Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – III.
Kde si mohu zvířata do chovu obstarat?
Existují tři hlavní možnosti získání rodičovského páru. Prvním způsobem (který zvláště doporučuji) je návštěva drobnochovatelské výstavy. Tyto akce pořádají základní organizace Českého svazu chovatelů (ZO ČSCH), zpravidla v období července až prosince. Jen malé procento (či spíše promile) výstav se koná ve zbývajících měsících roku. Situování pořádání většiny výstav je poměrně logické – právě od července do prosince jsou již mladí králíci více odrostlí a posuzovatel se o nich dokáže vyjádřit přesněji. V každém případě jsou to velmi příjemné akce, většinou s doprovodným programem pro děti a také s občerstvením. Návštěva takové akce je jistě tím „pravým ořechovým“, protože si zájemce nejen zakoupí zvířata, ale i „nasaje“ tu pravou přátelskou atmosféru výstavy. Výstavy a jejich dělení budou tématem dalšího seriálu v časopisu Fauna, tudíž o detailnějších informacích bude pojednáno později. Jak zájemce zjistí, kde se v jeho okolí koná výstava? Některé ZO mají své webové stránky, kde někdy bývá zveřejněn i předběžný katalog se zastoupenými plemeny. Nicméně spíše doporučuji zhlédnout oficiální webové stránky ČSCH www.cschdz.eu. V sekci „Kalendář výstav“ jsou uvedena místa konání výstav dle okresů. Výstavy se rozsahem a sortimentem zvířat dělí na místní, okresní (oblastní), speciální (pouze jedno plemeno či skupina vybraných plemen), celostátní a mezinárodní. Další možností je sledovat inzeráty a pozvánky na výstavy, také v časopisu Fauna, případně na webových stránkách www.ifauna.cz (v jednotlivých zvířecích sekcích). Doporučuji zaznamenat si den konání výstavy, její stanoviště a zejména otevírací dobu. Zpravidla se výstavy konají v sobotu a neděli, větší akce již v pátek. Chceme-li koupit zvířata do svého chovu, musíme tam skutečně přijet včas, a to již první den. Někdy se vyplatí si tam třeba i chvíli před otevírací dobou počkat, zvláště u menších výstav, kde lze očekávat užší sortiment výběru. Přijít i hodinku po otevírací době může znamenat, že již nekoupíme vhodný chovný materiál. Nutností je zakoupení katalogu výstavy, kde máme uveden název plemene, kontakt na majitele a případně i prodejní cenu.
Tetování
Při výběru se orientujeme na výše uvedená plemena. Pohlaví se na oceňovacím lístku králíka u samce značí 1,0 a u králice 0,1. Z tetování v uších lze poznat věk králíka. V levém uchu (LU) může být letos uvedeno např. C–1–2. Jak tomuto kódu porozumět? „C“ značí zemi původu, tedy Českou republiku. První číslice značí pořadové číslo měsíce narození králíka (1 je tedy leden) a druhá číslice je koncovým číslem roku narození (2 tedy znamená 2012). Tetování v pravém uchu (PU) slouží pro evidenci zvířete. Všechna tato nacionále jsou uvedena i na oceňovacím lístku králíka.
Oceňovací lístek
V rámci ocenění se spíše orientujeme na to, zda má plemeno adekvátní hmotnost a tělesný rámec (první a druhá pozice oceňovacího lístku), než třeba na zbarvení. Při výběru samce bychom měli dbát na jeho typické sekundární pohlavní znaky, tj. celkovou větší mohutnost a robustnější hlavu (třetí pozice oceňovacího lístku). Jestliže bude zájemce o chov králíků chovat králíky pouze na křížení, tak je „barevný“ exteriér jistě vedlejší.
