Wikipedie říká: Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž dochází ke změně činnosti mozku doprovázené ztrátou vědomí a podstatně sníženou citlivostí na vnější podněty, dále mimo jiné dochází k uvolnění svalstva, po většinu doby jeho trvání je snížena tělesná teplota, dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje. V průběhu spánku se vyskytují časové úseky, kdy mozek, navzdory převážně útlumovému charakteru spánku, intenzivně pracuje. Rušení nebo neumožnění spánku vede k potřebě spánku mimo obvyklou dobu a k psychickým potížím – od mírných až po velmi závažné. U pokusných zvířat se zjistilo, že dlouhodobější (dny až týdny) zamezení spánku vede ke smrti zvířete.

Dobré ustájení poznáte podle toho, že koně, kteří v něm žijí, jsou spokojení. To znamená, že jsou dobře a přiměřeně nakrmeni, mají možnost se kdykoli a dostatečně napít, mají dostatek prostoru a motivace (či možnosti) k odpovídajícímu volnému pohybu, žijí ve skupině spřátelených koní a v neposlední řadě mají místo, kde mohou nerušeně odpočívat a díky tomu se dostatečně vyspat. A tady možná narazíme na celou řadu nejasností a zmatků; kde se koním dobře spí? A vlastně, spí se koním stejně dobře jako lidem?

Možná jsou tyto otázky pro někoho legrační a zdá se mu, že odpověď je jasná: ke spánku potřebujeme klid, teplo, měkko a ničím nerušenou tmu, pak můžeme chrnět svých 8 hodin a nabrat síly do dalšího dne. Ano, to platí pro lidi. Jenže koně nejsou lidi a jejich potřeba spánku je jiná! Jsou to lovená zvířata, stále na nohou, protože pouze okamžitý sprint je může zachránit před spáry predátorů. Musí proto být stále ve střehu a schopna ihned vyběhnout. To však nelze ve chvíli, kdy leží, jejich mozek, tělo i smysly odpočívají… Jak je to tedy se spánkem u koní?

Potřebu spánku koně přizpůsobili potřebě včas uniknout případným predátorům. Proto je pro ně naprosto přirozené, že spí krátce, avšak několikrát denně. Výhodou je, že jejich spánek může být opakovaně přerušován predátory i falešnými poplachy, přesto je stále účinný. Zajímavé může být i to, že koně ne vždy spí vleže. Dokonce je to naopak: největší část doby spánku koně dřímají vestoje. Vleže spí mnohem méně, podle různých pozorování je to méně či více minut denně, v součtu to pak dá asi hodinu za několik dní. Přitom leží buď „na břiše“ s hubou opřenou o zem (lehký spánek), nebo se poctivě natáhnou na bok (hluboký spánek a životně potřebný, tzv. REM spánek).

Jak dlouho koně vlastně spí?

Celková doba spánku dospělého koně kolísá dle situace od několika minut do pár hodin denně, přičemž je rozdělená do několika intervalů dlouhých asi 15 minut. Například když se koně začnou na jaře více pást, spí vestoje výrazně kratší dobu, ale spánek vleže většinou nešidí. Déle, častěji a hlubším spánkem spí hříbata a mladí koně, například hříbě do 3 měsíců věku prospí až půl dne. Staří koně také spí častěji, jedná se však většinou o lehké podřimování.

Protože koně jsou – i přes svoji domestikaci – vlastně stále na útěku před predátorem, vyvinuli si speciální strategii spánku. Na tu by měl myslet každý, kdo chce pro koně udělat skutečně příjemné ustájení a zajistit, aby si opravdu dobře odpočinuli. První skutečností je to, že koně se více a lépe vyspí, pokud žijí ve skupině. Nikdy nespí všichni najednou, ale téměř vždy se najde aspoň jeden stojící jedinec, který spící kolegy „hlídá“. Ti se díky tomu mohou nerušeně ponořit do svých pár minut hlubokého spánku a svých pár sekund REM spánku. Spoléhají na to, že pokud by hlídající kolega zavětřil nebezpečí, frknutím je probudí a oni se včas postaví na nohy a připraví k útěku. Tento poznatek je podepřen řadou výzkumů, kdy se zjistilo, že koně ve volné přírodě toho naspí víc než koně ve stájích a koně žijící ve skupinách spí víc a kvalitněji než koně ustájení po jednom. Z toho vyplývá, že chcete-li mít dobře odpočatého koně, nevěřte tomu, že „nemá být rušen jinými koňmi“, a proto být ustájen sám v individuálním boxu, ale naopak mu dopřejte luxus „spánku hlídaného stádovými kamarády“.

Ale máme tady ještě druhou podmínku kvalitního a dostatečného spánku koní: kde se jim spí nejlépe? V bezpečí uzamčené stáje (jak by tipoval průměrný člověk), nebo v bezpečí otevřeného a přehledného prostoru? Ano, u koní je za b) správně! Koně, pokud mají možnost, si vybírají místa ke spánku tak, aby byli schopni v případě nebezpečí ihned utíkat. V otevřeném prostoru se postaví po větru, aby zachytili pachy, hlavu mívají směrem, kudy bude nejlepší uniknout. Pro koně tak uzavřený malý prostor bez přímého kontaktu s okolím může být zatraceně nebezpečným prostředím. Pocit nebezpečí se snaží zmírnit například tím, že stájoví sousedé podřimují vedle sebe, hlavou ke vchodu…

S ustájením ale souvisí ještě jedna důležitá skutečnost: takzvané místo pro odpočinek je definováno přímo v zákonech (vyhláškách) a vyžaduje po ustajovateli prostor s podestýlkou, který má určené minimální rozměry (vyhláška známá pod názvem Minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat – vyhláška č. 208/2004 Sb.). Je sice pravda, že koně si rádi lehají do suché, měkké podestýlky, ale ne vždy je takové lože na prvním místě jejich preferencí: určitě ho upřednostní před místem mokrým či tvrdým, ale rozhodně písek, tráva či hlína jsou pro ně často přitažlivější, pokud jim zajišťují dostatečný rozhled do okolí. Často tak vidíme koně spát na vyvýšených místech pastvin či v seně roztahaném v okolí balíků. Někteří ustajovatelé vycházejí koním vstříc tím, že jim cíleně nastýlají přehledná místa venku, kde se koně obvykle vyspí lépe a raději než v uzavřených či polozavřených přístřešcích!

Rozhodně je třeba přijmout fakt, že koně ve svém životě někdy mají naprosto odlišné požadavky od lidí. Ať už se týkají pocitu bezpečí, nasycenosti, nebo třeba i pohodlí ke spánku.