Chování městských divokých holubů

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
16.11.2016 11:29
Filip K.

XXX.XXX.161.25

Zdravím smajlík,

v poslední době jsem začal sledovat chování městských divokých holubů v Praze. Na jednom místě jim před pár týdny dali na kryté nocoviště mechanické překážky (bodce) a holubi se s tím nějak nedokázali smířit. Od té doby jich většina nocuje přímo na střeše poblíž, ať už je déšť nebo mráz, i když v okolí by měli možnosti, kde se "schovat" lépe.
Chci se zeptat - jsou holubi tak fixovaní na jedno místo, že aktivně pak nevyhledávají další..nebo až je zimní podmínky donutí najdou si nové - vhodnější?

Děkuju, F.

Jonatán

16.11.2016 15:28
Jonatán

XXX.XXX.29.238

Keby neboli "fixovaní" nemali by sme jeden pekný "šport", poštové holubárstvo a aj chov mimo volieru by bol iba prikrmovaním.

16.11.2016 18:03
hrabal1

XXX.XXX.224.134

Filip K. napsal(a):
Zdravím smajlík,

v poslední době jsem začal sledovat chování městských divokých holubů v Praze. Na jednom místě jim před pár týdny dali na kryté nocoviště mechanické překážky (bodce) a holubi se s tím nějak nedokázali smířit. Od té doby jich většina nocuje přímo na střeše poblíž, ať už je déšť nebo mráz, i když v okolí by měli možnosti, kde se "schovat" lépe.
Chci se zeptat - jsou holubi tak fixovaní na jedno místo, že aktivně pak nevyhledávají další..nebo až je zimní podmínky donutí najdou si nové - vhodnější?

Děkuju, F.

Srdečne pozdravujem. Venujem sa pozorovaniu vtáctva hodne dlho, špeciálne mestským holubov cirka 10 rokov. Je to tak, ako píšete.A pravdepodobne zostane, pokiaľ ich tam nebude napádať dravec a v noci viackrát niečo nevyplaší. Zaznamenal som, že sa neraz nad ránom presunú holuby na stranu, odkiaľ začne najskôr svieť slnko. Ak je teda dookola budovy nejaká podstrešná rímsa.Zvlášť v zime. Fotka je z roku 2011. J.Hrabal.

16.11.2016 18:16
Olánek

XXX.XXX.96.246

Příteli zjevně to sem nepatří, ale co mě překvapilo, že v Olomouci stojí radnici pokus o snížení stavu městských holubů stopadesát tisíc ročně a nějak jim to nejde.Tak si říkám, kdyby mě tak pověřili v deseti městech tak jsem milionář

Lubor

16.11.2016 19:46
Lubor

XXX.XXX.184.161

Městský holubi mění své nocležiště ale i hnízdiště. :) Jako kluk jsem měl na holubníku měštáky. Dokonce jsem měl i 1.pár měštáků a křížence s různými plemeny.(pštros, benešák, pošták, voláč, stavák). Čistý rozlétaný měšták se dokáže vrátit z 20-40 km na domovský holubník jako pošták, Městským holoubatatům stačí mimibudník-skoro jen jejich hnízdo a přesto nevypadnou-oproti poštákum. Dospívají velmi brzy-měl jsem holubici co sotva vrkala a dala se do páru, hned po opuštění hnízda. Dodnes (14 let) mam jeden chov potomků měštáků s mími holuby. Žerou u mě, spí ve městě na 3 budovách a když jdu večer okolo a zakašlu, tak se rozvrkají a čumí :) Proč chovám měštáky ? protože jsou potomky mích holubů, u mě zcela ochočených ve městě divokých, jsou zdraví, plní energie a občas nějakého zabiju na žrádlo jiné zvěři, nebo naopak ošetřím když ho potrhá dravec- máme tu dost Jestřábů- dost je přes zimu procedí.Zatím se ve městě žádný můj polodivoký holub nedožil víc jak 5 let. Žiji v maloměstě, tak mam přehled :) Jinak jsem chovatel Římanů a nějakých kříženců.

16.11.2016 21:55
hrabal1

XXX.XXX.224.134

Pozdravujem. Tak tu výnimočne vložím článok, písaný dávno. Teda ak ho načíta. Pôvodne bol spracovaný do knihy pr. Pangráca. Dúfam, že sa raz objaví v mojich holubiarských pamätiach. J.Hrabal.
Strata dewlapů.
K dewlapom, jinak lalůčkovým holubům jsem se dostal náhodou. Roku 1998 při návštevě Karl Hoffmana v rakúskej Pame, seděl u jeho souseda strakatý holub. Zdál se mi zvláštní vzhledem. Když jsem přišel blíž, měl mohutný podbradní lalůček. Hostitel pozoroval moje počínaní a zeptal se, či se holub líbí. Ja-odpověděl jsem, co v němčině znamená v podstatě souhlas, jako u nás. Karl vyrazil k sousedovi a vrátil se ze správou, že soused zhaní moravské pštrosy. Dohodnuté! a první dewlap putoval na Slovensko. V těch rokoch je v republice nikdo nechoval, několik chovů bylo v německu. Od té doby je mám stále. Skušenosti jsem napsal v druhém dílu knihy Holubi od Emanuela Pangráce na strane 24-25. A slíbil nějakou příhodu.
Zakladatel chovu byl strakatý holub. Postupně jsem je z chovu selektoval a za přispění čistých modrých pruhových samiček dospěl k pěkným modrým kapratým a pruhovým jedincům. Se střemhlavým letem, jejich hlavní předností byly střídavé úspěchy, jak jsem to ostatně napsal v spomenutém dílu. Při trénování jsem zažil všelico. Zvlášť mě zostalo v paměti trénování, které bylo důvodem na obnovení ornitologických pozorování. Ty jsem zvlášť v raném věku měl velice rád.
Bylo to na konci hlubokého podzimu roku 2006. Ostatní holuby už byly dávno pozavírané, aby je dravec neulovil. Ale dewlapy jsem trénoval obyčejně i přes zimu, pokud bylo trochu solidní počasí. Jednak jsou to statní holubi a potom taky velice rychlí. Od rána drobně sněžilo, takový „prašan“, jak zvykneme říkat. Zvažoval jsem, či trénovat, ale sněžení nebylo husté, tak proč ne. A už stoupalo hejno devíti dewlapů vzhůru. Pěkně s prázdným volátkem, aby je nic netížilo a taky, aby reagovali na vábení. Když uviděli s té výšky bílé vábniky/nikolajevské/ reflex spojený s krmením ich při většině letů přinutil k střemhlavému návratu na střechu holubníka. I tentokrát.Jen co se příblížili k střeše, tlakem letek spůsobily obrovský mrak lehounkého sněhu-prašanu. Dewlapy očividně vystrašil, jako by na střeše seděl nejhorší predátor. Bez toho, že by se dotkly střechy, rozprchli se, pořádně vylekáni, na všechny strany. Nepomáhalo žádné vábení zvýšeným počtem vábniků. Spoléhal jsem na jejich hlad, ale dewlapi ani po půl hodině letu ve výšce, nejevili zájem vrátit se spátky. Murpyho zákony schválnosti fungují. Začalo husto sněžit, co přineslo zníženou viditelnost. Soumrak a temnota se prohlubovali s mojí nervozitou. Když jsem holuby neobjevil další půl hodiny, nazlostěn odešel domů. Vstek mírnila jen naděje, že druhý den holuby přiletí na holubník. Našel jsem ale jen dva, chybělo sedm.
Několik roků kontroluji i hejnko městských holubů, kterých tu bývalo na podzim kolem 25 kusů. K jaru zústala necelá desítka. Ale zato pořádných „triskáčů“. Na ty už dravec neměl. I hejnko jsem pořádně proskoumal, ale po dewlapoch ani stopy!
A zůstávajíci „ měštáci“ osvěženi nějakou krví zbloudilého poštovného holuba v létě 2007 zahnízdili a vyvedli zase mladé, hejnko 25 až 30 kusú. Ale začátkem podzimu jsem mezi nimi objevil několik výletků s bílými hrotami křídel a jak jsem později dalekohledem zistil, taky světlých drápků. A narezlých pruhů. Spozorněl jsem, protože to u zdejší populace nebylo obvyklé! Zima, sníh a krmení lidí přinutilo holuby přes zimu skrotnout. A tak jsem pořídil v únoru 2008 záběr holuba opsaného v podzimním pozorování. Dokonce i nepatrnou lícní skvrnu, jako měli moji stratení dewlapi. Žeby přece jen zústali moji stratenci na území města! To by nedalo spát žádnému ornitologovi. Nejednou jsem vzal plecňák, dalekohled a lezl na nejvýšší kopce v okolí Dolního Kubína, abych měl město v údolí jako na dlani. Objevil jsem navíc jedině tři poštovní holuby, evidentně podle kroužkú výletky. Z nich jeden byl „špicák“, takže do úvahy jako rodič zatím nepřicházel.
V březnu 2008 jsem konečně získal signál, že by v hejnu mohl být nějaký dewlap. Dravec naháněl holuby v raních hodinách, což bylo celkem běžné. Ti sedávali těsně pod přečnívajícím podstřeším vysoké budovy okresního ůřadu. Aby je vyplašil, obletěl kolem dokola, až se zdalo, že křídlem zachytí o omítku. Starší kusy na základě získaných skušeností startovali vždy přímo nebo vzhůru, až na výletky a jednoho staršího holuba. Ten se vrhl k zemi, téměř svisle se stěnou budovy a nebylo ho. Okamžitě jsem v něm viděl styl vrhání mojich dewlapů. A to se taky potvrdilo, přesto, že jsem hejno několikrát důkladně proskoumal! Byl to jeden z mojich i s kroužkem a původem v spomínaném strakošovi. Zajímavé, že tento „trik“ záchrany a pro mě krásné divadlo předvedl v průběhu dubna několikrát. Potom už jsem dravce neviděl útočit, ale stratil se i holub.
Čírou náhodou jeden ze zaměstnancú pekární cestoval autobusem a hovořil o krmení dvou holubů na dvoře. O těch nevim, pomyslel jsem a druhý den už stál u plotu místních pekární, zastrčených na okraji města. Další ze zaměstnanců mi potvrdil, že tam zalétali již loni. Na otázku jak vypadali, jsem dostal odpověd. Jako normální měštáci-co jiného jsem mohl čekat! Druhý den jsem objevil sotva létající holoubata a téměř totožné s fotografovaným holubem. Nebylo pochyb, že otcem je dewlap, byl s nimi. Zahnízdil i fotografovaný holub, tedy F1 generace krížence. Ostatní se stratili. Ten už měl znova odlišné mladé, ještě více podobné dewlapovi-strakošovi, jak to nasvědčuje další fotografie z prosince 2010. Tak jsem vlastně přispěl k rozmnožení městské popluace, navíc strakošů, které jsem obdivoval už jako elév, jak o tom píšu v příběhu plagát. A potom, že geny se nevrací! Určitě a jen selekce chovatelů dokáže udržet plemena rozdílných tvarů, tolik vzdálených původnímu typu.

17.11.2016 12:36
Filip K.

XXX.XXX.33.129

Pánové, díky moc za vaše reakce, rád jsem si je přečetl, i panu Hrabalovi za poutavé vyprávění smajlík.

Ohledně mnou pozorovaných holubů mě překvapilo, že jim jako nocoviště stačí nekrytá střecha, bez podstřešní římsy. Vždy jsem holubi viděl nocovat ve výklencích, kde byli aspoň částečně chránění před deštěm a větrem. Tito většinou nocují jen na střeše..říkám si, že až přijde delší zima, tak si přece musejí najít lepší místo..jinak to budou mít v mrazech přeci těžké..?

18.11.2016 10:35
pošťák

XXX.XXX.66.18

Můj soukromej měšťák už mi lítá na okno druhej rok spí naproti na baráku na komíně. Vím že mám špinaví okno budu se stěhovat tak má holoubek asi smůlu, budoucí nájenmík asi nebude mít pochopení

Přidejte reakci

Přidat smajlík