Jak a proč dopřát koním péči o zuby
Koně a jim příbuzná zvířata, jako osli, muly, mezci a zebry, mají své zuby uzpůsobeny ke zpracování potravy, která obsahuje především tuhé a vláknité stonky rostlin a traviny. Tyto je důležité nejprve správně uchopit a řezáky utrhnout, a následně zpracovat, „rozemlít“ stoličkami a řádně proslinit. Konečné sousto připravené k polknutí by mělo mít podobu řádně nasekaného a mokrého chuchvalce. Aby kůň dokázal správně zpracovat potravu, musí mít funkční zuby, které navíc jsou ve správný okamžik v okluzi (skus). Pro dobrou okluzi nesmí být nijak omezen pohyb dolní čelisti (respektive čelistního kloubu). Dále je nutné, aby nic nebránilo v pohybu jazyka, který se podílí na promíchávání potravy se slinami a jejím posouvání hlouběji dutinou ústní až k hltanu.
Zpracování potravy
Ráda bych se vrátila k popisu mechaniky zpracování potravy. Řezáky (č. 1, 2, 3) uchopují a uždibují trávu nebo seno, stoličky (č. 6–11) ji rozemílají a drtí a za pomoci jazyka se sousto pohybuje dutinou ústní v kruhovitém směru, promíchává se slinami a dále rozemílá až na téměř kašovitý chuchvalec. Kůň vždy žvýká pouze jednou stranou: to znamená, že premoláry (č. 6, 7, 8) a moláry (č. 9, 10 11) jsou v okluzi pouze na jedné straně, zatímco na druhé zůstávají zuby bez kontaktu. Pravidelně pak kůň strany mění, aby se stoličky obrušovaly stejně na obou stranách a čelistní klouby byly zatěžovány rovnoměrně. Ze všech výše zmíněných důvodů je pro koně klíčový správný pohyb čelistí bez omezení a bolesti.
Při pohybu hlavou nahoru a dolů dochází k posouvání dolní čelisti vpřed a vzad. Celý proces uždibování, žvýkání a polykání potravy se koni provádí lépe s hlavou dolů. V ten moment se spodní čelist lehce posouvá vpřed a díky tomu se řezáky dostanou do vzájemného kontaktu a zvíře může ukousnout stéblo. Při pohybu dolní čelisti směrem dopředu také dojde k uvolnění čelistního kloubu (angl. TMJ, temporomandibular joint, zajímavý tím, že jej vyplňuje meniskus) a to umožňuje koni žvýkat a provádět případné cviky bez obtíží. Jakákoli nepravidelnost na zubech ovlivní způsob žvýkání a pohyb spodní čelisti (dolů, do strany, nahoru a zpět) a čelistní kloub. Pokud z nějakého důvodu kůň žvýká pouze na jedné straně (např. bolavý zub nebo příliš šikmý úhel protilehlých řezáků nebo bolest v čelisti), povede to k přetěžování čelistního kloubu a přerůstání nepoužívaných zubů. Čím více zuby přerůstají, tím více se omezuje pohyb dolní čelisti. Zůstává pouze pohyb nahoru a dolů, kdy se kůň snaží situaci přizpůsobit a aspoň nějak potravu zpracovat. Dostáváme se do začarovaného kruhu, a protože nám kůň o svých potížích nepoví, pozornost člověka a patřičné znalosti jsou nezbytné.
Přední a zadní stoličky se při zpracování potravy musí vzájemně dotýkat a třít o sebe celou plochou. Jelikož je spodní čelist výrazně užší a spodní přední a zadní stoličky jsou užší než ty horní (v klidovém stavu se plochy protilehlých zubů dotýkají pouze částečně), je nutný správný a neomezený pohyb spodní čelisti. Jen tak lze dosáhnout správného rozemílání a drcení potravy a obrušování zubů po celé jejich ploše. Při používání granulovaného nebo máčeného krmiva kůň není nucen tolik rozemílat a navíc žvýká rychleji, aby mu krmení nevypadávalo. Pohyb čelisti je menší a třecí plochy zubů nejsou plně využity. V místech, kde zuby nejsou v kontaktu, dochází k přerůstání. Nejčastěji to bývají vnější okraje horních předních a zadních stoliček – vidíme poraněnou okolní tkáň a vnitřní okraje spodních předních a zadních stoliček – tlačí do jazyka.
