Jak funguje kůň - část 29.: Kopyto – z čeho se skládá

Kopytem se nazývá koncový orgán prstu. Obaluje konec jediného prstu koně a jeho prvotním úkolem je chránit zranitelné tkáně před velkým mechanickým zatížením, ke kterému dochází při pohybu po poměrně tvrdém povrchu, a umožnit koni bezbolestné našlapování. Kopyto je kožní derivát, je to „výrobek“ kůže, konkrétně se jedná o silně zrohovatělou a trochu pozměněnou část pokožky.
A protože stále mluvíme o kůži, nesmíme zapomenout na to, že i na kopytě budeme hledat podkoží, škáru a pokožku - tak jako ji má ona „chlupatá“ kůže spěnky a zbytku koňského těla.

1. Podkoží
Chybí kopytní stěně a chodidlu, protože zde je kopytní škára přímo srostlá s okosticí kopytní kosti. V ostatních částech kopyta podkoží existuje, na rozdíl od běžného těla zde však není řídké a pohyblivé, ale tvoří ho pevný, různě velký a tuhý polštář (korunkový, patkový, střelkový), jehož funkcí je dobře tlumit nárazy při došlápnutí končetiny na zem (obr. 1).

• obr. 1: Průřez kopytem koně. Všimněte si červené barvy škáry kopyta, což dokazuje její výborné prokrvení. 1 – kopytní kost; 2 – střelková kost; 3 – korunková kost (je již mimo kopyto); 4 – patkový a střelkový polštář; 5 – šlacha hlubokého ohýbače prstu; 6 – rohovina střelu; 7 – rohovina chodidla; 8 – škára střelu; 9 – škára chodidla (pevně přirostlá ke spodní ploše kopytní kosti); 10 – podkoží v oblasti spěnky; 11 – kůže spěnky; 12 – obruba; 13 – z ní vyrůstající rohovina glazury; 14 – škára korunky; 15 – z ní vyrůstající rourková rohovina kopytní stěny; 15a – vnější a střední vrstva; 15b – nepigmentovaná vnitřní vrstva; 16 – škára stěny pevně přirostlá ke stěně kopytní kosti a tvořící lístky, do nichž jsou pevně vmezeřené lístky rohoviny stěny; 17 – koncové papily na dolních hranách lístků škáry; 18 – z nich vyrůstá rohovina tvořící bílou čáru. (Podle König, Liebich: Anatomie domácích savců)

2. Škára
Tato část „kůže“ kopyta je stejně jako kdekoli jinde velmi dobře prokrvená a protkána nervy. Její povrch není rovný, ale tvoří papily (obr. 2), které jsou nejdelší na korunce (až 8 mm). Pouze škára kopytní stěny, pevně srostlá s okosticí stěny kopytní kosti, netvoří papily, ale rovnoběžné a rozvětvené lístky. Na hřebenech těchto lístků se nacházejí zase papily, zvané krycí, stejně jako na jejich dolním konci, tam se nazývají terminální (koncové).

3. Pokožka
Na rozdíl od „běžné“ kůže těla je vrstva živých, ještě nezrohovatělých buněk pokožky, které vyrůstají z bazální vrstvy sedící na škáře, velmi tenká. O to silnější je vrstva zrohovatělých odumřelých buněk – a to je vlastně ono kopytní pouzdro. Tyto buňky se totiž narozdíl od kůže těla neodlučují v šupinkách, ale pevně spolu drží jako cihly pomocí speciálních bílkovin (malta). Blízko škáry tak neustále vznikají nové keratinocyty, ty se naplní keratinem (rohovatí) a slepí mezibuněčným tmelem a odsouvají se od škáry, přičemž stále drží pevně pohromadě. Tvoří rohovinu.
Zdravá rohovina korunky, čili rohová kopytní stěna, se nerozpadá, ale musí být obrušována chůzí po zemi, naopak měkčí rohovina chodidla se rozpadá i samovolně, aby byla udržená chodidlová klenba.
Podle toho, zda škára kopyta vybíhá v papily nebo lístky, rozlišujeme taky dva druhy rohoviny: rourkovou (vyrůstající z papil) a lístkovou (obr. 3).

• obr. 2: Papily korunkové škáry. Na dolním elektronovém mikroskopu lze vidět rýhování papil, které určuje tvorbu sloupečků keratinocytů tvořících pevnou rourku.

Rourková rohovina:
Rourky se skládají z dřeně (vyrůstá z hrotu papil) a kůry (vyrůstá z boků papil). Keratinocyty kůry rourek jsou pevnější, než keratinocyty dřeně, které mají tendenci se brzo rozpadat. Rohové rourky ve větší vzdálenosti od škáry jsou proto už duté a to jim propůjčuje velkou pevnost. Mezi jednotlivými rourkami se nachází rohovina mezirourková, která je tvořená buňkami rostoucími mezi papilami škáry (obr. 4).

• obr. 3: Rohovina kopytní stěny. R – rourková rohovina; L – lístková rohovina.

Kopyto je správně výraz pro celou koncovou část končetiny obalenou do rohového kopytního pouzdra (obr. 1). Nás ale bude zajímat právě kopytní pouzdro. Skládá se z pěti částí, které mají odlišné umístění, strukturu i funkci:
1. obruba, která tvoří malý žlábek nad korunkou a vyrůstá z ní měkká rohovina zvaná glazura;
2. korunka, která představuje viditelnou horní hranici mezi ochlupenou kůží spěnky;
3. stěna, která zepředu a ze stran obklopuje vnitřní struktury kopyta;
4. chodidlo, které tvoří spodní plochu kopytního pouzdra a vzadu přechází v
5. patky (odpovídají například polštářkům na psích tlapkách) a jejichž zvláštní „koňskou“ částí je střelka (správně střel).

