Koňský domácí lékař 10: Vydřený ocas
Vydřený kořen ocasu je esteticky velmi nehezký; polámané a pocuchané žíně koně rozhodně nezkrášlí. Ale není to jen o estetice! Příčinou takto rozcuchaného ocasu je totiž dření, škrábání se – a to kůň dělá většinou proto, že ho tato oblast svědí, pálí, bolí. Využívá proto hrazení, stromy, stěny boxu či různé jiné předměty k tomu, aby se k nim postavil zádí, zapřel se a začal se usilovně dřít ze strany na stranu. Větší problém, než jsou zničené žíně, je pak podrážděná a často i poraněná kůže, která ztrácí srst, hrubne, v horších případech se na ní objevují ranky, které mohou krvácet, či dokonce hnisat, do kůže mohou být zapíchnuté i třísky či jiné drobné předměty. Čím větší a závažnější změny, tím horší, zdlouhavější a dražší je léčba. To není vše; dření ocasu totiž může být spojené i s jinými, závažnějšími zdravotními problémy, které postihují nejen ocas samotný, ale i různé další tělní orgány.
Proč si tedy koně dřou ocas?
1. Asi první příčina, která mnohé napadne, jsou paraziti, konkrétně napadení koňskými roupy (Oxyuris equi). Tato hlístice normálně žije v konečníku koně, ale dospělé samičky většinou v brzkých ranních hodinách vylézají z řitního otvoru ven a kladou na kůži v okolí řitního otvoru vajíčka, které tam přilepí speciálním sekretem. To koně svědí, takže se snaží si tato místa poškrábat. Napadení koní tímto parazitem zase není tak častá věc, zdraví dospělí jedinci jsou poměrně odolní. Na druhou stranu – pokud koně skutečně roupy mají, nelze je diagnostikovat běžným parazitologickým vyšetřením trusu, protože to není spolehlivé. Je třeba koně brzy ráno pravidelně kontrolovat, zda se podél konečníku nenajdou pásy s vajíčky. Někdy si může majitel všimnout v trusu živého roupa; samice je dlouhá až 10 cm a má na jednom konci tenký dlouhý „ocásek“.
2. Dalšími příčinami mohou být alergie, například na hmyz či krmivo. Nejznámější je tzv. letní vyrážka neboli alergie na hmyzí sliny. Při tomto problému jde o příliš silnou imunitní reakci na látky, které ve svých slinách vpraví do těla některé druhy bodavého hmyzu, především pakomárci či muchničky. Tělo na tyto jinak neškodné látky reaguje bouřlivou zánětlivou reakcí, provázenou v první řadě svěděním, dále i otokem. Protože mnohý z těchto hmyzích druhů rád hoduje na horní nebo dolní středové linii těla koně, dření ocasu (a s ním i hřívy či spodiny krku / břicha) je zde velmi častým symptomem.
3. Svědění a následné dření ocasu mohou vyvolat i vnější parazité, například vši nebo svrab. Obojí patří mezi vzácnější nálezy, především i proto, že tito parazité spíš napadají oblast hlavy, v případě svrabu také končetiny, zejména obdařené bohatými rousy.
4. Velmi pravděpodobnou příčinou však jsou plísně, které se na kořen ocasu přenesou otřením o stěnu boxu, jež trpí tzv. „stájovou únavou“, tedy nebyla dlouho čištěna a dezinfikována. Jedná se především o kožní plísně, které patří do rodů Trichophyton a Microsporon. Ty se živí zrohovatělými buňkami pokožky a chlupů, a přestože jejich přítomnost nemusí nutně znamenat svědění, může dojít k poranění kůže, vzniku zánětu či bakteriální infekce a to už s sebou dráždění přináší. V případě plísní si můžeme všimnout tvorby „uzlíků“ na žíních, vypadávání srsti, tvorby kulatých, prstenčitých lysých míst a odlupování kožních šupinek, v nichž utkví i chomáček srsti.
5. Může se jednat i o drobná poranění, která při takovém, mnohdy náhodném, otření vzniknou. Může se také stát, že si kůň do kořene ocasu zadřel třísky, které zde zhnisaly.
6. Další příčinou bývá zapaření a nedostatečná hygiena okolí konečníku, kořene ocasu či vnějších pohlavních orgánů klisen. Právě zimní období, kdy se hustá srst špatně čistí a koupání nepřipadá v úvahu, přináší tyto „hygienické“ problémy.
