Posuzování králíků v obrazech III. Tvar
Tvar králíků se dělí na pět oblastí, kterým při hodnocení králíka postupně věnujeme pozornost. Jedná se o průběh hřbetní linie, polohu končetin, polohu pírka, kůži a vnější pohlavní orgány králíka. V krátkosti si je představíme a uvedeme ideální stav a dále vybrané nejčastější odchylky.
a) Průběh hřbetní linie
Správný průběh hřbetní linie je odrazem vývinu osového skeletu těla, osvalení a také míry podkožního tuku, zejména v zadní části. Linie začíná u prvního krčního obratle a končí před prvním ocasním obratlem (foto č. 1). Linie má být ladná, kopírující správný vývin páteře. Na zádi je vhodně zaoblená. Neměli bychom nahmatat výrazně vystouplé výběžky obratlů, vystouplé lopatky či vystouplé hrboly kyčelních kostí (převyšující linii kosti křížové). Mezi nejčastější vady v této oblasti patří:
• Vystouplé hrboly kyčelních kostí
Vystouplé hrboly kyčelních kostí jsou nejčastější všeobecnou vadou nalézanou při hodnocení králíků vůbec. Zjišťujeme je jemnou, ale jistou palpací („přejetím“) dlaní zádi králíka. Skutečností je, že při pohmatu nesmíme příliš dlaní tlačit, či hrboly dokonce vyhledávat konečky prstů – v takovém případě vlastní hrboly logicky nalezneme vždy, i když má králík velmi dobrou záď. Chce to tedy cvik a určitou rozumnou toleranci. Podle míry vystoupnutí hrbolů nad linii kosti křížové se jedná o mírné, či výraznější hrboly – od toho se odvíjí stupeň bodové srážky. Na vývinu této vady se podílejí jak faktory vnitřní (genetika), tak zejména vnější (vliv prostoru při odchovu, vliv krmné dávky). Při odchovu lze doporučit radši větší prostor a také vyrovnanou krmnou dávku, protože osvalení zádi a podkožní tuk v této krajině mají na výsledný stav kvality utváření zádi také svůj nezanedbatelný vliv. V současné době je u nás i v zahraničí utváření zádi hodnoceno jako velmi důležitý ukazatel při případné koupi králíka, resp. při jeho budoucím zařazení do reprodukce. Vše je znázorněno na schématu č. 1.
• Vystouplé lopatky
Vystouplé lopatky se vyskytují spíše výjimečně. Mírně vystouplé lopatky jsou vadou přípustnou, zatímco silně vystouplé lopatky jsou vadou nepřípustnou.
• Vystouplý či prohnutý hřbet
V rámci průběhu hřbetu se někdy setkáváme s tzv. kapřím hřbetem, tedy se silně vystouplou linií hřbetu. Je to vada nepřípustná. Obecně vady hřbetu jako takového jsou často způsobeny vrozenými deformacemi osy páteře a vylučují využití takového jedince do dalšího chovu.
• Sražená záď
Jako sraženou záď označujeme situaci, kdy vlastní záď není zaoblená, ale je „useknutá“ – kolmější, resp. kolmá Tato vada se vyskytovala zejména dříve, v začátcích organizovaného králíkářství, kdy byla často projevem tzv. inbreedingové deprese u některých plemen, tedy výrazného a soustavného stupně užití příbuzenské plemenitby (důvodem byla zejména malá chovná základna daného plemene). V současné době se jedná o vadu sice méně frekventovanou, ale často velmi dědičnou, která může mít více stupňů. Mírně sražená záď je vadou přípustnou, zatímco vysloveně sražená záď je vadou nepřípustnou. Vše je znázorněno na schématu č. 2.
