Já sheltii mám. V bytě ve městě. Nevěnuji se žádnému sportu, hodně chodíme po městě.
Zjistila jsem, že prostě aspoň obden Luna potřebuje vylitat se v terénu na volno bez vodítka, běhá jak splašená sem a tam, klidně 50 metrů ode mne, nebo ji musím nechat vylítat a vyštěkat na zahradě u dcery. Když jí toto poskytnu, vydrží být klidná a cestuje se mnou vlakem na druhý konec republiky nebo čeká v klidu doma, až se vrátím z práce...

Ahoj lidi,
já jsem se do sedla vrátila před dvěma roky, v 55 letech. Kdysi jsem mívala svou kobylu, ale to bych tu sepsala román, kdybych měla psát, co bylo kdysi. Chci napsat, co je teď. Nejezdím každý den, ale tak jednou dvakrát týdně. Docházím na ranč a vyjížďku si platím. Už poněkud švindluji při nasedání, tedy stavím si koně tak, aby stál níže než jsem já, abych se mu vytáhla do sedla... Kolik let budu moc takto jezdit, nevím, doufám, že dlouho. Takže o věku to není, nikdy není pozdě. Ať vám koně jdou!

To bude dost malé, ale na první dny asi použitelné.

Nemám tedy dítě, mám vnuka. A o půl roku starší sheltii. Často venčím psa a vnouče v kočárku zároveň. Bydlím v bytovce, ale s pověstnou uštěkaností sheltií nemám žádný problém, vyštěká se na zahradě u dcery.
Když jsem čekala matku vnoučete, také nám přibyl do rodiny pes, springeršpaněl. A tak si pamatuji, že jsem naopak měla na Astu hodně času ji cvičit při procházkách s kočárem, miminko hodně spí a tak nebyl problém u kočáru vychovat i štěně.

Chtěla jsem koupit většího poníka pro občasné povození dětí, co mi chodily pomáhat se shetlandy. Oko mi padlo na inzerát nabízející klisnu welsh moutain pony s hříbětem. V minulosti jsem měla spoustu zkušeností s charakterními welsh pony včetně hřebců, takže jsem si myslela, že to půjde. Dokonce mi ji předvedli nasedlanou, na lonži na dvorku, jezdce oni ani já jsme k dispozici a vyzkoušení neměli.
Bohužel klisna s velkými nervy snesla na sobě tak tak to prázdné sedlo. To jsem zjistila až doma. Kobyla se sotva nechala chytnout, čekalo by mne s ní hodně práce. A to pro děti, co by se přišly párkrát za měsíc svézt? Mí odchovaní poníci takto fungovali, ale tady jsem si nebyla jistá. Taky - půjčujte dětem koně, za kterého nemůžete "dát ruku do ohně"...
Hříbě mezitím na našich pastvinách dorostlo do odstavu. Tak jsem obě klisny prodala. Mámu do sportu, kde bude její temperament k užitku a pravidelný trenink pod sedlem se pro ni hodí víc než pobyt na pastvině s občasným nasedláním, také hříběti jsem našla nový domov.
Zvažovala jsem i vrácení obou klisen, ale musela bych zaplatit další dopravu. Takhle si klisny odvezli noví kupci a já nakonec netratila ani korunu.

neznasme napsal(a):
Dobrý den,

včera mé kamarádce zemřel koník, byl špatný na nohy, zemřel doma uspávací injekcí. Volala se kafilerie, bohužel nám bylo řečeno, že pro tělo přijedou až za 6 dní.Tělo se už teď začíná pomalu nafukovat. Máte s tím někdo zkušenosti ? Může tělo "prasknout" když bude ležet 6 dní pod plachtou ? Jak to chodí třeba v létě, když jsou 30 stupňová vedra?
Omlouvám se za morbidní téma, ale opravdu mě zajímá co se s tělem děje po smrti. Musí se tělo při pohřbu rozříznout ? Děkuji

Ne, nepraskne.

Někdy zase sní o těch pláních, věřím tomu.

Spící kůň sní určitě o seně a dobrém páníčkovi.

Veterinář nakopnutý koněm si ale myslí svoje.

Ti si prostě umí nacpat břicho!

Ke všemu ji přemluvíte mrkví.

I cenově je to dobrý pamlsek.

V duši klid a na jazyku dobrou náladičku.

Celé se to přečíst nedá.

Lyrická vyjížďka.

Dětem kupte poníka!

rebeks napsal(a):
No, nebudu se přít s někým, kdo se neobtěžuje ani zaregistrovat, tak jen dodám, že většina polností a luk je obhospodařována právnickými osobami, takže se na ně průchod vztahuje. P.S. Já si vážím majetku i práce jiných, a proto nikomu nic neničím, neznehodnocuju a chovám se tak, jak bych chtěla aby se ostatní chovali ke mně a mému majetku.

Pletete si průchod, tedy možnost jít pěšky po poli s průjezdem koňmo.

Já chtěla do svého stáda shetlandů ryzku s lysinou, musela jsem si ji importovat až z Velké Británie, ale vydařilo se.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Bylo by to krásné, najít lásku na zbytek života.
Ale pokud najde spřízněnou duši kdosi, bydlící sám v paneláku, a sestěhuje se s ní do většího bytu, tak to asi fungovat může.
My chovatelé to máme těžší.Už jen se sestěhovat, když jeden bude mít psa a druhý fenu může být problém.
Ale zase proč by měly vadit víkendové vztahy?
Proč je špatné "takové ty jako vztahy jednou za měsíc někam k někomu na víkend, to je spíše jen taková parodie na vztah či lásku, to se dokáže přetvařovat na anděla a sršet vtipem a zábavou i průměrně cvičená opice. "?
Raději budu mít jednou za měsíc někoho, kdo bude ten víkend plně věnovat mě, sršet vtipem, chovat se ke mě jako anděl, než nemít nikoho...Jestli se přetvařuje? A vadí to? Počítám výsledek - byl to fajn víkend? Ano? Tak super.
Možná lepší, než přistěhovat se trvale k někomu, kdo hledá spíš hospodyni, než někoho, koho by hýčkal, kde samozřejmě pak platí pravidla pana domácího...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jééééé, Aggittka... už máte ubytováno?

Už jsem měla rozjednané dvě varianty řešení, ale ani jedna bohužel nevyšla.
Momentálně řeším vlastní zdravotní stav. Mnozí jen tak říkávají "dokud nejde o život, jde o...", já musela notně přehodnotit priority a hledání louky pro poncly blíže současnému pobytu prostě není nyní tak důležité...