Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.150.97
Zdravím,
jak plynou roky, tak cítím, že ač jsem na koni jezdila celý život, tak se začínám už trochu bát. Jsem opatrnější a už nemám vůbec chuť si sedat na koně, které neznám. Dá se říct, že jsem zkušený jezdec, ale kde se vzal tu se vzal určitý strach z pádu, úrazu. Mrzí mě to, z jízdy na koni jsem celý život čerpala radost. No, prostě roky a asi i nějaké to kilo navíc.
Znala jsem pána, který jezdil na klidné vyjížďky ještě po osmdesátce, ale taky pár lidí, kteří tak nějak kolem padesátky radši přestali.
Zajímalo by mě, jak staré jezdce znáte kolem sebe a na co si troufnou, či netroufnou?
Nojo... Už jsem babička, u koní od patnácti let a zjišťuju, že se taky bojím na cizím koni. Vlastně nejvíc se poslední roky bojím na vlastním, když je nový. A taky se bojím, když nějakej čas nejezdím. Holt to chce nedělat pauzy a vylézt na chudáka zvíře aspoň obden.
Zas na druhou stranu nikam nespěchám. Když byla ta pauza, tak holt krokuju kolem komína, ono se to nezblázní. A dá se podnikat plno jiných věcí; začínám zkoušet pozitivku (že mám nového mladšího koně) a dělá to divy s ním i se mnou. Pomáhá to poznat se. Kobylka neřeší můl strach a já vím vnímám její vstřícnost a méně potřebu si vyskočit, proběhnout se, lekat se.
Pravda je, že jsem zajistila, aby chodila pod sedlo, i když já nemůžu; s pečlivou a ke mně kompatibilní jezdkyní. Takže vychozená je a bere tak věci, jak jsou, je prostě moc fajn.
A dokdy jezdit? Safra... dokud se nahoru vydrápu, ne? A když ne, třeba ji naučím... no, však víte. Je velká a silná, tož co.
Ale to má každej jinak; už dneska víc chápu takové ty životní cykly, kdy se člověk změní a najednou řeší různé věci jinak.
Už taky nemám (většinou) potřebu cválat s větrem ve vlasech a podobně (ale kdoví, jak propukne jaro, třeba mě to zas chytne, spíš si moc ráda s kobylkou pokecám, učím ji blbiny (ona mě taky), ráda jsem prostě s ní a basta. I s tou bandou, co máme ve stáji - a to tím spíš, že jsou tam i baby o chlup starší než já a mají to podobně.
Taky mě lákají vandry. Strašně. Jen to chce parťáka v podobné kondici, no. Koně na to mám, i výborně naučeného, ale lidi nejsou...nebo nemají čas.
A vnučku jezdím navštěvovat na koni. No to by bylo, aby měla normální babičku! :-D Možná je takové to unavené stáří taky trochu věc volby...Nu, uvidíme.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
jak plynou roky, tak cítím, že ač jsem na koni jezdila celý život, tak se začínám už trochu bát. Jsem opatrnější a už nemám vůbec chuť si sedat na koně, které neznám. Dá se říct, že jsem zkušený jezdec, ale kde se vzal tu se vzal určitý strach z pádu, úrazu. Mrzí mě to, z jízdy na koni jsem celý život čerpala radost. No, prostě roky a asi i nějaké to kilo navíc.
Znala jsem pána, který jezdil na klidné vyjížďky ještě po osmdesátce, ale taky pár lidí, kteří tak nějak kolem padesátky radši přestali.
Zajímalo by mě, jak staré jezdce znáte kolem sebe a na co si troufnou, či netroufnou?
Pokud bych chtěla napsat reakci na Váš příspěvek, jen bych zkopírovala to, co píšete. Ráda jezdím, kobylu mám spolehlivou, ale zdraví už není to, co to bývalo a z toho j i nejistota a ta je na koni hodně nežádoucí.
Známý jezdil Huberty i hodně přes 60 až do úrazu (ne na koni), kdy oslepl na oko, pak už jen klidné vyjížďky. Teď, po mrtvici, už nejezdí.
Na posledním Hubertu, který jsem jela, nám s kobylou bylo dohromady 77 let.
sisi58
napsal(a):
Pokud bych chtěla napsat reakci na Váš příspěvek, jen bych zkopírovala to, co píšete. Ráda jezdím, kobylu mám spolehlivou, ale zdraví už není to, co to bývalo a z toho j i nejistota a ta je na koni hodně nežádoucí.
Známý jezdil Huberty i hodně přes 60 až do úrazu (ne na koni), kdy oslepl na oko, pak už jen klidné vyjížďky. Teď, po mrtvici, už nejezdí.
Na posledním Hubertu, který jsem jela, nám s kobylou bylo dohromady 77 let.
Přesně tak. Je mi 50+ a jezdím (nebo taky ne) podle toho, jak se momentálně cítím. Ale kolem koní se potřebuju motat pořád.
makki
napsal(a):
Přidávám se do "klubu". Už mám chlup před 60tkou a stále se hrabu do sedla, pravda už ze židle, a vybírám si opravdu spolehlivé koně, nějaké kozlování už fakt řešit nechci. Sama jsem zvědavá, jak dlouho to ještě půjde.
Přesně tak.
Jednoho dne se prostě člověk do sedla nedostane, nebo nesebere odvahu.
Je ale hloupé, že i kolem koní, na zemi, už to občas není to, co to bývalo .
je mi taky kus přes padesát a zatím dobrý! nikdy jsem nebyla divočák a vždycky jsem hodně padala...takže jsem zvyklá. pády beru jako drsný test, zda už mám, či ještě nemám osteoporózu. přijde mi, že jak děti vyrostly a vylétly z hnízda, že jsem mnohem relaxovanější. protože vím, že když se něco přihodí, holky už stojí na vlastních nohách.
je pravda, že loni poprvé jsem si mladou kobylu neobsedala sama, ale svěřila jsem ji kamarádce. a letos jinou kobylu znovu. spíš kvůli mojí hmotnosti, která se s věkem fakt zvyšuje. ale určitá obava tam byla taky.
nicméně jsem lesojezdec. celý život. kdybych jezdila víc na adrenalin, asi bych to viděla jinak.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Tohle je přece individuální.To má každý jinak.Já se bojím už teď a to je mi 37.
Bude mi 49. Mojemu norikovi bude 14, mám ho od 1 roku. Jsme jenom lesní turisti, ale dost často to Cipísek dokáže pěkně rozparádit, že si říkám, jestli je normální, když je tak velkej. No ale asi právě proto má v zadnici takovej odpich a pěknej kus umí letět dost rychle. A furt na něj lezu a minimálně ještě 10 let chci lézt, třeba se časem zklidní
Uživatel s deaktivovaným účtem

Potkala jsem jako cvičitel dva pány (v různých stájích), kteří dokonce začínali jezdit kolem šedesátky! Takže to určitě jde.
V blízké stáji teď, co bydlím, jezdí několik žen, kterým jistě k 60. Jedna bývalá drezurní jezdkyně - má starého parťáka a předpokládám, že až on doslouží, pak i ona s ježděním skončí. Druhou jsem neznala tak dobře, ale byla lesojezdec. Vždycky chtěla mít někoho s sebou, kdyby náhodou něco, a dokonce jsem měla pocit, že je po lehké mozkové mrtvici. A jezdilo jí to taky.
Tak za mě: určitě je to o tom, na co se člověk cítí. Je smutné, když celoživotní koníček člověk pomalu musí opustit, protože mu na to prostě síly nestačí.. ale tak to bude s námi všemi tady, pokud neumřeme pádem z koně
(Sisi: taky mě zapřahání děsí. "Naštěstí" jsem v lokalitě, kde to ani není možné, protože jsou tu prostě buď frekventované silnice nebo pohoří nebo řeka, takže není kde se prohánět... tak to mám jako výmluvu před sebou samotnou .).
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Potkala jsem jako cvičitel dva pány (v různých stájích), kteří dokonce začínali jezdit kolem šedesátky! Takže to určitě jde.
