Dobrý den, během pár dní to přejde. Kočky takto vždy bězně na sebe reagují, když se jedna z nich vrátí z veteriny. Pokud nejsou vzájemně agresivní, myslim že není treba rozdelovat.
Držím palce, aby bylo co nejdřív vše v normálu.

A jak teda teď pokračovat? Změnit metodu nebo pokračovat v tom, že na kočky nesmí a čekat než si k sobě najdou cestu a důvěru? U kočky doufám, že to půjde rychleji. S kocourem to bude větší boj.. je od mala větší samotář a kontakt večer v posteli mu občas stačil i dřív než byl pes.. třeba před chvíli byli všichni 3 v kuchyni. Kocour na stole, kočka na botníku a všichni dostávali kokina a vše vypadá na pohled ok. Jen nechtějí k psovi na zem, ale i když skočí, tak samozřejmě psa hlídam. To že kočky nesmí prohánět vím a snažím se tomu ze všech sil předejít…

Když třeba pes spí v pelechu, tak kočka klidně příjde a v klidu si ho očuchá. Kocour ne, ten se o něho nechce vůbec zajímat. Ae třeba, když se jde krmit, tak kolem psa kocour projde a zase vyskočí na jiné vyvýšené místo. Proto si myslím, že tam už asi není úplně strach, jako spíš, že s ním nechtějí žádný kontakt… a to nevím jak změnit, aby mu začali věřit a neutíkali před ním, i když nejde o krmení.

Samozřejmě, že psa okamžitě od koček beru pryč a učím ho, že nesmí. Odděluju je pomocí různých zátaras, aby kočka mohla přijít za náma, ale pes se k ní nedostal třeba ve dveřích máme krabice, bobky, které pes nepreskočí. Kočky mají celý pokoj samy pro sebe, kde se pes vůbec nedostane, ať mají jen svoje klidné místo. Na vodítku ho nejde mít pořád. Neustále je hlídám a rozděluji, psa vychovávám.
Nechápu hned ten útočný tón…. Můj dotaz byl, zda nemá někdo nějaké tipy, jak ještě jinak je seznámit ať se kočky přestanou od psa stranit a nebo jen trpělivost a časem to přijde.. případně zkušenosti jak dlouho to může trvat… kdyby byl pes starší a nedělal prudké pohyby, tak si myslím, že by to bylo asi lepší, ale bohužel je to aktivní štěně a i když jsme venku 2-3h, litáme, cvičíme, tak i doma si potom poběhá… kolikrát vydrží v klidu ležet a koukat na kočku i několik minut, ale ta jeho zvědavost je větší a kočka ve chvíli, kdy se pes pohne bere zpátečku…

Dobrý den,
mám doma dvě kočky, 5 a 4 roky. Nyní se nám v domácnosti objevil pes, trochu neplánovaně, je od rodičů a z rodinných důvodů bylo buď psa poslat do světa k někomu jinému nebo si ho vzít. Volila jsem to druhé, jde o malého jezevčíka , štěně 9 měsíců. Pes je střela, snažím se mu maximálně věnovat a vychovávat, od cvičaku po denní procházky, ať je doma unavený, ale i přes to, když vidí kočku prožene jí. Připadně stojí pod skřínkou a doráží na ně. Kočky na něho zasyčí, ale vždy raději vyskočí někde na vyšší místo.
Pes jim nechce ublížit, ale prozkoumat si ty kočky a hrát si. Prozatím ho máme měsíc. Sice vidím drobné posuny, jakože kočka nevezme hned do zaječích, když ho vidí. Ale i tak to jde velmi velmi pomalu a hlavně kocour teď raději většinu času tráví v jiné místnosti než je pes, což mi vadí ať neni odstrčený. Takže často chodím drbat, mazlit…
Jak dlouho tento stav může trvat?
Může se stát, že to nebude vůbec fungovat?
Nerada bych se smiřovala s tím, že pes bude muset pryč. Snažím se být trpělivá, jen nechci aby tím trpěly kočky, byly tu dřív a jsou dny kdy propadám zoufalství…
Nějaké tipy jak na to?
Co dál?

Děkuji a přeji hezký večer.

A máte moc hezkého kocourka. Mohu se zeptat na ChS?