7. Avšak pozor! I nadměrná péče o tyto partie těla koně, jejich pravidelné šamponování, mydlení, mazání jsou škodlivé. Kůže je tak zbavena přirozené ochrany proti vnějším vlivům i všudypřítomným bakteriím a také se vysušuje a stává citlivější na podráždění.
8. Dření ocasu se uvádí i jako zlozvyk, na to ale příliš nevěřím. Je pravda, že častěji jsou postiženi koně, kteří tráví hodně času ve stáji, myslím si však, že i zde je příčinou zanedbaná hygiena stáje, která odporuje přirozeným podmínkám, na něž si tělo koně zvykalo desítky tisíc let (konkrétně velká koncentrace patogenních mikroorganismů v prostředí stáje a oslabení imunity koní žijících v takovém prostředí).
Ať je příčina jakákoli, scénář bývá stejný: Jakmile se kůň jednou začne škrábat, mechanicky si poraní kůži, do níž se druhotně dostanou bakterie z prostředí, způsobí v ní zánět, který mimo jiné svědí. Začarovaný kruh je uzavřen.
Aby se tento kruh protnul, je třeba nejen uklidnit svědění, potlačit zánět, ale především odstranit příčinu. A právě tady může být kámen úrazu. Někdy je nutné provést důkladná diagnostická opatření, aby se zjistilo, co koni tento diskomfort způsobuje. Od toho se bude odvíjet i cílená léčba, kterou je často nutné konzultovat s ošetřujícím veterinářem. Přesto se dá popsat obecný postup:
1. Kůň, který si dře kořen ocasu, by měl být řádně odčerven. Vhodné je zvolit přípravek podle minulých odčervení, typu ustájení koně i podle případného výsledku parazitologického vyšetření trusu.
2. Odčervení samotné však nestačí. Životní prostředí koně by mělo být důkladně vyčištěno a dezinfikováno. Především v případě roupů se bude kdekoli v okolí koně nacházet velké množství vajíček, kterými se může kůň nakazit krátce po účinném odčervení – a tím přijde celé léčba vniveč. Důkladná očista a dezinfekce prostředí má za cíl zničit také případné spóry plísní či patogenní bakterie nebo vnější parazity.
3. Je třeba samozřejmě ošetřit i koně. Nejlepší je mu důkladně umýt oblast ocasu, konečníku a mezinoží vlažnou čistou vodou, žíně ocasu pod proudem vody vykartáčovat až na kůži.
4. Není dobré používat žádné šampony ani mýdla či léčebné přípravky, pokud chce majitel nechat udělat důkladnější diagnostiku, například stěry či seškraby kůže, popřípadě odběry na bakteriologické či mykologické vyšetření. Přítomnost roupů se kromě běžného parazitologického vyšetření trusu zjišťuje prohlídkou konečníku koně v brzkých ranních hodinách. Pokud se něco z toho prokáže, je třeba zvolit odpovídající léčbu.
5. Mnoho problémů může vyřešit důkladná koupel v kvalitním dezinfekčním prostředku, například v roztoku povidon jodidu či hypermanganu. Je nutné ocas pořádně vydrhnout, aby se dezinfekce dostala mezi žíně i do drobných ranek v kůži. Poté je třeba ocas důkladně vypláchnout čistou tekoucí vodou a koně nechat uschnout na vzduchu, nejlépe ho povodit. Pokud je kůže přesušená, lze do ní vmasírovat dětský olejíček.
6. V těžších případech, kdy došlo k bakteriální infekci kůže, hnisání, krvácení či vzniku otevřených ran, popřípadě se prokázala jasná příčina, bude potřebná odborná léčba, například antibiotika či přípravky proti plísním.
Myslet je třeba především na prevenci – tedy dělat vše pro to, aby kůň neměl kožní problémy. Samozřejmostí má být hygiena ocasu, ale i oblasti okolo konečníku a genitálií. Při každodenním čištění se tato místa omyjí vlhkou houbou, většinou stačí jen čistá voda. Nadměrné používání různých mýdel, šamponů, kosmetických či dezinfekčních prostředků může samo o sobě kůži dráždit a ničit její přirozenou bakteriální rovnováhu a mazovou ochrannou vrstvu. Kůň má být co nejvíce venku, protože sluneční paprsky jsou vynikající prostředek proti plísním a podporují přirozenou imunitu koní i proti celé řadě běžných bakterií. V létě je třeba především citlivé koně chránit před hmyzem, ať už repelenty (pozor ale na to, aby i ony nezpůsobily dráždění), nebo speciálními síťovanými dekami.