V blízké stáji teď, co bydlím, jezdí několik žen, kterým jistě k 60. Jedna bývalá drezurní jezdkyně - má starého parťáka a předpokládám, že až on doslouží, pak i ona s ježděním skončí. Druhou jsem neznala tak dobře, ale byla lesojezdec. Vždycky chtěla mít někoho s sebou, kdyby náhodou něco, a dokonce jsem měla pocit, že je po lehké mozkové mrtvici. A jezdilo jí to taky.
Tak za mě: určitě je to o tom, na co se člověk cítí. Je smutné, když celoživotní koníček člověk pomalu musí opustit, protože mu na to prostě síly nestačí.. ale tak to bude s námi všemi tady, pokud neumřeme pádem z koně
(Sisi: taky mě zapřahání děsí. "Naštěstí" jsem v lokalitě, kde to ani není možné, protože jsou tu prostě buď frekventované silnice nebo pohoří nebo řeka, takže není kde se prohánět... tak to mám jako výmluvu před sebou samotnou .).
Mě by to i lákalo. Oba mí koně jsou zatahaní, ale fakt se bojím.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mě by to nelákalo. Ale před 2 lety jsem tu občas zmínila tinkerku - možná se pamatujete - a ta trpěla na obezitu a jezdit jí nebavilo, tak se to jevilo jako řešení... ale nezrealizovala jsem to. Nakonec jsem jí prodala - stojí jako rodinný kůň na pastvinách, přežírá se a čeká hříbě... tak má asi to, co si přála. A já se nemusím nervovat s obézním koněm a vymýšlením aktivit, při kterých by zhubla a ještě jí to bavilo (tah jsme tedy nakonec nezkoušely, ale jinak jsem nenašla, co by jí bavilo. Maximálně tak 2x do týdne na vyjížďku... a z toho ještě žádný kůň nezhubl - ani s náhubkem. ).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mě by to nelákalo. Ale před 2 lety jsem tu občas zmínila tinkerku - možná se pamatujete - a ta trpěla na obezitu a jezdit jí nebavilo, tak se to jevilo jako řešení... ale nezrealizovala jsem to. Nakonec jsem jí prodala - stojí jako rodinný kůň na pastvinách, přežírá se a čeká hříbě... tak má asi to, co si přála. A já se nemusím nervovat s obézním koněm a vymýšlením aktivit, při kterých by zhubla a ještě jí to bavilo (tah jsme tedy nakonec nezkoušely, ale jinak jsem nenašla, co by jí bavilo. Maximálně tak 2x do týdne na vyjížďku... a z toho ještě žádný kůň nezhubl - ani s náhubkem. ).
Hele taky línej kůň. Tak hlavně že je spokojená, ne?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jojooo, proto jsem to dělala. To jsi tu asi ještě nebyl, ale vždycky jsem tu (i kdekoli jinde) prohlašovala, že to byl nejhodnější kůň, jaký mi kdy prošel životem. Fakt. Dělala jsem si jí od cca 2,5 roku, obsedala (nehla brvou), pracovala s dětmi, ani nemrkla, trpělivě se nechala česat a zaplétat, chodila za člověkem jako pejsek a nechávala se drbat kdekoli (hlavně na vemínku a bříšku :)... akorát pro mě to bylo: co s hodným koněm, který by byl super pro děti, když ho nebaví jezdit... mno... tak šla opravdu (s tady nenáviděným termínem) "s těžkým srdcem" o dům dál...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jojooo, proto jsem to dělala. To jsi tu asi ještě nebyl, ale vždycky jsem tu (i kdekoli jinde) prohlašovala, že to byl nejhodnější kůň, jaký mi kdy prošel životem. Fakt. Dělala jsem si jí od cca 2,5 roku, obsedala (nehla brvou), pracovala s dětmi, ani nemrkla, trpělivě se nechala česat a zaplétat, chodila za člověkem jako pejsek a nechávala se drbat kdekoli (hlavně na vemínku a bříšku :)... akorát pro mě to bylo: co s hodným koněm, který by byl super pro děti, když ho nebaví jezdit... mno... tak šla opravdu (s tady nenáviděným termínem) "s těžkým srdcem" o dům dál...
