Nestor kea – náš chov
Naše první nestory kea jsme tak získali na podzim roku 2006. Jednalo se o osmiměsíční mláďata, ručně dokrmenou samičku a samečka, kteří ještě ani v tomto věku nebyli zcela samostatní a po nějakou dobu museli být přikrmováni. Neměli jsme připravené vhodné chovatelské zařízení a s chovem papoušků jsme neměli žádné zkušenosti. Zkušenosti s chovem nestorů kea neměl nikdo v naší republice. Když jsme se obrátili o radu na německého chovatele, od kterého mláďata údajně byla, „vyklubal“ se z něho překupník. Informace jsme nenašli v literatuře ani na internetu. Nakonec jsme byli úspěšní v Zoo Basilej. Z jejich zkušeností bylo zřejmé, že držení těchto papoušků v oddělených párech je nepřirozené a pro pohodu ptáků a úspěšný chov málo vhodné. Nestorům se nejlépe daří ve skupině. V létě roku 2007 jsme tedy zcela přestavěli do té doby provizorní chovatelské zařízení a na podzim téhož roku přivezli další dva nestory kea z Loroparku na Tenerife. Jednalo se o roční uměle odchovanou samičku a téměř čtyřletého samce odchovaného přirozeným způsobem. Nabídka samce ve věku, ve kterém by již měl být zařazen do chovu, v nás vzbuzovala určité obavy, ale později jsme velmi ocenili, že byl tak dlouho ponechán ve skupině více ptáků. Tento „Španěl“, který dostal jméno Juan, měl pak zásadní vliv na úspěšnost našeho chovu nestorů. V říjnu jsme oba páry umístili společně do prostorné členité voliéry. Toto chovatelské zařízení je široké i vysoké 2,5 metru a celkem 23 metrů dlouhé. Lze je velmi jednoduchým a rychlým způsobem rozdělit na pět částí. V období hnízdění je pro chov nestorů využívána jen jeho polyuretanem krytá, ale nevytápěná část o délce 13 metrů. Již v lednu 2008 jsme pozorovali páření nejmladší (ani ne dvouleté) samičky s Juanem. Ačkoliv v té době klesaly teploty v našem chovatelském zařízení někdy i hluboko pod bod mrazu, vylíhlo se tomuto páru koncem března ze tří snesených vajíček jedno mládě, které rodiče bez problémů odchovali. Tento samec, první nestor kea odchovaný v ČR, byl ponechán ve skupině. Na přelomu ledna a února následujícího roku probíhalo ve společné voliéře páření obou párů. V průběhu snůšky jsme páry od sebe raději oddělili, neboť samičky si hnízdní dutiny vzájemně navštěvovaly a vyrušovaly se. Odchovaný samec zůstal ve voliéře s rodiči. V březnu a v dubnu se vylíhla mláďata. Zatímco první pár opět spolehlivě krmil, druhý se o svá dvě mláďata nestaral a ta uhynula. Asi za čtyři týdny snesla samička z druhého páru opět vajíčka, na kterých spolehlivě seděla. Vylíhlá mláďata však znovu nekrmila a samce k nim nepustila. Mláďata jsme museli postupně odebrat a dokrmovat uměle. S dokrmováním jsme neměli žádné zkušenosti a nestoři kea byli našimi prvními a dodnes také jedinými dokrmovanými papoušky. Speciální směsi pro odchov keů „vyvinuté“ některými zoo byly příliš složité a mnohé v nich používané ingredience pro nás i nedostupné. Rozhodli jsme se tedy krmit u nás běžně dostupnou komerční dokrmovací směsí pro papoušky a postupovat dle uvnitř přiloženého návodu. Mláďata jsme úspěšně odchovali. Podobná situace se opakuje každé jaro. Jeden pár odchovává sám a druhý jen s naší asistencí. Ačkoliv to přináší rizika, necháváme vždy vylíhlá mláďata po určitou dobu i u samičky, která je nekrmí. Asi marně, ale stále doufáme, že se i tento pár naučí o mláďata starat. „Rozkrmování“ mláďat v prvních dnech pod