Je nutné kočky odčervovat?

Mnoho koček žije jen v bytě, a proto se jejich majitelé domnívají, že nemohou mít žádné parazity. Je nutno znát, proč a jak se může kočka s parazity setkat a jaké to může mít následky. Parazit, cizopasník, je organizmus, který určitou část nebo celý život žije na úkor svého hostitele - jiného organizmu. Většina parazitů je specifikována na určitý druh živočichů (zvířat nebo lidí) a u jiných se nevyskytuje. Někteří parazité potřebují ke svému vývoji mezihostitele, ve kterém probíhá část vývoje, v definitivním hostiteli parazit dospívá a množí se.

Škrkavka

Nejen u koťat, ale i u dospělých koček, parazituje škrkavka kočičí a škrkavka šelmí. Oba druhy jsou rozšířeny po celém světě. Škrkavky jsou oblé hlístice bělavé až žlutavé barvy, v dospělosti dlouhé 6 až 10 cm. Tvar těla a jeho zkroucení nejlépe vystihuje starý název drátovec.
Vajíčka škrkavek jsou vylučována s trusem do vnějšího prostředí, kde prodělávají vývoj. Vajíčka dozrávají podle teploty prostředí za 2 až 4 týdny. V zevním prostředí přežívají tři roky i déle. Kočka se nakazí spolknutím zralých vajíček nejen při jejich polykání s potravou, ale i při olizování znečistěného kožichu. V trávicím traktu se z vajíček uvolní larvy, které přes střevní stěnu pronikají do krevních kapilár a migrují tělem kočky. Dostanou se do plic, vykašláním a polknutím se dostanou zpět do střeva. Tam dospívají a produkují další vajíčka.
Některé larvy se mohou při putování tělem uchytit v orgánech nebo svalech. Nepůsobí obvykle žádné potíže, ale nelze na ně působit žádnými dosud známými antiparazitiky. U březích koček se v souvislosti s hormonálními změnami mohou aktivizovat, uvolnit se a mlékem nakazit sající koťata. U koček není znám přenos škrkavek v době březosti přes dělohu, tak jako u psů, kdy se štěňata mohou rodit již nakažená škrkavkami. Koťata se nakazí až mateřským mlékem nebo ze zevního prostředí.
U malých koťat jsou příznaky častější a výraznější než u dospělých jedinců. Koťata hubnou, mají zježenou srst, velké břicho. Zvrací, střídavě průjmují, kašlou. Škrkavky můžeme nacházet ve zvratcích i v trusu. Často koťata uhynou dříve, než zjistíme odcházení dospělých škrkavek. U dospělých koček nebo starších koťat, zvláště při slabé invazi, nemusí být projevy nakažení škrkavkami příliš výrazné.
Léčebně se podávají antiparazitika ve formě tablet, pasty nebo i formou spot on. Nejlépe poradí zvěrolékař, který podá vhodný preparát podle stáří a stupně postižení kočky, v lékové formě a v množství určeném pro postiženého jedince. Zajistí i další léčbu v případě, že toxiny z odumřelých škrkavek vyvolají nervové poruchy, které mohou končit až smrtí.
Vývojový cyklus škrkavky do dospělosti trvá v těle hostitele 14 dní, je nutno při léčbě opakovat podání preparátu po 14 dnech, ve zvlášť promořeném prostředí i vícekrát tak, aby preparát působil ve střevě kočky na dospělé jedince, kteří ještě neprodukují vajíčka.
Preventivní odčervení koťat se provádí ve 3 až 4 týdnech stáří, další za 14 dní. Podle prostředí a způsobu chovu i opakovaně. Samozřejmostí je odčervení matky před zamýšleným krytím. I kočka chovaná pouze v bytě se může infikovat škrkavkami, vajíčka můžete donést domů se zeminou na květiny, s blátem na botách, s pískem.
Škrkavky koček i psů představují určité zdravotní riziko i pro člověka. Člověk se může nakazit zralými vajíčky škrkavek z kontaminovaného zevního prostředí (dětská pískoviště, hlína na zahrádce). Larvy mohou cestovat do orgánů člověka a vyvolat onemocnění – larva migrant visceralis. Toulavé kočky zahrabávají infikovaný trus do sypkých materiálů a kontaminují prostředí, případně potraviny a suroviny v místech, kde se zpracovávají. Nejčastěji se mohou nakazit malé děti, které ještě nemají hygienické návyky nebo lidé, kteří hygienu opomíjejí. Ani kočka ani člověk se nemohou nakazit přímo od kočky, vajíčka musí prodělat vývoj v zevním prostředí.
Prevencí je kontrola populace bezprizorních toulavých koček (kastrace), zakrýváním dětských pískovišť na noc, dodržováním běžné hygieny a pravidelným odčervováním všech koček. Prevence správným preparátem a ve správný čas je pro kočky naprosto neškodná.

