Labrador a divočák Když se probudily Endyho instinkty

Mezi čtyřmi psy, kteří získali ocenění Statečné psí srdce za záchranářský čin roku 2013 nebo jinou pomoc lidem, byl i labradorský retrívr Endy. Nejvyšší ocenění dostal za obranu svého páníčka, jehož napadlo divoké prase.

Celostátní anketu už počtvrté uspořádal a mediálním partnerem byl časopis Rescue Report, společnost Rail Reklam a vyhlašovatelem časopis Psí kusy.

Ačkoliv labradoři patří mezi lovecké psy, široká veřejnost je vnímá spíše jako společenské psy či spíše rodinné mazlíčky. Oni jsou opravdu milí, hodní, a proto také oblíbení jako canisterapeutičtí, asistenční nebo vodicí psi. Labrador Endy však nebyl lovecký pes ani neprošel žádným jiným výcvikem, byl jen domácí mazlíček. „Rodina si takového psa přála, tak jsem jim ho pořídil,“ říká pan Jaroslav Macháček z Rokytnice v Orlických horách. K lesu má blízko, ať už jako bývalý myslivec, když byl aktivním členem mysliveckého sdružení celých sedmnáct let, tak jako člověk, který občas v lese pracuje. Les a přirozené dění v něm má zkrátka v malíčku, ale jednoho srpnového dne minulého roku byl přesto zaskočený útokem více než dvoumetrákového divočáka.

Jasné signály

Pan Macháček dostal od města za úkol porazit v obecním lese dva stromy napadené kůrovcem. K lesu dorazil traktorem a jako vždy měl s sebou svého labradora, který miloval běhání mezi stromy a nasávání nejrůznějších pachů. Muž si vzal do jedné ruky pilu, do druhé krumpáč a vyrazil úzkou stezkou mezi náletem mladých bukových stromků vysokých kolem dvou metrů. Mlází tvořilo hustou, obtížně prostupnou stěnu. Pes pobíhal po cestičce před mužem a občas se mu připletl pod nohy, když se zastavil u nějakého obzvlášť lákavého zdroje pachu. „Až dodatečně mně došlo, že se chvílemi také zastavil se vztyčenou hlavou a přitom nasával pach a možná i poslouchal něco zvláště zajímavého. Zkrátka vystavoval nějakou zvěř v neprůhledném bukovém mlází,“ vybavuje si pan Jaroslav a dodává, že to měl být pro něho, jako bývalého myslivce, jasný signál. On však cestou myslel spíše na to, jak porazí dva usychající stromy, neboť to nebývá vždy zcela bezpečné.

Z idylky drama

Krásná procházka po pěšince obklopené mladými stromky se náhle změnila v drama. Zelená buková stěna se v mžiku rozevřela, pes uskočil a na muže se vyřítil ohromný kanec. Jeho trojhranné špičáky zahnuté vzhůru jsou zbraní, která už dokázala doslova rozpárat nejednoho loveckého psa. Tentokrát však špičáky, nazývané též páráky, mířily na nohy pana Macháčka. Ten před sebe instinktivně napřáhl krumpáč, ale hned první náraz prasečí hlavy mu ho vyrazil z ruky. Muž vzápětí před sebe nastavil motorovou pilu, kterou držel oběma rukama, ale ani to prase neodradilo. Vzápětí se muž ocitl na zemi a ani křik a kopání divočáka nezastavilo. Rýpance na nohách, krev a nerovný boj už zřejmě vnímal i labrador a jeho náhlé bojové vzplanutí muži zřejmě zachránilo život. Endy zezadu vyskočil na prase a zakousl se do jeho hřbetu. Prase se ohnalo, labrador uskočil, a jen co se divočák opět pustil do muže na zemi, Endy útok zopakoval. Potom už praseti došlo, že má odhodlaného soupeře za sebou, a pustilo se do psa. Ten střídavě útočil a uskakoval, a tak se bojující dvojice ležícímu muži vzdalovala.

Nic nového

Když prase a pes zmizeli v hloubi lesa, muž se přes zranění pokoušel vstát, a kupodivu mu to kromě bolesti žádný problém nedělalo. Místo nohavic měl sice jen pár cárů, ale hluboké rány příliš nekrvácely. Odebral se tedy zpět k traktoru a ještě dříve, než k němu došel, se na opakované písknutí pes vrátil k páníčkovi. „Žádné zranění jsem na Endym nepozoroval, byl v pohodě, jako by se nic nestalo. Prase ho nepronásledovalo, zůstalo asi v úkrytu někde v houští. To už mně ale bylo jasné, že takhle divočák v létě běžně nezaútočí, musí se tedy jednat o poraněný kus. Zavolal jsem hajnému a toho moje sdělení nepřekvapilo, neboť o podivném chování divočáka ho už den předtím informovala jedna žena. Ošetřovala vysazené stromky a prase prokulhalo kolem ní. I hajný byl názoru, že jde o poraněné nebo nemocné zvíře a že je potřeba ho co nejdříve zastřelit, aby se netrápilo a nenapadlo dalšího člověka,“ popisuje pan Jaroslav další děj.

Překvapení

Pan Macháček přes svoje zranění neměl potíže s řízením traktoru, a tak se rozhodl zajet pro hajného. A jen co se rozjel, nestačil se divit – vedle traktoru pokulhávalo prase. Znovu se s prasetem setkal snad za hodinu, když na místo dorazil s hajným. V labradorovi se totiž nepochybně probudily lovecké instinkty a divočáka brzy vyslídil, aby jeho trápení ukončila střela z kulovnice hajného. Zjevné zranění prasete sice muži neobjevili, ale vážením jen potvrdili, že se jedná o zvláště velký kus, neboť divočák vážil 207 kilogramů. Les v Orlických horách kolem Rokytnice se stal opět bezpečným, panu Macháčkovi zbyly na nohách jen velké jizvy, a také trofeje v podobě divočákových zbraní. A z Endyho se stala psí celebrita, když známý pana Macháčka poslal příběh o skvělém výkonu labradora do celostátní ankety Statečné psí srdce. A pokud snad někdo ze čtenářů ví o podobném či jiném záchranářském příběhu jakéhokoliv psa, nechť příhodu pošle do zmíněné ankety, kterou snadno najde pomocí internetového vyhledávače.