Agapornis etiopský (Agapornis taranta) – Problémy s odchovy a jejich řešení, srovnání druhů rodu Agapornis

Nejčastěji chovanými africkými papoušky jsou agapornisové. Některé druhy jsou vhodné pro začínající chovatele a odchovávají se ve velkém množství. O jejich stupni domestikace svědčí i velké množství mutací.

Patří mezi ně:

1)
Agapornis růžohrdlý (Agapornis roseicollis)

2)
Agapornis škraboškový (Agapornis personatus)

3)
Agapornis fischerův (Agapornis fischeri)

Další druhy se nemusí odchovávat úplně lehce, ale nemají specifické nároky:

4)
Agapornis hnědohlavý (Agapornis nigrigensis)

5)
Agapornis růžovohlavý (Agapornis lilianae)

Druhy, u kterých se objevují častěji problémy při odchovu a jež mají určitá specifika:

6)
Agapornis etiopský (Agapornis taranta)

7)
Agapornis šedohlavý (Agapornis canus)

Vzácně odchovávaný druh se specifickými nároky:

8)
Agapornis oranžohlavý (Agapornis pullarius)

Jeden druh se nepodařilo rozmnožit ani dlouhodobě udržet v zajetí:

9)
Agapornis zelenohlavý (Agapornis swindernianus)

Nejsem specialista na agapornise, ale za více než 50 let chovatelské praxe jsem se kromě agapornise oranžohlavého a agapornise zelenohlavého setkal se všemi druhy.

Agapornise etiopské jsem zařadil mezi druhy, u kterých se objevují problémy při odchovech. Lze jim však předejít pestrostí krmení, důsledností a vcítěním se do jejich potřeb. To ostatně platí pro všechny druhy ptáků. Co je pro jednoho celkem bezproblémový odchov, může pro druhého být jen ojedinělý úspěch nebo odchovu vůbec nedosáhne. Je to tím, že podcení způsob krmení, nebo nedůsledností, která může být způsobena i nedostatkem času při velkém počtu ptáků, případně pracovním vytížením. Občas se také praxe může rozcházet s všeobecně opisovanými „pravdami“. Samo­zřejmě že u některých druhů může být problém při sestavování párů atd. Taranti však nejsou podle mých zkušeností nároční při výběru partnera. Teď už k vlastnímu způsobu chovu, který mně zatím přináší bezproblémové odchovy.

První odchovy

O tom, že si pořídím taranty, jsem neuvažoval. První pár jsem získal náhodně. Kamarád byl už znechucen neúspěšnými odchovy svého páru a nabídl mně je i s budkou. A tak se u mě objevili 7. 9. 2009 první tarantíci, zatím deponovaní. Budka byla s předsíňkou a vlastním hnízdním prostorem 17×17 cm. Stejný typ používám stále a osvědčil se. Je vidět na fotografii. Po vypuštění jsem jim budku nedal, aby v ní netrávili většinu času a seznámili se napřed s novým prostředím. Pokus o odchov jsem však nechtěl odkládat. Rozhodl jsem se podávat co nejpestřejší stravu, včetně dotace vitaminů a minerálů.

Zrní dostávali Avicentra Classic pro malé a střední papoušky se slunečnicí. Každý den krájené ovoce a zeleninu, piškot, ¹/2 vlašského ořechu nebo 2 lískové, průmyslovou vaječnou míchanici, granule Biolxorells, máčené fíky nebo omyté rozinky, obden k tomu míchanici: vajíčko, mrkev, ovesné vločky, strouhanku, špaldové a pšeničné klíčky, občas s rýží. Nepravidelně pár moučných červů. Zelené denně. Ještě byl i krvavec toten, který se brzy naučili brát, borůvčí atd.

Od 16. 10. začali dostávat i klíčené zrní, a to Avicentra Classic pro velké papoušky, kde je zvýšený obsah slunečnice.

Budku dostali 28. 10. Navště­vovat ji začali asi za 30 minut. Bylo mi řečeno, že z budky vyhazují hobliny. Dovnitř jsem tedy dal směs mechu, hoblin, vřesu, listí a jemných březových větviček. Větvičky jsem dal i do klece. Substrát si v budce ponechali, nějaké nošení větviček do budky však neprováděl ani žádný z dalších párů, které jsem později měl.