• obr. 4: Rourková rohovina kopytní stěny pod mikroskopem: nepigmentované rourky s dřeňovou dutinou, mezi nimi pigmentovaná mezirourková rohovina. (Obrázky 2–4 převzaty z www.horseshoes.com.)

Srovnání jednotlivých částí koňského kopyta, lidského nehtu a paznehtu skotu ukazuje obrázek 5. Z každé z těchto částí vyrůstá odlišně uspořádaná rohovina.
1. Rohová stěna je ta nejnápadnější část kopyta. Je to ona pevná struktura, která jde od korunky až po zem. Táhne se až dozadu k patkám, kde se vedle střelu stáčí zpět dopředu a tvoří rozpěrky. Skládá se ze tří vrstev, které jsou velmi odlišné svojí stavbou a vlastnostmi a mají samozřejmě jinou funkci.
a. Glazura vyrůstající z obruby vypadá jako střešní tašky. Je velmi měkká a drolivá, proto dorůstá jen několik centimetrů a rychle se otírá. Díky množství lipidů (tuků) v sobě velmi dobře drží vodu – jejím úkolem je udržovat potřebnou vlhkost v oblasti korunky, aby zde mohly dobře žít a množit se buňky produkující pevnou rohovinu kopytní stěny.
b. Rourková rohovina kopytní stěny vyrůstá z korunky a má tři vrstvy: zevní a střední, kde jsou rourky uspořádané trochu šikmo a dobře tak odolávají sílám působícím v různém úhlu na stěnu. Vnitřní nepigmentovaná vrstva má rourky odolné silám působícím zdola nahoru, působí tedy jako tlumiče auta. Mezi vnitřní a střední vrstvou dochází snadno k potrhání mezirourkových spojů a dochází tak k separaci (oddělení) kopytní stěny.
c. Lístková rohovina, která vyrůstá ze stěny kopyta, se nazývá spojovací vrstvou, protože vlastně pevně spojuje kopytní kost s rohovou stěnou kopyta. Lépe řečeno – pomoci rohových lístků kopytní stěny a škárových lístků srostlých s kopytní kostí, které do sebe přesně a pevně zapadají, je kopytní kost koně doslova pověšená do kopytního pouzdra. Kůň tedy nemá „nohu v kopytě“ jako člověk v botě. Kdyby tomu tak bylo, velkou hmotností koně by se brzy kopytní kost protlačila chodidlem, jak se někdy stává v případě schvácení kopyt, kdy se právě tento závěs kopytní kosti uvolní. Lístky se při svém růstu postupně sunou od korunky k chodidlu. Uvádí se, že jich je asi 600, u teplokrevných koní jsou vysoké asi 3,5 mm a na každém takovém primárním lístku je asi 110 sekundárních lístků, takže plocha, která drží kopytní kost pohromadě s kopytním pouzdrem, je velmi velká.

• obr. 5: Srovnání jednotlivých částí kopyta koně, paznehtu skotu, drápu psa a nehtu člověka. Každá část je charakterizovaná

Vnitřní vrstva rohové stěny kopyta je společně s lístkovou rohovinou součástí bílé čáry, která je dobře viditelná zespoda a tvoří relativně pohyblivou hranici mezi stěnou a chodidlem kopyta. Je to nejslabší a nezranitelnější část kopyta koně z hlediska vysychání, nadměrného nasáknutí vodou nebo infekce či vniknutí cizího tělesa.
2. Rohové chodidlo, jehož škára je pevně srostlá se spodní plochou kopytní kosti a tvoří papily trochu nakloněné dopředu. Z nich vyrůstá rourková rohovina, která je na různých místech chodidla vysoká okolo jednoho centimetru. Chodidlo koně je lehce vyklenuté a kůň na něj normálně nenašlapuje, takže povrchové vrstvy rohoviny se tolik neotírají o zem a samovolně se rozpadají a po kusech odlupují.
3. Rohové patky představují zadní část kopyta. Jsou podložené silným patkový polštářem, který odpovídá podkoží. Na něm leží škára se štíhlými papilami a z ní roste poměrně silná pokožka pokrytá slabou vrstvou měkké mezirourkové rohoviny. Nacházejí se v ní potní žlázy. Patky vybíhají bez výraznějšího ohraničení dopředu do viditelného hrotu, kterému se říká
4. Střel. I on je podložen silným polštářem. Škára střelu má silné spirálovité papily, které jsou kratší, než papily chodidla. Rohovina střelu je gumovitá a její rourky jsou také spirálovité. Je to velmi důležitá struktura při tlumení nárazů.

Přední a zadní kopyta koní mají různý tvar. Přední jsou kulatější a jejich přední stěna je šikmější, svírá se zemí úhel asi 45–50°. Odpovídá to funkci hrudní končetiny coby tlumiče nárazů při běhu. Zadní kopyta jsou spíš oválná a jejich stěna je tupější, svírá v přední části se zemí úhel asi 50–55°, mívají také vyšší patky. Odpovídá to funkci pánevní končetiny coby zdroje posunu koně vpřed, čili o zadní kopyto se kůň převážně odráží.
Kopýtka nenarozených nebo čerstvě narozených hříbat se skládají z velmi měkké, pružné a ne zcela zrohovatělé pokožky, které se říká dočasné kopytní pouzdro a podobá se polštáři. Díky svým vlastnostem a tvaru neporaní během porodu dělohu a pochvu matky. Během prvních dní života hříběte tato rohovina vyschne a hříbě ji velmi rychle obrousí. Pod ní už vyrůstá „normální“ trvalé kopytní pouzdro.