Holoubek kapský (Oena capensis)

Holoubek kapský (Oena capensis)

Tento pěkný drobný holoubek (také často označovaný jako hrdlička kapská) se vyskytuje v Africe. Má dva poddruhy, a to Oena capensis capensis (L) a Oena capensis aliena (Bangs). Běžnější poddruh – Oena capensis capensis – na fotografiích – obývá kromě středoafrických pralesů téměř celou Afriku a jižní část Saúdské Arábie. Druhý poddruh se vyskytuje pouze na Madagaskaru.

Vyhovuje mu především otevřená krajina křovinatých a lesních stepí. V některých lokalitách se připojil k člověku a hnízdí v parcích, ve vesnicích i ve městech. Celková délka holoubka je 23–25 cm, z toho značná část připadá na dlouhý ocas. Dříve byli tito holoubci občas nabízeni dovozními firmami z odchytů, v současné době je na trhu pouze velmi omezené množství těchto krásných holoubků, a to pouze z odchovů. Sestavení páru – vzhledem k výraznému pohlavnímu dimorfismu – by nebyl problém, kdyby v odchovech výrazně nepřevažovali holoubci.

První dvě holoubata

Před několika lety syn přinesl domů holoubka kapského – ještě z odchytu – a holubičku jsme sehnali z odchovu v ČR. Pár byl celé léto umístěn ve venkovní voliéře, kde holubička občas snesla vajíčko na zem nebo do misky s krmivem, ale na snůšku nikdy nezasedla. O umístěné košíčky ze slámy nebo obyčejné cedníky nejevila zájem.

Na podzim jsem ptáky přenesl do sklepní místnosti do klece 70×40×40 cm a k mému údivu si holoubci začali nosit klásky senegalského prosa do jednoho kouta klece. Ihned jsem do tohoto rohu umístil nízkou bedničku na hnízdění (asi 15×15×4 cm) do výšky 20 cm ode dna a vystlal ji trochou sena. Holoubci si zde postavili hnízdo a zasedli na snůšku dvou vajec smetanové barvy. Po 14 dnech se vylíhlo jedno mládě, které velmi špatně rostlo a asi po 10 dnech uhynulo. Pravděpodobnou příčinou úhynu byla příliš nízká teplota, která se pohybovala okolo 12–14 °C.

Přemístil jsem tedy ptáky pod strop místnosti do klece asi 120×60×70 cm, kterou procházely trubky ústředního topení a kde se teplota pohybovala okolo 20–25 °C. Hnízdo – stejná dřevěná bednička – bylo umístěno v těsné blízkosti trubek topení. Ptáci znovu zasedli a po 14 dnech se jim vylíhla dvě mláďata. Asi po 10–13 dnech vyskákala z hnízda zcela nedopeřená a byla ještě alespoň 14 dní rodiči krmena. Tak byla bez obtíží odchována dvě pěkná holoubata, která po několika měsících přepeřila v pěkný párek.

Krmení

Krmení sestávalo především z různých druhů prosa, řepky, máku, lesknice, senegalského prosa, moháru a podobně. Velká semena – např. pšenici či oves – ptáci odmítali. Rádi však brali suchou, průmyslově vyráběnou vaječnou míchanici, ale i míchanici z vařených vajec doplněnou o sušené garnáty, kukuřičný a ječný šrot, pivovarské kvasnice, mravenčí kukly a podobně. Nutný je i dostatek minerálních látek a vitaminů. Kvalitními krmivy, především živočišného původu, je nutné krmit mláďata poměrně dlouhou dobu po odstavení, aby se ptáci mohli vyvinout v pěkné jedince. Nesmí chybět také čerstvá voda. Nutné je umístit vodu na přehledném a viditelném místě, aby ji mláďata našla. Najít vodu je někdy pro mladé holoubky problém a snadno mohou uhynout žízní. Proto je třeba po odstavení ptáky „ohlídat“. Holoubci kapští mají poměrně malou spotřebu krmiva, podstatně nižší než např. holoubci diamantoví.

Holoubci jsou poměrně citliví na nedostatek vitaminů a minerálů, proto je třeba vše ptákům v rozumné míře doplňovat. Jsou také často napadáni kokcidiemi, a tak je potřeba jejich stav hlídat a ptáky případně přeléčit vhodnými kokcidiostatiky.

