Domov pro koně Díl 2: Koně v lidských podmínkách

Dříve, než se podíváme na spoustu rad a nápadů k vylepšení koňského ustájení, by bylo dobré si zrekapitulovat, jaké typy vlastně existují a kde lze vidět – z hlediska koní i lidí – jejich výhody a nevýhody. Jak tedy lze koně ustájit?

V první řadě bych ráda upozornila, že neexistuje jeden jediný optimální či ideální typ ustájení koní, a to ani pro lidi, ani pro koně. Je třeba si uvědomit, že záleží na mnoha faktorech, například na věkovém složení ustájené skupiny koní, na jejich využívání, pohlaví i počtu, na prostorových a organizačních možnostech lidí a nakonec i na jejich vlastních preferencích. Jinak bude vypadat ustájení pro hříbata s matkami, jinak pro sportovní koně, jinak budou domácí koně žít v civilizací zapomenutých oblastech našich okrajových hor, jinak v hustě osídleném okolí některého z velkých měst.

Uvědomme si ještě jednou, co jsou koně zač. Takže – tady máme východiska:

• koně jsou stádová zvířata – potřebují mít vizuální, ale i hmatový kontakt s příslušníky svého druhu, tedy jinými koňmi;

• koně potřebují mít možnost volného pohybu;

• koně potřebují přijímat vláknitou potravu v malých dávkách průběžně po celý den;

• koňské plíce potřebují dýchat čerstvý, čistý vzduch;

• koně jsou přizpůsobeni životu v nižších teplotách s přihlédnutím k rozdílům v typech koní;

• koňská kopyta a vůbec končetiny nejlépe prospívají na pružném pevném podkladu;

• ze sociálního (možnost udržovat potřebné odstupy od jiných koní), fyzického (pohyb, čerstvý vzduch) i psychologického (podněty z okolí, přehled o dění v okolí) hlediska koně potřebují žít v otevřeném a poměrně velkém prostoru.

Z pohledu přirozených potřeb koní by tedy mělo optimální ustájení obsahovat následující možnosti:

• dostatečný otevřený prostor –> pohyb, vzduch, podněty, přehled, hygiena;

• stádo či skupina koní –> sociální potřeby, pohyb;

• aspoň v části zpevněný povrch –> kopyta, pohybový aparát;

• možnost pastvy –> vláknina, živiny, pohyb, pozice těla, žvýkání/trhání;

• přístřešek/závětří –> ochrana před nepřízní počasí, hmyzem.

Z pohledu potřeb lidí by ustájení mělo obsahovat navíc tyto možnosti:

– snadný přístup k jednotlivým koním umožňující jejich každodenní kontrolu, případně dokrmování a využívání;

– zastřešené a před nepřízní počasí chráněné místo, které bude zpevněné a snadno dostupné a kde bude možné s koněm manipulovat (čištění, uzdění a sedlání, veterinární ošetřování…);

– místo pro oddělené držení koně, například v karanténě, po úrazu apod.;

– suché a chráněné prostory pro uskladnění krmení, podestýlky, nářadí, výstroje, léků apod., které budou zabezpečené před koňmi či různými škůdci, ale i před nečistotami a extrémními teplotami;

– vytápěné suché místo pro výstroj a oblečení, pro odpočinek, usušení a zahřátí lidí;

– zajištěný přístup do všech částí ustájení, a to tak, aby se tam kdykoli dostal člověk s kolečky nebo vozíkem, ale i potřebná mechanizace (například auto s přívěsem, záchranka či vyprošťovací jednotka v případě nějaké vážné zdravotní kolize koně).

Přestože lidská fantazie je nekonečná a stále se objevují ustájení, která dosud „svět neviděl“, základní typy lze už desítky let shrnout do několika skupin:

1. Pastevní ustájení

V ideálním případě by si koně jistě vybrali právě toto ustájení: pokud by mělo členitý prostor o rozloze několik desítek hektarů, kde by mohli žít ve smíšeném stádě rozděleném na několik „rodinných skupin“, pohybovali by se po pružném travnatém povrchu, k dispozici by bylo napajedlo a samozřejmě přístřešek či jiné spolehlivé závětří. Je zcela jasné, že tyto podmínky na nás dýchají spíš americkou než evropskou atmosférou; a i kdyby bylo takové ustájení nabízeno u nás, otázkou by zůstávalo, jak je zajištěná pravidelná a dostatečně častá kontrola koní, potřebná manipulace s nimi, případně individuální péče a krmení – a jak si pracovní zvířata budou majitelé z toho prostoru vyzvedávat?

V našich podmínkách se většinou jedná o ustájení různě velkých skupin koní dělených podle pohlaví (hřebci zvlášť) a někdy i podle věku (mladí koně zvlášť) na několikahektarových pastvinách, které jsou zajištěné napajedlem (pozor, dle legislativy se nesmí jednat o vodní toky!) a přístřeškem (opět dle legislativy musí být přístřešek koním k dispozici, pokud nechodí na část dne do stáje). V zimě nebo v období s chudší pastvou se koně většinou přikrmují senem, a to tak, že se na pastvinu doveze kulatý balík.

