Dítě a pes

Kromě nutnosti uspokojení fyzických potřeb psa je nutné myslet i na potřeby psychické a v neposlední řadě také na alespoň základní výchovu a socializaci psa, která musí brát v úvahu, že se psem bude v úzkém kontaktu i dítě. Na druhé straně je nutné poučit dítě, jak se k psovi, a to nejen ke svému, ale i k těm cizím, má chovat, aby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění a ublížení na zdraví. Pokousání psem je téměř vždy vina dospělého, který má za úkol korigovat vzájemné chování dítěte a psa a včas zasáhnout.

Které dítě by nechtělo psa? A který rodič by nechtěl udělat radost svému dítěti? Ale každý zodpovědný rodič si uvědomuje, že pořídit holčičce panenku nebo chlapečkovi autíčko je méně zavazující než přinést domů malé štěňátko. To je sice roztomilou chlupatou kuličkou vyvolávající chuť ho pomazlit, ale zároveň má své potřeby, nároky a nelze ho jen tak odložit.

Cizí pes

Jistě znáte situaci, kdy jdete po ulici s dítětem a potkáte roztomilého psa, který je na procházce se svým pánem. Vašemu dítěti se pochopitelně moc líbí a chtělo by si ho pohladit. Momentálně je dítě s vámi a můžete zakročit, ale nastanou chvíle, kdy s ním nebudete a dítě se zachová podle svého. Třeba na cestě do školy bude každý den chodit okolo zahrady, na které vyrůstá krásné štěňátko. Z toho důvodu je vhodné vysvětlit dítěti základní problémové situace ve styku se psem a naučit ho, co není vhodné dělat.

• Nedráždit, netrápit, neprovokovat – Dítě by nemělo v žádné situaci psa dráždit a jinak pošťuchovat. I když je pes třeba za plotem nebo je to zatím jen štěně a zdá se to být bezpečné. Některé děti mají občas tendenci na psy házet za plot kamínky, pošťuchovat je klacky, nebo na ně dokonce házet petardy. Dítě by mělo vědět, že psovi takovýmto chováním ubližuje. Psovi je to nepříjemné, může mít z takového chování strach a zareaguje pak útočně. Tak může vaše dítě u cizího psa vypěstovat nejistotu, až strach ze všech dětí. Co je vám do toho? Vždyť tenhle pes je za plotem. Jednou se může nějaký takový – byť sebevíc hodný, ale někdy dítětem vystresovaný – pes omylem dostat ze zahrady a setkat se tváří v tvář právě s vaší ratolestí. Takové shledání se stane stresujícím jistě i pro vaše dítě.

• Neutíkat – V parku se prochází člověk se psem, který okolo něho na volno pobíhá. Pes si všimne dítěte a rozběhne se k němu, aby si ho očichal. Majitel na svého psa zavolá, ale dítě se lekne a začne právě v tu chvíli utíkat pryč. Ne úplně zvládnutý pes pak svého majitele nemusí poslechnout a rozběhne se za dítětem, ze kterého se pro něj útěkem stala prchající kořist. Jistě, chyba je na straně majitele, který neměl takového psa odepnout z vodítka. Vaše dítě však může nepříjemnosti předejít tím, že zůstane stát na místě a nebude svým chováním upoutávat pozornost psa.

• Nekřičet – Tak jako není vhodné začít utíkat, není vhodné začít křičet. Psa to vyprovokuje a podpoří v nevhodném zájmu o dítě.

• Nedívat se do očí – Při střetnutí s cizím psem by se mu dítě nemělo dívat přímo do očí. Takový pohled je pro psa projevem dominantního chování a pro vaše dítě by nebylo vhodné u psa takovou domněnku vyvolat. Mohl by si myslet, že si s ním dítě chce změřit své síly.

