Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus)
Tím úvodem nechci říct, že o chovu papoušků nic nevím. Chovám a odchovávám nejen papoušky čtyři desítky let, ale senegalci mě nikdy ničím nenadchli, a proto se v mých voliérách neobjevili, přestože patří k populárním papouškům, o které je stále zájem. Z odchytu nebo i přirozeně odchovaní se mně zdáli poněkud bázliví a ani barevně mě nominátní forma příliš nezaujala.
Senegalcům se někdy říká malý velký papoušek, protože i když jsou malé velikosti, chováním a přítulností k člověku a určitou schopností mluvení se podobají populárním žakům nebo amazoňanům. Jsou docela pěkní i barevně, zvlášť červenobřiší. Nejsou hluční, neprodukují tzv. pudr z peří jako třeba žako, nemají velké nároky na prostor, cenově jsou dostupní a jsou celkem nenároční. Jsou docela hojně chovaní, v inzerci nabízení, hlavně ručně dokrmená mláďata vhodná za tzv. mazlíčky.
Zkušenými chovateli bylo už vícekrát uvedeno, že i když jsou velmi rozšířeni, není odchov pod rodiči až k úplné samostatnosti tak jednoduchý, jak by se na první pohled zdálo. Některé páry úspěšně sedí, třeba i dlouho krmí a pak přestanou a zbývá dokrmení.
Stručná charakteristika
Papoušek senegalský se vyskytuje ve třech poddruzích. Někteří autoři uznávají pouze poddruhy dva. Nejrozšířenější je papoušek senegalský západní (Poicephalus senegalus senegalus) a p. senegalský červenobřichý (Poicephalus senegalus versteri) a p. senegalský východní. Popisem se nebudu zabývat, je dostatečně znám z různých pramenů a fotografií.
Moji první senegalci
Před nedávnou dobou se mně ozval telefon od mého známého výkupčího ptáků: „Mám 6 senegalců, 3 mají kroužky, nevíš o někom, kdo by měl zájem?“ Nevěděl jsem o nikom. Uběhlo 14 dní. Cena 2 000 Kč za kus se nezdála špatná, a tak jsem se rozhodl, že to zkusím. Dokonce jsem se doma ani nepochlubil, že pro ně jedu. Přijel jsem, chci vybírat – a oni už jsou tam jen dva. První pravděpodobný pár si vzal nějaký chovatel, druhý vybraný pár náš společný známý z blízké obce. Zbyli dva jedinci bez kroužků. Po prohlédnutí, ač papoušků senegalských neznalý, jsem usoudil, že by to mohl být pár, a když už jsem přijel, tak jsem si je vzal.
Doma jsem je vpustil do krychlové klece o straně 1 metr umístěné na zemi pod oknem, takže do ní nesvítilo slunce. V suterénu domu jsou 2 místnosti, v každé velké třídílné okno k jihu, parapet v úrovni terénu. Vedle oken u stěny od stropu k zemi vždy 2 voliérky nad sebou, metrové výšky a 2 m dlouhé. Na protější stěně osvětlené přímým sluncem je regál pro různé astrildy a Amadiny Gouldové. Teplota kolísá od 8 °C do 16 °C podle výšky klecí od podlahy. Den je prodlužován svícením v zimě už od 15 do 20 hodin. V místnostech musí skoro půl roku přečkat naši dlouhou vysočinskou zimu dva páry amazoňanů modročelých, jeden pár největších křiklounů – amazoňanů oranžovokřídlých, pár eklektusů, pár amazoňanů kubánských a 2 páry amazonků černotemenných. Menší australští papoušci a agapornisové jsou chovaní v jiném objektu na zahradě nejen z důvodu nedostatečného prostoru, ale hlavně kvůli prevenci proti zavlečení virové choroby do chovu větších papoušků.
Suterén není příliš ideální ani estetické prostředí. Je to taková nouze, i když dřív sloužil jako byt. Na malém prostoru hodně ptáků, není to žádné sterilní prostředí, spíš naopak, ale voda je vždy čistá, pestré krmení a větve na okus, zatím to funguje – a hlavně: od ledna jsou místnosti ozářeny sluncem a dají se dobře větrat. A i když papoušky občas rosím, rozpráším víc než 1 litr vody, přesto je při 16 °C vlhkost 55 %.