b) Poloha končetin
Končetiny králíka mají být rovné a souvisejí se správným vývinem kostry. V této pozici hodnotíme polohu a nášlap (postoj) končetin. Délka a síla končetin je záležitostí plemene, a je tak hodnocena ve třetí pozici oceňovacího lístku (tj. Typ). Na hrudních končetinách má králík předvést na stole při hodnocení výstavní (tzv. kočičí – viz foto č. 1) postoj. U některých specifických plemen (např. zaječí–Za ) se postoj hodnotí v jiné pozici. Pánevní končetiny mají být taktéž rovné a mají přiléhat těsně k tělu. Mezi nejčastější vady polohy a nášlapu končetin se řadí:
• Prošlap hrudních končetin
Nášlap (postoj) králíka mu dodává na eleganci a fotogeničnosti. Králík, který se při hodnocení předvede správným nášlapem, je hned líbivější, protože se při posuzování „umí prodat“. Pokud králík leží na stole „jako placka“ a nezaujme nášlap ani po delším čase, jedná se o tzv. prošlap hrudních končetin (schéma č. 3). Hodně však záleží na individualitě králíka, případném stresu apod., a proto je vhodné dát králíkovi určitý čas, aby se sám nášlapem projevil. Někdy je vhodné králíka jemně pobídnout za kohoutek či kořeny uší. Někteří chovatelé takto králíky trénují – před posuzováním si je doma občas umísťují ven z kotce na stůl. Nicméně domnívám se, že genetický vliv na nášlap je patrně zcela prioritní. Pouze těžko odchováme od rodičů s prošlapem končetin potomka s výstavním postojem. Dle závažnosti se prošlap rozlišuje mírný (přípustná vada), nebo silný (nepřípustná vada).
• Sudovitý nebo vybočený postoj hrudních končetin
Jestliže jsou končetiny králíka určitým způsobem křivé, jedná se o vadu. V rámci hrudních končetin se může jednat o sudovitý (O–postoj) nebo vybočený (X–postoj) hrudních končetin. Jedná se o vbočení či vybočení distální (tj. spodní) části hrudních končetin – v úrovni zápěstí. Tyto tvarové deformity se vyskytovaly především dříve, někdy i z důvodu nevyrovnané krmné dávky. Jednalo se předně o křivici (rachitida) u mladých zvířat. V dnešní době se s těmito vadami v praxi výstav téměř nesetkáváme.
• Vybočený postoj pánevních končetin
Vybočený (dříve tzv. kravský) postoj pánevních končetin je charakterizován vybočením distálních částí pánevních končetin – v úrovni hlezen. V současné době se mu přikládá čím dál větší pozornost, a to i v rámci zahraničích chovů a výstavních akcí.
c) Poloha pírka
Ocas králíka se v chovatelské (ale i myslivecké) mluvě nazývá pírko. Podkladem pírka jsou ocasní obratle, na něž se upínají určité svaly, které jím pohybují. Obratle se směrem ke konci zmenšují a oplošťují. Pírko je přitaženo rovně a těsně k linii křížové páteře (foto č. 2). V rámci exteriéru králíka hodnotíme na pírku králíka nejen jeho polohu, ale také velikost a strukturu. Hodnotíme je pohledem a jemnou palpací. Mezi nejčastější vady pírka patří např.:
• Drátěné pírko
Jedná se o situaci, kdy poslední ocasní obratle srostou dohromady v jeden nepohyblivý, trubicovitý celek. Je to přípustná vada, poměrně frekventovaná u velkých plemen. Drátěné pírko může vzniknout po poranění (právě u velkých plemen po vzájemném přišlápnutí), kdy následně dojde ke srůstu.
• Krátké pírko
Velikost pírka má být přiměřená tělesnému rámci králíka. Poněkud kratší, ale nedeformované pírko je vadou přípustnou. Velmi krátké pírko znamená neklasifikování králíka. Často k němu dojde při porodu, kdy králice vybaluje mládě z porodních obalů a může omylem ukousnout i kousek pírka králíčete.