• Nehrnout se ke psovi – Dva psi, kteří se neznají a náhodně se setkají, se zastaví v určité vzdálenosti od sebe a přibližují se k sobě pomalu, aby nevyvolali u druhého pocit útoku. Je proto vhodné se při setkání s cizím psem zastavit a nechat raději psa, aby k dítěti pomalu přišel a očichal si ho. Není vhodné, aby dítě k cizímu psu zbrkle natahovalo ruku nebo ho chtělo obejmout. Je vhodné u kolenou nastavit dlaň vzhůru tak, aby si ji pes mohl očichat a přitom nebyl natažením ruky ohrožen jeho osobní prostor.

Jak by se tedy dítě mělo správně zachovat, když si chce pohladit cizího psa? Dítě by se mělo nejprve zeptat majitele, zda si psa může pohladit. Již při tom by se mělo dívat do očí člověku a nevěnovat moc pozornosti psovi. Potom by dítě mělo nabídnout psovi ruku k očichání (nenatáhnout ji však prudce směrem k psovi) a následně může zvíře pohladit. Ale pozor, většina dětí i dospělých má tendenci hladit psa po hlavě. To v případě neznámého psa není vhodné. Poučte proto dítě, aby byť vychovaného, ale cizího psa hladilo vždy po bocích zepředu dozadu.

Narození dítěte

Mnoho dvojic si jako první přírůstek do rodiny pořídí psa, který jim částečně nahrazuje dítě. Mohou se o něj starat, mají komu projevovat svou lásku. Zároveň je nezavazuje tak moc jako dítě. Lze ho nechat doma a jít se bavit. Nepotřebuje tolik péče a naší pozornosti.

Časem se rozhodnou svoji rodinu rozšířit o dítě. Pro mladý pár radostný okamžik plný lásky a rodinné sounáležitosti se psovi může jevit jako okamžik opuštění a odstrčení. Za vinu to pochopitelně dává miminku, které všechnu péči, lásku a čas najednou uzurpuje jen pro sebe.

Pokud chcete, aby si i pes oblíbil váš přírůstek do rodiny, je vhodné jej na nastávající situaci předem připravit. Zamyslete se, co se příchodem miminka k vám domů pro vašeho psa změní.

• Mazlíte se s ním a pečujete o něj dvakrát denně půl hodiny? Budete schopni věnovat se mu tak i při péči o svou ratolest? Pokud ne, rozložte již předem tyto dva větší časové úseky na více menších a celkový čas mírně zkraťte. Nebo předem vyměňte čas strávený mazlením za procházky. Ty budete moci absolvovat i s kočárkem a prospějí vám i psovi.

• Předpokládáte, že se budete v době, kdy připravujete večeři psovi, věnovat dítěti? Přesuňte postupně dobu jeho jídla na nový, lépe vyhovující čas.

• Umístíte na současné místo psího pelechu postýlku pro miminko? Opět je vhodné psa zvykat s dostatečným předstihem, aby nezačal žárlit, že jeho úžasné místo dostalo miminko.

Až si miminko domů přivezete, ukažte ho psovi, na oba přitom mluvte a psa hlaďte. Pes pochopí, že dítě patří do smečky a jeho pozici neohrožuje. Snažte se psovi dítě spojit s pozitivními věcmi. Věnujte mu zejména ze začátku v přítomnosti dítěte více pozornosti. Naopak ho v přítomnosti miminka netrestejte, aby si to nespojil s vaším novým přírůstkem. Dejte pozor, abyste psa často při péči o miminko neodesílali pryč. To by si mohl váš čtyřnohý přítel špatně vysvětlit a mohl by začít žárlit. Dohlédněte na to, aby pes nezůstal s miminkem o samotě. Mohl by si chtít miminko třeba jen očichat a omylem ho shodit nebo mu jinak ublížit.