Pokud koni někde vadí např. vybočený nebo přerostlý zub nebo mu ostrá vnitřní hrana způsobuje bolest na jazyku, může to ovlivnit jeho pohyb. Přerostlé zuby a/nebo ostré hrany také znesnadňují pohyb sousta dutinou ústní a jeho promíchávání se slinami.
Ježdění
Klouzavý pohyb spodní čelisti vpřed a vzad a do stran je důležitý i při ježdění, aby mohl kůň bez obtíží pohybovat hlavou nahoru a dolů a ohýbat se do stran. Tedy je nutné, aby byl v pořádku čelistní kloub a také všechny zuby (řezáky, přední a zadní stoličky) byly správně obroušené a žádný nevyčníval, jinak kůň nebude moci některým úkonům vyhovět. Ostré hrany zubů a háky na premolárech, které působí bolest, mohou být příčinou „neposlušného“ koně. (Představte si, jaké to je, když sami sebe kousnete do tváře. Podobně se cítí kůň, když táhneme za otěž a nakrčená kůže v koutku se dostane mezi ostré háky.) Proto se přední stoličky upravují a zaoblují. Kvůli většímu pohodlí v hubě se doporučuje extrakce „vlčích zubů“, pokud se objeví (na nákresu č. 5). Když koně trápí zuby, může to ovlivnit i jeho celkovou tělesnou kondici a výkonnost.
Problémy při ježdění, jako je neochota spolupracovat, pracovat na přilnutí, házení hlavou, kousání do udidla, vyplazování jazyka apod., není vhodné řešit tím, že se začne používat bezudidlové uzdění. Také nesouhlasím s tvrzením: „Můj kůň nepotřebuje upravit zuby, stejně ho jezdím jen na ohlávce.“ Bez kontroly zubů se potíže a jejich příčina neodhalí a už vůbec nezlepší. Mechanické hackamore nebo bosaly při tahání za otěž tlačí kůži a tkáň tváří proti ostrým hranám, což není vůbec příjemné.
Každý kůň má jinak velký jazyk a prostor v ústní dutině. Pro pohodlné uzdění je vhodné zaoblit a snížit špičáky (č. 4). Pokud by byly příliš vysoké a/nebo ostré, bude mít kůň problém poskládat pohodlně jazyk a udidlo v hubě. Z výše uvedeného vyplývá, že pravidelná péče o koňské zuby může předejít mnoha nepříjemnostem a hlavně, ušetřit koni bolest a stres, které si bude pamatovat.
Koně v přirozeném prostředí
Samozřejmě, že koně a jim příbuzná zvířata se ve volné přírodě bez zubaře musí obejít. Pokud je vše v pořádku a zuby plní svou funkci, dožije se kůň stáří a v podstatě uhyne, „až když nemá čím žvýkat“. Pokud se ovšem vyskytne problém, pojde takový jedinec hlady mnohem dříve. Kvalita zubů je dána geneticky a významnou roli hraje potrava, kterou si koně instinktivně vybírají.
U domestikovaných koní a koní ve stájích je situace jiná. To, co běžně známe, k přirozenému a dostatečnému obrušování koňských zubů nepřispívá:
– krmení v určených intervalech, kdy koně zpracovávají potravu pouze pár hodin denně;
– potravu je nutné promísit se slinami (jejichž složení má také vliv na obrušování zubů), což se neděje dost často, když koně žerou plánovaně;
– žraní ze žlabů v určité výšce není přirozené, neboť fyziologie koňské lebky je postavena na zpracovávání potravy s hlavou dolů;
– seno a jiné pícniny ne vždy mají správnou kvalitu a obsahují všechny potřebné živiny (vápník je jedním z nejdůležitějších);
– vyráběné granulované krmivo není tak tvrdé a obsahuje drobné kousky; tímto nejsou koně nuceni sousto rozemlít, stačí pouze „rozmačkat“ a polknout (nedochází ke tření celých žvýkacích ploch);
– v chovech neprobíhá přirozený výběr, takže je předpoklad, že se genetická anomálie předává dál.
Za to, že se koně nepohybují ve svém přirozeném prostředí a neživí se potravou, kterou si sami vybírají, mohou lidé. Navíc po nich často chtějí výkony a práci, proto považuji za správné o koně se řádně postarat a věnovat jim dostatečnou péči, včetně té o zuby.
Příště si povíme o vlastní úpravě zubů a potřebných nástrojích.