• Deformace pírka, zlomené křivě srostlé pírko
Na výstavách se lze někdy setkat i s nepravidelnostmi ve struktuře pírka. Zlomené pírko zpravidla sroste nakřivo a někdy (ne však vždy) můžeme nahmatat ztluštění v místě následného srůstu. Protože je to nedědičná vada, králík se neklasifikuje a je vhodný pro další chov. Zcela stejně se však mnohdy manifestuje i křivé pírko (= deformace pírka), tedy vrozeně křivé pírko od narození, a proto je takový králík vyloučen z dalšího chovu. Nicméně, rozeznat zcela 100 % přesně obě dvě vady nikdy spolehlivě nelze. V každém případě králíka s podobnou vadou není vhodné zařazovat do dalšího chovu.
• Vleklé pírko, hravé pírko
Vleklé pírko se vůbec nepohybuje a králík je tahá za sebou (foto č. 3). Hravé pírko je typické nestálou polohou – nesením. Obojí jsou vady přípustné.
• Jednostranně nesené pírko
Trvale jednostranně nesené pírko (foto č. 4) je charakterizováno jako výrazné, nevratné stočení ocasu králíka na pravou či levou stranu. Králík nepřitáhne pírko rovně k linii páteře, ale nese je šikmo k ose těla. Je vhodné, aby se králík při hodnocení napřed uklidnil. Jednostranně nesené pírko je vadou nepřípustnou, vylučující daného králíka z další plemenitby. Samotná vada je patrně funkčního původu, ale lze se s ní setkat také po výrazném zranění pírka v důsledku nedokonalého zhojení.
d) Kůže
Obecným požadavkem na všechna plemena králíků je, aby jejich kůže byla pevná a pružně přiléhala na těle (viz foto č. 1). Kůže tak nevytváří žádné exteriérové nedostatky – duplikatury. Z vlastní zkušenosti z chovu a výstav se domnívám, že na vytvoření těchto nežádoucích kožních převisů má vliv jak výživa, tak genetické založení. Obecně, ke tvorbě laloků jsou vnímavější zejména velká plemena králíků (resp. králice). Zde je potřeba využít i chovatelského citu, zejména při rozhodování o budoucím zařazení králice do chovu. Některé prameny uvádějí, že králice, které inklinují ke tvorbě těchto kožních exteriérových nedostatků, mívají lepší mateřský pud, nicméně se domnívám, že to nelze brát jako jednoznačnou věc. Všeobecně lze tvrdit, že valná většina samic v chovech má, zejména po mláďatech, již nějaký ten lalůček, a proto již na výstavu není příliš vhodná. Nicméně může – a většinou i je – cenná pro daný praktický chov. Mezi nejčastější vady kůže u králíků patří např.:
• Volnější kůže na prsou či celkově
Zvláště na prsní partii je tendence k ukládání podkožního tuku, která zatím netvoří výrazný převis – tím vzniká tzv. volnější kůže na prsou. Někdy se lze (zejména u vybraných středních plemen) setkat i se stavem, kdy je podkožní tuk ukládán ve zvýšené míře nejen na prsou, tj. s celkově volnější kůží na těle (foto č. 5). Obojí je vadou přípustnou, u obou pohlaví. Silně volná kůže na břiše, bocích a zádi je však už vadou nepřípustnou.
• Lalůček
Volnější kůže na prsou se může časem zvýraznit a nabýt charakteru většího či menšího převisu – tzv. lalůčku (foto č. 6). U samců všech plemen králíků (a dále i u samic zakrslých plemen a také plemene zaječí) je byť i lalůček vadou nepřípustnou. Samci jsou na toto u nás i v zahraničí přísně selektováni jak chovateli, tak posuzovateli. U samic všech jiných plemen je lalůček vadou přípustnou.
• Lalok
Lalok je již výrazný kožní převis na prsou. Na výstavách se s ním už příliš nesetkáváme. U samic velkých a středních plemen je vadou přípustnou.
