Turakové a jejich chov v České republice

V řádu turakové je zastoupena pouze jedna čeleď, která je rozdělena do tří podčeledí, v nichž je celkem sedm rodů. Podle posledních údajů založených také na analýzách DNA je v rodech zařazeno celkem dvacet čtyři druhů. Čtrnáct z nich je monotypických a u deseti jsou popsány dva až čtyři poddruhy. Celkový počet druhů a poddruhů turaků je třicet sedm.

Popis

Turakové jsou středně velcí ptáci, většinou velmi pestře zbarvení, mají krátká zakulacená křídla, dlouhá ocasní pera, dlouhý krk a silný zobák. Červená a zelená barva jejich peří je způsobena barvivy s obsahem mědi, a ne fyzikálními jevy (lomem světla) jako u ostatních druhů ptáků. 

Turakové jsou stálí, žijí celoročně v tropických nebo subtropických oblastech subsaharské Afriky. Nejsou to dobří letci, ale velmi obratně se poskoky a šplháním pohybují mezi větvemi stromů. 

Jsou monogamní a hnízdí v jednoduchých miskovitých hnízdech v korunách stromů. Toto je společné všem dvaceti čtyřem druhům. U turaků není patrný žádný pohlavní dimorfismus, samci se od samic neodlišují velikostí, zbarvením ani zvukovými projevy. 

Výjimkou je jen jediný druh Criniferoides leucogaster, u kterého je odlišné zbarvení zobáku u samců (černé) a samic (žluté). 

Ve své domovině jsou turakové dosud hojnými a neohroženými druhy ptáků. Výjimkou jsou dva monotypické druhy žijící na malých lokalitách dvou států ‒ Tauraco ruspolii v Etiopii a Tauraco bannermani v Kamerunu.

Biotop

Dle biotopu, ve kterém se vyskytují, způsobu života a druhu jejich potravy je možné turaky zařadit do tří skupin.  

Do první skupiny patří obyvatelé otevřené krajiny (step, savana, buš). Jsou to zástupci tří rodů (Crinifer, Criniferoides a Corythaixoides). Tito ptáci jsou zbarveni nevýrazně, jsou převážně šedí, hnědí nebo bělaví. Vžil se pro ně název šedí nebo vzhledem k významné složce jejich potravy také listožraví turakové. Živí se hlavně pupeny, květy a listy stromů. Jsou však mezi nimi i druhy téměř výlučně plodožravé (Crinifer). V různě velké míře je v jejich jídelníčku celoročně zastoupen také hmyz. Do této skupiny patří i nejjižněji žijící poddruh turaka šedého (Corythaixoides concolor pallidiceps), který se na jihu namibijské stepi živí často i termity a drobnými obratlovci včetně mláďat pěvců. Je to jediný z této skupiny turaků, který žije v oblastech, kde v zimním období může noční teplota krátce klesnout k nule. Denní teploty zde však stoupají až k 30 st. C. 

Do druhé skupiny patří zástupci dvou rodů (Tauraco a Gallirex). Jsou to velmi pestře zbarvení (mnoho odstínů modré, žluté, zelené a červené barvy) ptáci, kteří se živí hlavně různými bobulemi a plody stromů. Z těchto důvodů se pro ně vžily názvy barevní nebo plodožraví turakové. Žijí skrytě v husté vegetaci tropických lesů, většinou v rovníkové krajině, tedy v místech, kde je po celý rok ve dne i v noci vysoká teplota, vysoká vlhkost a stejný světelný režim. Také v potravě těchto plodožravých ptáků je v určité míře, zejména pak v době hnízdění, zastoupena pestrá živočišná složka (housenky, hmyz). Nejjižněji žijící druh turaka z této skupiny je Gallirex porphyreolophus, který se vyskytuje ve východní Africe od Tanzanie až po jih JAR.

Do třetí skupiny patří dva rody (Corythaeola a Musophaga). Jejich zástupci žijí hlavně na okrajích tropických lesů, podél toků řek, ve fíkových hájích a často i na ovocných plantážích. Jsou striktně plodožraví (Corytheola) nebo hmyz vyhledávají jen v malé míře v době hnízdění (Musophaga).

Chov v České republice

Ještě kolem roku 2000 byli turakové chováni jen v několika našich zoologických zahradách a u pěti nebo šesti soukromých chovatelů. Jednalo se hlavně o druhy Tauraco persa a Musophaga violacea. Ptáci byli drženi ve vhodných chovatelských zařízeních nejčastěji v ptačích pavilonech nebo tropických sklenících. Časté byly i přirozené odchovy mláďat těchto dvou druhů. 

V tropickém skleníku jsme v té době chovali pár Musophaga vioacea také my. Chovatelská základna se rozšiřovala pozvolna, neboť si turaky pořizovali jen zkušení chovatelé plodožravých a hmyzožravých ptáků. 

V roce 2005 se po návštěvě našeho chovatelského zařízení rozhodl pro chov turaků Čestmír Drozdek, který do této doby choval „jen“ papoušky. Naše odchovy Musophaga violacea byly prvními chovanci v jeho velkoryse postaveném chovatelském zařízení a odstartovaly jeho nadšení i pro ostatní druhy ptáků. 

Během dalších tří let se svou manželkou rozšířil chov turaků o dalších jedenáct druhů. V roce 2008 tak byla v Českém Rudolci největší a pravděpodobně dodnes nepřekonaná kolekce turaků v celé Evropě. 

