Netradiční hrdličky rodu Streptopelia v našich voliérách – část 3.

Tato hrdlička je z těchto druhů, spolu s hrdličkou damarskou asi nejméně atraktivně zbarvena. Zbarvením se podobá například hrdličce chechtavé, je však poměrně tmavší, vínovější. I zde může být proužek výrazně široký. Poddruhy nevytváří.

Hrdlička vínová (Streptopelia vinacea) J.F.Gmelin, 1789

Jedná se o malý druh (25cm, 124g), velikostí chovatelům známé hrdličky jihoasijské/vínorudé (S.tranquebarica).

Právě ve spojení s touto hrdličkou však vyvstává v českém chovatelství problém, a to v názvosloví.

Hrdličku jihoasijskou (S.tranquebarica) totiž naprostá většina jejich chovatelů označuje jako hrdlička vínorudá, ikdyž její platné české pojmenování je "jihoasijská".Dle platného českého názvosloví však existuje hrdlička vínorudá, a tou je právě S.vinacea. Jak z tohoto zauzlení ven? Obávám se, že "kolize" v pojmenování těchto dvou druhů je u nás již nevratná, a chovatelé mají jako hrdličku vínorudou zakódovanou hrdličku S.tranqubarica. Navíc, S.vinacea je u nás prakticky neznámá, a není jisté, zda-li se v našich chovech udrží a rozšíří. Nejjednodušším a nejpraktičtějším řešením by byla změna českého pojmenování u tohoto druhu, a to například na hrdlička vínová, jak navrhuji výše. Možným pojmenováním by také bylo, vzhledem k rozšíření, hrdlička sahelská, i když podobnou oblast rozšíření má i Hrdlička chechtavá (S.roseogrisea).

V oblastech svého výskytu se často jedná o hojný a nejběžnější druh tohoto rodu. Jako důsledek zemědělského zavlažování se její počty zvyšují a rozšiřuje se i oblast výskytu. Je rozšířená v celém Sahelu (pás stepí a savan na jižním okraji Sahary, táhnoucí se napříč celým kontinentem od západu k východu) směrem až po Konžskou pánev, kde se vyhýbá vlhkým oblastem. Co se týče států, najdeme ji od Mauritánie a Senegalu východně přes Sahel do severního Zaiuru a jižního Súdánu a Etiopie a severní a západní Ugandy.

Zde všude obývá aridní a semiaridní savany a křovinaté oblasti, kde ji najdeme až do 2000m nadmořské výšky. Obývá také parky a zahrady. V celé oblasti výskytu jasně benefituje z pěstování obilnin, a například v Senegalu a Gambii rozšiřuje oblast výskytu díky masivní produkci cukrové třtiny. V neobdělávaných oblastech se jedná, jak je uváděno výše, o nejběžnější druh rodu Streptopelia.

Patří mezi převážně stálé ptáky, ale místní sezónní přesuny jsou registrovány. V období děšťů se stahuje od říčních do sušších oblastí. Velké přesuny jsou sledovány také od ledna do dubna. Hřaduje obvykle ve vyšších stromech. Napajedla navštěvuje dvakrát denně, ráno a večer. Na těchto místech se shlukuje i s jinými druhy tohoto rodu. Při krmení se shromažďuje do malých skupin, i s jinými druhy holubů. Potravu hledá téměř výhradně na zemi, kde sbírá především semena, ale také bobule, termity, plže a "housenky". Během vlhkých roků upřednostňuje semena prosa (Panicum laetum) a trávy rodu Brachiaria, během sušších let se živí více semeny luštěnin, jako je zornie (Zornia) a Alysicarpus, ale požírá také kořínky a oddenky. Začátek hnízdní sezóny a počet snůšek závisí na dostupnosti stravy. Během celého roku hnízdí v západních oblastech výskytu, jako je Senegal a Gambie. V severních oblastech hnízdí více střídavě (sušší oblasti). V Etiopii hnízdí pouze v březnu, zatímco jižněji ve východní Africe pouze v srpnu a září. Hnízdo je křehká plošinka z větviček a kořínků umístěna ve výšce 2-3m. Snůšku tvoří jedno, častěji dvě bílá vejce. Inkubace je zajišťována oběma rodiči a trvá 14 dní. Mláďata jsou pak vzletná za dalších 13-14 dní. S rodiči zůstávají do další snůšky, ikdyž to může být rozmení jen 34 dní.

Chov tohoto druhu není problematický. Prozatím se v mém chovu nejedná o agresivní ptáky, což se však může během hnízdění změnit. Mám vyzkoušený bezproblémový chov s hrdličkami temnými (Streptopelia lugens), během zimování pak s holuby černotemennými (Ptilinopus melanospilus). Z ostatních ptáků je pak bez problémů chov například s frankolíny žlutokrkými (Francolinus leucoscepus), toky rudozobými (Tockus erythrorhynchus) či bulbuly zahradními (Pycnonotus barbatus). Jelikož se jedná o malý druh, zimuji jej při teplotě nad 10°C. Jako krmení dostávají směsi Deli-Nature č.32 a č.41 a směs Teurling Turtledove Food. Samozřejmostí je také vaječná míchanice a grit. Jako doplňky dostávají vše, co je zmíněno u hrdliček červenookých.