Bez kopyt není koně: 16.díl - Akutní laminitida a první pomoc, která koně může zachránit

Když se řekne schvácení kopyt nebo laminitida, většina koňáků si představí koně, který není schopen stát na svých bolavých kopytech vystrčených dopředu, nebo znetvořené kopyto s prohnutou a kroužkovanou přední stěnou a přerostlými patkami. Obojí je správně, pouze každá z uvedených představ patří do jiné fáze této zákeřné nemoci. Ve skutečnosti má totiž schvácení kopyt tři fáze; každá z nich se vyznačuje jinými patologickými procesy v těle koně a řeší se jinými postupy.

Vývojová fáze

Je to období, kdy se v těle roztočilo kolo různých patologických změn vedoucích k laminitidě a ještě se neobjevily první známky schvácení. Kůň už se nažral zkaženého krmiva, jedovaté látky, škrobů v jádru nebo fruktanů v pastvě a zničil si tím bakteriální rovnováhu ve střevě, rozvinul se těžký zánět v jiné části jeho těla (např. došlo ke vstřebání toxických látek z nevyloučeného lůžka v děloze, k těžkému zánětu plic či střeva), zatím se však zkáza nedostala do kopyt.
Tato fáze trvá podle vyvolávající příčiny půl dne (např. po příjmu jedovatých rostlin), ale i dva až čtyři dny (např. po příjmu velkého množství jádra či pastvy bohaté na fruktany). Během ní sice na kopytech nepozorujeme žádné zvláštní změny, často si však můžeme všimnout jiných příznaků zdravotních problémů koně: průjem, výtok z pochvy, těžké dýchání, horečku, celkovou skleslost apod. A právě nyní máme tu největší šanci zasáhnout tak, že vlastně k žádnému schvácení kopyt nedojde – pokud uděláme něco, co zabrání tvorbě toxinů a vstřebání nebezpečných látek do krve, pokud zajistíme, aby se tyto látky nedostaly do kopyta.
Pokud víte, že kůň sežral něco závadného, překrmil se jádrem nebo trávou, je jinak vážně nemocný (obvykle stavy spojené s průjmem) nebo lze onemocnění očekávat (po narození hříběte z klisny nevyšla celá placenta), neváhejte a ihned volejte veterináře. Než přijede, chlaďte intenzivně kopyta koně. Chlad sníží prokrvení kopyta a zabrání, aby se do něho dostalo více toxických látek. Navíc zpomalí metabolismus buněk zárodečné vrstvy kopytních lístků, takže tyto budou méně náročné na živiny a méně náchylné na poškození. Kopyta koně je třeba chladit „agresivně“ – ideální je postavit koně do ledové tříště nebo aspoň do vody o teplotě okolo 5 °C a nechat ho takto stát co nejdéle. Odborníci doporučují až dva dny (pokud to samozřejmě kůň zvládá).
Veterinář je v tuto chvíli velmi důležitý, protože musí co nejdříve odstranit problém, který by mohl schvácení vyvolat. V případě pozření nevhodné látky či krmiva podá laxativa, tedy léky, které podpoří vyloučení obsahu střev ven. U koní je to obvykle minerální olej, který nalije nosojícnovou sondou do žaludku a ten odtud poteče do střev. Minerální olej (např. parafinový) je nestravitelný (na rozdíl od jakéhokoli oleje jedlého!), jeho úkolem je „vymazat“ střevo zevnitř, urychlit postup zažitiny a zabránit svojí vrstvou vstřebání již vzniklých toxinů. Veterinář zároveň koni podá i látku, která je schopná vzniklé toxiny vyvázat; známé je například živočišné uhlí. Často pak dá i preventivně antibiotika a podle situace zvolí i podání léků protizánětlivých. Pokud se jedná o klisnu se zadrženým lůžkem, kromě podání antibiotik vyšetří dělohu, vyjme z ní zadržené části lůžka a vypláchne ji.
Pokud v této době zareagujete coby majitel včas a správně a veterinář co nejdříve odstraní příčinu problému, máte velikou šanci, že ke schvácení vůbec nedojde a kopyta zůstanou zdravá. Pokud však první pomoc ani veterinární léčba nepřijdou včas nebo dostatečně „agresivně“, vývojová fáze přejde plynule do fáze akutní.