Soužití dítěte se psem

Dobře socializovaný vychovaný pes vnímá malé dítě jako psí mládě. Nepovažuje ho za hierarchicky nadřazeného jedince. Necítí se jím být ohrožen, ale toleruje ho. Z tohoto hlediska lze psy rozdělit na tři typy:

• Pes, který si nechá od mláděte vše líbit a neohradí se. Patří sem například feny se silným mateřským pudem, pro které je dítě jako jejich mládě a neúnavně ho nechají, aby s nimi a případně i na nich dovádělo.

• Dalším typem je pes, který si s dítětem pohraje, nechá si od něho hodně líbit, ale ve chvíli, kdy to dítě začne přehánět, raději odejde. Nechce mu ublížit, ale zároveň na sobě nenechá „dříví štípat“.

• Do třetí skupiny patří pes striktní, jenž by se dal přirovnat k rodičům, kteří svému dítěti stanoví pro jeho chování úzké mantinely a za sebemenší odchylku ho potrestají. Takový pes mláděti ihned ukáže, jaké chování není vhodné. Vrčí, vyhrožuje, naznačuje do vzduchu kousnutí a tím mládě upozorňuje, aby si dalo pozor, chovalo se v rámci stanovených pravidel a udržovalo si od něho odstup.

Větší dítě pes zařazuje do žebříčku hierarchie a je vhodné, aby vaše odrostlejší ratolest již dodržovala zásady důležité pro přirozené prosazování autority u psa. I přesto, že psa miluje, není vhodné, aby s ním sdílela postel. Není také vhodné dávat jim společné jídlo. Dítě by mělo jíst samo a nedávat psovi jídlo od stolu. Pes by to měl respektovat a měl by být krmen jen dospělými. U rozumného psa je vhodné, aby dítě občas zkusilo dát psovi pár jednoduchých povelů. Psovi to pomůže pochopit jejich vzájemné postavení.

Jak u malého, tak u odrostlého dítěte je vždy na dospělém, aby posoudil chování svého psa vůči dítěti, včas zakročil a vztah pomohl korigovat. Pes ho musí vždy poslechnout a musí respektovat pánovo nařízení i ohledně jeho vztahu s dítětem. Měl by se také naučit nebrat například do tlamy dětské hračky. Dítě by se zase mělo naučit, pokud tato situace nastane, hračku psovi z tlamy nebrat. Mělo by také vědět, že nesmí strkat psovi prsty do uší, očí, tlamy a že ho nesmí tahat za ocas a uši.

A jak vnímá psa a prožívá svůj vztah k němu dítě? Rozhodujícím faktorem je zde věk dítěte. Menší děti upřednostňují hraní si se psem, dovádění a společně strávený čas před péčí o zvíře a jeho výcvikem.

• Dítě do tří let chápe psa jako pohybující se teplou hračku.

• Předškolní dítě a malý školák částečně stále chápou psa jako živou hračku, ale dokážou si s ním již i pěkně hrát. Od rodičů odkoukávají péči o psa a snaží se ji napodobit.

• Pro školní děti ve věku 8–9 let je pes již živá bytost se svými potřebami a pocity. Dítě v tomto věku začíná péči o psa plnit raději již samostatně. Takové opatrování vyvolává u dítěte pocit zodpovědnosti a něžnosti.

• Mládež od 12 let a dospívající chápou psa jako kamaráda, se kterým lze dobře trávit čas a zároveň společně sportovat. Dítě v tomto věku již na psa výchovně působí. Mohou spolu podnikat agility, tanec se psem, flyball, frisbee, coursing či cvičit klasickou sportovní kynologii. Kterákoliv z těchto aktivit rozvíjí u mladého člověka pocit zodpovědnosti, zvyšuje mu sebevědomí a v neposlední řadě zvyšuje také prestiž mezi vrstevníky. Mládež, která svůj volný čas vyplňuje smysluplně se psem, je méně ohrožena sklouznutím k drogám, alkoholu a kriminalitě. Kompletní péči o psa lze dítěti svěřit až od puberty. V mladším věku není dítě ještě dost vyzrálé a mohlo by na psa v zaujetí jinou činností zapomenout. Zodpovědnost za psa u mládeže rozvíjí schopnost vcítění se, zvyšuje úctu a respekt ke všem zvířatům a z dítěte tak vychovává zodpovědného mladého člověka, který je zvyklý plnit své povinnosti.

