Pískomil tlustoocasý v teráriu Pachyuromys duprasi Lacepédé, 1880

Mezi hlodavce podčeledi pískomilové (Gerbillinae) náleží zástupci rodů Ammodillus, Brachiones, Desmodilliscus, Desmodillus, Gerbillurus, Gerbillus, Meriones, Microdillus, Pachyuromys, Psammomys, Rhombomys, Sekeetomys, Tatera a Taterillus. Do rodu Pachyuromys je řazen jediný pozoruhodný druh – pískomil tlustoocasý (Pachyuromys duprasi), nazývaný česky také pískomil křečkovitý nebo kyjochvost.

Popis

Nápadně se odlišuje od všech ostatních pískomilů, jejichž tělo je protáhlé s dlouhým ocasem – byli proto dříve vcelku přiléhavě označováni jako „pouštní krysy“. Pískomil tlustoocasý však připomíná spíše křečka nebo vykrmeného plcha před zimním spánkem. Má kulatou hlavu s velkýma černýma očima a malýma okrouhlýma ušima. Zavalité tělo dlouhé 10 až 14 cm nesou krátké nohy. Měkká a hustá srst je na svrchní straně béžová či žlutohnědá, břicho a končetiny jsou bílé. Ocas dosahující délky pouze 4 až 6 cm porůstá srst jen řídce, takže na něm prosvítá růžová pokožka. Slouží jako zásobárna tukových rezerv, u dobře živených dospělých zvířat má skutečně kyjovitý tvar. Pískomilové váží v přírodních podmínkách 20 až 50 g, v chovech, kde jsou mnohdy překrmováni, i více.

Výskyt

Životní prostředí pískomilů tlustoocasých představují písčité nebo štěrkovité polopouštní až pouštní oblasti severní Afriky, od jihovýchodního Maroka po západní Egypt. Žijí zde samotářsky nebo v menších koloniích, přes den se ukrývají ve vyhrabaných norách, které opouštějí po západu slunce.

Chov nejlépe v párech

K chovu zařídíme větší terárium se stropem tvořeným pevnou větrací mřížkou. Jako substrát vyhovuje říční – ideální je pravý pouštní – písek, případně kočkolit. Nevhodné jsou hobliny a piliny, ve kterých se zvířatům zamastí a slepí srst, čímž ztrácí své izolační schopnosti. Pískomilům poskytneme úkryty, např. z obrácených květináčů, kusů kůry a kokosových skořápek. Do terária můžeme umístit i velké oblé kameny a větev na šplhání. Postačuje pokojová teplota. Krmíme směsí semen a zeleninou. Polovinu potravní skladby by měla tvořit potrava živočišného původu – hmyz a granule pro kočky a psy. Pískomilové jednoznačně preferují hmyz. Jindy pomalí, váhaví hlodavci se po předložení např. živých cvrčků stávají aktivními lovci. Na okus dáváme tvrdé pečivo a větvičky nejedovatých dřevin. Vodu přijímají zvířata téměř výlučně z potravy. Den přespávají pískomilové v úkrytech, často v poloze na zádech. Zvláštností tohoto druhu je tvrdý spánek, ze kterého se spící jedinci, i po uchopení do ruky, velmi pomalu probouzejí. Při manipulaci jsou zcela klidní, nesnaží se kousat ani utíkat. Chov realizujeme nejlépe v párech. K rozmnožení nedochází v péči člověka tak pravidelně, jako u mnohých jiných hlodavců, jeho předpokladem je sestavení dokonale harmonujícího páru. Přesto samice po spáření nebo až po porodu samce intenzivně napadají, což nezřídka vede k jejich úhynu. Lze proto doporučit oddělovat samce od gravidních samic. Březost trvá 19 až 24 dny, vrh obsahuje maximálně 5 až 6 holých a slepých mláďat, obvykle méně. Mladé pískomily je možné odstavit ve stáří 30 až 35 dnů, pohlavně dospívají po dvou měsících. Dožívají se kolem tří let, nejvyšší věk byl zaznamenán v délce čtyř roků a pěti měsíců.