e) Vnější pohlavní orgány
Vnější pohlavní orgány zahrnují u samce penis ukrytý v předkožce a varlata (foto č. 7). U králíka je ta evoluční zajímavost, že každé varle má svůj šourek. Šourky s varlaty mají přiléhat co nejtěsněji k tělu. U králic tvoří zevní pohlavní orgány vulva (foto č. 8). Všeobecný požadavkem je, aby zevní pohlavní orgány byly správně a kompletně vyvinuté, výrazné a nedeformované. Případné odchylky se týkají zejména samců. Varlata se embryonálně zakládají v blízkosti ledvin a do šourků sestupují až po narození. Pro správný vývoj spermií je potřeba teplota o několik stupňů Celsia nižší, než je tělesná teplota uvnitř těla zvířete. Obecně lze z chovatelského hlediska tvrdit, že čím dříve sestoupnou, tím je to lépe. Většinou se šourky začínají zevně zřetelněji tvořit okolo 2. měsíce věku a nejpozději do konce 3. měsíce by do nich měla varlata sestoupit. U určitých plemen (např. beranovitá plemena) k tomu z praktického hlediska dochází většinou poněkud později. Požadavkem je, aby výstavně dospělý králík měl nejpozději v 6, resp. 8 měsících varlata plně sestouplá a dokončený vývoj definitivního tvaru pyje. Nicméně i tak nedoporučuji do chovu zařazovat takové samce „opozdilce“, protože se jedná o velmi dědičnou vadu. Obecně velmi doporučuji každému zájemci, aby při koupi chovného králíka zkontroloval vývin zevních pohlavních orgánů. To by mělo být rutinním postupem, pokud to chovatel myslí s chovem králíků (nejen) na výstavy myslet aspoň trošku vážně. Mezi nejčastější vady patří např.:
• Chybějící šourek, chybějící varle
Chybí-li šourek (foto č. 9), tj. není vyvinut, nemá varle logicky kam sestoupit a zůstává v břiše či poblíž tříselného kanálu, kde jej lze nahmatat (tzv. kryptorchismus). Při absenci 1 šourku, kdy druhý šourek je vyvinutý a je v něm sestouplé varle, je sice jedinec nadále plodný, ale vadu může přenášet dál. V každém případě platí vyloučení takového králíka z dalšího chovu.
Někdy se můžeme setkat se situací, že oba dva šourky jsou vyvinuté, ale varlata do nich nesestoupnou a lze je nahmatat. I pro tento stav platí na výstavě výrok „Výluka“. Nicméně, z praxe doporučuji si toto radši vícekrát v klidu zkontrolovat, protože králík je při manipulaci dokáže obratně zatáhnout do břicha a určitý čas je tam ponechat.
S opravdu chybějícími (nevyvinutými) varlaty se v praxi setkat téměř nelze. Zároveň šourky mohou, ale nemusejí být vyvinuté.
• Rozštěp pyje
Jako tzv. rozštěp pyje (hypospadie) se označuje stav, kdy je spodní plocha volné části pyje rozdělena hlubokou osovou brázdou až do úrovně hloubky močové trubice. Moč (a pochopitelně i sperma) tedy nevytéká přirozeně ústím na konci pyje, nýbrž právě touto mezerou. Jedná se o vrozenou vadu, která může mít více stupňů. Mírný rozštěp pyje do 1/2 jeho délky je sice vadou přípustnou, ale z chovatelského hlediska vadou velmi závažnou a dědičnou. Proto i samce s mírnou odchylkou nedoporučuji zařazovat do chovu. Silný rozštěp pyje přes 1/2 jeho délky (foto č. 10) je vadou nepřípustnou.
• Deformace, nedovyvinutí
Zevní tvar pyje se zřetelně vyvíjí do zhruba konce 3. měsíce. Z původně trubicovitého základu útvaru se stane definitivní forma pyje. Některá plemena (např. beranovitá) jsou často v tomto ohledu poněkud opožděná, nicméně nejpozději do výstavní dospělosti (6., resp. 8. měsíc) musí dojít k dovyvinutí pyje. Pokud má samec–mládě nedovyvinutý pyj, je na výstavě (zatím, pouze) neklasifikován. Jestliže má nedovyvinutý pyj už dospělý samec, je na výstavě vyloučen. Mezi další deformace patří i delší uzdička pyje, které zabraňuje správné erekci. Výrazná deformace je vadou nepřípustnou, mírná deformace je vadou přípustnou, ale opět není radno takového samce zařazovat do chovu.