Sedm druhů se zde podařilo opakovaně odchovávat přirozeným způsobem. O odchovy však v České republice nebyl žádný zájem. V roce 2010 se Čestmír Drozdek rozhodl s chovem turaků skončit a všechny ptáky přenechal chovateli z Rakouska. 

Za necelý rok potom nastal nečekaný zlom v popularitě turaků. V roce 2011 je „objevili“ chovatelé bažantů. V té době bylo v západní Evropě několik chovatelů, kteří začali turaky odchovávat v líhních. Od rodičů, kteří byli často ještě z odchytu, odebírali vejce v průběhu snůšky a umísťovali je do líhní. Jednalo se hlavně o barevné plodožravé druhy, jejichž mláďata se snadněji dokrmují a pestře zbarvení ptáci se i lépe prodávají. 

Mezi tyto „množitele“ patřili i někteří chovatelé bažantů v Holandsku a Belgii, tedy v zemích pro naše chovatele bažantů zaslíbených a vzorových. Brzy se dostavil téměř exodus turaků do České republiky, který vrcholil někdy v letech 2012 až 2013. V této době u mnoha chovatelů (s nadsázkou) nebyla voliéra, ve které by nad „slepicemi“ nelétal pár uměle odchovaných pestrobarevných turaků. 

Přirozeně odchovaný Tauraco persa byl pro nové zájemce o chov jenom zelený a Musophaga violacea jen fialový. Nikdo tyto ptáky nechtěl a zbývající chovatelé upouštěli od jejich chovu. Od turaků z líhní se ale dalších odchovů již docílit nedařilo.

Uměle odchovaná mláďata od většiny druhů ptáků hnízdících v otevřených hnízdech nejsou vhodná pro další chov. Ani turakové si pak nestaví hnízda, samice v lepším případě snášejí vejce na zem, pokud je předtím nezabije agresivní samec. Jeden nebo dva naši chovatelé ještě stačili odchovat turaky po vzoru holandských „množitelů“ a pak už ptáci začali z voliér mizet stejně rychle, jako se do nich dostali. O turaky opět nebyl zájem.

Zbylí ptáci (většinou samotní samci) byli často drženi v nevhodných stresujících podmínkách systémem „společná nekrytá letní voliéra a malá klec v temném lehce temperovaném zimovišti“, což vedlo k jejich úhynům na hemochromatózu nebo různá bakteriální a plísňová onemocnění. 

Kolem roku 2016 se nad turaky v ČR téměř „slehla zem“. V současné době (2022) se situace pozvolna vrátila do doby kolem roku 2000. 

Turakové jsou drženi v pěti našich zoologických zahradách a u šesti soukromých chovatelů specializujících se na chov plodožravých a hmyzožravých ptáků. Dle dostupných informací je nyní v České republice chováno osm druhů turaků v celkovém počtu okolo padesáti kusů. Jelikož je mezi těmito ptáky stále velký počet uměle odchovaných jedinců, jsou odchovy mláďat bohužel ojedinělé. 

Závěr

Na základě výše uvedených skutečností si zde dovolím uvést deset rad pro nové zájemce o chov turaků. Upozorňuji i na to, že cena turaků je nyní několikanásobně vyšší a jejich dostupnost mnohem obtížnější než před pár lety. 

1. Nepořizujte si turaky, pokud jim nemůžete poskytnout prostorné celoroční chovatelské zařízení s dostatečným tepelným a světelným režimem.

2. Nepořizujte si ani jednoho ručně odchovaného jedince do páru.

3. Vždy vyžadujte věrohodný doklad o určení pohlaví. Při pochybnostech si nechte co nejdříve udělat nové testy DNA.

4. Nečerpejte informace o chovu jen od prodávajícího chovatele nebo z internetu, ale hlavně z odborné literatury. Turaků je 24 druhů a minimálně každá výše uvedená skupina vyžaduje specifické podmínky chovu, různé druhy ovoce, plody, listí, hmyz apod. 

5. Předkládejte turakům pouze vybrané druhy ovoce a komerčně vyráběné směsi s nízkým obsahem železa určené plodožravým ptákům inklinujícím k ukládání tohoto prvku v orgánech. Hemochromatóza je smrtelná nemoc turaků způsobená nadměrným ukládáním železa v jaterních buňkách.

6. Prostudujte si ještě před koupí daného druhu jeho život v přírodě (biotop, složení potravy v průběhu roku a při krmení mláďat). Toto by mělo být pravidlem před chovem každého živočicha.

7. Neumísťujte turaky do společenství ptáků, kteří mají odlišné požadavky na chov. Společná voliéra pro ptáky z rovníkové Afriky a bažanty z Himálají je kombinace přímo brutální.

8. Vždy usilujte o přirozený odchov, dejte páru více šancí i za cenu nedokončeného hnízdění.

9. Věřte, že uměle odchovaný turako není vhodný nejen do chovu, ale kvůli jeho časté agresivitě k jiným ptákům i lidem není vhodný ani do společné expoziční voliéry, ani jako domácí mazlíček.

10. Začněte chovat turaky. Pokud jste schopni akceptovat výše uvedená doporučení, budete se ve svém chovatelském zařízení těšit z nádherných, bezproblémových, společenských ptáků a brzy i jejich odchovů.