Papoušci senegalští dostali hned budku vně klece. V květnu, tj. asi 60 dní po zakoupení, zůstali v místnost pouze oni a pár amazonků. Ostatní ptáci šli do venkovních voliér. V místnosti byl celý den klid, jen několikrát za den jsem zkontroloval a nakrmil.
Odhad stáří a pohlaví
Předpokládaný sameček byl větší než samička, hlava mohutnější. Řekl bych typický oranžovobřichý. Samička byla drobnější a typu nominátní formy. Pak se ještě uvádí zbarvení spodních krovek ocasních – u samečka žlutých, u samičky nějaké to zelené pírko. S těmito teoretickými znalostmi jsem začal svůj „chov“. Největší oříšek pro mě byl odhad stáří. Nikdo dlouhodobě zkušený v blízkosti nebyl, a tak jsem zkoumal podle různých údajů, fotek ze současnosti i dávné minulosti.
Ví se, že mládě má tmavé oči, pak se barva mění, ale za jak dlouho a jaký odstín, to už bylo těžké dohledat. Barva kůže na běhácích samce byla světlejší než u samičky. Považoval jsem ho za mladšího, tak maximálně dvouletého. Oko samičky bylo žluté. Oko samce bylo šedé. Někde byl údaj, že se odstín duhovky přes šedou barvu dostává ke světle žluté a nakonec syté žlutě oranžové, ale časové údaje tam byly neurčité až do tří let apod. Domnívám se, že žlutooranžovou duhovku by papoušek senegalský měl mít až ve čtvrtém roce. Jistě jsou chovatelé, kteří s tím mají letité zkušenosti. Třeba někdo zareaguje. Sameček byl pravděpodobně značně mladší než samička. Byl méně bázlivý, na rozdíl od samičky, která se stále chová jako kdysi odchytoví ptáci. Zůstává plachá.
Hnízdění
Popis bude až příliš podrobný, ale snad to nebude na škodu:
Budka stojatá, velikosti dna 30 × 30 cm, výšky 55 cm, uvnitř předělená do ⅔ plochy podlahy mezipatrem. Výstelka tradiční hobliny, kusy ztrouchnivělého dřeva a štěpky čerstvých větví.
15. března byl pár hned po zakoupení vypuštěn do klece. Kdy začali navštěvovat budku, nevím, ale 1. června byl v budce pořádný důlek, ale teprve 4. července první vajíčko. 13. 7. poslední, čtvrté. Při vylétnutí samičky z budky jsem zběžně koukl na vajíčka. Tři vajíčka se zdála tmavší, do ruky jsem je nebral. 1. 8. se vylíhlo první mládě a pak další dvě. Jedno vajíčko bylo čisté.
18. 8. jsem kroužkoval, zatím jedno. Rodiče neměli kroužky a nechtěl jsem riskovat ukousnuté nožičky. Druhý den bylo vše v pořádku, a tak dostala kroužky další mláďata. 7,5mm šel těžko a zbývajícímu mláděti i 8mm násilím (přes naolejování nožky) velmi těžko, až jsem měl obavy, že mu vykloubím prsty. Třeba kroužkovat dřív.
Od 8. 10. jsem do budky dával klasy senegalského prosa a piškoty. Mladí se tím trochu bavili. Začali vylézat na mezipatro a vykukovat ven.
12. 10. opustilo první mládě budku a pak další. Až 21. 12. jsem je odstavil od rodičů, prospělo jim to. I po odstavu nechávám mláďata hodně dlouho doma, mám pak jistotu, že jsou zdravá a zvyklá na pestrou potravu.
Teprve ve stáří 7 měsíců si je převzali zájemci z okolí. Po roce sdělili, že jsou spokojeni.
Uvedený odchov byl první a nebyl poslední.
V následujícím roce 15. května se vylíhla 4 mláďata. Nejmladší hned za dva dny ušlapali, pak zmizelo další. Dvě odchovali k samostatnosti. Budku mladí opustili za 66 dní od vylíhnutí.
