Kamerunské ovečky
• V popředí tříbarevná kamerunská ovce nového barevného rázu.
Jak se daří kamerunským ovečkám?
Podle počtu inzerujících chovatelů, kteří nabízejí kamerunské ovečky – tak dobře. Pokud hodnotím úroveň plemenář...
Jak se daří kamerunským ovečkám?
Podle počtu inzerujících chovatelů, kteří nabízejí kamerunské ovečky – tak dobře. Pokud hodnotím úroveň plemenářské práce v Klubu chovatelů kamerunských ovcí, tak také dobře. Ale všechno má své klady a zápory. Většina inzerujících si přeje „živé sekačky“, to jsou většinou chovatelé, kteří se vezou na vlně módního boomu. Pořídí si beránka a několik oveček, samozřejmě co nejlevněji. Tedy nelicentovaného berana a ovečky nejlépe bez známky, neregistrované, bez původu. Odchovají první jehňata a najednou zjistí, že je jim líto je zabíjet. Tak je prodají dalšímu chovateli, opět jako „živé sekačky“ a opět bez registrace.
Jsou takové ovce čistokrevnými kamerunkami?
Většinou ne, jsou kamerunskými ovcemi někdy jen podle toho, že jsou hnědé, černé nebo strakaté a mají krátkou srst, tedy nemají vlnu, kterou je nutno stříhat. Tím ale podobnost s kamerunskými ovcemi často končí. Kříženec kamerunské ovce s plemeny romanovské ovce, vřesové ovce, zwarbles a s muflonem dává potomstvo typově i barevně tak podobné kamerunským ovcím, že to ani laik nepozná. Jsou líbivé, lépe rostou, jsou zpravidla na vyšších nohách. Jehňata mají zvláštní odstín srsti, ale po přelínání z jehněčí srsti se podobají kamerunkám.
Jsou kříženci přínosem pro chov kamerunských ovcí?
Jednoznačně ne. Taková tzv. kamerunka je kříženec a křížencem zůstane, nikdy to nebude plnohodnotná kamerunská ovce. A pokud bychom je stále plošně zařazovali do plemenitby, vedlo by to k znehodnocení plemene. Snad to bude příznačnější, když to vysvětlím na příkladu králíků. Když sestavím chovný pár z českého strakáče a francouzského berana - nikdy nezískám v potomstvu ani českého strakáče a ani francouzského berana, bude to bastard, kterého nemohu použít na zušlechtění žádného z výchozích plemen. Kříženci nám mohou posloužit jako „živé sekačky“, jsou vynikající v české kuchyni, ale do čistokrevných chovů rozhodně nepatří.
Je nejlepší nakupovat od chovatele, který má svůj chov v kontrole užitkovosti (KU), kterou provádí Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK v ČR). Plemenitba je systémově řízená šlechtiteli svazu, chovy jsou evidované, sledují se plemenářské cíle, genetické vlohy, v chovech jsou jen licentovaní berani, kteří prošli bonitací (plemenářským hodnocením) a jako matky jsou zařazovány jen 100 % kamerunky s průkazem původu. Prokázaný původ má samozřejmě i beran, jinak by nebyl připuštěn na bonitaci a nebyl by licentován.
Je dobré kupovat zvířata již téměř dospělá, to znamená jehničky ve věku více než šest měsíců a beránky nejlépe v jednom roce. To je již poznat, jak dalece jsou geneticky kvalitní.
Kvalitní kamerunky nakoupíme od chovatele, který má svůj chov zařazen v KU a má tedy chov pod veterinárním dohledem. Tam je záruka, že koupíte kvalitní a zdravá zvířata. Veterinární dohled neznamená, že k vám čas od času přijede veterinární lékař, ale že se každoročně u celého chovného stáda provádí rozbor krve na řadu infekčních onemocnění. Podmínkou účasti plemenných beránků na bonitaci je rozbor krve na klusavku – scarpie (obdoba BSE u skotu). Na scarpie jsou vyšetřovány i všechny bahnice (ovce, které již rodily). Zkouška na scarpie se provádí jednou za život. Je to forma státní zakázky a chovatel nic neplatí. Nákup u registrovaných chovatelů stojí o něco více, ale rozhodně se to vyplatí. Investice se vrátí v podobě kvalitního a zdravého chovu.
