Prosím o radu. Mám párek bojovnic, které se se už několik hodin snaží vytřít, ale bez úspěchu. Resp. oba spolupracují, samec už několikrát dostal samici do polohy, kdy by mohla vypustit jikry, ale nic. Oba jsou nezkušení, ale nevím, jestli to v tom hraje roli. Hledala jsem na internetu, jak poznat, že samice má jikry, všude se píše o pruzích na těle, ale moje perleťová samice samozřejmě nic takového nemá. U prsních ploutví je pěkně zakulacená) a dle chovatele, od kterého jsem ji kupovala, by měla být plná jiker.. Přikládám foto, lepší teď neudělám, stále "divočí" se samcem. Jde mi o toto - za prvé, jestli je možné, že by samice jikry neměla, ačkoliv je ochotná k páření, za druhé - je možné, že by se mohli nějak "uhnat" navzájem (ve smyslu unavit, až pojít), když takhle neúspěšně trdlují nepřetržitě už dvě minimálně dvě hodiny (a to jen od chvíle, co je pozoruju)? Samec chvílemi zůstane jakoby ohnutý v křeči (samice ale už dávno vyklouzla) a chvíli trvá, než se narovná. V poslední půlhodině se to opakuje stále častěji. Samice je daleko "náruživější" a nenechá ho ani chvilku odpočinout:-) Jsem laik a bojím se, aby tak, jak může třeba za jiných okolností třeba jedna ryba uhnat druhou, tak jestli nemůžu jaksi dlouhodobé snahy o tření ryby vyčerpat. Nemám je na chvíli oddělit? Díky.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

V červenci jsem zakoupila pár pavích oček a o něco později dva páry endlerek. Na začátku srpna jsem přišla o samce pavího oka, ale hned následující den vrhla samice endlerky cca 7 mladých (čistokrevné - nebyly prokřížené s očkem). Další vrh o 14 dní později vrhla samice pavího očka a nejspíš se jedná o křížence paví oko x endlerka, což je vidět nyní.
Od konce srpna pečlivě selektuji samce a samice ihned, jakmile je toto možné rozeznat dle řitní ploutve a zbarvení, a dávám je do oddělených akvárií Tím chci říct, že samice pavího očka je v akváriu (kromě krevet a miniraka) vždy jen s mladými, které ale kupodivu vrhá stále dál a dál v pravidelných intervalech. Jak jsem se dočetla, březost živorodky je cca 4 týdny, se samcem byla naposledy v srpnu, ale v září, říjnu a listopadu (resp. v noci na dnes) "prdí" stále další a další mláďata. Prý je možné, že po oplodnění se v ní postupně vyvýjí další potěr, ale proboha jak dlouho ještě?! Samice je tedy celkem robustní a evidentně extra plodná. Navíc když ještě byly pohromadě všechny ryby, tak samci (1 paví oko a 2 endleráci) dělali zátah pouze na tuto jednu samici, ostatní je nijak nebraly a nezajímali se o ně. I proto jsem tuto samici oddělila, nebo by mi ji ti divoši uhnali k smrti..

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, v jakém stáří (týdnů/měsíců) začnou být patrné rozdíly pohlaví u mladých rybek pavích oček, případně endlerek. Předem díky za odpověď.

Anarki napsal(a):
Byli jsme u dvou veterinářů v naději že jí pomůžou chtěli ji uspat už tam to jsem nedovolil jsem s jedním dohodnutý až budem přípravení zavoláme ho k nám domů.Přítelkyni s mamčou jsem přemluvil že až jí budou uspávat budou s ní já uteču jsem hroznej posera...a až budu kopat za domem hrob vezmu si nejaký prášky na nervy abych to zvládnul. Jinak všem moc děkuji za radu pomohlo mi to se rozhodnout...

Asi nemám právo vás soudit, ale já nějak nechápu, když lidi říkají, že "to nezvládnou". Já vlastně nechápu "co" jako nezvládnu. Nebo "jak" jako nezvládnou. Proboha! To jako že omdlí? Nebo se rozbrečí? Nebo spustí hysterák a začnou se válet po podlaze? Co je to "nezvládnutí" a jak se projevuje?.. Já jsem při uspání svého psa naopak být chtěla (veterináře jsme volali k nám domů), protože bych sama sobě neodpustila, kdyby pes odcházel bez mé podpory a posledních slov. Jistě, je to bolestivé, ale těch pár minut/vteřin snad každý vydrží, ne? Já jsem dost přecitlivělá, ale jsou prostě chvíle, kdy se zkrátka člověk musí "kousnout do zadku", přestat myslet na své pocity a brát ohledy na druhé (ať je to pes nebo člověk). Pes dostane narkózu, usne, pak se mu píchne injekce na zastavení srdce. Pak klidně můžete bulet jak želva nebo se opít.. Pokud by se jednalo o blízkého umírajícího člověka, tak také řeknete, že je to nad vaše síly, zdrhnete a přijdete až na pohřeb?..

Mám želvu nádhernou (samce) starého 18 let. Přinesla jsem si jej z burzy v Praze 14.února 1998, v té době měl krunýř velký 5 cm (horní část). Ráda bych se dozvěděla přesnější datum jeho narození (samozřejmě ne úplně na den), proto mě zajímá, v kolika cca týdnech se takovéto želvičky prodávají? Vůbec netuším, jestli je to třeba 2 nebo 1 měsíc,3 týdny.. Nemám zdání, jak dlouho roste malá želvička do výše uvedeného rozměru. Nevím, jestli se to dá vůbec odhadnout, každopádně díky za každou odpověď.

Také máme labutěnku s PP. A přesně jak píšete výše - před pořízením jsem všude četla, že to jsou přítulové ke svým lidem, ale k cizím si drží odstup. Náš číňánek to ale asi nečetl, protože to je ten největší vtirus všem lidem (u vlastních je to samozřejmé), počínaje opravářem na pračku a konče cizím dítětem, které je ochotno si s ním "povídat". K těm má hrozně něžný vztah, ačkoli doma žádné dítě nemáme a se žádným nevyrůstal. Prostě si tak nějak žije v domnění, že celý svět je jen kvůli němu a všichni lidé jsou jím nadšeni, což on to rád srdečně opětuje.

Také mám labutěnku s PP. Vybírala jsem ji přepečlivě ze všech možných hledisek - nelínavý pes, skladný, ne extra uštěkaný, akční, ale ne přehnaně (dosud jsme měla jen ovčáky s velkou potřebou pohybu a zaměstnání, ale změnily se mi podmínky), se souměrnou stavbou těla (mně se moc nelíbí společenská plemena, která mají dlouhé tělo a krátké nohy + krátký čumes), přítulný a mazlivý (maminka je v důchodu a měl měl být hlavně její celodenní společník), s tolerancí ke kočkám a dalším domácím zvířatům atd. No a z toho všeho mi nakonec vyšel číňan. Takže ideálně bych chtěla čínského chocholatého s krátkou srstí, což ale neexistuje. Tudíž z výběru mezi naháčem a labutí mi vyšla labuť. Původní chovatelé věděli, že na výstavy moc nejsem a nic nenamítali - věděli, že pes se bude mít hlavně dobře. Takže pes je prakticky a hezky sestříhán, což mu sluší, no a při procházkách v lesích a na zahradě na chatě se dá lépe udržovat (není to pes jen na procházku kolem sídliště, bývá často v přírodě).
Jinak k původnímu dotazu - já jsem také pro boxera (otázka vkusu), ale je pravda, že jich je v poslední době nějak moc nemocných (informace od mé známé majitelky boxera, která se zná s jinými majiteli). Měli jsme kdysi boxe starého typu (v 80. letech), byl skvělý - inteligentní, pracovitý, chytrý, rád se učil, akční a miloval děti.

Dobrý den,
četla jsme začátek diskuze, později už ne..
Každopádně bych Vám doporučovala neinzerovat štěňata zadarmo, ale aspoň za 2000, -Kč. A nepřemýšlím o tom, že půjdou do vaší kapsy (i když to bude minimální náhrada výživy, očkování a čipování - to sama zmiňujte kvůli návratnosti psa), ale především o tom, že ten, kdo už nějakou takovou částku za štěně dá, tak o ně bude (aspoň s minimální pravděpodobností) stát. A nebojte se, že každé štěně křížence musí skončit v útulku - jsem střihačka psů a mýma rukama prošlo spoustu kříženců, jejichž majitelé by pro svého "podvraťáka" (i když často byli schopni odpřísáhnout, že mají čistokrevná plemena - hold křížení psů bez PP) první poslední vč. náhrady oční čočky (v případě slepnoucího psa - PRA) a dalších problémů (cashingův syndrom, epilepsie..). Prostě pokud budete vybírat s rozmyslem a s budoucími majiteli si popovídáte o péči o psu, můžete najít páníčky s nejlepším úmyslem a velmi zodpovědné, i když třeba nemají šajna o tom, proč je vlastně PP důležité. Nebojte se, jen s rozmyslem vybírejte budoucí majitele..

balisek napsal(a):
Barzoj je pro mě vůbec nejkrásnější plemeno psa ze všech. Zhlédla jsem se v nich však až v době internetové, tudíž jsem si o nich něco načetla a rozhodla se, že pro mě prozatím zůstanou jen obdivovanou ikonou. Pořídila jsem si menší, do bytu o něco praktičtější whippety. Nyní jsem v miniaturizaci ještě trochu pokročila a mám čínského chocholatého psíka.

Svého prvního psa v roce 1983 jsem si však stejně jako Vy vybírala pouze podle obrázku a několikařádkového popisu v atlasu (měla jsem barevný, heč). Bylo mi 14 let, čemu odpovídala i míra mého zdravého rozum. A tak jsem si do panelákového bytu přitáhla irského vodního španěla - temperamentního slídiče zhruba velikosti setra, jež se vyznačuje neutuchající chutí do práce a tím, že je prakticky k neutáhání. Opravdu geniální volba pro puberťačku bydlící na městském sídlišti! Poprala jsem se s tím celkem se ctí - chodili jsme na svazarmovský cvičák, složili spolu zkoušku ZVV1, úspěšně absolvovali pár výstav... Doufám, že se mnou prožil uspokojivý život. Podruhé bych však už nikdy neudělala stejnou chybu, abych si pořídila psa s nároky zcela odlišnými, než je můj životní styl.

Kdo neví, jak irský vodní španěl vypadá, tady je:.

Bože - irský vodní španěl! Naprosto fantastičtí psi, kteří snad už neexistují.. nějak nedávno jsem se snažila dohledat nějakou tuzemskou chovku, ale bez úspěchu. Měl ho můj strejda někdy v roce raz-dva (70. léta) a byl fantastický. Hrozně chytrý, milý, temperamentní a vodák. Už ani nevím, jestli ho měl s PP nebo bez PP. Jo a gratuluji k volbě číňana - máme ho také.

scharlotte napsal(a):
Je tady hodně dotazů na to jakého psa byste doporučili (poradili). Vetšinou člověk určí např. velikost, jestli to má nebo nemá byt hlídač, či do jakého sportu má mít vlohy. Vetšinou nejsou žadné požadavky na vzhled. Tak mě napadlo jestli jsem jediná kdo si svého psa vybral i podle vzhledu (kromě jiného). Samozřejmě pokud vim, že jsem třeba lenoch a se psem obejdu pouze 3x denně blok a ničemu se s ním věnovat nebudu tak si jasně nepořídím např. borderu, ovčáka, setra apod. Ale taky si nepořídím pekinéze (i když by mi asi seděl), protože mi prostě připadá ošklivý. Jo já lenoch nejsem, je to jen příklad ;-). Zajímalo by mě, jestli si pořizujete psa který k vám sedí nebo jestli si řeknete "tohohle ne, byl by k nám sice nejvhodnější, ale nelíbí se nám. Radši vezmem plemeno xy, protože je to nádherné psisko, sedí k nám taky, i když o něco míň než to první, ale to nevadí, přizpůsobíme se mu." Nebo chcete si třeba zkusit agility, ale líbí se vám určité plemeno, které k tomu není vhodné, a vzdáte se radši agility ale pořídíte si své vysněné plemeno.

