Vlastní kůň, díl 11: Příprava na horké léto

Letní horka jsou pro koně obdobím velké nepohody. Koně jsou totiž zvířata výborně přizpůsobená životu v chladném klimatu; snadno a dobře se umí zahřát a bohužel velmi špatně se naopak sami ochladí. Vy jako majitelé jim v tom můžete výrazně pomoct, pokud jim zajistíte vhodné životní podmínky a odpovídající péči.

Samozřejmě že koně zvládnou bez problémů i tropická vedra, zajistíte-li jim však možnost ukrýt se ve stínu a napít vody. Musíte na ně myslet i při ježdění; díky svalové práci se výrazně přehřívají a snaží se ochladit usilovným pocením. Při něm ztrácejí vodu a elektrolyty, tedy minerální látky jako sodík, chloridy nebo draslík. To vše jejich organismus vyčerpává a poškozuje, především mozek je citlivý na horko a nedostatek tekutin a rychle přestává kvalitně řídit celý organismus. Začnou selhávat chladící mechanismy, kůň se přehřívá, a jestliže nedostane včas pomoc, může i uhynout.

Z hlediska přehřátí jsou pro koně nejproblémovější tyto situace, nebo dokonce jejich kombinace:

‒ vysoké teploty (už nad cca 25 °C!),

‒ přímé sluneční záření,

‒ nehybný teplý (a vlhký) vzduch, 

‒ intenzivní nebo dlouhotrvající zátěž,

‒ nemožnost se napít,

‒ nemoc, pooperační období, jiné oslabení (stres),

‒ nedostatečná fyzická kondice,

‒ nedostatečná adaptace na takové horko (například přestěhování koně z hor do nížin, náhlé oteplení apod.),

‒ otylost (tedy velká vrstva izolujícího podkožního tuku),

‒ hustá srst (například starší koně nebo trpící metabolickými problémy, kteří na jaře špatně vylínají). 

Kvalitní stín, základ koňské pohody v létě

Sami dobře víte, jaký je rozdíl pobývat v létě na přímém slunci a ve stínu. A jistě poznáte i rozdíl být v hlubokém a „nehlubokém“ stínu. V dnešní době, kdy jsou léta horká a dlouhá, považuji za nutnost poskytnout koni možnost odejít se schovat do stínu kdykoli, kdy to bude chtít (a potřebovat). Není vhodné nechat ho na otevřené pastvině od rána do večera. On to „nějak vydrží“, to ano, ale uvědomte si, že problémy se mohou nastřádat, aby se pak „najednou“ a zdánlivě „bez příčiny“ projevily. 

Základem je dostatečně hluboká, a především vysoká stáj nebo přístřešek, kde bude skutečně chladněji. Ideální jsou zděné budovy s izolovanou střechou, popřípadě postavené pod stromy. Tato stáj by měla být postavená tak, aby se v ní i v létě pohyboval vzduch. K tomuto účelu je třeba zajistit vhodné větrání: otvory na úrovni oken nebo dveří (např. celodenně otevřený vchod) budou vzduch přivádět a otvory ve střeše nebo pod krovem ho zase budou odvádět ven. Vchod do přístřešku nebo otevřené stáje by měl být otevřený na východ: ráno tam svítí slunce ještě slabé a přes den už bude vše ve stínu. Ideální je, má-li kůň po celý den možnost si do takové stáje nebo přístřešku zajít a chvíli v něm pobýt.

Ale mít dobrou stáj není nutné v případě, že koně přes den pobývají v místech, kde si mohou stín najít pod korunami stromů. Ten bývá často kvalitnější než stín uvnitř budovy, protože stromy zajišťují aktivně ochlazování výparem a tím také podporují žádoucí proudění vzduchu.

Bohužel jsou ustájení, kde není zajištěn přístup do stínu dle koňského uvážení – například jsou koně na pastvinu denně přivádění ze vzdálenější stáje. Pak zauvažujte o obráceném režimu: ve dne chladná stáj a na noc pastvina.