Tasemnice

Tasemnice jsou častými parazity, nakazit se mohou kočky všech věkových kategorií, zvláště kočky s volným pohybem venku. Vývojový cyklus tasemnic je složitý a probíhá přes jednoho nebo více mezihostitelů. Bez mezihostitelů není možný vývoj tasemnic, tedy ani nakažení dalšího jedince přímo od kočky.
Dospělá tasemnice ve střevě kočky produkuje články naplněné zralými vajíčky, ty odcházejí s trusem nebo i samovolně z konečníku. V zevním prostředí mohou mechanicky roznášet vajíčka dešťovky, ptáci, ale i prudký déšť a vítr. Vajíčka se dostávají do větších vzdáleností a v závislosti na teplotě a vlhku přežívají až několik měsíců. Vajíčky se nakazí mezihostitelé – blechy, všenky, králíci, myši, potkani, žáby, ryby a v jejich těle se vytváří boubel. Po pozření mezihostitele se ve střevě definitivního hostitele - kočky začne vývoj tasemnice až do dospělosti. Ve střevě může být větší množství tasemnic, dráždí střevní stěnu, odebírají důležité živiny. Negativně působí také jejich toxické zplodiny a ve velkém množství mohou i ucpávat střevo. Kočka hubne, má zježenou srst, případně kolikové bolesti. Nakazit se mohou už malá koťata v nehygienickém prostředí.
Včasná terapie je nenáročná a úspěšná. Tasemnicí se kočky nemohou nakazit vzájemně, aniž by pozřely infikovaného mezihostitele. Vzhledem k pravděpodobnosti opakovaného nakažení volně držených koček je optimální odčervovat pravidelně každé tři měsíce. U koček chovaných v bytě je malá pravděpodobnost styku s mezihostiteli (ale blechu může přinést majitel i na kabátě).

Měchovci

V tenkém střevě parazitují měchovci, rozrušují krevní kapiláry a sají krev. Kočky mají krvavý průjem, následkem ztrát krve dochází k anemii až smrti. Vajíčka měchovců jsou vylučována trusem, v zevním prostředí se z nich vylíhnou mikroskopicky malé larvy. Kočka se nakazí pozřením larev buď přímo nebo přes pasivního přenašeče ( ulovená myš). Larva také může proniknout aktivně přes kůži do těla, krví je zanesena do plic, vykašlána, spolknuta a dále parazituje ve střevě.
Dospělí měchovci neodchází s trusem, nemůžeme je zjistit pouhým okem, ale jen parazitologickým vyšetřením trusu. Běžně používaná antiparazitika jsou obvykle účinná i proti měchovcům.

Tenkohlavec

K běžné parazitóze volně chovaných koček patří invaze tenkohlavcem liščím. Častější je u psů. Jsou to geohelminti, jejich vývoj z vajíček probíhá v zevním prostředí. K invazi dochází pozřením zralého vajíčka mikroskopické velikosti. Z něj se ve žlázkách tenkého střeva vyvíjí larva a vrací se do střeva. Dospělí jedinci měří 4,5 až 7,5 cm. Kočka hubne, má střídavě průjmy s příměsí krve. V trusu odchází zralá vajíčka, v zevním prostředí, zvláště ve vlhku, zůstávají infekční i několik let.

