Narazil jsem na opravdu zajímavé video... osobně se mi tento způsob chovu (na roštu) nelíbí, myslím, že moje "holky" mají daleko lepší a přirozenější "životní prostor", ale musím opravdu smeknout - pán to má myslím obecně velmi dobře vyřešeno, vypadá to ekonomické, hodně "bezúdržbové" a je tam asi vše - osvětlení, topení, čištění, krmení, pití, popelení:

Křepelky - klec s popelištěm a ohřevná deska - křepelka japonská v zimě
http://www.youtube.com/watch?v=Us2nuet_jxI

Podle mě výtečný "návod" jakou cestou jít, pokud člověk chce vysokou užitkovost a přitom dobré podmínky pro křepelky. Asi těžko hledat důvod proč to nejde. Ano: pořizovací náklady asi budou o něco vyšší, než různé improvizace které u nás asi převažují, ale v dlouhodobém výhledu se to podle mě vyplatit prostě musí, takže snad kousek po kousku, jít směrem touto cestou...

Podle mě křepelkám stačí i celkem slabé světlo - ekvivalent starší klasické žárovky 40W, řekl bych, tzn. dnešní úsporné osvětlení 3-10W, dle provedení. Nemusí mít světlo jako v poledne, stačí aby nebyla tma. Někde jsem narazil na definici, že pokud jdou křepelky v kleci tak tak spočítat, je tam při přisvěcování dost světla. Nemůžu to potvrdit, ale docela bych tomu i věřil - jsou to celkem plaší ptáci a jejich přirozenosti vyhovuje zalézt si někam do stínu...

Kdekdo také tvrdí, že se musí svítit 16 hodin aby byla maximální snáška. Mě tam jde sluneční světlo, takže přisvicuji jen několik hodin ráno a večer a světlo mají celkem 14 hodin denně. A myslím že je to zcela dostatečné, protože jsem neslyšel, že by někomu křepelky snášely výrazně lépe (než 6 vajíček na týden a slepici).

Rgreen:
(ohledně toho prostoru) takto podáno mi to zní daleko líp. Osobně chovám spíš pro potěchu než pro užitek, takže mám radši když mají víc místa a je tam víc volného pohybu :). V těch mých celkových "počtech" se v davu neztratí tak jako tak a prostor to zas není tak velký aby před sebou utekly... takže když se v hejnu objeví problémový agresivní kus, jde u mě prostě do izolace na samotku - aby byla odděleně a na ostatní viděla. Četl jsem různé názory, proč vzniká slepičí agrese, ale přijde mi, že v mém případě to zatím vždy byla prostě jen nevysvětlitelná "osobní antipatie" jedné slepičky k druhé. Co se v těch malých slepičích mozečcích děje asi nikdy nepochopíme...

Hluchavka:
viz můj příspěvek z 11.1.17 a pak některé další. Stručně podle mě: to nelze takhle jednoduše říct, nejspíš v té souvislosti záleží i na jiných věcech. U mě dlouhodobé +/- stabilní teploty i pod +10 st. C zjevně nijak negativně snášku neovlivňují a granule bych dle možností doplnil jinou stravou. Vysušenými a pak nadrcenými skořápkami určitě nic nepokazíte, ani kdyby v granulích bylo "všechno".

zbosace:
Domývám se, že prezentujete zjednodušený závěr - píšete, že ve větší kleci byli vaše křepelky divoké a ubližovaly si. Otázkou je, zda v té větší kleci měly dojem, že jsou schované, zda na ně nefoukalo apod. To mohly být daleko důležitější faktory než samotný prostor.

Tím myslím v zásadě nejsem v rozporu s tím co vlastně tvrdíte - kvalitu prostředí pro ptáka prostě nelze měřit jen (centi-)metry čtverečními.

Pocit bezpečí ptáka v domácím chovu není bezvýznamný, protože má vliv minimálně na to, jak se ten pták chová. Sám jste tu popisoval, že vaše křepelky měly ve velké kleci "neskutečnou davovou psychózu" atd. Když tedy nic jiného, tak pocit ohrožení může v hejnu vyvolávat nežádoucí "aktivity"...a (to) může negativně ovlivňovat zdravotní i psychycký stav a v důsledku i snášku. Myslím, že potvrdit Vám to bude schopna spousta chovatelů.

O intenzivním chovu se bavit nechci. Nechci ho hodnotit, ani konkrétně, ani obecně. Ale ani negativně ani pozitivně, prostě jen fakticky bych podotknul že intezivní chov, by ze své definice měl být provozován odborníky. Na to mnoho příznivců tzv. "intenzivního chovu" zapomíná. Mělo by jít o řekněme "průmyslový způsob", včetně určité odbornosti a veterinárního dohledu, ne prostě o namačkání velkého počtu drůbeže do malého prostoru a osekání všech nákladů na minimum.

Popeliště doporučuju zkusit v jakékoliv formě, podle mě se určitě vyplatí a negativa jsou spíše jen teoretická. Můžeme stokrát diskutovat o tom, zda popeliště ano či ne, nakolik je nutné nebo přínosné, ale kdo viděl rozdíl, ten podle mě nepochybuje. Pokud je pro někoho problém připojit popeliště přímo ke klícce nebo bedně kde křepelky má, mohl by jim tam alespoň na hodinu, co obden dát hlubší misku s pískem. Není to ideální, ale aspoň něco... a až uvidí co se tam bude dít, třeba se přinutí k lepšímu řešení :).

Rgreen:
s chovem "ve velkém" nemám zkušenosti, ale věřil bych tomu, že:
1) čím větší je hejno, tím průměrně méně prostoru na jednu křepelku je "nutné" (absolutně ovšem od určité hranice samozřejmě víc)
2) čím větší hejno tím, relativně menší četnost konfliktů (absoltně ovšem možná stejně, nebo i víc)
Částečně bych Vám zkrátka dal za pravdu, ale podle mě to má svá omezení. "Obvyklý postup" - snažit se vyjádřit je ideální prostor pro jednu křepelku a ten případně otrocky násobit podle počtu kusů je podobně nesmyslný, jako srovnávat vlak nebo autobus s osobním vozidlem - určité prostory prostě mohou být společné a pokud člověku v podobném hromatném prostředku nesedí jeho soused, v autobuse si může přesednout.
Takže větší počet křepelek se nejspíš opravdu v některých případec může umístnit na jen nepatrně větší prostor, než počet menší.
Na druhou stranu bych rozhodně nesouhlasil s tím, že by snad optimální bylo co nejvíc křepelek nahustit do co nejmenšího prostoru (nevím jestli to tak skutečně myšleno bylo). Křepelka podle mě musí mít určitou možnost "volného" pohybu a řekl bych i určitou možnost "vyhledat soukromí". Otázka je kolik. Podle mě to například není žádný "závodní pták", aby se musela venčit a mít místo k nějakým velkým velkým výběhům... ale neměly by si zas skákat po hlavách.

zbosace:
to co píšete zní zajímavě a věřím, že něco na tom bude. Nicméně udělejte malý pokus a dejte hypotetickým křepelkám ve Vámi zmíněném ideálním suchém prostředí misku s jemným a suchým říčním pískem a sledujte co se bude dít :).
Spíše bych řekl, že můžete omezit faktickou nutnost/četnost potřeby, aby se křepelka popelila, než že by jste snad mohl zcela odstranit skutečnou "praktickou potřebu" křepelky jako takové se popelit. Ony to prostě milují a přirozeně to v sobě mají zakódováno, ničím to z nich nevytlučete. To je jako kdyby jste je odnaučoval snášet vejce.
Opravdu intenzivní chov je kapitola sama pro sebe, ale i relativně velkému počtu křepelek stačí i malé popeliště a opět, pokud se nebavíme o nějakých horentních počtech, tvrdit že není možnost jim to zajistit, nebo jaká jsou všechna zásadní negativa jsou podle mě jen laciné výmluvy. Ano, znamená to něco navíc a křepelka bez toho přežije, to ano. Ale upírá se jí tím min. jedna zásadní fyziologická potřeba a snižuje "kvalita života".
Přirovnal bych to k tomu, mít křepelky v bezpečí a zajistit aby se v bezpečí skutečně i cítily. Zařídit jim bezpečí je celkem snadné. Zajistit aby se tak i cítily je těžší, ale může to být paradoxně důležitější - a vysvětlete těm ptákům, že se bát psa nebo kočky na druhé straně klece nemusí :). S logikou moc nepochodíte. Stejné je to podle mě s tím popelením. Té slepici prostě nevysvětlíte :).

Zbosace:
zásadní rozdíl je podle mne v "užitkovosti" nebo chcete-li "intenzivnosti" chovu. Jednoduše čím více slepiček na stejném prostoru, tím častěji se podestýlka musí měnit... Pro vysoce "intenzivní" chov tento způsob tedy možná nakonec nemusí být vůbec vhodný a ač to nemám rád, pro drůbež z hlediska "sanitárního" dost možná nakonec může být daleko lepší být na roštech, důležitější může být, zda alespoň má přístup k malému popelišti.

Osobně chovám křepelky spíš pro radost, užitkovost je pro mě až druhořadá - chci tedy ze slepiček mít užitek a od nich jednotlivě dobrou snůšku, ale nemám velké nároky na celkové výnosy. Mám proto jen 4 Ks na ploše cca.100x50cm, chodím je kontrolovat 2x denně, a pokud tam přitom vidím snadno sezbíratelný trus, tak ho jednotlivě, cihlářskou špachlí, příležitostně vyndavám do připraveného uzavřeného kbelíku, který obden vynáším na kompost - zápach tím lze radikálně snižít a životnost podestýlky výrazně zvýšit. Jako podestýlku používám seno/slámu o vstvě 2-3cm, a pokud se v něm trus rozmaže, trochu na to přihazuji, aby přímo v tom necapaly, takže postupně jakoby trochu nabírá do tloušťky. Přesto je podle mě v daných podmínkách vhodné měnit podestýlku každých 6-10 dní (dle toho jaký trus mají a kolik se ho podaří vyseparovat). Písek mám v části prostoru a výhoda je mj. tak, že lze mnohokrát profiltrovat a tak "recyklovat", než se oproti senu/slámě musí vyměnit.

Uvědomuju si, že podobné podmínky jsou pro mnoho lidí nereálné a pro nějaký velkochov zcela nepřijatelné. Chci ale, aby mé slepičky měly opravdu pekný život.

I přes výše uvedené si ale myslím, že pro spokojenost slepiček jsou nejspíš důležitejší faktory než např. sama teplota, nebo velikost prostoru který mají a to na čem přesně stojí. Podle mě se musí cítit v bezpečí, být v relativním suchu, bezvěří, být v prostředí bez velkých výkyvů teplot, mít neustále přístup k čisté vodě a vhodnému krmivu a alespoň jednou za pár dní se mít možnost popelit. Také se z hejna musí odstranit problémové agresivní kusy. Nejsem odborník, ale soudě dle mých slepiček, přijde mi, že toto je při chovu křepelek asi to nejdůležitější.

On kov obecně není moc "přátelský" materiál - člověku ani zvířatům. Ale abychom byli féroví, tak na druhou stranu do plechové boudy nemusí foukat, pršet a sněžit, takže pokud se slepice nezcvoknou pokud na ní něco "zahraje" (když se trochu ponořím do "houmlesáckého" stavebního stylu, tak přehodit přes to zvenku nějaké staré deky a koberce?), může to pro ně být pořád daleko lepší než venku, i když teplota tam čistě z hlediska měření třeba skutečně bude o něco nižší... což samozřejmě pořád nemění nic na tom, že plechu se je prostě lepší vyhnout, pokud je k mání jiný materiál.

...nedokážu posoudit nakolik jsou (jak které) dnešní slepice domestikované, "zpohodlnělé" a nakolik jsou místním druhem, ale přecijen, ta drůběž dříve v přírodě také nějak přežít musela a nikdo jí tam netopil a dokonce ani nedával pravidelně žrát... v daném případě by ty podmínky měla mít lepší... pravda, nějaký úhyn v čistě přírodních podmínkách určitě byl. Čistě teoreticky otázka je, co je skutečné "minimum" aby k úhynu a zdravotním problémům nedocházelo a jakým "minimálním pracovním způsobem" snad lze dosáhnout pro drůbež relativního "komformtního maxima"... osobně si myslím, že každý pořádný chovatel, se stejně prostě snaží podmínky své zvířeně postupně zlepšovat. Ale někde se začít musí. V tom smyslu bych byl to nějak i +/- "pozitivně" chápal.

Osobně bych se také klonil ke konstrukci se zvýšenou podlahou, ale potíž např. toho "zvedlého Á-čka" je prostě v tom, že je konstrukčně/stavebně/pevnostně daleko složitější, než Á-čko prostě na zemi postavené - tam stačí "něco" na zem položit a ztlouci z cca.7-mi fošen konstrukci a na to ze všech stran přibít prkna a je hotovo. Řekl bych že nejsnažší bude udělat Á-čko bez zvedlé podlahy a tu "uměle" zvednout až vevnitř.

Nic takového jsem neřešil, ale zdá se mi, že hlavním důvodem zvedání té podlahy asi bude spíš vlhkost... ? Počítám, že predátorům aj. škodné těch pár centimetrů ve skutečnosti nezabrání se tam dostat a pokud se podlaha zaizoluje např. polystyrenem, může ležet i na zemi a přitom být dobře odizolovaná od vrchní studené vrstvy země (taková slepičí variace na plovoucí podlahu). Nebo že by snad tím důvodem byl hmyz? Třeba dřevokazný? Stavař bohužel nejsem a stavař kurníků už tedy vůbec ne a podobné "samozřejmosti" se často prostě nevysvětlují.

Zajímavé... ony možná obecně budou důležitější určité vedlejší podmínky, než přímo sama teplota.

Průvan je asi jasný, ale řekl bych, že "teplotně" velký rozdíl udělá i jestli jde o "klasický" klecový odchov, kde chudinky slepičky stojí fakticky přímo na kovu a případně na ně ještě zespoda táhne... pokud budou na podestýlce jako např. piliny, bude to nejspíš zcela jiný "teplotní komfort", ikdyž teplota bude o něco nižší. Pokud mají seno do kterého se mohou zavrtat, ještě lépe.

Podobně tak bych řekl, že větší hejno se asi přirozeně shlukne a promrzlý obvod bude případně "driftovat" a tak snáze udrží teplo, než než třeba jen 2-3 slepičky, nebo dokonce jednotlivé slepičky chované odděleně.

To na tom propagandistickém obrázku je opravdu příliš malé na to, aby se do toho dospělé slepice směstnaly. V zahraničí jsou zdá se místy populární variace na tuto A-konstrukci:

http://www.self-sufficient-life.com/Keeping_Chickens/subscribercoops/BarryWoodruff/side.jpg
http://www.self-sufficient-life.com/Keeping_Chickens/subscribercoops/coopdesigns_BWoodruff.htm

Výhody A-čka jsou podle mě zjevné: velmi snadná stavba a přitom celkem stabilní konstrukce. Ten trojúhelník má prostě něco do sebe.
Zjevnými nevýhodami naopak asi bude, že rohy jsou taknějak nevyužitelné a při rozšiřování základny by stavba rostla do závratných výšek. Čily obecně nic moc pro jakýkoliv větší chov. Zpravidla se u toho uvádí, že je to určené pro 3-4 slepice, čily těžko 10, jak původní tazatel předpokládal. I tak myslím, že výběh který tam slepice mají je nedostatečný. Možná, že kdyby se to protáhlo dost do délky, mohlo by to stačit.

Jako základ prvního malého pokusného chovu, pro člověka s omezenými možnostmi, možná proč ne. Zateplit to nějak by nejspíš při troše snahy také šlo. Ideální to rozhodně není, ale věřím, že slepice by tam celkem v pohodě přežily, pokud by člověk akceptoval snížení nebo i úplné zastavení snášky v nejchladnějších mesících. Otázka je, jak to udělat s tou vodou, aby nezmrzla. Možná prostě jen dávat ve větších dávkách a 2x denně měnit, aby zmznout prostě nestačila.

To ale to jen uvažuji - zkušenosti s ničím takovým nemám. Kdysi jsme chovali 5-6 slepic v malém zděném "zahradním domku" na odlehlém konci zahrady. Žádný luxus, v té době se to ani neřešilo a přes zimu fakticky nenesly, to se prostě akceptovalo, ovšem jinak žádné problémy. Podmínky to podle mě byli lepší než o kterých se tu uvažovalo, ale ne každý má i alespoň takovou možnost a někde se začít "musí".

Téma nicméně bylo spíš ve smyslu, které plemeno slepic je pro "zimní odchov" nejvhodnější. Takže pokud by si autor nechal vymluvit úplné extrémy "kam s tím", třeba by se našlo víc rad "co do toho". Mě by popravdě čistě ze zájmu docela zajímalo, který druh slepic z těch zde dostupných je "nejmrazuvzdornější" :).

bery25 napsal(a):
No tak ste mu poradil

Neporadil. Taky vůbec neříkám, že jsem moudrý a že jsem nějaký odborník v dané věci, jen říkám, že přístup těch kteří se tu skoro tak tváří mi tedy pěkně "smrdí".

Ohledně odolných plemen slepic nedokážu vůbec poradit, ale z toho co vím i co tu zaznělo podle mě určitě šlo klidně, věcně vysvětlilt, že výběr plemena slepic sice může být důležitý, ale v daném kontextu by prostě předně měly mít ze všech stran uzavřený "příbitek" kam nebude foukat a který nebude plechový apod. takže je kroupy a déšť budou děsit. Taky neměl být problém vysvětlit, že obvzláště v hladových zimních měsících budou predátoři problém prostě fakticky všude a že i když slepice samotné snad budou "mrazuvzdorné", bude muset nějak vyřešit zamrzlou vodu, protože kostek ledu se prostě nenapijí.

Původnímu tazately zjevně nedochází spousta omezení, ale místo toho lacině z něj dělat blba, by bylo vhodnější mu je civilizovaným způsobem vysvětlilt.

"... Nikdy som im nedal zelenú stravu ani nič podobné lebo to znižuje znášku...."

Podle mé zkušenosti zelená strava snášku snižovat nemusí. Četl jsem to a počítal s tím, ale u mě se tento efekt nijak nedostavil - ty mé prostě milují lístky od pampelišek, salátu a kedluben, zobají to jako divé a dokáží toho spořádat celkem velké množství. O něco méně ochotně zobají i obyčejnou trávu, nebo nať od mrkve - to jim prostě tolik nejede, ale když není salát, vezmou na milost i tohle. Když to mají rády a když to je zadarmo, dávám jim to, seč hrdélko ráčí.

Podle mě jde o to, aby nebyli krmené jen tím - pak asi nemají dost živočišných tuků, vápníku a bůh ví čeho ještě. Za hlavní krmivo považuju granule pro nosnice, to dávám neustále, aby měly v množství větším než dokáží zkonzumovat, ale vždy mají k dispozici i strouhanku ze starého pečiva, drcené skořápky a zelené dle možností.

Podle mých zkušeností se naopak zdá, že spíš slepičky které snášet začínají začínají mít o zelenou stravu větší zájem, než měly před tím, dokud nesnášely.

Nepovažuji původní záměr autora dotazu za rozumný. Ale za příliš rozumné nepovažuji ani reakce některých zdejších "odborníků".

Ptal se na plemeno slepic které je "mrazuvzdorné". Asi by bylo na místě mu vysvětlit, že žádné plemeno slepic... minimálně tedy z těch chovaných v ČR není "mrazuvzdorné" a vhodné pro chov v daných podmínkách. Skutečně moudří lidé by mu ale dokázaly poradit plemena která jsou řekněme "klimaticky nejodolnější" a řekněmě minimalistické a nejskromnější, podmínky které ještě lze považovat za přiměřené, společně s důvody proč.

Místo podobného klidného a věcného vysvetlení od moudrých lidí, tu myslím byli spíše pokusy ho zesměšnit.