Rozela pestrá nádherná

S chovem rozely pestré nádherné jsem začal v roce 2013. Když jsem chtěl pořídit a sestavit chovný pár, často jsem narážel na různé názvy. A přitom je to tak jednoduché. Anglicky gold mantle (zlatý plášť), německy gold mantel (zlatý plášť). Odvozeno od výrazně žluté barvy, kterou se tento poddruh vyznačuje. Rozela pestrá nádherná není žádná mutace. Jedná se o jeden ze tří poddruhů rozely pestré žijící ve volné přírodě.

Rozela pestrá Platycercus eximus (Shaw 1792) – u rozel pestrých není jednoduché od sebe jednotlivá pohlaví rozlišit. Samičky tohoto druhu mívají matnější zbarvení a menší zobák. Kromě toho se vyznačují úzkou zakulacenou hlavou a menší bílou lícní skvrnou. Chov rozely pestré je celkem jednoduchý. Je nejlepší chovat pár těchto ptáků samostatně.

Poddruhy

1. Rozela pestrá východní Platycercus eximius eximus – velikost 30 cm. Je rozšířena na jihu Nového Jižního Walesu východně od vnitrozemí až po jihovýchod Jižní Austrálie.

2. Rozela pestrá nádherná Platycercus eximius elecica – velikost 33 cm. Tato forma se vyskytuje v jihovýchodním Queenslandu a severovýchodním Novém Jižním Walesu. Sameček má hlavu a prsa tmavěji červená. Peří na zádech a křídlech je bohatě lemované zlatožlutě. Kostřec a vrchní krovky ocasní jsou modrozelené. Často je nazývána zlatý plášť.

3. Rozela pestrá tasmánská Platycercus eximius diemenensis – velikost 30 cm. Dříve byla nazývána rozela zelená. Tato forma je zastoupena jen na ostrově Tasmánie. Má bílé skvrny na tvářích, větší hlavu a prsa jasnější a intenzivnějšího zbarvení než předchozí poddruh. Červená skvrna na prsou je dole rozšířená. Peří na zádech má černé, žlutozeleně lemované.

Rozela pestrá nádherná

Rozlišování pohlaví – samečci jsou na první pohled větší a barevnější. Mají větší a hranatější hlavu. Větší je také zobák a bílé lícové skvrny. Při zapískání krátkým opakovaným tónem se samečci postaví a opětují volání (ku–ky ku–ky ku–ky).

Povaha – rozela pestrá nádherná je hodně plachá a divoká. V období hnízdění doporučuji chovat pár rozel samostatně.

Klimatické podmínky – jedná se o australské papoušky, kteří snáší naši zimu. Osobně je mám celoročně venku s krytým přístřeškem proti větru a dešti. Bez újmy přečkají i nárazové mrazy minus 20 °C.

Chovatelské zařízení – rozelu pestrou chovám ve voliérách dlouhých tři metry, jeden metr širokých a dva metry vysokých. Pro sestavení jsem použil hliníkové profily spojené plastovou spojkou. Nanýtoval jsem na ně kvalitní bodované pozinkované pletivo s drátem 1,2 mm oka 16×16 mm. Nedoporučuji tohoto ptáka do klece. Jedná se o papouška s dlouhým ocasem a dlouhý ocas je známkou dobrých letců. Taktéž nedoporučuji moc dlouhou voliéru, protože jsou tito ptáci hodně plaší a můžou se ve dlouhé voliéře poranit náletem do pletiva.

Potrava – těmto ptákům podávám směs semen pro střední papoušky. Ovoce, zelené krmení a piškoty. V období hnízdění vaječnou míchanici a naklíčenou směs. Na trávení musí mít jako každý papoušek možnost se kdykoliv zásobit pískem nebo gritem. Nesmíme zapomenout na sépiovou kost. Do vody můžeme přidávat různé organické kyseliny a vitaminy (Acidomit E, Amivit) pro lepší vitalitu ptáka.

Denní činnost – tito ptáci nejsou ve venkovní voliéře hluční. Zdržují se ve všech patrech voliéry. Na zemi si často hledají potravu.

Hnízdění – odchov těchto ptáků není nijak složitý a doporučuji je i začátečníkům. Harmonizující pár hnízdí již v prvním roce. Budku doporučuji 50v×35d×35š. Samička snáší obden jedno vejce. Celkem asi pět vajec. Inkubace trvá 19–21 dní. Velikost kroužku 5,5. Při sestavování chovného páru je největší problém v tom, že se nerozezná u mladých čistá forma. V přenosce na burze s tím má problém i zkušený chovatel. Doporučuji nakupovat přímo u chovatele, kde uvidíte rodiče. Taky je fajn navštívit nějakou výstavu a podívat se na obodování takové rozely a získat kontakt na chovatele. Jinak se vám může stát, že vám někdo prodá rozelu východní nebo nějakého křížence. Také fotky u inzerátů, které chovatelé pořizují pouze ze přední strany, nechápu. Přesné zakrojení červené barvy na prsou je pouze znakem výstavního standardu. U rozely nádherné se jedná hlavně o kresbu na zádech. Žlutá pera na zádech musí hodně překrývat černou kresbu.

Na závěr

Závěrem chci jen dodat, že krása tohoto druhu není jen ve zlatožlutých zádech, u rozel nádherných je důležitá i jejich větší postava a sytě červená hlava. Rozdíl mezi východní a nádhernou jsou jen tři centimetry, ale ve voliérách je to znát. Doufám, že z nich nikdo nebude šlechtit jakési bílošedé mutace velikosti vrabce. Právě pro jejich čistou formu a velikost jsem se vrátil k rozelám a jsem s nimi velmi spokojen. Předem děkuji za případné podněty, připomínky a komentáře.