Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
hancus
napsal(a):
Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
Ahoj, podle mě - toho koně chtěl přítel asi hlavně kvůli ježdění (čištění a mazlení se s koněm asi nebylo to hlavní:), takže jestli je vzrušivější- při nějaký krizový situaci a terénu by to nemuselo dopadnout dobře. Já bych ho nechala být, ono se ještě objeví víc takových krásných koní Hlavně to nechce uspěchat. Mě se to totiž taky stalo- dostala jsem koně, který byl nádherný, hodný, zdravý, ale obtížně jezditelný... Být vámi, tak bych ještě počkala
avecaesar
napsal(a):
Ahoj, podle mě - toho koně chtěl přítel asi hlavně kvůli ježdění (čištění a mazlení se s koněm asi nebylo to hlavní:), takže jestli je vzrušivější- při nějaký krizový situaci a terénu by to nemuselo dopadnout dobře. Já bych ho nechala být, ono se ještě objeví víc takových krásných koní Hlavně to nechce uspěchat. Mě se to totiž taky stalo- dostala jsem koně, který byl nádherný, hodný, zdravý, ale obtížně jezditelný... Být vámi, tak bych ještě počkala
No, doma ho máme už 5 měsíců, řešíme spíš jestli si ho nechat nebo ne :-(
hancus
napsal(a):
Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
Klidní koně určitě existují, jen jste prostě neměli štěstí.
Finální rozhodnutí je určitě na vás, nikdo vám nemůže říkat co musíte udělat, ale já se s váma podělím o podobnou zkušenost.
Známá - také začátečník chtěla koně, byla strašně ulítlá na černý koně, ale jak už to tak bývá sehnala ryzku - vypadala stříklá chlaďasem, 4-letá, bez PP ale strašně hodná a spíš lemra líná. Jenomže za týden se ozvala na starý inzerát paní, že prodává 4-letou černou hnědku ČT, slepou na jedno oko, nepřijěžděnou a asi o 10 000,- levněji, než ta co sehnala. Takže známá okamžitě začala jednat. Ryzku pod nějakou záminkou vrátila a hurá pro černou.
Kobylka velice milá hodná, krásná a černááá. Jenomže pod sedlem trošičku temperamentnější a čumivější, zkrátka nic pro začátečníka. Hned na jedné z prvních vyjížděk se lekla, prchla a jezdkyně se poroučela k zemi. Takže jsem začala s klisnou dělat, připravovat ji na závody a známou cvičit na lonži. Přesto už se nikdy necítila na kobyle dobře a vrchol ježdění bylo vyklusat a vykrokovat před prací, na kterou jsem kobylu vzala já. Takto to vydržela 2 roky, načež uznala, že tohle sebetýrání za tolik peněz měsíčně je nesmyslné. Podotýkám, že kobylu opravdu milovala, skákala kolem ní, měla první poslední, jen jezdit se na ní bála. S těžkým srdcem ji nakonec prodala (do skvělých rukou) a koupila koníka učitele, ovšem za dvakráttolik za co tenkrát kobylu. Bohužel kvůli nehodě ten již není mezi námi a tak je dnes bez koně a asi sní či vzpomíná....
Já osobně si myslím, že kdyby si hned nechala tu ryzku, tak se dneska prohání po lesích jako starý profík......
A proto doporučuji, nekupujte koně podle toho jestli se vám líbí, ale podle toho jak vám "sedí".
A když už koupíte "zajíce v pytli" - netrapte sebe i jej, ale najděte mu dobrý domov, kde mu zajistí lepší podmínky a adekvátnější výcvik než jste svými možnostmi schopni vy.
A hledejte takového, který je vám šitý "jako hrnec na prdel" - chce to trpělivě hledat, hledat a hledat a nenadchnout se hned pro první krásný oči
V každém případě vám s přítelem i vašim koním nynějším či budoucím přeju hodně štěstí....
hancus
napsal(a):
No, doma ho máme už 5 měsíců, řešíme spíš jestli si ho nechat nebo ne :-(
Aha...já jsem truba...to mi nějak nedošlo. Jak jsem psala, že jsem měla podobného koně, tak jsem ho měla moc ráda, jen jezdit na něm mimo jízdárnu jsem se bála, přesně tak, jak píše pode mnou už nevím kdo o té černé kobyle. S takovými koňmi je pak opravdu trápení, rozhodla jsem se ho prodat už po několika měsících, protože mít koně jen na mazlení nemá smysl (to může mít člověk křečka a vyjde to levněji), koně se nám podařilo prodat až po roce. Nejdřív mi bylo líto, že jsem ho skutečně prodala, protože jsem ho měla moc ráda, ale za pár týdnů mi došlo, že to bylo správné, protože náš vztah pod sedlem bylo velké trápení.
hancus
napsal(a):
Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
zadavatelko já mám plňase vytaženýho před necelým rokem z tréninku... a normálně chodím v terénu na zahozený otěži a klušu na hodně dlouhý. Cval je horší ale žádný lítačky neprovozujem... Na začátku jsme taky měli občasný caplování, neustálý koukání na všechno, lekání, a dlouhá otěž sebevražda :) Koník neuměl nacválat na správnou nohu atd... Mám ho 2,5 měsíce a pokrok o 100%. Prostě záleží na co měli koníka předtím a navíc každý koník se dá předělat...
spirit
napsal(a):
zadavatelko já mám plňase vytaženýho před necelým rokem z tréninku... a normálně chodím v terénu na zahozený otěži a klušu na hodně dlouhý. Cval je horší ale žádný lítačky neprovozujem... Na začátku jsme taky měli občasný caplování, neustálý koukání na všechno, lekání, a dlouhá otěž sebevražda :) Koník neuměl nacválat na správnou nohu atd... Mám ho 2,5 měsíce a pokrok o 100%. Prostě záleží na co měli koníka předtím a navíc každý koník se dá předělat...