Kapilárce

Kapilárce způsobují onemocnění močového měchýře, případně jater nebo dýchacích cest. Mezihostiteli jsou žížaly, zajíci a myšovití hlodavci. Kočky při silnější invazi mají stálé nucení na močení a krvavou moč. Terapie není vždy jednoduchá a zcela úspěšná, naštěstí kapilarit nejsou příliš častými parazity koček.

Plicní červivost

Plicní červivost se ve střední Evropě nevyskytuje příliš často. Mezihostiteli jsou suchozemští plži, kočka se může nakazit i pozřením pasivního přenašeče – plazů, obojživelníků, ptáků, drobných savců. V zaživadlech se uvolní larva, putuje lymfou do plic. Infikovaná kočka hubne, má rýmu, kýchá a kašle. Při kašli a kýchání kočka spolyká hleny s larvami a ty vyjdou s trusem ven. Larvy lze prokázat vyšetřením trusu nebo vykašlávaného hlenu. Mnohé z běžných antiparazitik působí i na plicní červy, kočky žijící v bytě nebo bez možnosti lovu přenašečů nemají problémy.

Srdeční červi

Srdeční červi se už nevyskytují jen v teplých klimatických pásmech a v jižních oblastech Evropy, ale už i u nás. Přenašeči jsou komáři. Kočky trpí srdeční nedostatečností. Diagnostika parazitů již uhnízděných v srdci a terapie je dosti problematická. Antiparazitika nepůsobí na dospělé červy, ale usmrcují pouze larvy. Proto je vhodné před cestováním s kočkou na jih a v ohrožených místech s výskytem většího množství komárů – přenašečů, preventivně aplikovat léky odpuzující komáry a preventivně působící proti červům. Jsou v lékové formě spot on.

Kokcidie

Kokcidie jsou nitrobuněční parazité. Postihují především koťata, mladé a oslabené kočky. Nakažené kočky trpí průjmy, apatií, nechutenstvím, bez léčby dochází k úhynům. Protože kokcidie jsou vylučovány trusem a ve venkovním prostředí mohou velmi dlouho zůstávat schopny nákazy, je nutno udržovat v chovech a útulcích pečlivou čistotu. Další možností nakažení je krmení koček čerstvým, tepelně neopracovaným masem kteréhokoliv zvířete. Nakazí se i kočky lovící myši. Kočičí trus se v zevním prostředí rozpadá, kokcidie se dostávají do zaživadel a svaloviny zvířat a masem se infikují nejen kočky, ale i člověk (toxoplasmóza).

Prevence

Prevencí je čistota a krmení koček přemraženým masem nebo komerčními krmivy. Člověk se obvykle nakazí pojídáním syrového masa (tatarský biftek, ochutnávání syrové sekané), malé děti nejčastěji při hraní na pískovištích, kam chodí v noci toulavé kočky zahrabávat trus. Proto je nezbytné dětská pískoviště na noc zakrývat sítí.
Není nutno se obávat, že pokud člověk pohladí kočku nebo s ní žije v domácnosti i při polovolném chovu, nakazí se od ní parazity. Preventivně je nutno kočky pravidelně odčervovat i když nevidíte, že by v trusu byli nějací parazité. U koček chovaných v bytě je nutné odčervení minimálně dvakrát ročně, u „venkovních“ každé tři měsíce.
Lékárníci a prodejci v zoopotřebách nemohou znát parazitologickou situaci v dané oblasti a těžko mohou doporučit odčervení vhodným preparátem. Zvěrolékař nejlépe poradí, případně udělá vyšetření trusu a aplikuje nejvhodnější antiparazitikum v optimální dávce. Běžné odčervení nemá preventivní charakter, působí na parazity, kteří jsou v okamžiku odčervování přítomni v těle zvířete.