Holandský králík
Historie
Holandští králíci, resp. holandská strakatost má dlouhou historii. Na kresbách starých mistrů můžeme mnohdy zřetelně rozpoznat předky dnešních holandských králíků. Největší podíl na vyšlechtění holandského králíka je přikládán Anglii. Již v první polovině 19. století se na anglické trhy dovážely tisíce a tisíce strakatých králíků. Ti pocházeli z dnešních území Nizozemska a Belgie a říkalo se jim brabantští králíci. Byli to menší strakatí králíci o hmotnosti zhruba dva až tři kilogramy, s velmi dobrými reprodukčními znaky. Již od roku 1835 se nově vznikající plemeno nazývalo The Dutch Rabbit, tedy holandský králík – právě kvůli domovině předků plemene. Hlavní šlechtění probíhalo od osmdesátých let 19. století. Od té doby se v Anglii tito králíci těší velké oblibě, a to až do dnešních dní. Chovatelé se zaměřili především na přesnost a symetrii kresby. Od roku 1884 tam funguje speciální klub chovatelů králíků tohoto krásného plemene. Okolo přelomu století se holandský králík v ušlechtilé podobě dostal zpět na kontinent a dále i do Severní Ameriky. Všude si získal tou dobou velkou oblibu, české země Rakouska-Uherska, resp. Československo nevyjímaje. I proto byl jeho standard zařazen do našeho prvního vzorníku v roce 1927, ale zmíněn je i v návrhu standardu již z roku 1907. S vyšlechtěním dalších, větších plemen králíků široký zájem o holandské králíky poněkud opadl – a tak je to dodnes.
Popis
Holandský králík patří mezi malá plemena s normální srstí. Dospělí králíci váží mezi 2,50 až 3,25 kg, nicméně z pohledu chovu, výstavnictví i trendu v chovatelské Evropě je optimální hmotnost okolo 3 kg. Tvarové požadavky jsou stejné jako u jiných plemen králíků. Především se jedná o dobře utvářenou hřbetní linii se zaoblenou zádí, rovné hrudní a pánevní končetiny, přiléhající kůži na celém těle, správně utvářené pírko (ocas králíka) a také bezvadně vyvinuté zevní pohlavní orgány. Z praxe výstav se ponejvíce setkáváme s exteriérovými tvarovými vadami: mírně či výrazněji vystouplé kyčelní hrboly (zejména u méně chovaných barevných rázů) či volnější kůže na prsou nebo pod krkem (často u samic až lalůček, zatímco u některých samců až volnější kůže pod krkem). Co do typičnosti plemene, holandský králík by měl mít krátký, válcovitý tělesný rámec, zpravidla se střední zavalitostí. Končetiny působí kratším dojmem a jsou silné. Hlava má být široká v čelní i nosní partii a dále má mít dobrý pohlavní výraz. Hlava samic je tradičně poněkud jemnější stavby. Uši jsou vzpřímené, silné struktury, těsně vedle sebe nesené, dobře osrstěné a mají délku 9 až 10 cm. Z vad v typu se nejvíce setkáváme s tenčíma ušima, většinou i mírně rozkleslýma, někteří králíci mívají užší tělo (především v hrudní partii) či tenčí hrudní končetiny. Srst je normální, hustá, pružná, vyrovnaná, o délce asi 2,5 cm. Kvalita srsti se v poslední době u nás zlepšila, především v ohledu pružnosti.
Kresba je typickým znakem plemene. Je podložena tzv. holandskou strakatostí (lokus S, sestava ss). Kresebně odpovídající králíci jsou recesivní homozygoti, ale předpokládá se existence alelická série, protože určité skupiny mláďat mají bílé znaky na stejných částech těla. Už z tohoto vyplývá, že ne každé narozené mládě odpovídá požadavkům standardu na kresbu a je nutný výběr kresebně odpovídajících mláďat. Možná proto je holandský králík méně rozšířený, ale na druhou stranu možná pro tento šlechtitelský aspekt je „holanďák“ tak oblíbený mezi svými chovateli. Kresba se sestává z kresby hlavy, kresby těla a kresby pánevních končetin. Kresba hlavy – to je tzv. lícní kresba. Jsou to dva velké symetrické ovály, které začínají u kořene uší, pokračují elipticky okolo očí směrem dopředu a mírně dolů k lícní partii, kde se zaoblí a pokračují nazpět pod okem směrem k zátylku. Lícní kresba se nesmí dotýkat vousů či koutků úst. V zátylku je u nás požadována rovná barevná hranice u kořene uší. Nepřesná kresba v zátylku (v tamní hantýrce tzv. bílá pěšinka mezi ušima anebo tzv. barevný copánek pokračující za zátylek) je přípustnou vadou. K tomu ještě náleží zcela pigmentované uši. Kresba těla je tzv. prstenec, který králíka barevně „půlí“ přesně ve středu trupu na přední bílou část (s hrudními končetinami) a zadní barevnou část (s pánevními končetinami a pírkem). Mimoto, prstenec má být rovný a co nejvíce kolmý k rovině procházející králíkem a má pokračovat v nepřerušené podobě i na břiše. Nepřípustnou vadou jsou záhyby v prstenci větší než 3 cm. Kresba pánevních končetin zahrnuje tzv. manžety. Jedná se o bílou polovinu od nártu směrem dolů. Hranice v polovině nártu je přesná, rovná, kolmá. Přípustnou vadou je např. šikmá manžeta, zatímco nepřípustná je situace, pokud barevná část sahá k prstům (krátká manžeta) nebo sahá-li bílá manžeta až k hlezennímu kloubu (patě). Mimoto, nutno dodat, že všechny kresebné znaky mají být oboustranně symetrické. Barva bílého základu má být čistá, bez jinobarevných chlupů. Barva kresby u nás může nabývat celkem čtrnácti podob – barevných rázů. Jedná se asi o rekord, protože v žádné jiné zemi tolik uznaných barev není. U nás jsou uznáni holandští černí (Hoč), modří (Hom), havanovití (Hohav), marburští (Homa), žlutí (Hož), madagaskaroví (Homad), želvovinoví (Hoželv), divoce zbarvení (Hodiv), železití (Hožel), činčiloví (Hoči), japanovití (Hojap), divoce havanovití (Hodivhav), perloví (Hope) a rys (Horys). Čistě našeho původu je ojedinělý holandský divoce havanovitý ráz a dále kvalitně prošlechtěný želvovinový ráz. V procesu novošlechtění je holandský modře japanovitý (Hojapm). Podsada, případně mezibarva odpovídají příslušnému barevnému rázu.
Rozšíření
Holandský králík u nás vždy patřil k méně rozšířeným plemenům. Asi hlavním aspektem v této oblasti je, že i ze spojení dvou kresebně dokonalých králíků se zcela normálně vyštěpují také kresebně nestandardní králíci. Ti naleznou upotřebení v kulinářství, což lze na druhou stranu spatřovat jako nezanedbatelné plus pro rodinný jídelníček. Maso holandských králíků je kratší a šťavnatější a menší tělesný rámec plemene je vhodnější pro jednorázovou spotřebu. Jedinci, kteří jsou kresebně zdařilejší a odpovídají standardu, se dále odchovávají a podle dalších kritérií se postupně vyselektují ti nejlepší, kteří jsou určeni pro výstavnickou činnost, chov, případně prodej.
Na výstavách menšího formátu (výstavy místní, okresní, resp. oblastní) vídáme holandské králíky sporadicky, spíše jen v určitých geografických oblastech. Poněkud lepší je situace na nadregionálních (Bohdalov, Lysá nad Labem, Přerov aj.) a krajských výstavách – tam už lze holandské králíky potkat téměř vždy. Na celostátních výstavách mladých králíků, resp. všeobecných celostátních výstavách je holandský králík přítomen hned v několika barevných rázech; počtu čtrnácti uznaných barevných rázů však dosahuje zřídka. I tak je obvyklý počet osmi až deseti barev vždy pěknou ukázkou. Nejvíce se chovají a vystavují holandští černí a v poslední době i holandští divoce zbarvení a holandští žlutí. Menší zastoupení mají holandští v barvě modré, japanovité, madagaskarové či činčilové. Zcela ojediněle se vyskytují holandští železití či holandští marburští. Celkový počet holandských králíků na výstavách celostátního formátu bývá okolo padesáti až osmdesáti kusů. Speciální výstavu holandských králíků pořádá Klub chovatelů holandských králíků. V poslední době se speciální výstavy (setkání chovatelů holandských králíků) konají v jihočeské Blatné. Tam se schází pravidelně okolo 200 kusů holandských králíků v opravdu všech barevných rázech, a to jak uznaných, tak dosud neuznaných (zařazených zatím do sekce novošlechtění). Právě návštěva speciální výstavy je ideální příležitostí pro nákup chovného materiálu a navázání kontaktů. Pro zajímavost připomenu účast na evropských výstavách. Ani tam se naši chovatelé holandských králíků se svými odchovy neztrácejí. Mimoto, na minulé evropské výstavě v německém Lipsku bylo vystaveno rekordních 442 holandských králíků v celkem 10-ti barvách.
Kontaktní informace
Pro chovatele holandských králíků – členy Českého svazu chovatelů je možnost se v rámci nadstavby stát členem speciálního chovatelského klubu. Klub chovatelů holandských králíků byl založen 30. března 1974. Od samého počátku byl velmi aktivním klubem, o čemž svědčí i každoroční vydávání klubového zpravodaje již od roku založení klubu. Webové stránky klubu byly založeny v roce 2005 a nyní je naleznete pod odkazem www.holandsky-kralik.wz.cz. Web je plný užitečných informací – od historie chovu holandského králíka přes detailní popis exteriéru a možných barev plemene až po seznam členů klubu a archiv s klubovými zpravodaji. V současné době je v klubu organizováno asi padesát chovatelů holandských králíků (všech barevných rázů), a to jak z České republiky, tak ze Slovenské republiky. Pokud někoho holandský králík uchvátil, neváhejte se obrátit na vedení klubu, které vám ochotně poskytne další informace.