Důvody mluvící proti pořízení psa

Existuje procento lidí, kteří by si psa nepořídili, protože se obávají přenosu nemocí ze psa na člověka.

Vyskytuje se však jen velmi málo nemocí přenosných na člověka, a pokud vůbec, člověk se může infikovat pouze specifickou cestou, a tak se přenos stává velmi málo pravděpodobným. Pes je také zodpovědným majitelem pravidelně očkován a odčervován, čímž se eliminuje možnost přenosu parazitů.

Teď jistě řeknete: „A co dnes tak rozšířené alergie?“ Ano, vaše dítě může mít alergii na psa. To však ještě nemusí být důvod k tomu, ošidit ho o psí lásku. Méně alergenů produkují psi bez srsti a psi hladkosrstí, kteří mají jen jednu vrstvu srsti. Pokud alergie není moc silná a jsou dodržována určitá pravidla soužití, mohlo by se vaše dítě ze společnosti psa těšit.

Pořízením psa riskujete částečně i bezpečnost dítěte, protože nezvládnutím výchovy může ze štěněte vyrůst problémový jedinec. Ale se psy, ať chcete, nebo ne, se vaše dítě setká i na ulici. Tak věnujte trochu času svému dítěti a vysvětlete mu, jak se má ke psům chovat. Zvýšíte tak bezpečnost dítěte a zpříjemníte život psům.

Přínosy psa

Stojí vůbec čas věnovaný péči o psa a jeho výchově a všechny finance do psa investované za tu trochu času, kterou s ním dítě stráví? Co může čtyřnohý kamarád vaší ratolesti přinést? Pes se pro dítě může stát opravdovým přítelem a vrbou. Na rozdíl od dospělého ho pes vyslechne, nekritizuje a nechá se hladit, čímž dítěti pomáhá se uklidnit, odreagovat. Možnost pomazlit psa často nahrazuje chybějící fyzický kontakt s rodičem.

Jste do večera v práci a vaše dítě musí být doma samo? Pak by mu pes mohl pomoci překonat pocit samoty. Pokud je v rodině pes, dítě se nevrací do prázdného tichého bytu. Je tam vždy živá bytost, která ho přivítá a je ochotná naslouchat. Přítomnost psa může také zahnat obavy dítěte ze tmy a možných vetřelců.

Dalším přínosem je rozvoj sociálního chování vaší ratolesti. Čas strávený aktivně se psem zvyšuje sebevědomí, pocit zodpovědnosti, trpělivost, ohleduplnost a soucit. Umožňuje u dítěte rozvinout respekt a úctu k druhému živému tvoru.

Dítě uvidí na psovi koloběh života. Uvědomí si jeho narození, vidí ho růst a stárnout. Setká se možná i se smrtí psa. Prožije si tak pocity radosti, štěstí, ale i smutku, které do života také patří. Je pak na rodičích, aby se nestyděli, vyjádřili své emoce a dítě tak mohlo vidět, že je to něco naprosto přirozeného a nemusí se za své pocity stydět. Vlastnictví psa poskytuje také přirozenou možnost, jak dítěti vysvětlit záležitosti okolo početí a nenechávat tak sexuální výchovu na kamarádech, internetu a škole.

Je ověřeno, že pes žijící v úzkém kontaktu s rodinou se v partnerských sporech stává prostředníkem. Jakýmsi usmiřovatelem, kdy někteří psi chodí od muže k ženě a naopak, hrabou do nich tlapkou a snaží se o vyvolání komunikace. Tedy i nám dospělým může být pes přínosem …