samičkou, které doporučují někteří chovatelé jiných druhů papoušků, u keů bohužel možné není. Mláďata se líhnou postupně v rozsahu až jednoho týdne a teplota v jejich hnízdě je po odehnání samičky velmi nízká. Vajíčka do líhně od žádných ptáků (s výjimkou „drůbeže“) nedáváme. Inkubaci v líhni a následný umělý odchov mláďat pokládáme až za poslední možnost chovatelského úspěchu. U nestorů kea to platí dvojnásob. Vloni samička ve stresu při bouřce rozhrabala a poškodila tři oplozená vajíčka několik dní před líhnutím. To čtvrté, které jsme i přesto v hnízdě ponechali, pak vyseděla. Mláďata nestorů kea odchovávaná rodiči opouštějí poprvé hnízdní dutinu ve třech měsících stáří a asi měsíc se do ní ještě vracejí. Po tuto dobu je rodiče také přikrmují a učí samostatně přijímat potravu. Umělý odchov je časově náročný, neboť tato mláďata jsou zcela samostatná většinou až mezi čtvrtým a pátým měsícem stáří. Až v tomto období je vždy umísťujeme do velké společné voliéry k ostatním keům. Ti je mezi sebe přijímají bez jakýchkoliv problémů. Čím déle pak zůstanou mláďata ve společném hejnu, tím lépe pro ně i pro dospělé ptáky. Prvního odchovaného samce jsme ve společnosti dvou chovných párů a jejich odchovů ponechali podobně jako chovatelé v Loroparku po dobu téměř čtyř let. Také on má dnes zásadní vliv na chov nestorů kea v jednom soukromém ptačím parku.
Nestor kea je považován za nejinteligentnějšího papouška na světě. Dle našich dnes již téměř osmiletých zkušeností s těmito ptáky to můžeme potvrdit. I když nám svým zjevem a chováním papoušky vlastně ani moc nepřipomínají. Větší část dne jsou aktivní a vyloženě vyhledávají zábavu. Tou pro ně ale rozhodně není okusování bidel a větví či poškozování chovatelského zařízení. Jejich cílem není zničit bidlo nebo rozplést pletivo, ale vyšroubovat jisticí šroub u výpustě vody (jeden drží matku a druhý vytáčí šroub) nebo neuvěřitelným způsobem společnými silami vysunout zástrčku umístěnou na dveřích vně voliéry. Také při hrách s různými předměty jsme pozorovali určitou týmovou spolupráci. Nestoři vyhledávají zábavu, při které musí „myslet“, a tu jim nabízí a umožňuje chov ve skupině. Jsou známá videa z domoviny nestorů kea, Jižního ostrova Nového Zélandu, na kterých jsou zachyceny „organizované tlupy“ těchto ptáků loupící potraviny z chladniček v horských chatách, do kterých se spouštějí komínem od krbu. Tyto loupeže probíhaly i díky hlídkujícím keům dlouho nepozorovaně a až nastražené fotopasti odhalily, kdo a jakým způsobem tyto „akce“ provádí. Také v našem chovu se vytvořila hierarchie. Vůdčí se stala nejmladší samička, která je ze všech i nejmenšího vzrůstu. Možná je to tím, že odchovala mládě jako první. Pokud přijde k miskám s krmením, všichni ostatní ptáci poodstoupí a počkají, až si vezme potravu. K ukončení šarvátky mezi mláďaty stačí jen její hlasová výstraha. Pozorovali jsme také, že chovní ptáci u misek s potravou dávají přednost mláďatům svým i mláďatům druhého páru. To se však netýká piškotů, které musejí být vždy spravedlivě rozdělovány. Zde totiž platí, že silnější a rychlejší zcela nekompromisně vyhrává. Podobně jako u smetánků. Kolik keů, tolik talířků s jejich oblíbenou a jen občas podávanou lahůdkou. Všichni nestorové kea v našem chovu mají svá jména (někteří dokonce i své kmotry), na něž slyší a reagují. Každý z nich se projevuje trochu jinak a je svým způsobem osobnost.