Akutní fáze

Ta začíná ve chvíli, kdy se objeví první známky postižení kopyta, příznaky akutního zánětu kopytních lístků (obr. 1). Do kopytních cév už „dotekly“ látky, které narušují a /nebo dráždí citlivé tkáně lístků. Ty se následkem toho zanítí, zhorší se jejich prokrvení, ztrácejí svoji funkci, neboli pevnost spoje mezi rohovými a „živými“ škárovými lístky, odumírají. Závěs kopytní kosti z kopytní stěny se oslabuje a hrozí, že dojde k jejímu pohybu uvnitř kopytního pouzdra.
Obecně platí, že čím rozsáhlejší je postižení lístků, tím dramatičtější jsou příznaky schvácení a tím horší následky lze očekávat. Charakteristickým projevem je velká bolest kopyt, především v jejich přední části; kůň má ztuhlou chůzi (snaží se chodit po patkách), odmítá se pohnout nebo ulehne a nechce / nemůže vstát. Když stojí, zaujímá charakteristický postoj (obr. 2) s předními kopyty vystrčenými dopředu (zatěžuje patky, odlehčuje špice), zadní končetiny sune pod tělo a přenáší na ně váhu (pokud nejsou postižené i ony). Pokud byste kopyto koně vyšetřili diagnostickými kleštěmi, zjistili byste bolestivost na tlak; a také na poklepání kopytní stěny. Do postiženého kopyta přitéká velké množství horké krve, proto kopyta hřejí a na spěnce lze nahmatat pulzující prstní tepny (obr. 3). Samozřejmě postižen je celý kůň; bude pravděpodobně apatický, může mít koliku, horečku, může se potit nebo třást. Očekávejte rychlý tep a často i změněnou peristaltiku střev.
V tuto chvíli se už toxické látky dostaly do kopyta a páchají tam škody. Chlazení, které se doporučovalo během vývojové fáze laminitidy, zde již ztrácí na významu (i když chlad může trochu ulevit od bolesti). Prvořadou snahou je utlumit zánět a zabránit mechanickému poškození lístkového závěsu kopytní kosti, tedy jejímu pohybu uvnitř kopytního pouzdra; nebo to vše aspoň omezit na minimum, aby konečné škody byly co nejmenší.
Pokud najdete koně s příznaky laminitidy, opět budete ihned volat veterináře a v době, než přijede, zahájíte opatření, které bude mít za cíl odlehčit tah kopytní kosti za zanícené lístky. Protože při každém kroku působí na závěs kopytní kosti velké síly, kůň musí být v klidu; zavřete ho do boxu nebo velmi malého výběhu (velikost boxu). Dalším úkolem bude, abyste mu kopyta obvázali tak, že bude zatěžovat jejich zadní polovinu (střel, patky a zadní část chodidla). Přitom odlehčí nosný okraj a přední polovinu kopyta, včetně chodidla před hrotem střelu. Můžete udělat obvaz kopyt s tím, že roličkami obinadel pořádně „vycpete“ střelové rýhy a uděláte pod patkami a střelem „podpatek“. Výborným řešením je vyrobit ze silného polystyrenu „podpatek“ a na kopyto ho nalepit lepicími páskami (obr. 4). Pokud nejste schopni koni nohu zvednout nebo on nevydrží stát tak dlouho, než mu obvaz dáte, zajistíte podložení chodidla, střelu a patek například tím, že koně postavíte do hlubokého písku, bláta, pilin apod. (obr. 5)