V 88 roce jako studentka jsem si pořídila psa podle vzhledu. Byl to kokr (pochopitelně tenkrát bez PP) a mým kritériem byla střední výška psa, super "oranžová" barva a dlouhé uši. O jeho povaze jsem nepřemýšlela, ani o tom, jaké má tento pes nároky na pohyb atd. Naštěstí jsem už tehdy byla hodně aktivní člověk, takže každodenní 3 hodinové procházky v lese, víkendové túry a dovolené trávené na horách turistikou byly samozřejmostí. V půl roce psa jsem začala chodit na cvičák, kde jsme dělali všechno od základního výcviku, přes obrany až po stopy. S kamarády a jejich psy jsme si i ve volnu často psy cvičili a chodily na louku trénovat stopy, . Vymýšleli jsme kde co, jezdili na vandry a pes všechno absolvoval s námi. Byl do všeho hrozně zapálený, ochotně se učil cokoli nového a rychle chápal. Takže jsem si vlastně zpětně uvědomila, že jsem si pořídila pro mě ideální plemeno - aktivní, které se rádo cvičí, běhá a pracuje. Na sídlišti jsem ale potkávala i kokry (tehdy to bylo celkem profláklé plemeno), které si pořídili lidé zřejmě také podle vzhledu, ale pak je tahali celý život na šňůře kolem baráku a psi byli tlustí a nervní.

hanitchka.m napsal(a):
Střídám podle stavu srsti Jemný šampon s kondicionérem od All systems, předtím jsme měli PSH a občas dám i BEA natur Farao, miluju tu vůni

Mám ještě jorku, není v srsti, tak je to snazší, ale leccos mi na kůži nesnese a tahle kosmetika prošla i u ní.

A taky máme rádi bahenní koupele



Co používáte vy?

Ježiš, ten Váš bahňák je boží!. Náš čínský chocholouš se podobnému marastu vyhýbá zdaleka.. Na srst používáme Pet Silk s hedvábím (šampón i kondicionér) a celkem spokojenost. Ale přiznávám, že máme labuťáka trochu přistřihlého (ne moc), jinak je to huňáč.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Doma (v Praze) sundáváme, na chatě, kde není plot, nesundáváme z důvodu, že na obojku je připevněn adresář s veškerými údaji (jméno psa, telefony atd.). Pochopitelně, že psa si hlídáme (za jedenáct let se nikdy neztratil), ale je to taková pojistka..

lavacca napsal(a):
Většině koček s věkem bříško trochu roste - mají povislou kůži. U Vašeho kocourka bych to tipla na to krmením RC - je to samá kukuřice - což máte prázdné kalorie, co jsou právě na tloušťku.

Za tu cenu seženete Taste of the wild, Brit Care I´m, pokud máte možnost investovat víc, tak Applaws, Acana, N&D, Orijen apod.

Krmením to nebude, já krmím Applows, předtím jsem měla Acanu a kočka (britka) má to vytahené bříško také. Začalo se jí to dělat až ve 2,5 letech po kastraci, do té doby byla twiggy. Vlastně ani teď není tlustá, pohledem shora má pěknou postavu, dokonce i břicho jako takové má pevné, jen tak kůže navíc visí.

pidla napsal(a):
Agresivní jsou v rámci vlastního druhu - jsou to teritoriální ryby, takže pokud nemají dostatek místa a úkrytů, aby si každý samec utvořil vlastní teritorium, tak se zrubou. Ale jinými rybami se zpravidla snáší dobře, pokud jsou dostatečně odlišné vzhledem i chováním, aby jim nepřipadaly jako příslušníci jejich vlastního druhu. Samozřejmě bavíme se o dostatečně velkém a zarostlém akváriu - v přerybněném plivátku, kde si ryby vzájemně "šlapou po hlavách", nemají se kam schovat a jsou neustále stresované, je to něco úplně jiného.

Ano, také jsem měla bojovnici (samce) v akvárku s pavími očky a tertrami a vše bylo ok. I v akvaristice je běžně mívají pohromadě s dalšími mírnými živorodkami (mně ji právě odtud odlovili). A nebo pak jednotlivě, ale to by pro ně měla být jen dočaska. Naopak si myslím, že sama jedna taková ryba v akvárku jak ve výkladní skříni strádá. A bohužel je mnoho lidí, kteří si myslí, že pořídit si bojovnici znamená vlít ji do pidi akvárka s jednou minirostlinkou (nejlépe umělou) a mít ji na výstavce v obýváku jako dekoraci..

