Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus) 12 – Umělý odchov

Papoušek zpěvavý není právě typickým příkladem druhu papouška, u kterého by se ve zvýšené míře praktikovala technika umělého odchovu. Přesto mohou i v případě jeho odchovu nastat případy, kdy je chovatel vystaven situaci, v níž je umělý odchov mláďat jediným dosažitelným způsobem, jak jim zachránit život. Použití techniky umělého odchovu nyní představuje již velice propracovanou metodou, která má velkou produktovou nabídku ze strany výrobců dietetických produktů, a to pro zajištění správné výživy ptáčat již prvních hodinách a dnech jejich života.

Kdy použít umělý odchov?

Umělý odchov mláďat je chovatelem prováděn nejčastěji ze dvou důvodů. Tím prvním je cílený odchov papouška, který bude co nejvíce sociálně vnímavý k člověku, a tím druhým bývá selhání rodičovského páru v některé z jednotlivých fází hnízdění. Tím je myšleno především selhání samičky při nezahájení či přerušení inkubace snesených vajíček nebo odmítnutí nakrmení čerstvě vylíhnutých mláďat. Většina dospělých jedinců, od nichž se cíleně pokoušíme o odchov, je zpravidla ochotna zahnízdit a realizovat tak hnízdění jako přirozené naplnění rodičovského poslání. Ne všichni papoušci však jsou dobrými rodiči. Docílit pravidelných a zdravých odchovů není vždy samozřejmostí. Pokud se tedy povede chovateli sestavit harmonizující pár papoušků, ptáci zakrátko obsadí vyvěšenou budku a samice po několikadenním toku a páření zahájí snůšku vajíček. Nezřídka se v chovatelské praxi stává, že samice sice vajíčka snáší, ale nezahájí jejich inkubaci, případně vajíčka vzorně zahřívá, ale nekrmí mláďata nebo je jeden z rodičů bezprostředně po vylíhnutí zabije. Ve všech shora vyjmenovaných případech je zahájení umělého odchovu jednou (nikoliv jedinou) možností, jak jinak k smrti odsouzený odchov zachránit. Druhou možností je podložení mláďat od páru, který selže ve svých rodičovských povinnostech, páru jinému, jenž právě krmí svá mláďata. Takový odchov má rovněž jistá rizika a pravidla, kterými se řídí (věk mláďat, jejich celkový počet v hnízdě apod.). Když rodičovský pár bezproblémově vyvede všechna narozená mláďata, chovatel se upřímně raduje z přírůstku. 

Realita je ale taková, že mnoho chovných párů není schopno odchovu z nejrůznějších důvodů, které nejčastěji bývají psychického nebo fyzického rázu.

Mezi nejčastější důvody neúspěšného hnízdění můžeme zařadit:

•  počáteční nezkušenost příliš mladého páru;

•  zdravotní problémy chovného páru;

•  výrazně neharmonizující chovný pár;

•  nevhodnou nebo nedostatečnou výživu, nízkou pestrost stravy, chybějící stopové zastoupení některých důležitých látek;

•  jednorázové stresové nebo i opakované rušení hnízdění;

•  psychické vypětí ze strachu o mláďata;

•  necitlivě prováděnou kontrola vajíček, případně i mláďat chovatelem;

•  vnější světelné a zvukové rušící vjemy (hluky a zvukové projevy – např. psa, kočky, ohňostroje apod.);

•   konstrukčně nevhodnou budku – nevhodného tvaru, materiálu, hlavně se silně porušenou stříškou nebo i nevhodnou podestýlkou uvnitř hnízdního prostoru a tím pádem i nevhodnými inkubačními parametry – nejčastěji nízkou vlhkostí, nízkou nebo příliš vysokou teplotou.

Příčin, jež mohou způsobit selhání, může být hodně a nezřídka se setkáváme i s kombinací několika příčin dohromady. Některé problémy lze řešit i jinak než umělým odchovem, ale bohužel to nejde vždy. Problém opuštěných mláďat se dá někdy řešit tzv. „podsazováním“. Chovatel umístí opuštěné vajíčko nebo mládě do jiného hnízda, velikostně a věkově podobných vajíček nebo mláďat, nejlépe stejného druhu, případně i jiného druhu papoušků. U některých druhů lze takto úspěšně odchovat mládě až do dospělosti, ale většinou je to řešení, jež oddálí ruční odchov jen o několik dní. Ruční odchov prověří schopnosti chovatele, který musí projevit značné chovatelské a veterinární znalosti. Základem úspěchu je trpělivost a pečlivost a také časové možnosti, protože v prvních dnech života mládě potřebuje nepřetržitou péči člověka. Zpravidla se tomu musí přizpůsobit i chod domácnosti, někdy to znamená i odchod ze zaměstnání (tak tomu je i v mém případě).

Na ruční odchov je třeba být dopředu připraven. K dispozici je třeba mít směs pro ruční odchov mláďat a technické zázemí – líheň a inkubátory, záložní napájecí zdroj pro případ výpadku elektrické energie, převozní inkubátor do automobilu. Nutná je odborná literatura i kontakt s veterinářem, specialistou na exotické ptactvo. Toto jsou nejzákladnější podmínky, bez nichž nelze umělý odchov začít. Vím, že jsou chovatelé, kterým se ruční odchov papoušků povedl bez větších potíží, ale věřte, že to není běžná praxe. Ten, kdo se touto problematikou zabývá a odkrmil již různé druhy papoušků, určitě ví, že problémy se dostavují a vynaložená snaha o záchranu někdy končí až fatálním způsobem – úhynem jedinců. Příznaky, které signalizují, že se děje něco, co není standardní a může ohrozit zdraví a život jedince, jsou většinou nenápadné. Často běží o čas, o hodiny a minuty. Ať už se to týká líhnutí, nebo trávicích potíží, či infekce. Proto je u chovatele v tomto směru nutná jistá dávka profesionality a odbornosti.