Ta teda byla.Pardon je. Krásná a dobrota jí kouká z očiček.
Jezdit by se mělo do věku, kdy z toho má jezdec dobrý pocit. A dobrý pocit jezdce a koně po tréninku/vyjíždce, považuji za absolutní základ toho, proč si dovoluji již mnoho let na koně sedat. Protože to, že nás kůň sveze, není samozřejmost, ale dar ;).
Je období, kdy se např. mění tlak a mě se o slovo hlásí nějaká ta zlomenina a připadám si ztuhlá, tak na koně prostě nelezu, jelikož když nejsem uvolněná já, jak bych to mohla požadovat od koně?
A až to nepůjde vůbec, budu se modlit za to, ať mi slouží zrak, to proto, abych je mohla pozorovat na pastvě a když odejde jednoho dne i zrak, tak ať mi zůstane aspoň sluch, protože zvuk, když večer koně žerou seno avšude je jinak klid a ticho, je ta nejkrásnější skladba na světě
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Kdyby aspoň člověk věděl co je na těch koních tak přitažlivého? Dost přátel se mě ptalo a nevím.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kdyby aspoň člověk věděl co je na těch koních tak přitažlivého? Dost přátel se mě ptalo a nevím.
Já vždycky odpovídám, že mi dávají pocit svobody a volnosti, nefalšovanou lásku a zvedají sebevědomí
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já vždycky odpovídám, že mi dávají pocit svobody a volnosti, nefalšovanou lásku a zvedají sebevědomí
Já myslím, že peníze kazí charakter. Vzhledem k tomu, že mě koně každý měsíc spolehlivě o všechny připraví, troufám si tvrdit, že mám charakter ryzí. To je slušný důvod, proč držet koně, ne?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Koně dokážou i léčit.Pracuji teď na jedné rekonstrukci bytu.Na tom není nic zajímavého, ale "sádrokartonář" prodělal tu chřipku asi před měsícem a stále kašle.Tak jak jsme tu probírali ty bylinky na kašel u koní, co si myslíte že mě napadlo? Jasně že jsem uzmul ve stáji hrst bylinek na kašel pro koně a uvařil mu z toho čaj. Horší je že jsem mu neřekl pro koho to vlastně je původně určené a on mi večer psal jak to perfektně funguje. Chce si to koupit ráno v lékárně a jestli si pamatuji jak se to jmenovalo.Když jsem mu odepsal, že nevím, ale dávka pro dospělého koně je 50g a hříbata polovinu už nenapsal. Snad se nám ráno nebude pást pod okny.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Sisi:
Ivet: Vnímám to taky tak. A taky mě napadá, že lidi se díky nim mnoho naučí. O sobě, o vztazích, empatii, zodpovědnosti...mohla bych vyjmenovávat asi do rána...
Já jsem se na tohle téma bavila nedávno s kamarádkou, a nějak nám z toho vyplynulo, že budeme jezdit, dokud se na toho koně vydrápeme. Poprvé jsem na koni seděla v 6 letech a ježdění mě pořád baví. Myslím, že mám štěstí, že mi osud posílá koně, se ktetými si mám co říci.
Kolegyně kolem mě často skončily s ježděním, když odešel jejich srdeční kůň a některé už nenašly náhradníka, se kterým by je ježdění bavilo.
Je pravda, že jsem s věkem o dost opatrnější a extra magoři mě už nezajímají, anebo je přenechám mladším, kteří mají pružnější kosti než já - holka ve 20 letech se po pádu odrazí od země, zanadává si a jede dál
Až na to nevylezu, tak mám v plánu zapřáhnout poníka do sulky a budu jezdit dál - už mám v hlavě pár tras, na které se opravdu těším.
dsj
napsal(a):
Já jsem se na tohle téma bavila nedávno s kamarádkou, a nějak nám z toho vyplynulo, že budeme jezdit, dokud se na toho koně vydrápeme. Poprvé jsem na koni seděla v 6 letech a ježdění mě pořád baví. Myslím, že mám štěstí, že mi osud posílá koně, se ktetými si mám co říci.