Jo a pro zastánce "útočného projevu" - ano, strnulé/ upřené zírání může značit možost útoku, ale k tomu také přispívá poloha hlavy, uší, ocasu atd. Myslím, že každý aspoň trochu pejkař pozná rozdíl mezi úmyslem zaútočit a úmyslem něco říct. A to snad je i zadavetalce jasné, že její psi nejspíš nedělaji. (že se nepřipravují zaútočit). Navíc třeba taková border kolie je například přeborník v upřeném pohledu a fakt útočit nechce.. Takže radím méně teoretických pouček (nebo u nich více přemýšlet) a větší schopnost empatie vůči chování psa.

apbtbreeder napsal(a):
Jedna naše fena apbt to dělá taky. Sedne si a kouká. Třeba 15 minut. V okamžiku, kdy se člověk zvedne, je připravena k okamžité akci. Nicméně, asi budou propagátoři "dominantních" teorií smutnit. Neskočí nám po krku, ale chce si hrát a je velmi milá Nebo tím žebrá o jídlo, protože ví, že nesmí otravovat-a zkouší alespoň touto cestou. Jsou to chytří psi.

Přééésně. Pokud na mě začne pes takhle zírat, jednoznačně mi tím dává najevo, že něco chce. Nejčastěji je to hra, jídlo nebo procházka (má "akutku" a potřebuje se rychle vyvenčit). Žádná dominance v tom není, je to schopnost psa se dorozumět (a schopnost pána "vyčíst" o co mu jde).

lacerta napsal(a):
Dobrý den,

jsem rozhodnuta pro pořízení si štěněte tohoto plemene, dlouho to byl můj sen, od dětství mě tato rasa fascinuje. Nicméně sháním už delší dobu a jsem sama překvapena, že to není vůbec sranda.
Chci psa nahého, nejvíc je k mání labutěnek.
Nabídka je poměrně omezene a více je samozřejmě nabídek štěnat bez PP.
Proto se vás chci zeptat na váš názor, odborníků a chovatelů, co by jste mi doporučili.
Cetla jsem, že člověk by měl kupovat určitě s PP a to nejdražší, co si může dovolit.
Cena pejsků s PP je dle mého průzkumu kolem 15-20 tisíc, bez PP 3-5 tisíc, což o to, peníze jsem si vyhradila na štěně s průkazem původu, ale přesto se mi nedaří sehnat nahé, takové které by se mi líbilo a navíc je většina chovatelských stanic na druhém konci republiky i 400km ode mě a já si nemohu přes týden dovolit shánět psa na plný uvazek a odpoledne jet po práci 400km, když bych ke chovateli dojela stejně v noci. Obvykle než si stačím domluvit schůzku na konec týdne/víkend, štěnata jsou již zadaná.
Nemám chovatelské ambice, chci jen mazlíčka, který bude zdravý a dělat mi radost mnoho let, proto se chci s vámi poradit ohledně rizik pořízení psa bez PP.
Kvůli nemožnosti sehnání štěněte s PP jsem již začala uvažovat i o této variantě, nicméně bojím se právě třeba té oční vady, na kterou jsou chovní psi testování a nepochybně budu potřebovat také chovatelský servis, jelikož at hledám a čtu všechny informace na internetu, přesto jsem puntičkář a napadá mě spousta dalších otázek ohledně péče a chovu tohoto plemene, žádnou literaturu jsem bohužel nesehnala.
Co mi poradíte, mám ve svém hledání pokračovat dál nebo risknout pejska bez PP?
Děkuji za vaše odpovědi.

Mám labutěnku s PP. Jsem bez chovatelských ambic, takže je to jen mazlík. Pes je po otci s tituly vpředu i vzadu, matka byla lepší průměr, pes je povedený. Co mě ale přesvědčilo právě k této koupi byly hlavně testy rodičů na PRA a luxaci pately. To vám můžu jen doporučit. Cena psa byla 6.000,-Kč, nahé fenky z vrhu byly pochopitelně dražší. Nahý pes se určitě dá sehnat i za 12.000,-Kč, Projeďte si stránky www.kchn.cz, sekce inzerci a pak projeďte chovatelské stanice na stránkách uveřejněné - z nich se dozvíte hodně o budoucím krytí apod. Můžete vyhledávat i podle okresu. Číňani jsou takoví "nepsí" psi, určitě si s ním užijete.