Věčná otázka, zda sundat podkovy nebo ne, má zcela jasnou odpověď: podkova vždy zvyšuje tah za lístky, protože zatěžuje nosný okraj kopyta a zvedá od země patky a střel. Pokud kůň ustojí sundání podkov a jeho kopyta jsou (zatím) klenutá, pak je vhodné to udělat a následně mu vypodložit patky se střelem.
Pokud má kůň kopyta přerostlá, s dlouhými špicemi a /nebo vysokými patkami, lze mu je upravit (pokud tuto úpravu „ustojí“). Je vhodné zkrátit příliš vysoké patky a příliš dlouhou špici zrašplovat tak, aby se bod překlopení posunul co nejvíce dozadu ke střelu. Protože tyto úpravy mohou v nezkušených rukách nadělat více škod než užitku, je vhodné je svěřit zkušeným a šikovným odborníkům.
Určitě není vhodné akutně schvácené kopyto podkovat ani mu nějak zvedat patky. Stejně tak není dobré mu vypodložit pouze střel; nadměrný tlak na něj může způsobit jeho bolest, deformaci a další poškození.
Kůň by se měl první dny až týdny po schvácení pohybovat co nejméně. Pokud je nutné ho někam převést, je třeba mu vypodložit kopyta měkkou hmotou a /nebo ho nevodit po tvrdém povrchu. V tuto chvíli je dobré, pokud kůň leží. Zajistěte mu však skutečně měkkou podestýlku, aby nedošlo k otlakům.
Kůň má mít přístup k vodě a kvalitnímu lučnímu senu.
Veterinář kromě zmíněného odstranění příčiny a přeléčení případného prvotního onemocnění zahájí i léčbu na tlumení zánětu, „naředění“ krve a obnovení správné krevní cirkulace v kopytě. Především v těžších případech je vhodné, aby koni podal protibolestivé léky; je však nutné, aby byl omezen pohyb koně na minimum a kůň stál na měkké podestýlce. Pokud tomu tak nebude, náhlá úleva od bolesti koně přiměje více zatěžovat nemocná kopyta a celá situace se výrazně zhorší.
Podle situace a svých zkušeností může veterinář různě „seříznout“ přední stěnu kopyta, udělat do ní zářezy nebo otvory. Cílem je „vypustit“ nahromaděný výpotek pod rohovinou a zmírnit tlak, který tato tekutina vyvíjí na zatím živé buňky.
Během akutní fáze je dobré udělat rentgenový snímek kopyta. Zjistíte tak, jaká byla „výchozí pozice“ v případě, že by došlo ke strukturálním změnám a nemoc přešla do chronicity. Bylo zjištěno, že už za 12 hodin od nástupu prvních příznaků laminitidy může dojít k poklesu kopytní kosti v kopytě! Někteří veterináři dělají také venogram prstu; do cév vstřiknou látku, která je na rentgenových snímcích vidět, a díky ní zjistí, ve které části kopyta došlo k poškození krevních cév.
Akutní fáze laminitidy může trvat několik dní a během této doby vyžaduje intenzivní a odbornou péči o koně, vhodné vypodložení kopyt, omezený pohyb a měkkou podestýlku. Pokud nebylo postižení příliš velké a léčba byla zahájená včas a provedená správně, lze kopyto zachránit a minimalizovat v něm případné změny. Velmi často se však stává, že po utišení zánětu dojde v kopytě ke strukturálním změnám; schvácení přechází do chronické fáze. A o ní si řekneme zase příště.

Pozn.:obr. 1: Schéma akutní fáze schvácení kopyt. 1 – šlacha natahovače prstu, 2 – spěnková kost, 3 – korunková kost, 4 – kopytní kost, 5 – zánět lístkového závěsu kopytní kosti, začíná se hroutit, 6 – kopytní stěna, 7 – střelový polštář, 8 – střelková kost, 9 – patkový polštář, 10  – šlacha hlubokého ohýbače prstu, 11 – distální sezamské vazy, 12 – šlacha povrchového ohýbače prstu.

obr. 5: Kopyto stojící na nosném okraji (nebo podkově) plně zatěžuje lístkový spoj mezi kopytní kostí a kopytní stěnou, což v případě akutní laminitidy zhoršuje situaci. Pokud se kopyto postaví do měkkého materiálu, hmotnost končetiny spočívá také na celé ploše chodidla, střelu a patek, což do jisté míry ulehčí nemocným lístkům.