Kolegyně kolem mě často skončily s ježděním, když odešel jejich srdeční kůň a některé už nenašly náhradníka, se kterým by je ježdění bavilo.
Je pravda, že jsem s věkem o dost opatrnější a extra magoři mě už nezajímají, anebo je přenechám mladším, kteří mají pružnější kosti než já - holka ve 20 letech se po pádu odrazí od země, zanadává si a jede dál
Až na to nevylezu, tak mám v plánu zapřáhnout poníka do sulky a budu jezdit dál - už mám v hlavě pár tras, na které se opravdu těším.
A nebo takto?
Mám to tak, jako většina žen tady.Dokud nějak vylezu nahoru a nebudu mít pocit, že překážím, budu jezdit
Zápřah je pěkná věc, taky zapřaháme.Ale je fakt, že v sedle na koni mám skutečně větší pocit jistoty
Na kočáru si připadám tak nějak ne úplně.Když to páru drapne, tak jste jak mravenec, na krabičce od sirek
Mám li koně pod zadkem, spíš vnímám a cítím přímo jeho nálady a nápady a mohu reagovat více způsoby.A to mě na tom baví.
Na kočáru se třepete na kozlíku, a jediné spojení jsou hlas a opratě.Jinak nic moc z koní necítíte, na tu dálku Nevím, jak to jinak popsat, ale zápřah není to moje nej...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Zápřah jsem ještě ani neviděl.Zase to asi není tak náročné na koníkova záda.Jen mě to tak napadlo.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.150.97
Tak jste mě docela povzbudili! Díky! Bez ježdění je to na houby. Ale jedna věc tu opakovaně zazněla - ono je úplně jiné s konkrétním koněm stárnout a něco jiného si od určitého věku na nového koně zvykat. Já se vůbec nebojím si kamkoliv vyrazit s kobylkou kterou mám čtrnáct let a to je úplně slepá a nebojím se v terénu na ní zacválat. Bojím se ale na jiných koních.
Chápu jezdce, který prostě skončí, když jejich koník doslouží.
Zdravím všechny a přidám se, je mi přes 50 a začala sem jezdit pozděj, jsem takový samouk, ale mám známé kteří poradili.Koně miluju od mala, cesta k vlastním byla dlouhá...Jezdím protože mě to naplňuje, mám ráda jízdárnu ale hlavně couračky v terénu.Občas se mi nechce, hlavně když je špatné počasí ale po pár dnech už se těším do sedla.Zápřah mě neoslovil.Jsem už také trochu bolavá, bolí záda, klouby, nějaké starosti ale na koni na vše zapomenu a užívám si to. Bohužel před dvěma lety jsem přišla o kobylku a hříbě a těžce sem to nesla .Po roce jsme pořídili kobylku, mám ji ráda ale zatím to není jako s tou první.Pevně věřím že to časem bude lepší.Je mladá tak mě na podzim zkoušela a dařilo se jí to, nějaký ten pád mě neminul , teď už to začíná být lepší, bere mě namilost .Takže, já říkám, že na koni budu jezdit tak dlouho dokud na něj vylezu. A pokud se udržím, budou mě tam muset vysadit přes kladku Pokud už to nepůjde ani tak, pořídím si mini poníky
"Nechal jsem si vystavit licenci." Josef Váňa se chce vrátit v 65 letech na Velkou pardubickou
http://www.equichannel.cz/nechal-jsem-si-vystavit-licenci-josef-vana-se-chce-vratit-v-65-letech-na-velkou-pardubickou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Držím palce, ať mu to vyjde. Můžu jen závidět energii a odhodlání.
Královna Alžběta ještě vloni v 91 letech jezdila ;-)
https://www.thesun.co.uk/news/3406534/the-queen-shows-shes-not-slowing-down-as-she-enjoys-trot-around-windsor-days-after-turning-91/.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Jezdit na koni nezačnu asi nikdy, ale strašit na ifauně budu určitě do smrti. Hlavně mě na hřbitov nesmí vézt "koňmo".Mě by totiž hrozně mrzelo, že těm koníkům nemůžu dát mrkev.