Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – VI. Jak správně postupovat v reprodukci králíků?
Název pohlaví
Králík je nesmírně zajímavé zvíře z hlediska reprodukce, a to jak ze strany anatomické, tak z pohledu fyziologie. Poměrně často se setkávám s dotazy, jak se správně nazývá samec a samice králíka. Vlastní – specifické – označení samce a samice králíka není jednotné. Všechny výše uvedené pojmy jsou však používány minimálně, a to jak na tradiční, tak na výstavní úrovni. Nejvíce užívanými názvy jsou zcela obecná pojmenování samec a samice, přičemž zde myslíme pohlaví králíka domácího. To, že neexistuje nějaký specifický název pohlaví (např. skot – kráva a býk, kůň – hřebec a klisna, kur – slepice a kohout atd.), je poměrně zvláštní a domnívám se, že ryze obecná pojmenování pohlaví králíka mohou souviset s jeho jedinečnými reprodukčními vlastnostmi.
Pohlavní znaky králíků a určování pohlaví
Existují tzv. primární a sekundární pohlavní znaky, jejichž pomocí jsme schopni určit pohlaví. Primární pohlavní znaky jsou samotné anatomické odlišnosti na reprodukčním aparátu, se kterými se králíček rodí, případně se dovyvinou v brzké době. Rozmnožovací soustava se obecně dělí na vlastní pohlavní žlázy (gonády) a na vývodné cesty pohlavní. Pohlavní soustava je velmi příbuzná se soustavou močovou a vývodné cesty obou soustav se v určitém úseku protínají. Pohlavními žlázami samce jsou párová varlata, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie. Vývodními cestami samce jsou párová nadvarlata, chámovody a močová trubice – tyto slouží pro skladování či odchod spermií. Vlastní kopulačním orgánem je pyj (penis). Zvláštnost samců králíků je umístění varlat v samostatných šourcích a ještě jejich uložení před penisem. To je v rámci živočišné říše opravdu neobvyklé a raritní. Pohlavními žlázami samice jsou párové vaječníky, kde dozrávají samičí zárodečné buňky a posléze se uvolňují vajíčka z tzv. folikulů. Vývodními cestami samičími jsou vejcovody, děloha a pochva. Kopulačním orgánem je poševní předsíň a pochva. Děloha je u králice dvojitá (do pochvy ústí dvěma samostatnými krčky), což umožňuje vznik fenoménu tzv. superfetace. Jedná se o stav, kdy se v děloze vyvíjejí zárodky dvojího stáří – každý v jiné části dělohy. Kontrola březosti samice se provádí zpravidla jeden týden po zapuštění. Pokud je králice březí, tak by měla vrčet, kňučet a útočit na samce. Někdy se však stane, že samice přijme znovu samce, i když je již ten jeden týden březí. V takovém případě může dojít k výše uvedenému fenoménu, který je další zvláštností. Nicméně, někteří odborníci se spíše domnívají, že superfetace není obvyklým procesem, ale spíše patologií v reprodukci králíků. Z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že k tomuto jevu dochází skutečně pouze výjimečně. První vrh bývá normální konstituce, zatímco druhý vrh (za týden) bývá slabší a většinou samice ani nepostaví pro něj adekvátní hnízdo.
Mezi sekundární pohlavní znaky patří větší robustnost samců, výraznější skráně, klabonosý a široký profil hlavy a zpravidla živější temperament. Naproti tomu samice má užší hlavu s méně výraznými skráněmi. Nicméně toto všechno se vyvíjí až později. Proto se na tyto znaky spíše nespoléháme a provádíme určení pohlaví – zpravidla ve dvou měsících věku v odstavovém období.
Určení pohlaví je nejspíše základní schopností chovatele, aby mohl dobře provádět plemenitbu a těšit se z odchovu. Především začátečníci mohou mít s rozpoznáním pohlaví králíků určité potíže. Zkušený chovatel králíků dokáže poznat s jistotou pohlaví králíčat již asi v jednom měsíci stáří. Existují i „návody“ na ranější rozeznání, nicméně s velkou jistotou to lze až okolo tohoto jednoho měsíce věku a pro začátečníky je ideální začínat s určováním pohlaví až ve dvou měsících. Dřívější určování pohlaví v tradičních chovech (pro samozásobení masem) nemá valný význam. Vlastní zevní pohlavní orgány (genitálie) jsou uloženy poměrně blízko řitního otvoru a uschovány v kožní řase. Prohlídka pohlaví se provádí tak, že více zručnou rukou zafixujeme králíka za kůži na hřbetě a „posadíme“ ho na nějaký stolek. Prsty druhé ruky pak přiložíme na okolí zevních genitálií tak, abychom ukazováček měli u řitního otvoru a palec mírně před okrajem genitálií. Přitlačením palce na okraji zevních genitálií směrem dolů se nám vysune z kožní řasy buďto penis, anebo vulva a máme v pohlaví jasno. Je to rutinní proces, který se každý chovatel postupně naučí a zdokonalí se v něm. V počátcích bych upozornil, aby se chovatelé zbytečně nebáli více zatlačit ukazováčkem na okraj zevních pohlavních orgánů. Zde se jinak často udělá chyba. Samice králíka má relativně velmi velký klitoris, který může začátečník někdy u mláďat zaměnit za malý penis. Proto je potřeba více zatlačit palcem, aby se skutečně obnažil buďto penis, anebo vulva. Vhodné je požádat zkušeného chovatele, veterinárního lékaře či posuzovatele králíků na výstavě o názornou ukázku. Prohlídku pohlaví provádíme zejména při odstavu a rozdělení mláďat, ale také při nákupu (kontrola koupeného zvířete) a pak před připařováním (kontrola případného výskytu onemocnění, zejm. syfilidy králíků). Zejména u samců se občas vyskytují vrozené deformace – především tzv. rozštěp pyje. Jedná se o nedokonalou modelaci penisu v rámci vývoje – spodní strana pyje je otevřená (tzv. hypospadie). Existuje vícero stupňů tohoto postižení. V každém případě se jedná o vadu velmi dědičnou a takovou, která vylučuje samce z chovu – samec není schopen dokonalé erekce a zavedení pyje do pochvy při koitu. Sperma tak jednoduše vyteče dírou ve spodní části pyje, což je, samozřejmě, kontraproduktivní a nežádoucí.
Dospělost a zařazení do plemenitby
V rámci dospělosti zvířat obecně rozeznáme tři stupně. Pohlavní dospělost (= puberta) je období, kdy u mladých zvířat začnou plně fungovat reprodukční orgány a začíná se projevovat pohlavní chování. Tato doba bývá u králíků mezi asi 3. a 5. měsícem v závislosti zejména na velikosti (plemenné příslušnosti). Proto je začátek třetího měsíce tím nejzazším termínem pro rozdělení mladých králíků z hnízda podle pohlaví. Samice jsou zpravidla méně agresivní (ve větším kotci mohou být spolu delší dobu), zatímco samci se častěji napadají, a proto je potřeba je mít ustájeny jednotlivě. V pubertě již tedy pohlavní orgány fungují, avšak případná březost by byla pro mladou samici rizikem. Proto se zvířata připařují v tzv. chovatelské dospělosti. Ta je u velkých plemen asi v 9. až 10. měsíci, u středních plemen cca v 8. měsíci a u malých a zakrslých plemen asi v 6 až 7 měsících. Taková zvířata jsou již připravena na plemenitbu a březost by se neměla nijak negativně na samici projevit. Tělesná (fyziologická) dospělost je u králíka asi ve dvou až třech letech. Tehdy definitivně ustává růst. Pro první zapuštění králice je vhodné dodržet skutečně výše uvedený termín u chovatelské dospělosti.
Vlastní proces plemenitby
U připařování králíků existují určité zásady, které je potřeba mít na mysli, než se dáme do plemenitby. Tou první informací je říjový cyklus králice, který je nepravidelný (na rozdíl od drtivé většiny zvířat). Různí autoři různě popisují délku říje. Tak či tak, projevy říje jsou neklid samice, přehrabování podestýlky a změna chování (zpravidla větší sklon k agresivitě). Při pohmatu na záď se králice „nastavuje“ k páření. Tyto znaky se projevují lépe zejména v jarním období. Nicméně králice má tzv. provokovanou ovulaci, tzn. že stimulem pro uvolnění vajíček je až vlastní proces páření. Proto by králice měla jít zapustit „vlastně kdykoliv“, ale není tomu tak vždycky. Zvláště v zimním období je pohlavní pud samců i samic poněkud slabší a na úspěšné zapuštění je potřeba opakování. Ke stimulaci říje je vhodné samici asi den před plánovaným zapuštěním přesídlit do kotce samce, čímž by se měl nástup říje urychlit. Někdy to platí, jindy ne. Druhou důležitou informací je místo zapouštění králice, a to kotec samce. Nikdy ne naopak! Samec se musí cítit „doma“, aby měl zájem o nabízenou králici (ta se cítí v novém a neznámém prostředí submisivně). Pokud bychom provedli přemístění naopak do kotce samice, tak se samice bude cítit „více doma“, bude více dominantní, a navíc samec bude spíše prozkoumávat nové prostředí než se zajímat o králici. Nicméně, pokud provedeme přemístění správně, samice je v říji a samec má dostatečně kvalitní sexuální libido, tak celý proces páření proběhne velmi rychle. Samec vykoná pohlavní reflexy ve správném sledu a dojde ke koitu, po kterém se samec zpravidla svalí na bok se zabručením. Někteří chovatelé provádejí tzv. dvojskok, tzn. že samce nechají provést koitus dvakrát za sebou. Nicméně na oplodnění stačí i jeden skok. Kontrolní zkoušku provádíme zpravidla za jeden týden od zapuštění. Jestliže tehdy samice vrčí a samce nepřijímá, je s největší pravděpodobností, březí.
Průběh březosti, stavba hnízda a porod
Březost králíka trvá přibližně jeden kalendářní měsíc. Uvádí se i rozpětí 28 až 32 dní, nicméně osobně mám zkušenosti, že většina samic porodí 30. den gravidity. V době březosti je potřeba králici zabezpečit klidné místo a vyloučit příliš rušivé vlivy. Zejména v zahraničí existují speciální krmné dávky pro březí samice, u nás je to zatím spíše rarita. Krmnou dávku samici přizpůsobujeme, avšak nepřekrmujeme. Překrmování březí samice vysoce energetickými krmivy (především v poslední třetině gravidity) není vhodné v návaznosti na poporodní období. Dbáme především na obsah vlákniny v krmné dávce a také na pohyb (samici můžeme krátce vypustit, máme-li možnosti výběhu). Krátce před samotným porodem samice přijímá málo krmiva či nežere a začíná se projevovat změna chování.
Stavba hnízda je notoricky známou informací, a to i u široké veřejnosti. Rozdíl však je v době stavby hnízda. Některé samice jsou natolik „pečlivé“, že si hnízdo postaví i týden před porodem, avšak většina králic si hnízdo staví až operativně těsně před porodem. Zhruba tři dny před porodem proto samici přidáme materiál na stavbu hnízda – slámu. Ideální je, když je nasekána asi na 10 až 12 cm. Do stavby hnízda není vhodné zasahovat. Bezprostředně před porodem si samice vytrhá chlupy z oblasti slabin a břicha. Opět zde platí – co králice, to jiný přístup. Některé se pro své potomstvo „obětují“ a skutečně mají holé břicho, jiné si s tím nedávají práci, případně se netrhají vůbec. Zpravidla prvničky jsou v tomto směru většinou hodně labilní, ale s přibývajícími vrhy se to většinou napraví.
Porod probíhá většinou v noci či nad ránem. Králice zaujímá nahrbený postoj nad hnízdem a každé králíče zbaví porodních obalů a olíže. Celý porod je poměrně krátký, a to i při větším množství mláďat. Většinou je vše hotovo do půl hodiny, maximálně do jedné hodiny. Samice potom mláďata zakryje a jde se nažrat. Kontrolu hnízda provádíme druhý den po porodu, jestliže na první pohled je vše v pořádku. Drtivá většina porodů je však v noci a chovatel ke králíkům většinou preventivně nevstává. Pokud však vidíme problém (rozlézání mláďat, mrtvá mláďata či jejich části, špatně upravené hnízdo), tak zakročíme ihned a zjednáme nápravu. Při kontrole hnízda vyndáme samici z kotce. Odstraníme případné zbytky placenty, které samice nesežrala. Opatrně odkryjeme hnízdo, provedeme revizi (živá, mrtvá mláďata, počet, výživný stav), mrtvá mláďata odstraníme, hnízdo uvedeme do původního stavu a navrátíme králici–matku zpět do kotce. Naproti tomu, co se poměrně dlouho tradovalo či ještě traduje mezi chovateli ústně i v podobě literatury, drtivá většina samic hnízdo po kontrole neopouští. Jen je potřeba mít na paměti, že při kontrole hnízda musíme mít ruce umyté vodou (ne nějakým velmi aromatickým mýdlem) a před vlastním zásahem do hnízda je vhodné si ruku otřít o králici, případně o podestýlku. Jestliže dodržíme tyto zásady a dáme samici dostatečný klid, tak většinou problém nevyvstane.
