujeme tedy krev, srdce, tepny, žíly, mízní soustavu a slezinu. Z celkové živé hmotnosti králíka připadá na krev jen 5 %. Pro chovatele králíků, kteří svá zvířata tetují, je důležité znát, kde je umístěna prostřední větev velké ušní tepny, aby ji tetováním nenarušili a nezpůsobili silné krvácení.
Za normální tělesnou teplotu u králíka se považuje teplota v rozmezí 38,5-39,5 stupňů C. Teplotu do 40,5 st. C považujeme za mírnou horečku, do 41,5 st. C za střední horečku a nad 41,5 st. C za vysokou horečku. Tyto hodnoty platí pro středně velké králíky. Tělesnou teplotu může ovlivnit teplota okolního ovzduší, a to velmi podstatně.
Pohlavní ústrojí umožňuje rozmnožování, základní vlastnost živé hmoty. Pohlavní cyklus u samice představuje velmi složité pochody organismu. Začínají probíhat prakticky již od doby její pohlavní zralosti, která se podle plemene dostavuje již ve stáří 4-6 měsíců (stejně jako pohlavní zralost u samců). Již v tomto stáří jsou samice schopné zapouštění, to znamená ještě před ukočením svého tělesného vývinu. Avšak předčasné zapouštění ovlivňuje jejich další tělesný vývin, a proto se zásadně nedoporučuje. Pohlavní cyklus u samic králíka doznívá asi po 8-10 letech. Samice králíka má dvojitou dělohu, proto může vyjímečně nastat tzv. dodatečné oplození, a to tehdy, uskuteční-li se druhé oplození již za březostí, mláďata se pak narodí v různém časovém odstupu. Uložení samičích pohlavních orgánů umožňuje zkušeného chovateli rozpoznat březost vlastně již 16.-18. den po zapuštění prohmatáním (palpací). Z chovu vyřazujeme zcela vyjímečně se objevující králíky - hermafrodity (oboupohlavní jedince). Stejně tak vyřazujeme z chovu králíky, jejichž pohlavní výraz v dospělosti je nevyhraněný (samec má typicky samičí hlavu nebo naopak), protože jde často o hrubé dědičné vady. Tento jen nazýváme intersexualitou neboli mezipohlavností.
Mléčná žláza je nezbytná k výživě mláďat. Mléčné žlázy jsou ve formě mléčných souborů uloženy u králic podélně na spodině břicha po levé i pravé straně. Délka dosahuje až 40 cm, šířka je kolem 3 cm, tloušťka 3 cm. Počet mléčných bradavek se pohybuje na každé straně od 3 do 5. Každá mléčná bradavka obsahuje až 14 mléčných kanálků.
Neobyčejně rychlý růst mláďat králíků souvisí s vysokou hodnotou mléka králičích samic, které obsahuje bílkoviny, tuky, cukry, vitamíny, minerální látky, fermenty, ochrané a další látky. Intenzivní sekrece mléka trvá u králice 21-28 dnů po porodu, potom tvorba mléka rychle klesá. V prvních dnech po porodu produkuje králice mlezivo (kolostrum). Neobyčejně vysoká produkce mléka u králic je jednou z nejdůležitějších vlastností dobré samice. V průměru se pohybuje denní produkce mléka u dobré králice okolo 160-180 g. Na 1 g přírůstku mláděte do 1 měsíce stáří je průměrná potřeba 1,6 až 2 g mléka. Tak vysoká produkce mléka je výsledkem intenzivní výměny látkové a vyžaduje odpovídající úroveň výživy včetně napájení.
Nervovou soustavu představuje u králíka mozek, páteřní mícha a nervy vegetativní, které se člení na sympatické a parasympatické.
Smyslové orgány tvoří ústrojí kožních čidel, ústrojí chuťové, čichové, zrakové, sluchové a rovnovážné.
Kožní soustava se skládá z kůže, kožních žláz, chlupů a drápů. Mléčné žlázy uložené mezi kůží a svaly břišní části, které vznikly z potních žláz, se rovněž počítají ke kožnímu ústrojí. Produktem vrchní části kůže (pokožky) je srst, tvořená třemi typy chlupů. Nejdelší krycí chlupy, pesíky, jsou dlouhé 3-5 cm (podle plemen), jsou rovné, tvrdé a mají dřeňový kanálek naplněný vzduchem. Chrání srst před mechanickým poškozením. Další dva typy jemnějších chlupů tvoří podsadu. Osiníky jsou měkké a ve spodní části jsou zkadeřené. Osiníky tvoří přechod mezi pesíky a nejjemnější částí podsady takzvanými vlníky. Ty jsou 1,5-3 cm dlouhé (podle plemene), ohebné, zkadeřené a v kvalitní kožce velmi husté. Nejjemnější srst mají angorští králící, tvoří ji přibližně 90 % vlníků. Mláďata králíků línají v prvním roce 3krát, dospělí králíci 2krát za rok, na jaře a na podzim. Výměna všech chlupů trvá 1 až 1 1/2 měsíce, podle plemene, zdravotního stavu zvířete, úrovně výživy a také podle ustájení. Línání probíhá samozřejmě i v závislosti na počasí, a to v určitých partiích kůže, v pravidelném sledu, takže lze po rozfouknutí srsti v určité krajině podle obrazu chlupové nálevky hodnotit, zda línání postupuje správně. Růst chlupů je u mladých králíků velmi intenzivní, u samců je intenzivnější než u samic. U samic se v době březosti růst srsti zpomaluje, spojení chlupu s chlupovým pouzdrem se uvolňuje, takže samice si při stavbě hnízda může vytrhávat srst. Také drápy, které jsou stejně jako chlupy produktem pokožky, poměrně rychle rostou, a pokud si je králíci nemohou obrušovat, stávají se nebezpečnými pro chovatele (při chytání králíků) i pro králíky samé. Ztěžují pohyb, deformují postoj, zraňují mláďata v hnízdě apod. Přerostlé, nebezpečné ostré drápy je třeba zkracovat. Pozor ovšem na přílišné zkrácení, vyvolává silné krvácení.
Každá soustava, jak je ve stručnosti popsána, má se svými orgány v živém organismu specifickou biologickou a fyziologickou funkci. Jejich vzájemná harmonie umožňuje zvířeti život, pohyb, přijímání potravy, její zhodnocování a umožňuje také rozmnožování zvířete. Harmonické vztahy fyziologických funkcí vytvářejí podmínky pro vývoj zdravého, normálního zvířete. Naruší-li se tyto vztahy, je to jev nenormální a mluvíme o onemocnění zvířete.
Základní znalosti z anatomie a fyziologie králíka umožňují chovateli, aby cílevědomě uplatňoval v chovatelské činnosti šlechtitelské zásady, které vedou k požadovaným změnám nejen v exteriéru, ale i v produkčním směru.

Zpracováno s využitím odborných publikací