Ještě téhož roku 2. října měli další snůšku, mladí z prvního hnízda byli ještě u nich. Honem jsem je odstavil. Z 3 vajíček 3 mladí, jedno za dva dny uhynulo, zbývající dvě zdárně dochovali.
Je zajímavé, že tato mláďata byla klidnější, neprchala do budky. Asi to bylo tím, že jsem je několikrát za týden vyndával z budky, jen na minutku – a už se to projevilo.
Příště vajíčka odeberu, nahradím podkladky a vložím po snesení posledního. Mladí budou stejně staří a věřím, že zdárně odchovaní.
Krmení
Podávám běžně uváděné zrniny pro papoušky dlouhokřídlé a ovoce i zeleninu. Během léta všechny možné plody a květy. Tomuto páru se do zeleniny moc nechtělo, ani vajíčka nebo míchanici moc nebrali. Chutnaly jim hlavně piškoty. Dávám D3 spolu s palmovým olejem místo A vitaminu na mokrý piškot. Někdy i AD 3 E, ale protože hodně krmím naklíčené zrniny, tak raději jen D 3, protože nemají slunce ani umělý zdroj UV záření. Jak každý ví, vápník bez příjmu D vitaminu (a u ptáků vhodnějšího D3) se nedokonale vstřebává. Nic se tedy nemá přehánět. V době odchovu mimo běžný grit a skořápky přidávám kalciový sirup pro lidi nebo rozdrtím část tabletky zase na piškot. Když jim to nešmakuje, přidám trochu glukózy. Citrusové plody opatrně, C vitamin blokuje příjem vápníku. V době růstu peří občas biotin. Do vody nic nedávám, když jsou horka, tak někdy acidomid na okyselení proti množení bakterií. I když vodu vyměňuji, papoušci do ní hází plody a je hned znečištěná. Ptáky neodčervuji, což neberte jako návod – pouze když se mně nějaký jedinec nezdá. Měl by se však dělat rozbor trusu na přítomnost vajíček. V případě začervení používám starý dobrý Helmigal. Dnes je spousta přípravků, každý si vybere. Reklama je byznys a nejlepší je pragmatická zkušenost od dlouholetých chovatelů. Helmigal je určen pro holuby, vyrábí jej Slováci, u nás není registrován, a já s ním mám dobré zkušenosti. Podávám opět jednotlivcům na piškot, abych viděl, že to spolykají. Kdysi jsem vše dával sondou přímo do volátka, bylo to stoprocentní dávkování, ale dnes takto ptáky nestresuji. Jde o to, kolik kdo ptáků chová a kolik času mu chytání zabere. Kdo je znalý, ví, o čem hovořím.
Oproti doporučením krmím celoročně naklíčenými zrninami včetně pšenice a naklíčenou levnou černou slunečnicí. Rozhodující pro posouzení kvality je pro mě procento klíčivosti. Každý si to může vyzkoušet. Podíl tuku u černé zase není o tolik větší než u propagované drahé bílé. Při klíčení dochází k obohacení bílkovin a přeměně tuků. To není z mé hlavy. Na to jsou odborníci, krmiváři. Kukuřici klíčenou nebo vařenou, podobně mungo, zelený hrách, čočku apod. Do luštěnin se jim též moc nechce. Občas moučné červy.
Drcené větvičky všeho možného na okus. Protože uvedený pár žije celoročně uvnitř, tak jim nahrazuji déšť rozprašovačem na květiny. V době sezení na vajíčkách porosím občas i vnitřek budky.
Na závěr
A jak dopadli ti, kteří si z původně nabízených šesti kusů vybrali každý jeden pár? Jednomu samice do roku uhynula, o osudu druhého páru nic nevím. Moji zbylí dva jedinci neznámého původu a stáří, náhodně daní do páru, mně během 2 let po zakoupení odchovali, jak se říká „až na bidlo“, 7 mláďat. Když se štěstí unaví, sedne i na… Závěrem mohu konstatovat, že jsem měl obrovské štěstí.