Rozhodně nedoporučuji koním nabízet jako jedinou možnost stín v malém, uzavřeném přístřešku plátěném nebo stlučeném narychlo z prken. Bývá v nich často větší horko než venku na přímém slunci. Ostatně – sami si zkuste pobýt aspoň půl hodiny ve stínu, který chcete koni nabídnout: pokud je vám v něm více nebo stejně nepříjemně jako na slunci, rovnou na něj zapomeňte! Myslete na to, že člověk snáší horko mnohonásobně lépe než kůň. A kde vám není dobře, tam bude koni strašlivě. Jistým řešením může být využití elektrických větráků, ale ne vždy je to řešení pro každý den.

Voda je v létě nepostradatelná

Normálně kůň potřebuje přibližně 2‒4 litry vody na jedno kilo přijaté suché potravy. Pokud přijímá pouze šťavnatou trávu, stane se, že skoro nepotřebuje pít; ale jestliže žije z vyschlé letní pastvy, pít určitě bude. Při teplém počasí se z jeho těla vypařují tekutiny a on potřebuje vypít až o 20 % více vody. Pokud navíc pracuje, může se stát, že bude potřebovat až třikrát více vody než v klidu! Běžných 30 litrů tak u půltunového koně stoupne skoro na „stovku“. 

V létě bychom proto koni měli dát k dispozici dostatek čerstvé a chladné pitné vody. A tady opět narážíme na to, jak dokonale si ustajovatel dokázal zorganizovat své ustájení! Buď musí natáhnout trubky až do blízkosti koní, nebo si zajistit pravidelný dovoz vody k nim. Popřípadě koním umožnit, aby si k vodě sami kdykoli zašli. Z tohoto důvodu je dobré mít volně přístupnou stáj s dobrým stínem a vodou; koně se přijdou napít, chvíli postojí, vychladnou a pak se mohou zase vydat pást. Ať ve stáji, nebo jinde, nádoby s vodou mají být ve stínu, chráněné před znečištěním prachem, listím apod. Nemáte-li potrubí a automatické napáječky, budete do nich průběžně dolévat vodu, ale musíte je i pravidelně umývat. Pokud je voda uskladněná v „tancích“ a cisternách, ty je vhodné „začernit“, aby se v nich nemnožily řasy, a samozřejmě i ty je třeba pravidelně kontrolovat a čistit. Nespoléhejte se na vodu dešťovou ani na „přírodní zdroje“! Mohou se do nich dostat nečistoty, škodliviny či jedy a váš kůň onemocní, či dokonce zahyne! Domácím zvířatům se musí dávat pít pitná voda. I kdyby se napili třeba z louže, vždy musí mít na výběr! (A mají-li dobrou pitnou vodu, k níž je dobrý přístup, většinou dají přednost jí.)

Protože koně při pocení neztrácejí pouze vodu, ale i minerály, je třeba jim s vodou dodat také elektrolyty,především chlorid sodný a draselný. Mohou být součástí minerálního lizu, který je koni kdykoli k dispozici (nejlépe v blízkosti pitné vody), nebo jim je budete přidávat individuálně – obvykle do krmení.

Vodu lze v horkém létě využít i jinak než k napájení. Rozehřátým koním často dělá dobře chladivá sprcha, kterou jim vyrobíte například zahradní růžicí. Kromě ochlazení z nich smyjete pot, který může být dost nepříjemný a přitahuje hmyz. Mokrý kůň se velmi rád vyválí v prachu nebo písku, dopřejte mu to. Tato vrstva ho chrání pře slunečním zářením i hmyzem a vám rozhodně moc práce při čištění nepřidá. Uvědomte si však, že v současné době trpíme ubývajícími zásobami vody. Není proto vhodné takto „plýtvat“ pitnou vodou. Pokud máte studnu s užitkovou (ale nezávadnou!) vodou, je lepší koně stříkat s ní. Nebo si zajděte do potoka, jestliže není příliš znečištěný. 

Když už se rozhodnete koně sprchovat, myslete na rostliny: stříkejte ho na trávě, do které se voda vpije, nepoužívejte saponáty ani jiné chemické přípravky. Použitou vodu vylévejte do trávy nebo jiného porostu (zalijte jí mladé stromky, záhonky apod.). Každá zachráněná kapka se počítá!