Poměrně rozšířenou možností je pastevní ustájení pouze v teplejších ročních obdobích, kdy koně tráví 24 hodin denně na pastvinách, zatímco na zimu se stěhují do menších výběhů, případně noc tráví ve stáji. Majitelé tak chtějí pastviny chránit před rozšlapáním, případně je během zimy vyčistí a připraví pro další sezonu.

Pastevní ustájení obvykle využívají majitelé mladých koní, s nimiž se ještě nepracuje, popřípadě koní na důchodu, oblíbené ale bývá i u některých rekreačních jezdců, především těch, kteří nemají čas za svým koněm jezdit denně a upřednostňují levnější varianty ustájení i na úkor vzdálenosti od (větších) měst.

Pastevní ustájení je pro koně nejzdravější a nejpřirozenější, pokud je ustajovatel majitelem velkých pozemků, představuje i finančně nenáročnou formu držení koní, což se často odráží i v nižších cenách pro ustájení cizích koní. Je třeba si však uvědomit, že i o takové ustájení je nutno pečovat, dodržovat všechna pravidla bezpečnosti a dobré hygieny!

2. Venkovní ustájení

Venkovní ustájení, často nazývané 24/7 (kůň tráví venku 24 hodin denně 7 dní v týdnu), nemusí být vždy pastevní, jak si mnoho lidí automaticky spojuje. Dokonce se ani nemusí jednat o „přírodní“ stáje na velkých pozemcích. Především v zahraničí je tento typ ustájení stále více využívaný (nejen rekreačními, ale i sportovními jezdci), a to dokonce i v hustě obydlených okolích měst. Tyto stáje jsou často velmi důmyslně uspořádané, takže na poměrně malé ploše může žít více koní společně, členění prostoru jim zajistí nejen dostatek pohybu, ale i klid pro odpočinek a individuální krmení a péči. Koně mají k dispozici přístřešky, ale nejedná se o skutečné stáje, nezavírají se do nich, ale mají je kdykoli k dispozici a je jen na nich, zda je využijí (obvykle ve velkém horku či při náletech hmyzu).

Tomuto typu ustájení se budu v tomto seriálu hodně věnovat, protože je výbornou možností pro „našince“, jak svého koně mít „po ruce“ a přitom mu splnit co nejvíce přirozených potřeb. Nejnáročnější je u něj vymyslet a propracovat uspořádání prostoru a poté ho vybudovat, pak už je jen třeba vychytat pár „much“ a po zavedení „rutiny“ je pak takové ustájení často ještě méně náročné na finance a práci než klasické ustájení boxové.

Pro koně je toto ustájení po všech stránkách zdravé a „zábavné“, rozvíjí – stejně jako ustájení pastevní či otevřené stáje – jejich „odpovědnost za vlastní život“; jinými slovy koně se sami rozhodují, kam půjdou, kdy se nažerou, kdy budou odpočívat, zda a kdy se schovají do stínu apod. Pro člověka tím odpadá mnoho organizačních starostí (kdy koně nakrmit, kdy zavřít, kdy vypustit ven…).

Zmíním zde dva známé typy takového venkovního ustájení (ale rozhodně existuje typů mnohem více): aktivní stáje a tzv. paddock paradise.

Tento typ ustájení často nabízí další možnosti – zázemí pro lidi, jízdárnu, halu… Jeho cena je většinou vyšší než u ustájení pastevního, nejednou dokonce i vyšší než cena ustájení „běžného“ boxového.

3. Otevřené ustájení skupinové

Pod tímto pojmem si můžeme představit pouze a jen konkrétní uspořádání stáje: jedná se o otevřenou stáj, kde žije více koní pohromadě a z ní mají neustále přístup do výběhu. Může to být jedna z variant tzv. venkovního ustájení 24/7, ale může se jednat o stájové ustájení, kdy koně mají ve stáji veškeré zázemí včetně krmení a míst k odpočinku, pouze mají volný přístup do výběhu, kde zdaleka nemusí trávit většinu dne, jak by tomu bylo u venkovního ustájení. Majitelé je mohou do stáje zavírat, například na noc, v zimě či přes den v horkém létě. Výhodou pak bude, že stačí otevřít vrata stáje a koně sami přejdou do navazujícího výběhu.

Tento způsob ustájení už vyžaduje větší pracovní nasazení, například pravidelné vyklízení stáje a výběhu. Také je finančně náročnější než ustájení pastevní, ale pro jezdce představuje výrazné usnadnění manipulace s koněm za současného udržení životních podmínek koní na co „nejpřirozenější“ úrovni.