Umělý odchov papoušků je i v dnešní době mezi některými chovateli nedoceňován a často i haněn. Někteří chovatelé ruční odchov neuznávají, protože jediným správným je pro ně odchov přirozený – pod rodiči. To je jistě správná myšlenka, ale pouze tehdy, když ji lze uskutečnit. Pokud se odchov opakovaně nedaří, chovný pár raději prodají a vlastně tak problém přenesou na dalšího chovatele. Pro většinu chovatelů je neúspěšné hnízdění výzvou. O záchranu potomstva formou umělého odchovu usilovali chovatelé už v daleké minulosti. Tuto činnost od nich převzali naši otcové a my zase od nich. Máme však výhodu. Za námi stojí moderní technika a věda. Možnosti, kterých je nutno využít. Že je to však cesta správná, nám potvrzuje např. činnost mnoha záchranných chovatelských center. 

Technika krmení při umělém odchovu

V minulosti se chovatelé pokoušeli vyrábět si krmné směsi pro umělý odchov sami doma. Úspěchy v pokusech o umělý odchov se dostavovaly střídavě, a pokud někdo dosáhl úspěchu, pečlivě si své „tajemství“ složení krmné směsi střežil. V současnosti je situace docela jiná. Na trhu je dostatek profesionálně vyráběných směsí určených pro umělý odchov, které lze podávat právě vylíhlému mláděti buď lžičkou, injekční stříkačkou, nebo sondou. Každý chovatel si většinou zvolí jeden způsob, jenž mu nejvíce vyhovuje.

Mládě uchopíme palcem a ukazováčkem pod dolní čelistí a opatrně kapeme papouškovi z levé strany krmnou kaši po horní části zobáku. Kaše stéká mláděti do pootevřeného zobáku. To, jakmile ucítí teplou potravu, začne automaticky polykat – i tehdy když ještě nevidí. Postupně přidáváme kaši podle toho, jak rychle mládě polyká. Sledujeme, jak se volátko plní. Není vhodné naplnit volátko tak, aby kaše vyplňovala i obsah jícnu. Pro pozvolna se rozbíhající činnost trávicího systému by byla tato dávka příliš velká a nedošlo by včas k úplnému vytrávení organismu. Dobře krmené mládě rychle přibývá na váze (obr. 1).

U malých mláďat hrozí riziko vdechnutí podávané potravy. Malé mládě má ještě nekoordinované pohyby a rovněž se často převrací na záda. V takovém případě by mohlo dojít k vyvrhnutí a vdechnutí části obsahu volete do dýchací trubice, což by mohlo mládě i zabít. Je zcela zásadní, aby chovatel v době umělého odchovu sledoval fyziologický vývoj mláděte (obr. 2). Za důležité považuji zdůraznit, že kašovité krmivo podáváme mláděti vždy v pravidelných časových intervalech; přibližně stejný objem potravy tak, aby bylo vole téměř plné. Vole musí být i po naplnění pružné, nesmíme ho přeplňovat k prasknutí. Mezi nejdůležitější sledované parametry vývoje patří: celková váha, stav opeření, stav kostry (nepokřivení kostí, především nohou a prstů). Za dobrý výsledek se považuje, pokud je mládě před odstavením správně a zcela opeřené, má dostatečně silný hlasový projev a postupně začalo přijímat normální zrnitou stravu (obr. 3). Velkou pomoc nám v době umělého odchovu poskytnou umělohmotné misky a krabice. Jsou snadno čistitelné a představují pro mláďata ideální prostor pro vývoj a krmení (obr. 4).

V době krátce po odstavu mohou chovatelům pomoci i mláďata od jiných párů. Bývají zpravidla již odstavena, a mohou tedy mláďatům uměle odchovaným předávat své zkušenosti a naučit je např. snáze přijímat různorodou potravu. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že papoušek zpěvavý i přes svoji spíše menší velikost je doslova vyhlášeným druhem, co se týče agresivity. Tou disponují i jeho mláďata, a proto začleňujeme nové odchovy ve společné voliéře, kde jsou odchovy jiných párů, jenom s maximální obezřetností. Navíc není vyloučeno, že i po úspěšné integraci v rámci hejna se v době asi kolem pátého měsíce nezačnou někteří jedinci projevovat výrazně dominantně a mohou jiným mláďatům bránit v přístupu k misce s jídlem a pitím, v důsledku čehož mohou tito jedinci uhynout.

Jsou uměle odchovaní ptáci schopni reprodukce?

S touhle otázkou jsem se setkal již nesčetněkrát. Použití metody umělého odchovu nijak neovlivňuje reprodukční schopnost organismu. Lze tedy říci, že pokud byl jedinec uměle odchován za pomoci člověka až do fáze osamostatnění, je u něj s největší pravděpodobností zachována i schopnost rozmnožování se. Důležité i v tomto případě je, aby byly zcela splněny požadavky na osobnostní harmonii jedinců v páru, vytvoření odpovídajících chovných podmínek pro uspokojení životních potřeb ptáků a poskytnuta zdravá výživa. Je-li sestaven pár papoušků zpěvavých z jednoho nebo obou partnerů, kteří byli uměle odchováni, ale nehnízdí, nelze stanovit, je-li příčinou umělý odchov. Mnohdy stačí provést výměnu jednoho z partnerů v páru, nebo změnit podmínky chovu – a úspěch v podobě odchovaných mláďat se zpravidla dostaví. To vše musí chovatel podstoupit při umělém odchovu, než nastane ta slavnostní chvíle, kdy je odchov již samostatně létající a krmící se v kleci nebo voliéře (obr. 5).