Dobrý den, má kočičího parťáka? Pokud nee, doporučuji z vlastní zkušenosti pořídit. První birmak kocour byl sám do 1 roku, než jsem ho nechala kastrovat a přivezla mu koťátko, kámošku birmu. První rok jsem toho teda moc nenaspala 😃. Ale co jsou doma dva, tak jsem je naučila, že když nad ránem začnou řádit, tak zavírám dveře do ložnice a kupodivu si zvykli a neprotestují. Mají zbytek bytu pro sebe😃.
Nooo a co se týká toho mňoukání, řekla bych že tam nic nepomuže, to je plemenem. Kocour naštěstí jen drze odpovídá když ho za něco peskuji, když vymýšlí neplechu😃. Ale kočka, ta je neskutečne “uvřískaná”. Tímhle vyžaduje neustálou pozornost a hlavně teda od přítele 😃. Jediné co v krajních chvílich pomáhá je rozprašovač s vodou, jakmile už překračuje všechny hranice. Ale je to řešení jen na pár minut, poté si sedne v bezpečné vzdálenosti, tak ať na ní voda nedostříkne a stejně ječí🤣. Jsou to proste pokladi ❤️

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A nebo ještě tam, kde to hřeje😃

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nejčastěji tam, kde jsem já nebo přítel😂.. třeba jako dozor v koupelně

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, za mě si myslím, že 50m2 je dostačující prostor. Kupovala jsem si kocoura Birmy do bytu, sice 2+1, ale měl pouze 43m2. Přece jen je birma o něco menší než třeba ragdoll, ale povahově to nebude asi moc velký rozdíl. Ale to nemohu posoudit. Po roce, kdy byl kocour již po kastraci jsem pořídila ještě kočku. A myslím, že jim prostor nepřišel malý. Souhlasím s tím, že je určitě lepší mít kočky dvě, zabaví se spolu. Kocour byl docela ničitel, ale to bylo proto, že se nudil sám a bohužel mu to u některých věcí zůstalo dodnes😃.. kočka nikdy neměla sklony něco demolovat. Můj názor je takový, že pokud to kotě nezažilo venek, tak mu tento prostor stačit bude. Vidím to na těch svojich příšerkách, že se dožadují jen věcí co jim dovolím a ukážu, např.posledně kdy jsem jim ukázala že se přes sítě v oknech dá koukat ven lépe než přes okno zavřené. A teď chodí a škrábou na okna😂. Nikdy se ale nedobývali ven, protože tam nikdy nebyli a ani by je to nenapadlo.
Ale bude to taky jedinec od jedince. Přeji šťastnou ruku při výběru kočičáka😊

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, jak již bylo výše zmíněno, jde o živého tvora. Z vlastní zkušenosti vím, když jsem si kupovala koně, ač jsem věděla do čeho jdu, že to není žádný agresor, ale trošku psychouš v lekání a stresování, tak první půl rok byl boj kdo z koho.. nikdy se mi nesnažil naštěstí ublížit ani náznakem, ale třeba situace, kdy se rozhodl, že se se mnou necítí bezpečně a začal jančit kvůli koní nebyly nejbezpečnější... Jelikož nemáme jízdárnu, tak jsme začali procházkami na ruce, naštěstí jsme to zvládali na parelce, ale je možné si vzít koně na uzdečku pro lepší ovladatelnost. Pokaždé jsem úsek o něco prodloužila, trénovali jsme hlavně respektování osobního prostoru, ustupování, couvání a takové srandičky co mu zaměstnaly hlavu, ať jen neřeší že má jít pryč od koní... Poté jsem stejné úseky začala chodit pod sedlem.. Ano, občas to bylo o tom prosadit si svoji, 20 min dohadování, otáčení na jednom místě, že dál nepůjde... Ale když už jednou člověk vyhraje, tak to zvíře pochopí, že to myslíte vážně. Pokud Vám již začal věřit, tak ví, že mu nechcete ublížit, jen si je třeba trvat na svém.. Vyjížďky jsme začali prodlužovat až jsme známé úseky zvládali v pohodě. Ale asi teprve po 2-3 letech jsem začala mít ten pocit, že teď už mi věří a můžu si dovolit prakticky cokoliv.. I teď po 5ti letech, když se někde na cestě objeví nějaká změna nebo si dovolím změnit trasu, tak je hrozně v šoku a otestuje mě, zda to myslím vážně, ale teď už se známe natolik, že ví že to myslím vážně a bude muset poslechnout. Musíte zvážit jak se s koněm cítíte a zdali tomu chcete dát šanci, může to trvat měsíc nebo klidně i rok nežli se zklidní a najede do známých a důvěrných kolejí. Bohužel ale toto riziko je u každého koně, kterého si pořídíte, vždy prodělá určitý stresový šok ze změny prostředí, lidí, koní... Taky jsem byla xkrát na pokraji psychického rozpoložení, že to snad nebude nikdy lepší.. I teď bych ho kolikrát nejraději pověsila do průvanu, ale každý máme svoje náladičky, lepší a horší dny...
Druhá věc co mě napadla, nevím zdali chodí na pastvu na trávu, ale ta současná jarní travička dokáže taky dělat s energií divy... Můj v současné době již "lenivý" kůň vždy na jaře ožije... + také zdali nedostává zbytečně energetické příkrmy..