Do vody dostávali Supervid D, Optimin, Promotor, hroznový cukr, česnek, B–compozitum, Acidomid. Vše střídavě a tak, aby nedošlo k předávkování. Jedná se o Pro­motor a Supervid. Oba přípravky obsahují vitamin D3 a A. Promotor obsahuje aminokyseliny nezbytné pro organismus. Takže dostali 1× týdně Supervid D a další týden 1× Promotor.

Snůšku jsem zjistil 10. 11., ale budku jsem předtím raději nekontroloval. Mládě se vylíhlo 10. 12. a v budce bylo ještě 5  vajec. Žádné další se již nevylíhlo. Bylo odchováno bez problémů a ve stáří 53 dní opustilo budku. Pár byl přemístěn do venkovní voliéry 20. 5. Zde odchovali 4 mláďata, která už 42. den vykukovala z budky, ale pravidelně vylétávat začali 52. den věku. Bylo to 24. 8. Samec byl pak nalezen uhynulý 27. 8., po nárazu, s hrudníkem zalitým krví.

Samička dokrmila mláďata sama. Potom byla vrácena majiteli i s některými mláďaty. Dokoupil jsem nové ptáky a páry odchovávají stále. Jen jedno mládě již nikdy neměli. Několikrát měli 4 mláďata. V chovu mám 2 samičky, které se vylíhly u mě. Jedna je šestiletá a odchovala množství mláďat. Druhé je teprve 1,5 roku, ale zdárně odchovala 4 mláďata. Popisované vitaminy podávám celoročně, nejen v hnízdní sezoně. Může se stát, že co se podává krátkodobě k „vyhecování“ hnízdění, může při dlouhodobém užívání ptáka „oddělat“. U tarantů se to nepotvrdilo. Dokonce jsem dostal v roce 2010 darem samce, který už měl ve věku 12 let nejlepší léta za sebou, a letos ještě hnízdí. Je mu 18 let. Pravda, letos se chová trochu podivně. Seděl v předsíňce budky na jednom vajíčku, samice v hnízdním prostoru na ostatních. Už má právo blbnout, odchoval hodně mláďat…

Poznatky z chovu

Ještě v roce 1990 píše p. Milan Vašíček ve své knize Agapornisové: „Agapornis etiopský, i když patří k nejotužilejším ptákům celého rodu, má odchov vždy jen ojedinělý. Mnozí chovatelé se domnívali, že odchovu lze docílit, avšak tento druh se doposud nerozšířil ani u nás, ani v jiných zemích. Protože importované ptáky lze jen obtížně odchovávat. Je nutné dosáhnout v zajetí odchovu u několika generací a pak se tento druh přizpůsobí našim podmínkám a bude se snadněji rozmnožovat. Pokud nedovezeme do evropských chovů větší množství těchto agapornisů, jednotlivé úspěchy zaniknou a chov bude stále ojedinělý a odchov vzácný.“ Potud citace. Uběhlo od té doby 27 let. Druh se přizpůsobil našim podmínkám a odchovy nejsou výjimečné. Častěji než u běžných druhů se však objevují potíže při odchovu mláďat v budce, případně i jejich pelichání.

Krmení chovných párů

Krmení i v době hnízdního klidu by mělo být pestré. Výše popsané složení podávám celý rok, včetně vitaminů. V době klidu pouze nedostávají klíčené zrní a domácí míchanici. Zelené krmení dostávají denně. V zimě větvičky stromů: lípa, třešeň, smrk, borovice, borůvčí, čínské zelí i ostružiník. V době vegetace traviny jako srha říznačka, bojínek, borůvky, modřín – někteří ptáci s oblibou rozebírají i šišky, smetánku lékařskou – semeníky jsou pochoutkou, sedmikrásky, žabinec, krvavec toten, jitrocel atd. Klíčené zrní – směs pro velké papoušky s vyšším obsahem slunečnice začínám dávat asi 3 týdny před hnízděním a spolu s domácí míchanicí. V době klidu budku odebírám, i když v ní nocují, ale nechávám ji ještě dlouho po vylétnutí mláďat, kdy v ní nocuje celá rodina.