Chování

Překvapilo mě, že holoubci v kleci tak zkrotli, že se klidně nechají hladit. Při kontrole hnízda musím ptáky nadzvednout, abych se mohl do hnízda podívat. Pokud samec nesedí na hnízdě, ihned přilétne a rozčileně zvedá křídla a snaží se bránit hnízdo. Stačí jej několikrát pohladit a uklidní se. I mladí jsou krotcí a nechají se hladit.

Další odchovy kapských holoubků se mi celkem dařily přes léto i v klecích na zasklené lodžii, kde bylo dost teplo k jejich zdárnému odchovu.

Před několika lety jsem se přestěhoval do domku a vybudoval několik voliér, ale holoubci se přestali dařit. I když holoubci zasedli a vyklubala se jim mláďata, ta – většinou po vyskákání z hnízda – uhynula. Pravděpodobnou příčinou byl chlad, který způsobil různé střevní potíže i zhoršený příjem potravy kvůli prochladnutí. Letos se mi tedy vyplatilo mladé každý večer chytit a vrátit na noc do hnízda, kde zdárně přečkala.

Holoubci kapští jsou klidní a mírumilovní ptáci, které je možné chovat ve společnosti drobných exotů, osobně je chovám ve společných voliérách po páru s amaranty, zlatoprskami, motýlky a panenkami černohlavými. Pokud však chceme tyto holoubky úspěšně hnízdit, je skoro vhodnější nechat holoubky samotné – v kleci a v teple.

Adopce

Letos se mi také přihodila podivuhodná příhoda. V největší voliéře jsem kromě uvedených druhů měl ještě astrildy rákosní a holoubky skořicové. Oba druhy holoubků spolu žily v klidu, každý si postavil hnízdo v opačném rohu voliéry v plastovém košíčku a zasedli na vejce. Kapským se vylíhla dvě mláďata, ale skořicoví holoubci měli vejce čistá. Rozhodli se tedy, že adoptují kapská mláďata, vyhnali rodiče kapské od hnízda a pilně mladé kapské krmili a zahřívali. Bohužel po opuštění hnízda zřejmě mladí prochladli či byli málo krmení a uhynuli. Po přemístění kapských do jiné voliéry tito úspěšně vyhnízdili.

Povozím se…

Že je třeba společný chov ve voliéře stále hlídat a případně zasáhnout, jsem si uvědomil u jiné příhody. U odstavených mladých ptáků (panenky černohlavé, astrildi rákosní, amaranti) byl také pár kapských holoubků. Nevěřil jsem svým očím, když jsem viděl, jak se astrild rákosní posadil na ocas kapského holoubka. Ten samozřejmě ulétl a astrilda vezl na ocase s sebou. Nejprve jsem se zasmál a myslel si, že se jedná o náhodu. Když jsem tuto situaci viděl ještě během následujících dnů několikrát, došlo mi, že se jedná o promyšlenou zábavu. Věřím tomu, že kdyby v té době zrovna kapští holoubci hnízdili, mohlo by to celé hnízdění ohrozit.

Méně je někdy více

Pár holoubků kapských má momentálně čerstvá mláďata, ale nechce brát míchanici, tak jsem do zrní ráno přimíchal sušenou vaječnou směs v naději, že jim vylepším jídelníček a že holoubci se zrním budou brát i sušenou míchanici. Když jsem přišel odpoledne domů z práce, mláďata byla celá studená a holubi nervózní a hladoví. Kvůli namíchanému zrní s vaječnou míchanicí nic nežrali, nevybrali ani zrní. Musel jsem vše vyhodit, dát nové zrní, na které se hladoví holubi vrhli a hltavě intenzivně žrali. Holoubata jsem musel prohřát pod lampou a vrátit zpátky do hnízda, holubici pak dát na hnízdo a držet ruku nad ní, dokud se neuklidnila a nezjistila, že se prohřátá holoubata hýbou a hlásí o krmení. Pak jsem konečně mohl odejít a vše se vrátilo do normálních kolejí. Je tedy vidět, že i tato – relativně nevinně vypadající snaha o přilepšení – mohla snadno znamenat ztrátu odchovu.

Budu rád, když tyto řádky přispějí k rozšíření holoubka kapského v našich chovech. Určitě si to pro svoje zajímavé vlastnosti zaslouží.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře