Nikyzel

XXX.XXX.20.191
Dobry den potrebovala bych poradit jak naucit kohouta aby k vam prisel a nechal se pohladit.
Myslím, že u většiny plemen nijak, u lehkých nosných jako vlašky, leghornky, minorky, brakelky ale třeba i u bressu můžete lehce docílit něčeho podobného. Pokud se snížíte na kohoutovu úroveň a kousek couvnete, tak se k vám skutečně rozběhne a v okamžiku, kdy vám skočí ostruhami proti obličeji ho můžete při troše šikovnosti chytit a pokud ho dobře držíte i hladit, jestli chcete. Sám takhle své kohouty chytám, když to na něco potřebuji a aspoň se za nimi nemusím honit nebo je brát v noci z hřadu. Některé těžší plemena, třeba orpingtonky jsou mírnější a možná by se dali naučit přibíhat na zavolání pomocí krmení, ale to vám musí popsat jejich chovatelé.
Pokud si kuřátka vylíhnete doma a budete se o ně starat výhradně vy, tak jistá šance existuje.
Já denně bral kuřátka do ruky a v přepravce je přenášel ven do výběhu a navečer zase z výběhu přendat do přepravky a nanést do odchovny.
Už touto denní manipulací vysledujete rozdíly v charakteru jednotlivých kusů.
Jeden kohoutek velice dobře spolupracoval, dokonce začal do přepravky chodit sám a i tam volal ostatní kuřata, takže od jistého dne se mi cca polovinu kuřat dařilo přepravit bez nutnosti ruční manipulace s nimi. Někdy jsem do přepravky nastrouhal na jemno mrkev, kterou kuřata milovala a byla na ni od třetího týdne zvyklá.
Toto kohoutka jsem si nechal, byť měl dvouzub v hřebeni. Jakmile (i v dospělosti), i po té, co mě třeba půl roku neviděl, mě viděl s mrkví a struhadlem v ruce, už vylétl na stůl ke mě a chodil okolo a nemohl se mrkve dočkat. Neskákal na mě nikdy, ani když jsem před ním chytal slepici. Letos v těch letních vedrech ho, bohužel, klepla pepka. Slepičky z toho odchovu mám pořád, jsou velmi ochočené a krotké a také upovídané.
Jakmile tam někdo přijde, tak hned krákorají a povídají.
Všimli si toho i zedníci, co jsme na chalupě měli - tahleta je nějaká upovídaná...
Plemeno: Vlaška oranžovokrká.
Takže - naučit se to dá, ale je to nejen velmi nepravděpodobné, ale i náročné a nesmírně individuální. Především chovatel musí být mimořádně trpělivá a klidná osoba.
No a drůbež musí být na manipulaci zvyklá od vylíhnutí. Na krmení se dá ukecat leckdo, že... Tady velmi platí, že starého kohouta novým kouskům nenaučíte.
Myslím, že to viac závisí od povahy kohúta ako od "výcviku". Mám dvoch, ktorí sú rovnako starí a rovnako s nimi bolo zaobchádzané, jeden je úplne krotký, dá sa bez problémov chytiť, hladiť (východofrízska čajka) a druhý je naopak agresívny, útočí na nás, bez metly aby človek ani nevyšiel na dvor (marans). Navzájom sa znášajú napodiv dobre, ale ten marans pôjde kvôli bezpečnosti preč. Mali sme aj kohúta vlašky, kupovali sme ho dospelého a tiež bol krotký. Inak krotké máme všetky sliepky, až na toho maransa.