Takto připravení ptáci zahnízdí po předložení budky v kteroukoli roční dobu. Ovoce a míchanice jsou měněny 2× denně, stejně tak klíčené zrní. K dispozici mají vápenný grit, kostky i písek. Do míchanice přidávám Biocal. Po vylétnutí mláďat se nic nemění až do přepelichání mláďat, kdy přestanou dostávat klíčené zrní a domácí míchanici. Pokud možno se po vylétnutí přemístí celá rodina do venkovní voliéry. Přestěhuji je tam i s budkou, do které před přemístěním všichni vlezli. Zůstávají spolu až do přepelichání mláďat.

Červená pírka na hlavě juvenilních samců se začínají objevovat kolem 120. dne stáří, ale může to být i později a je třeba počkat alespoň do stáří 150 dnů. Poznávání pohlaví před přepelicháním podle barvy spodních krovek křídel se u mě neosvědčilo na 100 % a raději čekám na přepeření. Napadání mláďat jsem nikdy nezaznamenal. Zůs­tá­vají s rodiči nejméně 4 měsíce. Rozhodně není dobře je odstavit dříve než za 2 měsíce po vylíhnutí.

Kroužkování

Mláďata kroužkuji 13. až 14. den kroužky 4,5 mm. Dá se použít i č. 5, pokud promeškáme správný čas. Jako dospělci je nemají volné.

Přepárování

Někdy nemusí být nový partner hned přijatý, ale nesetkal jsem se s agresivním odmítnutím partnera. S novým partnerem se většinou sblíží bez problémů. Páry musí být chovány individuálně, pokud nechceme riskovat zranění spolubydlících.

Chování mláďat

Po vylétnutí se časem chovají divoce a při „nebezpečí“ se rychle vracejí do budky, až na výjimky bývají plně vzletná. Některá hnízdění jsou po vylétnutí mláďat výrazně klidnější. Mláďata často před vylétnutím několik dní vykukují z budky a seznamují se s okolím.

Chování během hnízdění

Chování samců při hnízdění může být dost rozdílné. Některý během sezení samice hlídkuje u budky a chodí samici krmit do budky, která se někdy ozývá hláskem mláďat, jindy cvrlikají. Někdy samice vykukuje při krmení z letového otvoru. Budku opouští, aby se vyprázdnila a pojedla vše, na co samec „zapomněl“ při krmení. Jiný samec se zdržuje téměř celou dobu hnízdění také v budce, ale sezení na vejcích se neúčastní (až na mého staříka, ale ten měl jen jedno vajíčko). Po vylíhnutí mláďat údajně krmí pouze samice, po dobu asi 14 dní. U páru, kde se samec během hnízdění zdržoval uvnitř budky, se zdálo, že mláďata krmí dříve. Inkubace trvá 24–26 dnů a mláďata opouštějí budku ve věku 47–55 dní. Někteří samci otrhají samici během hnízdění. S otrháváním mláďat jsem se nesetkal.

Většinou hnízdí 1× ročně. Více hnízdění není ani žádoucí, protože zkracuje jejich rozmnožovací životnost. Ani ponecháním budky při vylétaných mláďatech (4–5 měsíců) a při vydatné potravě se o druhé hnízdění většinou nepokouší. Jen jednou se stalo, že samice snesla, i když v budce nocovala i 3 mláďata. Setkal jsem se s tím pouze jedenkrát a bylo to překvapivé. Od té doby více sleduji, jestli z budky vyletují všichni ptáci, abych ji hned odstranil. Jinak budku odebírám až po oddělení mláďat. I v přírodě nocují v dutinách a to usnadňuje přemístění na zimoviště, prostě se přenesou i s budkou.

Agapornis etiopský je otužilý pták, který snáší teploty kolem 0 st. C. Žádné experimenty s tím, jestli nožky omrznou, nebo ne, však nedoporučuji. Zaslouží si v zimě alespoň 10 st. C.

Ještě zpátky k hnízdění, budka je každý den při inkubaci rosena z postřikovače. S krmením ještě přidávám i samotné ovesné vločky a nepravidelně moučné červy. Nedo­mnívám se však, že hmyz je k odchovu nutný.

Tarantíci jsou milí ptáci, mláďata i několik měsíců po vylétnutí bývají v něžném kontaktu s rodiči. Přeji všem jejich chovatelům, ať se můžou z podobného pohledu na mláďata těšit co nejčastěji.

Použitá literatura:

Milan Vašíček: Agapornisové (1990)

Tony Silva: Průvodce chovem papoušků (2015)