O druhu

Zebřičku pozná skoro každý. I člověk, který nechová ptactvo o ní alespoň slyšel. Drobný australský "vrabčák" s elegantním vzhledem a příjemným zvukový projevem je ideálním ptáčkem i pro začátečníky.

Popis a charakteristika

Jedná se o typického astrilda, tedy ptáka drobného vzrůstu se silným, výrazně červeným zobákem, který prozradí na první pohled zrnožravost. Charakteristický je pohlavní dichromatismus, samec má typickou elegantní kresbu, samičky z ní mají jen znaky na ocásku a "slzu" pod okem. Problematičtější je určení pohlaví u bílých mutací, ale i tam stačí dospělého ptáka chvíli pozorovat, neboť samci se projevují charakteristickým zpěvem. 

Kromě přírodní formy lze dnes volit z množství mutací, speciální sortu pak tvoří výstavní zebřičky.

Zebřička pestrá pochází z Austrálie, kde obývá ve velkých hejnech především stepní oblasti. Protože je poměrně nenáročná, zvládá život i v bezprostřední blízkosti lidských sídel stejně jako v těch nejsušších oblastech vnitrozemí Austrálie. Vyhýbá se souvislejším lesním porostům. V přírodě hnízdí v rozsochách dřevin nebo v trnitém křoví, využije ale také volné dutiny v kmenech eukalyptů a pod. Při dlouhých obdobích dešťů migrují do sušších oblastí, naopak při delším suchu přestávají hnízdit.

Jak chovat

Jak z výše uvedeného popisu vyplývá, je nutné zebřičku chovat minimálně v páru. Samotný jedinec nebude spokojený. Pokud se chovatel rozhodne pro chov více zebřiček v jedné kleci/voliéře, je nutné hlídat vztahy mezi páry a všem párům umožnit vybrat si místo ke hnízdění, aby nedocházelo k šarvátkám. 

I přes jinak milou povahu umí být zebřička velmi teritoriální a drobný ptáček ve stresu rychle podléhá zdravotním komplikacím. Tento druh lze chovat v klecích různých typů nebo ve voliérách vnitřních i venkovních. U těch venkovních je pak vhodné na zimu ptáky buď přesunout do tepla anebo mít voliéru vybavenou zatepleným, ideálně vytápěným, prostorem.

Nároky na prostor

U velikosti chovného zařízení klasicky platí pravidlo, že větší = lepší. Pro jeden pár je minimální rozměr klece cca 70 (d) x 40 (h) x 50 (v) cm, velmi dobře se osvědčily bednové klece. 

Interiér zařízení musí být vhodně vybaven různě širokými bidly či větvemi, hnízdní podložkou či budkou pro každý pár, místem pro podávání potravy a vody a občas je nutné nabídnout zebřičkám koupání. 

K vystlání hnízda nejlépe přijímají trávu, seno, srst zvířat a podobný materiál. Prostor je nutné věnovat také odchovům, se kterými může počítat i úplný začátečník. Takže kromě klece pro rodiče je zapotřebí mít také voliéru či prostornější klec pro mladé, kteří potřebují dostatek místa pro vybudování dobré kondice.

Potrava a krmení

Jídelníček se skládá ze tří složek: rostlinné, živočišné a vody. Rostlinná složka je tvořena především různými druhy zrnin. Pokud máte malý chov, asi přistoupíte k nákupu již hotových směsí. U většího chovu je výhodné si směs připravovat vlastní, nejvíce se pak zebřičky krmí všemi druhy prosa, lnem, nigerem, amarantem, lesknicí, čumízou a dalšími. 

Zrniny nabízíme i v naklíčené podobě. Předkládáme také zelené krmení, různé druhy travin a bylin, zeleninu a ovoce. Živočišná složka může být tvořena hmyzem a jeho kuklami či larvami. Nesmíme zapomenout na vaječnou míchanici především v období hnízdění. Pro podporu trávení potřebují ptáci mít přístup i ke gritu, zebřičkám se nabízí v podobě písku, lze sehnat i písek s drcenými mořskými mušlemi.

Zdraví / nemoci

Nemocná zebřička je načepýřená, nezpívá, jen posedává na bidle či dokonce na dně klece. Může sípavě dýchat. Zebřičky mohou onemocnět z průvanu, při nevhodném řešení venkovního chovu mohou prochladnout. 

Protože se jedná o drobného ptáka, je nutné s ním manipulovat velmi jemně, aby se předešlo zlomeninám a jiným zraněním. Stejně tak je nutné mít vhodně zvolenou velikost ok pletiva/rozteč mříží klece. Při nevhodné volbě bidélek mohou zebřičkám přerůstat drápky. Vyhneme se tomu právě nabídkou různých šíří a struktur bidel. 

Podstatné je u jakýchkoliv potíží reagovat ihned, neboť drobní ptáci nemocem/stresu mohou podlehnout v řádu hodin i rychleji. Proto lze doporučit mít pro případ obtíží přehled o veterinářích specializovaných na ptactvo a ordinujících v okolí. Samozřejmě je třeba mít k dispozici karanténní klec, která se bude hodit i v případě nákupu nových zvířat.