Základy manipulace s králíky, díl 5. – Umíme s nimi správně zacházet? 

Zacházení s králíky je vždy potřebné uzpůsobit konkrétní kategorii králíků. U velkých a rámcově mohutnějších středních plemen je vhodná asistence dvou osob a pevnější fixace. U rámcově menších – hobby plemen – je nutné brát v potaz jejich jemnější kostru. V rámci správné manipulace s králíky hrají zásadní roli osobní zkušenosti chovatele a snaha vyhnout se přebytečnému stresu pro zvířata.

Genofond chovaných králíků v ČR a jeho obliba

V České republice je uznáno přibližně 70 plemen králíka domácího. Z pohledu světového genofondu je to asi jen třetina, která se na světě vyskytuje. V porovnání se situací např. u psů lze tedy hovořit o víceméně méně početném spektru plemen. I tak však lze králíka s ohledem na šlechtění označit za poměrně plastické domácí zvíře. Uznáno je hned 5 základních struktur srsti a u dalších (např. hřivnatá srst) se v brzké době očekává jejich tuzemské rozšíření. 

Z hlediska manipulace s králíky lze však za zásadní považovat velikost. U králíka známe tělesný rámec velký, střední, malý a zakrslý, nicméně mezi vybranými skupinami existují určité přechodné typy, tzn. jemnější či mohutnější formy. 

Z hlediska obliby jsou u nás aktuálně nejvíce populární střední plemena s průměrným rozmezím hmotnosti 3,50–5,00 kg. Rok od roku je však znát trend rozšiřování hobby plemen s malým či zejména zakrslým tělesným rámcem.

Velká a střední plemena a manipulace s nimi

Velká plemena u nás zahrnují belgického obra vč. jeho albinotické formy, německého obrovitého strakáče, francouzského berana a moravského modrého. Nejmohutnějším plemenem je belgický obr, jehož reprezentanti běžně dosahují 8–9 kg. Naopak moravský modrý je rovněž velkým plemenem, ale s poněkud jemnější stavbou těla s průměrnou hmotností „jen“ 6 kg. U takovýchto plemen lze manipulaci doporučit jen dospělým osobám, ideálně navíc se zkušenostmi s králíky. Byť to možná na první pohled není zřejmé, udržet 6 a více kg živé hmotnosti a korektně po nějakou dobu zafixovat králíka je poměrně obtížné. Rovněž je více než vhodné manipulaci provádět v pracovním oděvu, neboť tito králíci dokážou bolestivě škrábnout drápy. 

Základní fixace králíka pro účely prohlídky pohlaví, drápů a předních zubů spočívá v uchopení zručnější rukou za kožní řasu na hřbetě a druhou rukou za kůži na bederní partii. Následně se králík jemně, ale jistě a rychle nadzvedne a posadí „na zadek“ (foto č. 1). Fixující osoba stále králíka drží na výše uvedených místech, zatímco druhá osoba realizuje vlastní prohlídku. Zkušený chovatel to zvládne sám méně zručnou rukou. Přenášení je vhodné realizovat buď v košíku (či obdobném boxu), anebo pomocí podpažní fixace. 

V druhém případě je vhodné přenášení jen na kratší vzdálenosti, s nutností králíka pevněji fixovat mezi paži a bok s podpíráním zádi králíka (foto č. 2 a 3). Podobnou manipulaci lze doporučit také u rámcově mohutnějších středních plemen (typicky okolo 5 kg) – např. kalifornský, velký světlý stříbřitý, činčila velká apod. U temperamentnějších jedinců lze pomocně využít modifikaci, kdy do zručnější ruky zahrneme nejen kůži na hřbetě, ale i kořeny uší, čímž se manipulace zefektivní. Nicméně s ohledem na velkou velikost uší výše zmíněných plemen a jejich strukturu lze přichycení uší využít jen ojediněle. Mimoto, samozřejmostí je návyk.

Malá a zakrslá plemena a manipulace s nimi

Malá plemena králíků zahrnují skupinu vážící převážně okolo 3 kg. Většinou jde o klidnější králíky, které lze začátečníkům doporučit také z hlediska jednoduššího zacházení. Mezi typické reprezentanty těchto plemen náleží např. malý beran, činčila malá či stříbřitý. V případě zakrslého genofondu se v podmínkách ČR nejvíce chová zakrslý („krátkouchý“) a zakrslý beran, méně pak zakrslý rex či zakrslí dlouhosrstí králíci. Živá hmotnost těchto králíků se pohybuje od 1 do 2 kg v závislosti na konkrétním plemeni. Z hlediska manipulace jsou to králíci poměrně přístupní, hodí se pro nácvik manipulace pro mladší chovatele z řad dětí a mládeže. 

U některých linií zakrslých „krátkouchých“ a zakrslých zaječích může být menším problémem poněkud živější temperament zvířat, což se u nich musí brát v potaz. Co se týče základních manipulačních technik, u rámcově mohutnějších malých plemen lze doporučit stejný způsob jako u středních plemen. U jemnějších malých plemen (např. ruský) a zakrslých plemen zvládne fixaci a prohlídku zvířete jediná osoba. 

U mláďat lze pro přenos na krátké vzdálenosti dobře využít nošení na ruce u těla, kdy méně zručná ruka je kolmo vůči tělu a na ní spočívá králík v přirozené poloze. Druhá (zručnější) ruka je umístěna na hřbetě králíka a v případě potřeby králíka mírně fixuje (foto č. 4). 

U menších králíků je možné králíka fixovat směrem ke hrudi, kdy méně zručná ruka na hrudi podpírá pánevní končetiny a králík se břichem opírá o hruď osoby, zatímco zručnější ruka je na hřbetě králíka (foto č. 5). U této metody je nesmírně důležité brát v potaz možnost častého vyskočení králíka směrem na rameno a obličej (možnost poranění obličeje!), a proto musí druhá ruka být na toto chování králíka připravena. 

Prohlídku pohlaví a stavu drápů vč. případného zastřižení lze u zakrslých plemen provádět rovněž přetočením králíka v dlaních a jeho mírnou fixací k hrudi (foto č. 6).