4. Skupinové (volné) stáje

V mnoha našich hřebčínech byli (a někde ještě stále jsou) koně – především klisny s hříbaty a mladí koně – drženi ve velkých zděných stájích, kde žili pohromadě. Na zemi obvykle byla hluboká podestýlka, kam se dávalo i seno, podél stěn pak dlouhé žlaby, u nichž se koně uvazovali na krmení, a napáječky (často automatické). Koně byli většinou přes noc v této stáji zavřeni a ráno se po nakrmení pouštěli do výběhů či na pastviny, aby se odtud večer zase vrátili. Koně se mezi stájí a výběhem/pastvinou buď přeháněli uličkami, nebo je lidi individuálně vodili.

Stále lze ještě vidět podobné typy stájí, mnohdy v mnohem menším provedení, ale na stejném principu. Přes léto se pak takové ustájení může změnit na nonstop pastevní, pokud výběhy nebo pastviny navazují přímo na volné stáje, mohou zůstat dveře otevřené a máme tu výše zmíněné otevřené skupinové ustájení.

5. Individuální ustájení ve stájích s navazujícími společnými výběhy

Následující typy ustájení nabízejí zavírání koní do stájí, a to tak, že v nich má každý kůň své místo, většinou v podobě tzv. boxů. Výhodou je velmi individuální přístup ke koni a jeho oddělení od jiných koní (například nemoc, zranění, nesnášenlivost…), nevýhodou uzavřený prostor a omezení sociálních kontaktů – čili větší ohrožení zdraví a psychické pohody koně.

To ale může změnit společný výběh. Ten může navazovat přímo na individuální venkovní boxy. V noci jsou pak koně obvykle zavřeni ve svých boxech, ráno se po individuální péči a nakrmení boxy otevřou ven do výběhu a koně pobývají spolu. Večer se opět každý kůň zavede do svého boxu a zavře v něm. Výhodou tohoto typu ustájení oproti klasickým boxům je to, že koně tráví část dne společně a odpadá nutnost vodit je po jednom do vzdálenějších výběhů.

6. Individuální ustájení ve stájích s navazujícími individuálními výběhy

Někdy je ustájení řešeno tak, že na každý individuální venkovní box (tedy box otevírající se ven ze stáje) navazuje malý výběh. Kůň tak může procházet dovnitř a ven dle libosti. Se sousedy může být v přímém kontaktu, přesto je od nich oddělený hrazením výběhu.

Některé stáje jsou otevřené nonstop, jiné se zavírají například na noc. Pokud si majitel ustájení dá při budování trochu víc práce, může individuální výběhy navzájem propojovat a zase oddělovat, aby třeba sousedící spřátelení koně pobývali část dne spolu bez jakékoli zábrany. Podobně se mohou oddělovat a propojovat i jednotlivé boxy uvnitř stáje, takže se dle potřeby může z individuální stáje s individuálními navazujícími výběhy stát stáj otevřená skupinová.

7. Individuální ustájení boxové či vazné bez navazujících výběhů s možností pobývat ve výbězích

V našich podmínkách je asi nejběžnější individuální boxové ustájení bez navazujících výběhů. Boxy jsou buď venkovní (tedy do nich může kůň vstupovat zvenčí), nebo vnitřní (musí vejít do stáje a ze stájové uličky jsou teprve vstupy do jednotlivých boxů). Bohužel pohyb koní v takto uzavřeném prostoru je v rozporu s jejich potřebami a požadavky, proto jim rozumní majitelé zajistí co nejdelší pobyt ve výběhu, který se bude nacházet někde poblíž a kam je bude muset někdo vodit. Lepší by byly výběhy navazující na box, odpadalo by dost zbytečné lidské práce a koně by si mohli sami volit, zda budou uvnitř, nebo venku.

8. Individuální ustájení bez možnosti výběhu boxové či vazné

Dá se říct, že toto je jediný typ ustájení, který rozhodně nelze (až na výjimečné situace, například nemocný kůň) doporučit. Žádný kůň by neměl trávit celý den (nebo jeho většinu) v uzavřeném prostoru, natož stát uvázaný! Každý kůň by měl chodit na více hodin denně do výběhu nebo na pastvinu, ideálně i s nějakým dalším koňským kamarádem. To platí i pro koně v nejvyšším sportu! Ježdění, kolotoče, trenažéry… nic z toho koni nenahradí volný pobyt ve výbězích či na pastvinách.

Vidíte, že možností je mnoho. Některé jdou vstříc koním, jiné spíš pohodlí lidí. Z praktického hlediska a s ohledem na welfare koní je třeba doporučit kvalitní ustájení pastevní nebo jiné venkovní, popřípadě společné stáje s navazujícími společnými výběhy, které lze dle potřeby rozdělit na několik individuálních boxů. Pokud mají koně možnost se sami rozhodnout, zda budou uvnitř a venku a s kým budou trávit svůj čas, uvidíte, že vám odpadne hodně zbytečných starostí a manipulace a koně budou celkově spokojenější a vyrovnanější.