Držím palce v dalším rozhodování a dejte vědět jak to dopadlo :)

Dobrý den, pokud se mohu přidat s názorem, tak za mě doporučuji Birmu a pohlaví kocoura. Ti chlapi jsou nějak víc pohodoví:). Nemám takové zkušenosti s jinými plemeny, ale co mám informace i od paní chovatelky, tak birmicky jsou prostě pohodáři, ideálně rovnou dva. Pokud mají náladu a potřebují se vyřádit, tak to zvládnou spolu, myslím že vylítat jednou denně potřebuje asi každé zvíře. Ale jinak to jsou klidné a pohodové stvoření. A hlavně jsou menší než ragdoll, kocour má 5,5kg a kočka lehce přes 3kg. Kočka je více upovídaná, kocour teda začne vykládat jen když uzná za vhodné, což se moc neděje. Ale jinak doma nic neničí, nejsou to žádní akčnáci, 22h denně spí a zbytek se buď myjí, běhají nebo baští:D. Jediné mínus co bych viděla jsou chlupy. Žila jsem se 4mi dlouhosrstými psy-slabý odvar oproti koček. To co dokážou ze sebe pustit kočky, kdybych nezažila, tak tomu neuvěřím. Ale to bude obecný problém dlouhosrstých koček. Držím palce při výběru.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, jelikož jsme teď týden běhali po infuzích a léčili ucpané střevo chlupy, dostala jsem doporučení na přípravek Vetoquinol. Zatím jsem vzala jednu pastu přímo od veterinářů, dle nich jediná osvedčená funkční, paní doktorka má doma dva ragdoly. Tak uvidíme, pak musím pohledat, kde by se na internetu dala sehnat. Ale kupodivu ji i ty moje příšerky žerou, pasta je hodně tekutá a docela dost aromatizovaná, tak nevím čím to, ale žádnou jinou ze zverimexu zatím nikdy nejedli, hodně si vymýšlí... tak třeba by měla úspěch i u Vás doma:). Přikládám obrázek pasty.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, mám jeden dobrý tip na dehydrataci. Sice to nepatří již úplně k tomuto vláknu, ale loni když jsem řešila taky zažívací potíže a průjmy, vetka mi doporučila rozmístit do kazdé místnosti v bytě sklenici s vodou. Někde klidně i více a světe div se, pro kočky to byla v té chvili novinka a věc co je zajímala a chodily co chvilku skleničky kontrolovat a upíjet. Stačilo, že si vždy 2x líznuli vody, ale efekt to mělo. Třeba to pro příště někomu pomůže:)

Ahoj, přidám se s vlastním příběhem. Od mala jsem snila o vlastním koni. Pár let jsem navštěvovala oddíly, soukroumníky, takže se člověk naučil jak kolem koní fungovat a co vše potřebují. V 19 se mi můj sen splnil, díky pomoci rodičů jsem si pořídila prvního vlastního koně. Ano, přiznám že první půl rok byl velmi náročný. Změnil se mi naprosto režim, ke koni chodím až na vyjimky denně a není to jen o tom pojezdit a domů.Pomáhám s prací kolem nich. I na pastevku je třeba přiložit ruku k dílu. Najednou to bylo ráno škola, připadně brigáda ať ho jsem schopna uživit a každé odpoledne u koně. Musela jsem vypustit veškeré další záliby (ale nezoufej, postupně se mi je dařil zařazovat zpět :D). Pokud to člověk nevzdá, tak si zvykne a nyní bych již neměnila. Koně mám 5,5 roku. Ten vztah co jsme si spolu vybudovali je krásný, tohle u cizího koně nikdy nedosáhnete. On ví, že patří ke mě, ví co ode mě čekat a já vím co čekat od něj. A po té rozumové stránce, jsem docela spontánní člověk, takže nad tím moc nepřemýšlím než něco udělám, ale živím jej sama od 19, vždy se to nějak z brigád dařilo. Po bakaláři jsem se odstěhovala od rodičů, takže se k tomu přidalo placení nájmu v bytě. Nastoupila jsem na plný úvazek do práce, k tomu dálkově dodělala navazující vysokoškolské vzdělání. K tomu jsem si před dvěmi lety pořídila dvě bytové papírové kočky a nikdy jsem se nedostala do takové situace, že bych někoho z nich nedokázala uživit. Je třeba neutrácet za nesmysly a jen správně s financemi nakládat. Žiju s přítelem, se kterým jsem od 18, takže je na celé mé cestě s vlastním koněm. On má na to vlastní názor, nemiluje je, ale toleruje mou lásku k nim a ví že bez nich by to nešlo. Když jsem si cokoliv udělala, tak vždy byl schopen jít a o koně se postarat. Rodina je v plánu pokud bude vše ok, počítám s tím, že kůň bude mít delší prázdniny a nebo se mu pokusím najít jezdce. Ale ani tohle nevidím jako překážku a na druhou stranu jsem ráda že poté dítě bude vyrůstat v přírodě a ne někde na sídlišti ve městě.