Dája6 napsal(a):
To nebylo myšleno na Vás, ale na mě za mojí kritiku. Vy jste nic tak špatného nenapsala, ale já ano.
Mě jen vadí jedna věc a to když si pořídím určitou rasu a pak pejsek vypadá úplně jinak, že ani není poznat jaká to rasa je. U Cotonku nejde jen o pár centimetrů, ale o dost centimetrů. Neříkám, že musí mít srst jak výstavní až kdesi vlající až na zem, ale delší by jim určitě pasovala a hlavně bylo by hned poznat rasu a ano máte pravdu každý si prostě přizpůsobí pejska tak aby to majiteli vyhovovalo. Dája.

Nějak nechápu, jak vám to může "VADIT". Že se vám to nelíbí, ano, to respektuji, ale jestli vám VADÍ, že nějaká paní XY má psa, kterého si ostříhá jinak, než se zrovna vám líbí, to mi přijde fakt zvláštní... Nevím, jak dalece znáte například střihy pudlů, ale je jich jak mraků a procházely určitým vývojem a navzájem se dost liší. Jsou například střihy jehněčí, sportovní, klasický, západopacifický, holandský, skandinávský, kontinentální, karakulský, baby, moderní atd.. A liší se navzájem nejen střihem na těle, ale i oholenou/neoholenou "držtičkou" nebo třeba vyholeným/bambulovitým ocasem. A jsou i pudlové s dlouhou šňůrovitou srstí. Je to o vkusu a pokud někdo preferuje karakuláka, také by mu mohl soused říct "Heleď se, vadí mi, že tvůj pudl má chlupatou mordu, to přeci vůbec není PRAVÝ pudl. Neměl jsi si tohle plemeno pořizovat, když nestříháš na klasiku, každý přeci ví, že pudlové se holí." Případně by takhle někdo mohl odsoudit člověka, který pudla nestříhá vůbec, jen ho rozčesává a nechává v přírodním stavu. Ať ostříhaný nebo neostříhaný pes, je to záležitost líbivosti lidí (a někdy i praktičnosti při práci psa). Prostě nezaměňujte osobní vkus (na to má každý právo) s názorem, co je - či není správné. A už vůbec ne s tím, zda je nutné, aby každý na ulici poznal rasu psa toho kterého člověka. Když to nevadí majiteli toho psa, tak ostatním to může být buřt, ne?

Pejsci od majitele/ky leap jsou hezcí a žádnou kůži tedy fakt nevidím.. Prostě jsou ostříhaní, jak majiteli vyhovuje. Na výstavu nejspíš nechodí, jim osobně to nevadí a majiteli vyhovuje. A že nejsou podle šablony? No a, co je komu do toho. Na charakter plemene to vliv nemá. Osobně jsem stříhala například bišony jednak "na lachtana", jednak na výstavy. A rozdíl byl prostě jen v těch pár centimetrch srsti navíc, nic víc. Chování psa to neovlivňuje a vkus je individální záležitost - majitelům "lachtanů" se nelíbili nakadeřené "barbíny", majitelům výstavních psů se nelíbili "lachtani". A co jako?..

floyd napsal(a):
To mě těší, že se Vám Charlie líbí, myslím, že je to kříženec spíše amerického vodního španěla, svědčila by o tom struktura srsti. Toto plemeno se tu začíná chovat, téměř na každé výstavě je vidět alespoň jeden zástupce. S irským vodním je to horší, poslední vrh se narodil tuším před 4 lety a moc k vidění nejsou ani na výstavách. hov obou těchto plemen můžete sledovat na www.kchls.cz, ale moc novinek tam o nich bohužel nebývá. Mě se tito kudrnáči - vodníci líbí a když jsem zahlédla Charlieho v útulku, tak prostě musel být můj. .

Psala jsem na fotografii vlevo, myslela jsem vpravo, ale koukám, že vám to došlo. Pes je pěkný a bylo by fajn, kdyby se tu tihle "vodníci" do budoucna chytli. Tak ať vám dělá pesan jen samou radost!