Alexandr velký (Psittacula eupatria)
Je považován za největšího alexandra, který zároveň patří k častěji chovaným papouškům tohoto rodu, ale o poznání méně než nejvíce rozšířený alexandr malý.
Existuje pět poddruhů:
Alexandr velký barmský
(Psittacula eupatria avensis)
Alexandr velký jižní
(Psittacula eupatria eupatria)
Alexandr velký andamanský
(Psittacula eupatria magnirostris)
Alexandr velký nepálský
(Psittacula eupatria nipalensis)
Alexandr velký thajský
(Psittacula eupatria siamensis)
Alexandr velký má převážně zelenou barvu, na křídlech je obvykle červená skvrnka. Dospělí samci mají černý lícní pruh a růžový pásek na týle. Samice toto zbarvení postrádají. Zbarvení u alexandra je rozpoznatelné až ve věku dvou až tří let. Zobák alexandra je oproti jiným druhům masivnější a celý červený.
Nákup
Ve svém chovu mám alexandra nepálského neboli „nepálce“. A jak to vše začalo? Psal se rok 2007. Po zralé úvaze a na přání mé manželky, společně se zkušenostmi z předcházejících let (arantinga jendaj, papoušek červenokřídlý), jsme se rozhodli pro většího papouška. Bylo rozhodnuto o pořízení alexandra velkého. Začali jsme se poptávat o nákupu ručně dokrmeného papouška. Konečně jsme se vydali k chovateli, který zrovna ručně dokrmoval tři alexandry velké nepálské. Byli na přelomu odstavu a návyku na běžnou stravu. Jelikož už jsme měli zkušenost s ručním dokrmováním, vybral jsem dle svého uvážení (údajného) samce. Za občasného dokrmení směsí NutriBird A19 zvládl přechod na běžnou stravu. Stal se z něho zvědavý a hravý kamarád. Velká hlava předznamenává velkou inteligenci, velký zobák, ač se to nezdá, je něžnost sama, velké oči hraničí až s drzostí.
Mluvení, chování
Tento druh papouška je velmi nadaným imitátorem řečí a okolním zvuků, za přispění našich dcer se naučil mluvit. Samozřejmě pochytil i okolní zvuky, např. mobilní vyzvánění, tekoucí vodu aj. Jeho slovní zásoba (ahoj, mamky kluk, Filípek …) nás všechny ohromila, že se mu i nějaký ten prohřešek odpustil. Jeho oddanost neznala mezí, lítal všude, neexistovaly překážky, které by nepřekonal, a zatáčky mezi zárubněmi dveří zdolával ve vysoké rychlosti s velkou dávkou akrobacie a klopením, aby proletěl prostorem, který neodpovídal rozpětí jeho křídel. Stal se z něj silný a vyrovnaný jedinec s milou povahou bez zjevné plachosti. Svým zjevem a silným, širokým zobákem budil respekt, jeho krásu je třeba vidět, povahu poznat a potřeby vnímat. Miloval a ničil všechny hračky, nejraději měl provaz, na kterém měl navlečené barevné plastové uzávěry od PET lahví. Nejvíce ho fascinovala červená barva; ačkoliv jsem měnil pořadí barev, červený uzávěr okamžitě vždy zdevastoval jako první.
Zařazení do chovu
Po roce a půl jsme udělali rozhodnutí, že si ho vezmu do chovu, ačkoliv to byl náš rodinný miláček. Po tomto rozhodnutí začala poptávka po samičce, se kterou by vytvořil pár. Opět mě čekala cesta k chovateli, jelikož preferuji nákup přímo u chovatele, abych viděl podmínky a prostředí, ve kterém papoušek vyrůstal. Chovatel mi nabídl odchov z roku 2008, který proběhl pod rodiči.