Můj názor je nebát se toho a vlastního koně si pořídit, pokud jsou promyšlené finance, není čeho se bát. A je důležité sehnat ustájení se stejně smýšlejícími lidmi, tak ať je člověk spokojený i v tom prostředí. :)

Dobry den, tak jak to dopadlo? Zhojila se Vam rana po kastraci? Byla jsem kastrovat kocku v unoru a nas veterinar nam dal pruban, ktery na sobe mela 10 dni. Od zacatku mohla skalat, ale diky tomu obvazu si ranu nemohla lizat a mela ji za 10 dni krasne zhojenou a nic nehnisalo a nemokvalo. Sice jsem po sundani prubanu nevedela zdali se ji mam smat nebo brecet :-D... mam polodlouhosrstou a tim padem mela po celem tele zacuckovanou srst, ale tim ze se nejedna o vystavni, tak jsme to behem par dni vycesali a snad nam vse casem doroste :-)

Jak už psal někdo výše, určitě jsou lepší úskoky a úleky u koně, který to dělá pravidelně, než u pohodáře, kdy to človek ani nečeká. Můj magor kůň takové kousky dělá bězně, takže mám za ty roky vytrénovanou ostražitost a vím kdy kde stojí třeba i popelnice na jiném místě než minule :D. Ale tohle jsou věci co se dají trénovat, postupem času taky čekám polekáni, ale ten ňouma si už ani nevšimne. Naštěstí jsou to jen úskoky a nebo vystřelení vpřed, ale s tím, že vždy sám zpomalí. Nedokážu si představit situaci kdy se kůň bezhlavě řítí někde nekontrolovaně pryč. Tohle bych nikomu nepřála. Tak přeju všem co nejméně nebezpečných situací :).

Doporučuji vlhčené ubrousky pro děti. Jediný způsob jak zachovat čisté delší chlupy a přitom nemuset tak často koupat. Kocour už přesně ví, kdy si chlupy zašpíní a tváří se že je neviditelný, protože ví co příjde, ale už pěkně drží než ho očistím. A kočka se s tím zatím sžívá, ale ta je naštěstí čistotnější:).

Dobrý den, děkuji za reakce. Tak jsem v pátek jela pro malého morčíka. Byl dva dny v karanténě, ale vypadá ok a bobek se sám bál, tak jsem dneska zkusila seznámení prvně mimo klec, coz proběhlo úplně bez problému a teď už jsou spolu v kleci a starší je na něj hrozně hodný a mimino stále povídá :D.. přikládám fotku. Hezký den:)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den, ráda bych Vás zkušenější požádala o radu. O víkendu jsem bohužel přišla o morče. Než jsem stihla zajet na veterinu, byla to otázka pár hodin co jsem přišla z práce byl morčík ochrnutý, nemohl vůbec chodit, jen reagoval na zvuky. Netuším co se mohlo stát, vitamín C dostával, přístup k čerstvé vodě, senu, zeleninu, krmení bez obilovin, pohyb. Bohužel jsem tedy o jedno morče přišla a řeším co teď druhý sameček. Prozatím nemám pocit, že by strádal. Ten co umřel byl ten dominantnější a určoval v jejich hierarchii pravidla. Ale myslím že i přes to byli rádi, že byli dva a mohli spolu komunikovat. Tak teď nevím jak postupovat dál. Zdali nechat morčíka samotného a vyčkávat co bude s jeho chováním. Otázkou však je zda mi dá něco najevo... a nebo pořídit druhého samečka. Nechci množit, mám morčíky jen pro radost, takže samička nepřipadá v úvahu. Problém je v tom, že nemám trvalé prostory na dvě klece, takže kdyby se nesnesli, dvě klece do bytu, kde žiji se nevejdou. Sameček má teď rok a půl. Prosím o radu jak by jste postupovali vy. Děkuji moc. Přikládám fotku morčíka co mi zůstal sám.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii