Návštěva u chovatele perských koček

Jak jste zjistil, že máte zájem o kočky? Už jako malého kluka mě kočky velice přitahovaly. Ale moji rodiče měli dva velké psy, kolii Lasiho a Osmana, takzvanou „řeznickou dogu“. Osman byla směs tří plemen. Bernardýna, dogy a rotvajlera. Až v pěti letech jsem si vybrečel kotě, které jsem si chytil na statku. Bylo to malé stvoření plné blech. Pojmenoval jsem ho Macek. Později se ukázalo, že je to kočičí slečna, ale jméno jí už zůstalo. Po Mackovi pak přišla ještě řada dalších. Později, když už jsem měl vlastní byt, pořídil jsem si dva křížence perské kočky, Doroty a Nikitu. Dorku bych dnes zařadil jako exotickou kočku, Nikitu jako peršana. Pochopitelně s dnešním standardem plemene měli pramálo společného.

Jakému plemeni se věnujete a jak dlouho?

V roce 1979 jsem si koupil první perskou kočičku, modrou Uršulu z Láně. A za pár týdnů jsem si do stejné chovatelské stanice jel pro bílou Zuzi, to proto, aby Uršule nebylo smutno. Stanici „ Z Láně“ měla paní Jana Bartošová z Lomnice nad Popelkou. Této laskavé a moudré paní dodnes děkuji za mnoho cenných rad, které mi v chovatelství dala. V tomto roce jsem také vstoupil do Českého svazu chovatelů a registroval chovatelskou stanici Granat.cz.

Podle mé „ knihy vrhů“ se první koťátka u mne narodila 1. 11. 1980, a byl to vrh „A“.

 

Co na to rodina, přátelé, známí?

Všechna  zvířata jsem  od dětství miloval a rodina to dávno vzala na vědomí. Možná i čekali, že mne to časem přejde. Nepřešlo mne to do dneška. Většina přátel ví, že kočky k mému životu prostě patří, a respektují to. Děti a vnoučata, jak jinak, také propadly kouzlu kočičí elegance.

Jak početná je vaše chovatelská stanice?

V současné době mám doma 8 dospělých koček a kocourů. Tento počet je pro mě ideální, nejde jen o to kočky nakrmit, ale je to i o pravidelném česání, koupání a věnování pozornosti a lásky všem. Nechci mít doma velikou smečku, protože každá kočka je solitér, každá vyžaduje, abych se jí nějakou dobu každý den věnoval.

Mám tedy dva kocoury, jednu desetiletou kastrátku, čtyři dospělé holky a jednu právě dospívající slečnu.

 

Uvažujete o rozšíření o další kočky?

Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. A v chovatelství to platí snad dvojnásob. Když se mi narodí nějaké kotě, které mne chytne za srdíčko, zůstane doma.

Kolik odchovaných vrhů máte?

Tak jsem počítal ve své knize vrhů a došel jsem k číslu 78. Za dlouhých 36 roků to není tak moc, když vezmete v úvahu, že jsem vždy měl 4–5 chovných koček.

Jak a kde si vybíráte koťata či dospělé kočky do chovu?

Tak jako v každém chovu, ať jsou to psi, králíci, nebo kočky, musíte do svého chovu přidat novou krev. To jinak nejde. Do roku 1989 byl velký problém koupit kotě v cizině. Dnes díky internetu, Facebooku již není problém domluvit se s chovatelem z kterékoliv země světa.

Je náročné sehnat kvalitní kotě k chovu u nás nebo v zahraničí?

Ano, myslím, že to není jednoduché, vybrat si pro svůj chov toho správného jedince. Před čtyřmi roky mi umřel můj krásný Lukášek, toho jsem měl z chovatelské stanice z Německa. Skoro dva roky jsem hledal a domlouval se s různými chovateli. To hledání není jen o špičkovém exteriéru daného kocourka, důležitou roli hraje i to, jaké má za sebou linie, a jestli tedy bude předpoklad, že ve spojení s krví, kterou doma mám, bude toto spojení úspěšné.

Zvažoval jste někdy, že s chovem úplně skončíte?

Ano, několikrát! Před mnoha lety se mi stalo, že jsem odvezl svou kočičku na krytí a přinesl jsem si domů zákeřnou chorobu, které mnoho mých koček podlehlo.

Jakých chovatelských (příp. i pracovních) úspěchů si nejvíce vážíte?

Úspěchy? Rád jezdím na výstavy, a když jsou moje kočka nebo kocour úspěšní, mám velikou radost. Je to potvrzení toho, že jsem volil dobře, že chovný jedinec splňuje ve velikém procentu standard daného plemene.

Jak velký zájem je o toto plemeno?

Bohužel, na tuto otázku odpovídám, že perské kočky jsou na ústupu, chovatelů tohoto krásného plemene je stále méně a méně. Asi je to tím, že Perská kočka je hodně náročná na údržbu, vyžaduje pravidelnou péči o srst. To ale neznamená, že bych uvažoval o jiném plemeni. Nepodléhám módním trendům a zůstávám peršankám stále věrný.

Jak náročná je úprava srsti či další péče o toto plemeno?

Jak jsem již napsal, údržba srsti je u perských koček náročnější než u ostatních plemen. Vyžaduje to pravidelné česání, a občas i koupání. Srst nesmí být mastná. Existuje mnoho šamponů a kondicionérů pro kočičí srst, ale tak jak je každá kočka jiná v povaze, stejně se u každé musí hledat, co její srsti nejvíce vyhovuje. Neexistuje univerzální rada, v čem koupat, co použít. Je to o zkoušení.

Zúčastňujete se výstav koček pravidelně? U nás, nebo v zahraničí?

Ano, zúčastňuji se mnoha výstav nejen tuzemských ale i zahraničních. V loňském roce jsem se se svým kocourem Kristiánem zúčastnil 23 výstav, jedna z nich byla i světová výstava, která se v loňském roce konala v Praze.

Výstavy si vybíráte podle vzdálenosti od bydliště, podle organizátorů, nebo podle posuzovatelů?

Výstavy si vybírám podle toho, která organizace je pořádá, i podle složení posuzovatelů. Výstavy ale nejsou jen o prezentaci koček, jsou to i milá setkání s přáteli.

Považujete automatickou chovnost koček s průkazem původu za optimální?

Automatickou chovnost kotěte, protože má průkaz původu, za optimální nepovažuji, myslím si, že to není správné. Dlouhou řadu let jsem vykonával i funkci poradce chovu. Málokterý začínající chovatel pozná všechny třeba jen exteriérové vady. Jsem přesvědčený, že chov je o výběru. A málokdy se stane, že všechna koťata ve vrhu jsou k dalšímu chovu optimální. Ale i toto kotě dostane průkaz původu a chovatel může požádat o přetisk rodokmenu razítkem „Nevhodné k chovu“. Toto kotě může být skvělý mazlík a kamarád někoho, kdo chovat a vystavovat nechce.

Jaké nejčastější exteriérové nebo povahové vady se objevují u koček tohoto plemene?

Perské kočky jsou spíše klidnější povahy, ale to neznamená, že nedovedou lumpačit. Vady povahy snad ani nejsou. Vzhledem k tomu, že jsou k chovu používány i ne zcela perfektní kočky, více se vyskytují deformity lebky, obličeje, defektní čelisti, úzké nosní dírky, trpasličí vzrůst. Je to více v chovech množitelů.

Jaké jsou nejčastější problémy při chovu?

Při odpovědném výběru chovného páru exteriérově výborných a zdravých koček nejsou při chovu problémy.

 

Jak je na tom plemeno s nemocností, vadami, genetickými nemocemi?

Perské kočky nejsou nemocné častěji než jiná plemena. Potíže mohou způsobovat spolykané dlouhé chlupy, které mohou být překážkou v trávení. Správným krmením a pravidelným česáním se tomu dá předcházet.

Problémem může být polycystické onemocnění ledvin nebo retinální atrofie. Při stále se zlepšujících možnostech diagnostiky i genetických vyšetření jsou nositelé takových onemocnění vyřazováni z chovu a kastrováni.

 

Pro koho se hodí toto plemeno?

Perská kočka je plemeno nejdéle chované, jsou to převážně milá, klidná zvířata, která vyžadují dlouhý kontakt se svým člověkem.

 

Komu je naopak rozhodně nedoporučujete?

Nedoporučuji je lidem, kteří na svého kočičího kamaráda nemají dostatek času.

Jaké kluby sdružují vámi chované plemeno?

Velké organizace jsou třeba CFA, VCF, TICA a velikou světovou organizací je FIFE, pod kterou spadá i Český svaz chovatelů.