Sám sobě trenérem – 23. část
Uvolnění
Uvolnění jezdce můžeme vnímat ve dvou rovinách, které se vzájemně doplňují, a to v rovině fyzické a psychické. Bez fyzického uvolnění není jezdec schopen se plně poddat pohybu koně, natož pohyb koně efektivně dotvářet. Psychická nepohoda zamezuje fyzickému uvolnění, jezdec tuhne, není schopen plně vnímat koně a tím si navozuje stále větší pocit nepohody. Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?
V první řadě je potřeba navození psychické pohody. Kdo z vás zažil pocit, že na toho koně vůbec nemá smysl lézt, protože určitě během chvilky sletí, může mi potvrdit, že pravděpodobně opravdu během chvilky sletěl. Důvodem nemusí být jen nevhodné chování koně, ale také pocit, že jdu dělat něco za hranicí svých současných možností, což samo o sobě představuje stres, který se v sedu jezdce projeví. Pocit „dnes na tohoto koně nelez“ doporučuji neignorovat, a pokud se dostaví, udělat vše pro to, abychom na koně usedali až v okamžiku, kdy varovný pocit přejde do pocitu „dnes by to šlo“. Co tedy můžeme pro zlepšení pocitu z jízdy udělat?
Před jízdou se s koněm seznámit ze země. I když mám sedat na vlastního koně, kterého znám od jeho narození, budu si vždy jistější, když si jej sama vezmu z výběhu, vyčistím si jej, osedlám a nauzdím, než kdybych měla přijít k tomuto koni s tím, že mi jej připravil někdo jiný, a já mám pouze nasednout a jet. Během všech těch všedních úkonů, které s koněm před jízdou provádíme, se můžeme ujistit, že je kůň v pořádku, nemá špatnou náladu, a pokud by náhodou v nepohodě byl, máme čas na to zareagovat dřív, než nám koník po nasednutí rázně zavelí „vystup ze sedla“. Přitom pouze špatné naladění koně nemusí znamenat, že dnes nepůjdeme jezdit, naopak můžeme koně přivést na jiné myšlenky vhodnou prací, tu bych však nezahajovala přímo v sedle, ale je možné s koněm například udělat pár cviků ze země, zaujmout jej velkou pochvalou za dobře vykonanou práci a motivovat jej tak k další spolupráci, která bude následovat už s jezdcem na hřbetě.
Sedat na bezpečného koně. I když to mnoho majitelů jen nerado přiznává, právě jejich mazlíček nemusí být zrovna nejvhodnějším koněm pro jezdce s jejich zkušenostmi. Není nutné koně přímo prodávat a kupovat nového, ale některé věci se zkrátka naučíte snáz na jiném, vhodnějším koni, pod dozorem někoho zkušenějšího. Pocit z jízdy, kdy je vše „tak, jak to má být“, je nepřenosný z jednoho člověka na druhého, to se musí zažít na vlastní kůži, a s koněm, který již hodně umí, to půjde lépe. Využijte tedy co nejvíc příležitostí sedat si na koně, co něco umí, a na kterých se dokážete uvolnit. Uvolnění na vlastním, byť ne třeba tak dobře přiježděném koni, pak bude snazší.
Využívat ochranné pomůcky. Přiznávám, že na koni jezdím často v dosti nejezdeckém ustrojení. I přes tuto nerozvážnost vlastním a stále častěji používám jezdeckou přilbu, a také si dávám pozor, v jakých botách na koně sedám, případně nazouvám chapsy. Na koni je nutné se cítit dobře, a vědomí, že sedím na koni v botách, které mohou propadnout třmenem a zachytit se v něm, mi určitě k pohodě nepřispěje. Naopak v situaci, která je potencionálně riziková, se podvědomí uklidní s pocitem, že mám přeci na hlavě přilbu, na nohou dobrou obuv, na těle dobré oblečení, případně s další ochrannou pomůckou, jako je například jezdecká vesta nebo chránič páteře, takže se mi přece „nemůže zas až tolik stát“. Že takové vybavení neslouží jen pro ukonejšení člověka, doceníte ve chvíli, kdy k nehodě dojde, a vidíte rozkřáplou helmu namísto rozkřáplé lebky. Na druhou stranu – už jste někdy jeli plavit koně v bezpečnostní ústroji?
Riziko úrazu snižuje také ježdění ve vhodném prostředí, v němž se cítíte dobře. Je velký rozdíl jezdit na otevřeném prostoru nebo na jízdárně, na rovném nebo hrbolatém povrchu. Například v halách k příjemnému pocitu z jízdy přispívají svažující se lambríny, které zajistí, že si jezdec neostrouhá koleno, i když jde kůň u stěny.
Proti uvolnění jezdce kromě obav pracuje i únava. Jste-li po příjezdu ke koním unavení, je potřeba aspoň trochu relaxovat, než zvířeti polezete na záda. Stejně jako se unavený řidič dopouští častěji chyb, tak chybuje i unavený jezdec, jeho reakce jsou pomalejší, hůř se koncentruje. Takového jezdce si žádný kůň nezaslouží. Pokud můžete, dejte si před ježděním pauzičku na relaxaci, krátkou chvíli nicnedělání, například můžete s koněm zaparkovat někde na trávě, to ocení i on, nebo si jen tak sednout k výběhu a pozorovat chování koní (to není nikdy ztracený čas pro každého, kdo to s ježděním na koni myslí vážně).
Svému stavu také přizpůsobte délku lekce. Je zbytečné se vydávat na celou hodinu na jízdárnu, nebo na delší vyjížďku, když po půl hodině jízdy budete pociťovat únavu, která vám bude bránit v uvolnění. Raději lekci ukončete dřív, než se začnete trápit a snažit o nemožné.