Pobyt na přímém slunci

Pokud svému koni zajistíte výše uvedené podmínky, neměl by pro něho pobyt na přímém slunci být žádným problémem. Ale – existují výjimky. Koně, kteří mají nepigmentovanou kůži, například koně s odznaky na končetinách či hlavách, nebo dokonce strakatí koně, mohou být v některých případech na sluneční světlo (konkrétně na jeho ultrafialovou složku) přecitlivělí a „spálí se“. Budou trpět zánětem kůže zvaným fotodermatitida. Způsobují to obvykle chemické látky, které se jim dostaly do krve z rostlin (například třezalka, některé jeteloviny), z léků (například některá antibiotika, dezinfekční látky) nebo nebyly vychytány a zneškodněny nemocnými játry. Při fotodermatitidě nejdříve kůže v místě bílých odznaků zarudne, později může „seschnout“ a začít se loupat, nebo naopak oteče. Působí-li sluníčko dál, může se zánět prohlubovat, kůží prosákne sérum a vytvoří strupy, pokožka se olupuje, vypadává srst a vznikají hluboké rány. Pokud se do nich dostanou bakterie z prostředí, začnou hnisat. Koně postižené místo svědí a později i bolí; snaží se rány škrábat a vše ještě zhoršují. 

Aby k této nepříjemné a bolestivé nemoci nedošlo, měli byste mít přehled, co vám na pastvině roste a k čemu se koně mohou dostat. Jedovaté i jinak škodlivé rostliny je třeba včas zlikvidovat nebo zajistit, aby se k nim koně nedostali. Existuje množství ochranných dek, masek a kamaší s UV filtry, které se příliš citlivým koním oblékají na pastviny v době intenzivního slunečního svitu.

Přehřátý kůň – jak ho poznat a co honem udělat

Základem je samozřejmě tělesná teplota (měřená v konečníku). Tělu začíná vadit tělesná teplota převyšující 40‒41 °C; když přesáhne 42°C, může dojít k poškození mozku a dalších životně důležitých orgánů. Přehřátý kůň kromě zvýšené tělesné teploty:

‒ většinou se hodně potí po celém těle (i když v extrémních případech vyčerpání potních žláz může být zcela suchý a na dotyk neskutečně horký!),

‒ má sušší sliznice, které jsou bledší, nebo naopak až červené, 

‒ pokud mu prstem zmáčknete dáseň nad zuby, bílý flíček zrůžoví za déle než 3 sekundy, 

‒ pokud mu prsty vytáhnete v místě lopatky kůži, vzniklá řasa se vyhlazuje pomalu,

‒ bývá unavený, netečný, slabý,

‒ může se motat, zakopávat,

‒ má zrychlený tep a rychlé a povrchní dýchání. 

Myslíte-li si, že se kůň přehřál, je třeba ho aktivně ochladit. 

1. Odveďte ho do stínu (ale do takového, kde dostatečně proudí vzduch a je v něm skutečně příjemně!), například pod korunu košatého stromu nebo do dobře větrané a chladné zděné stodoly. 

2. Můžete mu zajistit lepší proudění vzduchu elektrickým větrákem.

3. Pak se pusťte do omývání chladnou vodou. Ideální je namáčet do vody houbu či ručník a potírat jím hlavu a krk koně; protože na rozpáleném těle se voda rychle zahřeje, hned se musí setřít a kůň se potře znovu vodou chladnou. Pokud máte k dispozici hadici, lze postříkat vnitřní plochy končetin koně. 

4. Za asi 20 minut chlazení koni změřte tepovou frekvenci. Je-li stále vyšší než cca 50 tepů za minutu, pokračujte v chlazení a měření za dalších cca 20 minut zopakujte.

5. Pokud tepová frekvence klesla pod 50 tepů za minutu, bývá dobré koně trochu povodit, aby se ještě horká a již ochlazená krev rovnoměrně smísily. Je možné, že tepy zase stoupnou a vy zase budete muset koně chladit vodou. 

Kromě chlazení kůň potřebuje doplnit tekutiny. Nabídněte mu čistou chladnou vodu v nádobě, na kterou je zvyklý. Pro lepší chuť je možné ji zkusit trochu osolit, nebo naopak osladit. Nechce-li pít, nabídněte mu mrkev, čerstvou trávu, namáčené řepné řízky či kaši z otrub. Většina koní se do jednoho z toho ochotně pustí. Nakonec se ujistěte, že kůň má dostatek minerálů; lepší bude podat mu elektrolytovou pastu nebo roztok stříkačkou přímo do huby. Toto je také jeden ze způsobů, jak koně přimět, aby se napil.