Infekční laryngotracheitida – psincový kašel
Původcem psincového kašle je virus, oslabující obranyschopnost hrtanu a průdušnice. Původcem tohoto onemocnění, který se velmi často přidružuje, může být také bakterie Bordetella bronchiseptica. Výskyt laryngotracheitidy lze snížit vakcinací proti oběma původcům této choroby.
Častým místem přenosu této nákazy jsou kynologické akce, na kterých se soustředí velké počty psů. Na výstavu psů vystavovatele pustí naprosto bez problémů i na cizí očkovací průkaz, jelikož nikdo psa nekontroluje. Veterinární prohlídky na výstavách jsou spíše formální a zpravidla se zúžily na pouhou kontrolu očkovacích průkazů. Nezodpovědnost majitelů nemocných psů, kteří často argumentují stále rostoucími nevratnými poplatky za akce, nelze omlouvat.
Hlavním příznakem onemocnění bývá kašel a vydavování, jako když má pacient chlup nebo jiné tělísko v krku. Pes je malátný, může trpět záchvaty kašle doprovázené dávením, sliněním, zvracením, a někdy se může i dusit. Při tomto onemocnění nemusí být horečka. Teplotu mít může, ale nemusí být ani zvýšená. Tato choroba je ohrožující na životě jen výjimečně a hodně psů trpí touto neléčenou vleklou nemocí celá léta. Zpravidla se nejedná o psy z domácího chovu, ale o psy kotcové, kdy se neléčený psincový kašel stává chronickým. Psi (pracovní a služební) v zátěži a psi žijící v nepříznivých podmínkách jsou náchylnější k zánětům (zápalům) plic. Často nastává problém u starých psů. Chronický kašel se změní v obstrukční plicní chorobu a ta značně zatěžuje srdce, což může být důsledkem zkrácení života takto postiženého jedince. Psincový kašel má vliv na plodnost. Neodhalené nebo neléčené onemocnění psincovým kašlem snižuje plodnost fen a zhoršuje vývoj štěňat.
Hodně chovatelů tuto chorobu podceňuje, nebo ji vůbec nezná. Nejčastějším argumentem majitele je, že je pes naprosto zdravý, pouze se škrtí a proto kašle. Tito majitelé se s vámi budou zatvrzele hádat, aniž by problém řešili.
Laicky lze diagnózu ověřit tzv. provokační zkouškou. Při zatažení obojku směrem dozadu nebo zatlačení na spodní hranu hrtanu se pes rozkašle. Při veterinárním vyšetření stanovuje lékař diagnózu poslechem. Fonendoskop přiložený těsně pod hrtanem odhalí změnu zvuku postiženého zvířete.
Pokud již nemoc propukla, psímu pacientovi jsou zpravidla podávána tetracyklinová antibiotika, vitamíny, případně další léky zabraňující např. dávení či zvracení. Antibiotika je nutné dobrat celá, tak, jak určí lékař. V žádném případě se nesmí léčba ukončit, jakmile se psovi uleví. Lze také použít podpůrnou léčbu Priessnitzovými obklady, nebo výtěrem krku jodovým přípravkem. Léčba již vypuklé nemoci je sice možná, ale jako taková může mít vedlejší účinky. Tetracyklinová antibiotika u starších pacientů zatěžují játra. U mladých jedinců mají nepříznivý vliv na vývoj zubů, proto se někdy místo tetracyklinu podává amoxycilin.
Priessnitzův obklad může mít za následek zapaření srsti, lysání, případně mokvání, což si vyžádá další léčbu. Je nezbytné sledovat stav srsti a kůže v místech přikládání obkladu.
Výtěr krku je lépe svěřit odborníkovi. Není jednoduché ošetřit čtyřnohého pacienta, protože se zákroku brání. Dalším rizikem je možná alergická reakce psa na jodové přípravky.
Je lépe vzniku choroby předejít a vakcinací zabránit jak virové, tak i bakteriální formě psincového kašle. Buďte zodpovědní jak ke svému psímu svěřenci, tak ke svému okolí. O této nemoci již nyní víte, a tak nechtějte ostatním namluvit, že se váš pes „jenom škrtí“!