Měl jsem na výběr ze tří alexandrů, výběr byl relativně „jednoduchý“, shodli jsme se oba, že poměr mláďat je 2 : 1 (2 samci a 1 samice). Vybraná (údajná) samička jela se mnou domů. Oba papoušky jsem umístil do celoroční voliéry, která má vnitřní zálet o rozměrech 1,2×2,2×2 m (š×v×d) a výletová část má rozměry 1,4×2,2×3 m. V létě roku 2010 jsem papoušky přemístil do jiné celoroční voliéry (samostatná místnost o rozměrech 1,2×2,2×3,1 m – tj. vnitřní část), výletovou částí je závěsná klec o rozměrech 1×0,8×0,6. Vnitřní a venkovní část je propojena průchodem. Poměrně dlouho trvalo, než se odvážili na průzkum do venkovní část (asi 3 měsíce), lákal jsem je na piškoty, které jsem vkládal do průchodu a posouval jejich vzdálenost směrem do venkovní části. Dnes už venkovní část využívají naplno, hlavně na slunění a koupání v dešti, které obzvlášť milují. Samec v tomto roce přepeřil do šatu dospělého ptáka. Na konci roku 2010 jsem papouškům umístil do vnitřní části voliéry budku, která je vyrobena z překližky o rozměru základny 30×34×75 cm. Vrchní víko po nějaké době muselo být oplechováno kvůli okusu.
První snůšky
Do voliéry jsem alexandrům umístil přímotop s termostatem, který zajišťuje a udržuje nastavenou teplotu 10–12 °C. V únoru roku 2011 proběhla jejich první snůška, která čítala čtyři vajíčka, bohužel se časem ukázala jako neoplozená. Samičku jsem nechal sedět celou inkubační dobu, seděla opravdu poctivě a vzorně, což mě těšilo. Na mé kontroly budky reagovala jen poodstoupením ze snůšky. Ani úklid voliéry ji nepřiměl opustit budku.
Alexandři podruhé zasedli v únoru roku 2012, snůška činila opět čtyři vajíčka. Po čtrnáctidenní kontrole jsem zjistil, že snůška je opět neoplozená. Vajíčka jsem odebral a byl jsem zvědavý, jestli ještě dojde podruhé v tomto roce ke snůšce. Bohužel ten rok už nezasedli.
První odchov
V letošním roce 2013 papoušci nasedli opakovaně v únoru, snůška obsahovala tři vajíčka. Po pěti dnech jsem provedl kontrolu prosvícením vajíček a dvě se zdála být oplozená. Pocit radosti mě neopustil ani při další kontrole, která mě utvrdila v tom, že dvě vajíčka jsou opravdu oplozená. Jelikož samička spolehlivě seděla, další kontrolu jsem neprováděl a nezbylo mi nic jiného než čekat. Po 27 dnech jsem při krmení alexandrů slyšel pískot v budce. Druhý den při kontrole jsem objevil dvě vylíhlá mláďata, bohužel jedno bylo mrtvé. Ale bylo nakrmené, a tak si myslím a přikláním se k názoru, že za to může nezkušenost samičky. Pravděpodobně došlo k umáčknutí její nešetrností. K mé spokojenosti však stačí i toto jedno mládě, jen doufám, že v budoucnu bude odchov početnější. Rodiče se o mládě starají dobře, pěkně roste, mám z nich radost a doufám, že mládě vyvedou až k samostatnosti. Mládě jsem okroužkoval dvanáctý den velikostí kroužku 7,5 mm. Svého prvního odchovu jsem se dočkal, když samci je 6 let samici 5 let. Samec po čase přestal mluvit, ale dodnes reaguje na hlas manželky a při vizuálním kontaktu s ní ihned přilétá na pletivo a žadoní o pusinku. Vůči mně nejeví žádnou agresivitu ani při bližším kontaktu ve voliéře. Pořád je to krotký papoušek.
Přiznám se, že po druhé prázdné snůšce jsem byl zklamaný a uvažoval jsem o výměně jednoho z partnerů. Samičku jsem nechtěl měnit, věřil jsem, že z ní bude dobrá máma, a samce se mi dávat pryč nechtělo, jelikož je nádherný. Jednou větou: „Alexandr velký je nádherný uhlazený elegán.“
Chov těchto papoušků můžu doporučit všem chovatelům. Jsou to hezcí a nenároční papoušci, kteří příliš často nekřičí, většinou se ozývají, jen když se něčeho dožadují. Přesně vědí, kdy přicházím krmit, stejně jako pes, který vycítí, že domů přichází páníček. Kdo má problémy se sousedy kvůli křiku papoušků, může si alexandry pořídit, v mém chovu jsou rozely mnohem hlasitější.