Existují i dva specifické termíny, které můžeme nalézt na oceňovacím lístku králíka u jeho klece. Jedním je termín „Výluka“, což značí dědičnou nepřípustnou vadu, která zvíře eliminuje z čistokrevného chovu. Může to být např. pro výraznou tělesnou vadu (např. rozštěp pyje či deformaci chrupu), ale i pro třeba tzv. bílou skupinu chlupů (třeba na celočerném plemeni). V prvním případě výluky nedoporučuji koupi (kvůli zanesení závažné tělesné vady do chovu), zatímco v druhém případě si takové zvíře můžeme zakoupit, protože zda má bílou skupinku anebo skvrnku, je zájemcům o tradiční chov králíků na maso zcela jedno. Druhý termín je „Neklasifikován“. Tento termín se při hodnocení králíků užívá v případech, že má jedinec nedědičnou vadu – způsobenou vnějším faktorem (je třeba nemocný). Výrok se může využít v situaci, kdy má králík problém s vyšší nebo nižší maximální hmotností, než uvádí jeho standard. V případě nemoci zvíře samozřejmě nekupujeme. Když má jedinec nižší hmotnost, tak pro nás jistě nebude přínosem do chovu na maso. Občas však jsou i situace, kdy králík váží více, než má, a je proto neklasifikován – v tomto případě jej můžeme zakoupit a jeho vyšší hmotnost je pro náš zamýšlený účel jen a jen kladný znak. Pokud si nebudeme jisti, můžeme se zeptat garanta, který zájemcům zcela jistě rád poradí.
Nákup
Jestliže máme vybráno, můžeme králíka zakoupit. Na každé výstavě je poněkud jiný způsob prodeje. Většinou je tomu ale tak, že si zájemce vezme onen oceňovací lístek králíka (samozřejmě prodejného a ještě neprodaného) a jde s ním do výstavní kanceláře, kde provede koupi. Zpravidla je tomu tak, že když na kleci vybraného prodejného králíka již nevisí jeho oceňovací lístek, je králík už prodaný. Na některých výstavách mají i prodejní lístky, které visí na kleci prodejného králíka spolu s oceňovacím lístkem. Na prodejním lístku je opsaná částka z katalogu. V takovém případě si kupující vezme tento prodejní lístek a jde s ním do výstavní kanceláře. Kupující dostane i rodokmen králíka, který je dokladem o čistokrevnosti zvířete. Vyzvednout zakoupené zvíře si může kupující hned anebo až později (až si třeba projde v klidu celou výstavu, občerství se atd.). Vyzvednutí zakoupeného králíka se provádí jen za asistence garanta u odbornosti králíků (většinou tito lidé mají pracovní plášť a jsou označeni).
Druhým způsobem koupě chovného zvířete je návštěva chovatele. Pokud se nám stane, že již budou „vysněná“ zvířata na výstavě prodána, můžeme zkontaktovat jejich majitele – vystavovatele. Zpravidla má tento vystavovatel více vrhů a na výstavu posílá jen část z nich. Pokud není uveden telefonní kontakt na vystavovatele v katalogu, můžeme se zeptat někoho z organizátorů výstavy – většinou v rámci okolí na sebe tito chovatelé mají navzájem kontakty. S daným chovatelem se můžeme domluvit na případném termínu odběru a ceně zvířat. Velkou výhodou tohoto nákupu je možnost zhlédnutí chovu vystavovatele, debata o krmné dávce (je vhodné požádat o krmení na několik dní, než se králík převede na naši krmnou dávku) apod.
Třetím způsobem nákupu zvířat do chovu jsou inzeráty. Jedná se o klasické tištěné inzeráty v chovatelském časopise (třeba zde ve Fauně) nebo na chovatelských internetových serverech (www.ifauna.cz). Velkou výhodou současných možností inzerování na internetu je vložení fotografií příslušných zvířat. V drtivé většině totiž i vidíme, co budeme kupovat, případně se můžeme domluvit na zaslání fotografií e-mailem. Vzhledem k tomu, že doprava poštou a vlakem v současné době již není možná, musíme se spoléhat hlavně na osobní odběr, proto se většina zájemců orientuje na chovatele ze svého okolí. Zvířata z větší vzdálenosti lze zasílat i specializovanou přepravní firmou, nicméně to vyžaduje flexibilní čas a dojezd do svozného místa (většinou velká města) a také zaplacení přepravního poplatku.
Je tedy individuálně na každém zájemci o chov králíků, pro který způsob získání chovných zvířat se rozhodne. V každém případě, nejlepší zkušenosti jsou s návštěvou výstav, zejména těch větších (okresních, oblastních).