Do chovů jsou zařazovány jehničky ve věku 8–10 měsíců, když dosáhnou hmotnosti 28 kg. Bonitací projdou jen beránci, kteří mají více než 30 kg ve stáří 7–8 měsíců. Pokud toto dodržíme, můžeme očekávat kvalitní odchovy. Jsou tu samozřejmě i další zásady. Do chovů dávat přednostně ovečky a beránky od rodičů, kteří pocházejí z dvojčat, od mléčných matek, které mají dostatek mléka pro dvě jehňata. (Je samozřejmé, že nemůžeme očekávat dvojčata od prvorodiček.) Nesmíme zapomínat na minerální liz s obsahem síry, pravidelné odčervování na jaře a na podzim a u jehňat ve věku tří měsíců, kdy se již pasou a nejsou závislé jen na výživě od matky. Nezbytná je dvakrát ročně úprava paznehtů, kterou předcházíme jejich onemocnění.
Chovatelský klub má 25 členů, ale do kontroly užitkovosti je zapojeno jen 14 chovatelů. Klub pořádá dva nákupní trhy (plemenné svody), kde členové klubu předvádějí svá zvířata, především beránky. Ročně je zařazeno do chovů asi 12–15 plemenných beránků. Plemenné svody se konají vždy na Podhůře u Chrudimi, ty letošní budou 10. května a 4. října. Jsme klub otevřený a rádi na trzích přivítáme všechny příznivce kamerunských ovcí.
V současné době máme pět plemenných linií, je tedy dostatek plemenného materiálu pro sestavení nepříbuzných chovných párů. Kamerunská ovce má schválený standard, který uznává několik barevných rázů: hnědý s černým pálením břicha, černý s hnědým pesíkem, celočerný, bíločerný typu wališské kresby – půlka těla od hlavy po lopatky je černá a druhá polovina těla je bílá, dále strakaté rázy v různém stupni strakatosti, tedy kombinace bílé, hnědé a černé barvy nebo dvou z nich.
Chovatelským cílem je vyšlechtění i úplně bílé kamerunské ovečky a kamerunských oveček s melírovanou kresbou, tj. strakaté s tím, že barevné skvrny nejsou ohraničené, ale navzájem se prolínají. Tento barevný ráz je novinkou, ale máme již jeden chovný kmen (1,2) sestavený v loňském roce a čekáme netrpělivě na první jehňátka. Čas od času se vyskytují, zejména v chovech původem z Německa i béžová zvířata, hnědá se světlým břichem a černá se světlým břichem, ale ta neodpovídají standardu. Jsou to nepochybně také kamerunské ovečky, ale takto zbarvený beran neprojde svodem a nedostane licenci. Soustavná selekce je nezbytná. Vyřazováním nestandardních zvířat postupně docílíme toho, že budeme mít ve svých chovech jen zvířata odpovídající standardu.
Základem pěkných a kvalitních odchovů je dobře sestavený chovný pár. Nejlépe, když vybíráme z chovu, který můžeme vidět nebo přímo na plemenných svodech, na nákupních trzích či výstavách. Beránek by měl mít širokou rozlohu rohů, které vyrůstají zeširoka od hlavy, měl by být dobře stavěný, v každém případě bonitovaný. Ovečky mají být osvalené, lépe na vyšších nohách, temperamentní. Dalším předpokladem odchovu kvalitních jehňat je dobrá pestrá pastva, na zimu kvalitní seno a okopaniny (řepa, brambory, mrkev). Je nutné počítat s malým přídavkem jádra, asi 0,25 l každý druhý den. Kdo má sad s vysokými stromy, tak nebude mít problémy s padanými jablky, hruškami nebo i šárkou napadenými švestkami, to je pro ovečky lahůdka. Stejně vášnivě „louskají“ jak lískové, tak vlašské ořechy, které dokážou „vyčichat“ i ve spadaném listí. Samozřejmě okusují všechno, na co dosáhnou. Na pastvině musí mít vodu a nezbytný je i minerální liz umístěný někde pod stříškou, aby na něho nepršelo. I v létě, zejména pokud prší, je dobré na noc nabídnout seno nebo slámu, aby se upravil poměr sušiny. Pokud toto dokážete splnit, pak se můžete jen těšit pohledem na pasoucí se stádečko a dovádějící jehňátka.
Myslím si, že každý chovatel, který si pořídí kamerunky určitě neprohloupí. Pokud dodrží výše popsané zásady chovu, bude z nich mít velkou radost. Neznám krásnější pohled, než na dovádějící jehňátka ve stádě matek. Nehledejte v kamerunkách jen „živé sekačky“, jsou schopné vám dát mnohem víc …
Jak se daří kamerunským ovečkám?