Souhlasím s posledním příspěvkem,jedna holčina od nás ze stáje má plňase co běhal dostihy a nepoznali by jste to, je to taková flema.Ale zas nevěřím že každej kůn se dá předělat, může te to zkusit.Hodně štěstí
hancus
napsal(a):
Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
Já bych radila spíše prodat. Myslím, že je pro rekreaci lepší, když si jezdec s koněm dobře sednou. Tedy ne že by to pro sport nebylo potřeba, ale tam si jezdec koně dobře přijezdí a oba se dokáží vzájemně přizpůsobit.
Taky jsem si pořídila koně, který mě svým temperamentem dost potrápil. Pod sedlem to byly hlavně nepčředvídatelné velmi prudké starty. Začala jsme s ním od začátku, ale i to bylo trápení, chtěla jsem ho prodat, ale menžel nechěl, že ho klidně budeme živit jen tak (skoro nic nepotřebuje). No a po čase jsem si to s koníkem nějak vyříkala, že už se dá i jezdit jen tak lážo plážo. Ale druhého takového už bych určitě nechtěla. Pak, když mi umřela kobyla, pořídila jsem si jinou kobylku,roční kříženka hucul x arab x velš. Byla velice temperamentní, sice hodná a snadno ovladatelná, ale stejně jsem z ní neměla ten úplně správný pocit pohody. Vyměnila jsem ji za ročního křížence haflinga. Toho mám teď taky rok a je to paráda. Ne že by to byl flegmatik, ale on nejdříve přemýšlí a pak teprve se rozhodne něco udělat. nebo taky nerozhodne. Ale mě tenhle typ vyhovuje víc, než pruďas, kterého musíte pořád usměrňovat. U tohohle je vždycky dost času na moje zpomalené reakce
.
Doporučuji sehnat opravdu toho parádního pohodáře, třeba by se vám i podařilo koně vyměnit, někdo zase může hledat chodivého koně.
hancus
napsal(a):
Čauky,
co byste dělali, sháněli jsme koníka na rekreační couračky do terénu pro přítele - úplného začátečníka. Tož sehnali jsme koníka, ale z mého pohledu se nejeví zrovna ideálně. Jednak má taťku plňase a bohužel ho nezapře, je citlivější a vzrušivější. No a pod sedlem to taky není žádná sláva. Neumí chodit krokem, naklusává, je hodně chodivý, na jízdárně i v terénu, pro někoho, kdo má rád rychlejší tempo by byl fajn, jenže my potřebujem spíš línou lemru... na ruce zlato, ale nemůžu ho pořád vodit na ruce. Povahově taky zlato, hodnej, nezašklebí se, je krásnej ale prostě to ježdění :-( já mám svýho koníka a nepotřebuju ani nechci (taky mám radši kliďase) a nemám čas jezdit dva a pro přítele na ježdění to není.. Je do něj zamilovanej, bere to jako zradu na něm, kdyby šel jinam. Ale ani jeden ho nedokážem zklidnit, aby byl takovej, jakýho bysme ho potřebovali, je prostě povaha jaká je, není zákeřnej nic, jen prostě není tak klidnej jak bysme potřebovali. Trenér široko daleko není. Co byste na našem místě dělali? Namlouváme si to? Nebo fakt prostě klidní koně, kteří jsou chopní jít na dlouhé otěži a neblbnou, jsou hodní a milí neexistují, nejsou k mání?
No myslím, že prodat. Samozřejmě, že koník se dá předělat, nebo alespoň zklidnit. Ale záleží na Tobě jestli máte čas se mu takto věnovat a předělávat. Což je jak u kterého koně dlouhá doba. Já bych prodala a koupila starší ČT klidně 11, 12, roků nebo i chlaďase, proč ne, znám 2 kteří dají na prdel mnohým ČT. Jsou to samozřejmě na vyjímky kliďasi a pro chlapa myslím v pohodě.
Takže řekla bych fakt prodat.
carodejka
napsal(a):
No myslím, že prodat. Samozřejmě, že koník se dá předělat, nebo alespoň zklidnit. Ale záleží na Tobě jestli máte čas se mu takto věnovat a předělávat. Což je jak u kterého koně dlouhá doba. Já bych prodala a koupila starší ČT klidně 11, 12, roků nebo i chlaďase, proč ne, znám 2 kteří dají na prdel mnohým ČT. Jsou to samozřejmě na vyjímky kliďasi a pro chlapa myslím v pohodě.
Takže řekla bych fakt prodat.
Já se přidávám také k většině názorů, že bych koníka radši prodala. Jsou tady i názory, že se koník dá předělat a to jistě dá, ale asi bude mít s předěláváním koně více práce začátečník, než někdo, kdo se třeba již od dětství věnuje koním a má dostatek zkušenosti a NEBOJí se! Můžete předěláváním strávit třeba dva roky a to je podle mne dost dlouhá doba, když můžete koníka prodat a koupit si takového, aby jste si oba dva mohli jezdit na společné pěkné vyjíždky. Podle toho, že je tvůj manžel (nebo přítel - ted nevím) začátečník, tak usuzuji, že se ke koním dostal až díky tobě. A na to bych si dala pozor. Chlapa velice lehce odradíš od koní! Už jsem to také zažila. Nedopust, aby spadl a polámal se, pak už by třeba na koně nesedl a ošidila by ses o chvíle, kdy můžete trávit čas u koní spolu. Doufám, že si proti sobě tímto názorem nepoštvu tady všechny muže. Ono to v podstatě může odradit každého, když začíná a zažije nějaký špatný pád z koně a nebo jíný negativní zážitek.