Budky
Ve svém chovu používám především budky vyrobené ze dřeva, již zmíněné překližky, lamina a přírodního kmene. Osobně používám větší základny budek, aby papoušci a mláďata měli dostatečný prostor. Jako podestýlku používám hrubší hobliny. Kontrolu budek provádím při odchovu každý den, abych předešel jakýmkoliv komplikacím s mláďaty. Musím říci, že samičky na tyto kontroly reagují dobře, bez jakéhokoliv problému či reakce. U všech párů papoušků si vedu záznamy, kdy snesou první vajíčko a kdy na snůšku zasednou, abych odhadl datum líhnutí mláďat.
Hygiena
Ve svém chovu provádím úklid pravidelně každý týden ve vnitřních částech a každý druhý týden ve venkovních částech. Papoušci si na pravidelný úklid bez problémů navykli. Nevadí jim úklid ani při sezení na snůšce a odchovu mláďat.
Krmení
Krmení pro všechny mé papoušky je stejné, směs zrní si míchám sám. Do směsi dávám čtyři druhy prosa, pohanku, ostropestřec, kardi, semenec, oves nahý i černý a minimální množství žíhané a bílé slunečnice. Tuto směs namáčím a nakličuji s přidáním pšenice a munga. Podávám jim také vaječnou míchanici, kterou si rovněž připravuji sám – vařené vejce, nastrouhaná mrkev, kterou zaměňuji za celer, petržel a pastinák, vše promíchám se strouhankou a posypu nasekanou kopřivou či natí celeru nebo petržele, občas přidávám i nastrouhaný tvaroh. Papoušci dostávají jako doplněk piškoty, nakrájené tvrdé pečivo a vlašský ořech. Z ovoce a zeleniny mají nejraději mrkev, řepu, jablko, pomeranč, víno, papriku, ředkvičky i jiné. Je to o tom, na co si své papoušky naučíme.
Ve svém chovu používám otočné krmné pulty, které jsou osazeny nerezovou miskou a jsem s nimi velice spokojen (obslužnost, údržba, snadná manipulace), a také krmné police, na kterých je umístěna keramická či plastová miska. Na vodu používám nerezové závěsné misky a na koupání v letním období větší keramické misky. Vodu vyměňuji všude každý den. Na voliérách jsou umístěny nerezové košíčky, do kterých umisťuji traviny, klasy, květy pampelišky, mlíčí apod.
Osvětlení
Ačkoliv mám nainstalovaný svítící režim, který se spíná pomocí spínacích hodin, už ho několik let nevyužívám, jelikož si myslím, že pro druhy, které chovám, je přisvěcování zbytečné.
Mutace
U alexandrů velkých je jen několik skutečných primárních mutací. U nás se vyskytují: lutino, modrá, misty (o kterých vím já). V minulém roce se podařilo v České republice odchovat mutaci tyrkysová, což svědčí o tom, že v Čechách a na Moravě se najdou opravdu dobří chovatelé. Skutečné mutace alexandrů velkých jsou velmi vzácné a drahé, přesto u nás mají své zastoupení v chovu. I přesto jsou „chovatelé“, kterým nedělá problém vytvářet křížence – mezidruhové křížení alexandrů malých a velkých. Pářit tyto dva druhy navzájem je velká chyba, já jsem zastánce čisté formy. Myslím si, že kvůli křížencům ztrácíme přehled o skutečné ceně a kvalitě těchto papoušků a znehodnocuje se tím práce chovatelů s velkým „Ch“ kterých si musíme vážit.
Chov papoušků je pro mě především zálibou a každý papoušek má své osobité kouzlo. Přeji každému, kdo propadl tomuto koníčku, aby mu jeho svěřenci i nadále přinášeli jen samou radost.