Podle počtu inzerujících chovatelů, kteří nabízejí kamerunské ovečky – tak dobře. Pokud hodnotím úroveň plemenářské práce v Klubu chovatelů kamerunských ovcí, tak také dobře. Ale všechno má své klady a zápory. Většina inzerujících si přeje „živé sekačky“, to jsou většinou chovatelé, kteří se vezou na vlně módního boomu. Pořídí si beránka a několik oveček, samozřejmě co nejlevněji. Tedy nelicentovaného berana a ovečky nejlépe bez známky, neregistrované, bez původu. Odchovají první jehňata a najednou zjistí, že je jim líto je zabíjet. Tak je prodají dalšímu chovateli, opět jako „živé sekačky“ a opět bez registrace.
Jsou takové ovce čistokrevnými kamerunkami?
Většinou ne, jsou kamerunskými ovcemi někdy jen podle toho, že jsou hnědé, černé nebo strakaté a mají krátkou srst, tedy nemají vlnu, kterou je nutno stříhat. Tím ale podobnost s kamerunskými ovcemi často končí. Kříženec kamerunské ovce s plemeny romanovské ovce, vřesové ovce, zwarbles a s muflonem dává potomstvo typově i barevně tak podobné kamerunským ovcím, že to ani laik nepozná. Jsou líbivé, lépe rostou, jsou zpravidla na vyšších nohách. Jehňata mají zvláštní odstín srsti, ale po přelínání z jehněčí srsti se podobají kamerunkám.
Jsou kříženci přínosem pro chov kamerunských ovcí?
Jednoznačně ne. Taková tzv. kamerunka je kříženec a křížencem zůstane, nikdy to nebude plnohodnotná kamerunská ovce. A pokud bychom je stále plošně zařazovali do plemenitby, vedlo by to k znehodnocení plemene. Snad to bude příznačnější, když to vysvětlím na příkladu králíků. Když sestavím chovný pár z českého strakáče a francouzského berana - nikdy nezískám v potomstvu ani českého strakáče a ani francouzského berana, bude to bastard, kterého nemohu použít na zušlechtění žádného z výchozích plemen. Kříženci nám mohou posloužit jako „živé sekačky“, jsou vynikající v české kuchyni, ale do čistokrevných chovů rozhodně nepatří.
• Šestiměsíční jehničky na svodu.
Je nejlepší nakupovat od chovatele, který má svůj chov v kontrole užitkovosti (KU), kterou provádí Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK v ČR). Plemenitba je systémově řízená šlechtiteli svazu, chovy jsou evidované, sledují se plemenářské cíle, genetické vlohy, v chovech jsou jen licentovaní berani, kteří prošli bonitací (plemenářským hodnocením) a jako matky jsou zařazovány jen 100 % kamerunky s průkazem původu. Prokázaný původ má samozřejmě i beran, jinak by nebyl připuštěn na bonitaci a nebyl by licentován.
Je dobré kupovat zvířata již téměř dospělá, to znamená jehničky ve věku více než šest měsíců a beránky nejlépe v jednom roce. To je již poznat, jak dalece jsou geneticky kvalitní.
• Sedmiměsíční beránci na svodu.
Kvalitní kamerunky nakoupíme od chovatele, který má svůj chov zařazen v KU a má tedy chov pod veterinárním dohledem. Tam je záruka, že koupíte kvalitní a zdravá zvířata. Veterinární dohled neznamená, že k vám čas od času přijede veterinární lékař, ale že se každoročně u celého chovného stáda provádí rozbor krve na řadu infekčních onemocnění. Podmínkou účasti plemenných beránků na bonitaci je rozbor krve na klusavku – scarpie (obdoba BSE u skotu). Na scarpie jsou vyšetřovány i všechny bahnice (ovce, které již rodily). Zkouška na scarpie se provádí jednou za život. Je to forma státní zakázky a chovatel nic neplatí. Nákup u registrovaných chovatelů stojí o něco více, ale rozhodně se to vyplatí. Investice se vrátí v podobě kvalitního a zdravého chovu.
• Stádo matek kamerunských ovcí s jehňaty.
Do chovů jsou zařazovány jehničky ve věku 8–10 měsíců, když dosáhnou hmotnosti 28 kg. Bonitací projdou jen beránci, kteří mají více než 30 kg ve stáří 7–8 měsíců. Pokud toto dodržíme, můžeme očekávat kvalitní odchovy. Jsou tu samozřejmě i další zásady. Do chovů dávat přednostně ovečky a beránky od rodičů, kteří pocházejí z dvojčat, od mléčných matek, které mají dostatek mléka pro dvě jehňata. (Je samozřejmé, že nemůžeme očekávat dvojčata od prvorodiček.) Nesmíme zapomínat na minerální liz s obsahem síry, pravidelné odčervování na jaře a na podzim a u jehňat ve věku tří měsíců, kdy se již pasou a nejsou závislé jen na výživě od matky. Nezbytná je dvakrát ročně úprava paznehtů, kterou předcházíme jejich onemocnění.
• Šestiměsíční beránci na svodu.
Chovatelský klub má 25 členů, ale do kontroly užitkovosti je zapojeno jen 14 chovatelů. Klub pořádá dva nákupní trhy (plemenné svody), kde členové klubu předvádějí svá zvířata, především beránky. Ročně je zařazeno do chovů asi 12–15 plemenných beránků. Plemenné svody se konají vždy na Podhůře u Chrudimi, ty letošní budou 10. května a 4. října. Jsme klub otevřený a rádi na trzích přivítáme všechny příznivce kamerunských ovcí.
V současné době máme pět plemenných linií, je tedy dostatek plemenného materiálu pro sestavení nepříbuzných chovných párů. Kamerunská ovce má schválený standard, který uznává několik barevných rázů: hnědý s černým pálením břicha, černý s hnědým pesíkem, celočerný, bíločerný typu wališské kresby – půlka těla od hlavy po lopatky je černá a druhá polovina těla je bílá, dále strakaté rázy v různém stupni strakatosti, tedy kombinace bílé, hnědé a černé barvy nebo dvou z nich.
Chovatelským cílem je vyšlechtění i úplně bílé kamerunské ovečky a kamerunských oveček s melírovanou kresbou, tj. strakaté s tím, že barevné skvrny nejsou ohraničené, ale navzájem se prolínají. Tento barevný ráz je novinkou, ale máme již jeden chovný kmen (1,2) sestavený v loňském roce a čekáme netrpělivě na první jehňátka. Čas od času se vyskytují, zejména v chovech původem z Německa i béžová zvířata, hnědá se světlým břichem a černá se světlým břichem, ale ta neodpovídají standardu. Jsou to nepochybně také kamerunské ovečky, ale takto zbarvený beran neprojde svodem a nedostane licenci. Soustavná selekce je nezbytná. Vyřazováním nestandardních zvířat postupně docílíme toho, že budeme mít ve svých chovech jen zvířata odpovídající standardu.
• Plemenný beran linie „Čert“.
Základem pěkných a kvalitních odchovů je dobře sestavený chovný pár. Nejlépe, když vybíráme z chovu, který můžeme vidět nebo přímo na plemenných svodech, na nákupních trzích či výstavách. Beránek by měl mít širokou rozlohu rohů, které vyrůstají zeširoka od hlavy, měl by být dobře stavěný, v každém případě bonitovaný. Ovečky mají být osvalené, lépe na vyšších nohách, temperamentní. Dalším předpokladem odchovu kvalitních jehňat je dobrá pestrá pastva, na zimu kvalitní seno a okopaniny (řepa, brambory, mrkev). Je nutné počítat s malým přídavkem jádra, asi 0,25 l každý druhý den. Kdo má sad s vysokými stromy, tak nebude mít problémy s padanými jablky, hruškami nebo i šárkou napadenými švestkami, to je pro ovečky lahůdka. Stejně vášnivě „louskají“ jak lískové, tak vlašské ořechy, které dokážou „vyčichat“ i ve spadaném listí. Samozřejmě okusují všechno, na co dosáhnou. Na pastvině musí mít vodu a nezbytný je i minerální liz umístěný někde pod stříškou, aby na něho nepršelo. I v létě, zejména pokud prší, je dobré na noc nabídnout seno nebo slámu, aby se upravil poměr sušiny. Pokud toto dokážete splnit, pak se můžete jen těšit pohledem na pasoucí se stádečko a dovádějící jehňátka.
• Plemeným znakem beranů je široká rozloha rohů.
Plemený beran linie „Hezoun“.
Myslím si, že každý chovatel, který si pořídí kamerunky určitě neprohloupí. Pokud dodrží výše popsané zásady chovu, bude z nich mít velkou radost. Neznám krásnější pohled, než na dovádějící jehňátka ve stádě matek. Nehledejte v kamerunkách jen „živé sekačky“, jsou schopné vám dát mnohem víc …
text a foto: ing. František Hovorka
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Ohodnotťe tento článek:
Celkové hodnocení (0x):