hmn_:
Ano, hárala poprvé, když měla 7,5 měsíce.

K bodu č. 2.: Ano, očividně to ona nevnímá stejně. Myslela jsem spíš tu ironii toho, že i když bych jí v životě neublížila, tak mi kolikrát připadá, že se cítí v mé přítomnosti nějak ohrožená. Spíš jsem zjevně vžycky byla ten hlavní káratel, když jsem se ji snažila něco odnaučit, zavřela ji k sobě za dveře, aby neskákala po lidech, kteří po ní pak jen křičí a jsou naštvaní, aj... Asi jsem zkrátka ta, co jí až moc "odebírá to dobré" a s tím si mě asociuje.

Nevím, co máte na mysli psychickými tresty, rozhodně se ji nesnažím za přešlapy nijak trápit a dávat jí něco sežrat, jen jí zkrátka nemohu dovolit vždy všude všechno, musím ji přeci nějak korigovat. Pokud jste měla na mysli neúmyslné psychické vlivy, tak v tom to být může a pravděpodobně je. Blbá nesrozumitelnost, jenže kde přesně a v čem konkrétně... Donedávna vše vypadalo ok a pokud nebylo, zkrátka jsem si toho nevšimla. Myslela jsem si, že můj pes je šťastný a nic mu nechybí.

Zdravím všechny po delší době,

až doposud nebylo moc co řešit, na všech předešlých problémech se zapracovalo a měli jsme se s naší Cressidou (10 měsíců stará) dobře. Posledních pár dní ale řeším něco nového, co mě dost trápí a ráda bych si o tom popovídala s ostatními pejskaři. Nečekám, že to zde 100% vyřeším, spíše ocením vaše rady, tipy a názory, jak se v téhle době obrnit a na čem třeba zapracovat, aby byla situace lepší. Bude to jako obvykle trochu delší textík...

Minulý pátek jsem venku našla starou, zraněnou a vyhublou kočku. První návštěvu na veterině jsme se ji pokusili zachránit, ale další den se bohužel jen zhoršila, takže jsme jeli na pohotovost a druhý pan doktor řekl, ať to neprodlužujeme a uspíme ji, že toto nemá smysl.

Kočka byla necelé dva dny u nás v baráku, s čímž šel i fakt, že Cressida nemohla volně do všech místností, jak byla zvyklá. Já jsem do toho měla nervy, práci s kocourem a tak se posunuly i časy venčení a krmení, ten režim se pokazil. Když jsem se vrátila domů s prázdnou přepravkou, brečela jsem, přítel mě utěšoval a štěnda přišla taky, entuziasticky mě olizovala a vítala, vše vypadalo ok. Tu noc jsme zůstali dlouho vzhůru a přítel pak dal všemu korunu ještě tím, že si se psem ještě ve tři ráno asi hodinu hrál a tahal se, čímž se jí asi rozhodil i spánek.

Další den ve tři ráno se začala dožadovat pozornosti, kňučela, dělala rámus, dokonce převrátila židli, což nikdy dřív neudělala. Abychom jí nedali zadostiučinění, že to zabralo, počkali jsme, až to přejde. A právě od včerejšího rána je můj pes jako vyměněnej.

1. Ztratila zájem o hraní, 90% času tráví pod schody u sklepních dveří
2. Nechce masové kosti ani kongy s mlsotami, které obyčejně preferuje
3. K jídlu se nechá přemlouvat, moc se jí do něj nechce
4. Přestala nadšeně vítat téměř všechny krom babičky a když vidí po celé noci mě, ani nehne ocasem
5. Začala si vrčením bránit to místo u sklepních dvěří v momentě, kdy jsem zkrátka jen zametala na chodbě a nevšímala si jí
6. Nechodí v časy, kdy se běžně chodí na procházku naproti, jako doposud, nereaguje na zvuky zipů, chystání se ven a většinou se sebere až v momentě, kdy se otevřou vchodové dveře
7. Nejvíc se vyhýbá mně a je znát, že se v mé přítomnosti necítí dobře, je napjatá a nervózní
8. Nepřijde ke mně, když ji doma zavolám jménem. Zpravidla se jen u sklepa postaví na všechny čtyři a zcela zjevně doufá, že pro ni nepůjdu

Už delší dobu si rovněž všímám, že se Cressida ke mně chová někdy divně. Například když se pro ni vracím z obchodu na místo, kde je uvázaná, zpravidla štěká na lidi okolo a když mě uvidí, tak ztichne, lehne si na zem a hlavu položí mezi packy. Dívá se na mě smířlivě a mhouří oči, ale ocasem nevrtí - Co takového chování podle vás značí? Mělo by to být submisivní chování, podle všeho. Co když ale i tohle předcházelo tomu, jak se chová teď a byl to jen postupný proces? Může se takové chování objevit díky adolescenci a dopsívání, nebo se cítí zrazená kvůli té kočce?

Samozřejmě má největší obava aktuálně je to, že si na mě Cressida vypěstovala averzi, že se mě začala bát, nebo už mě zkrátka nemá ráda. Zjevně mě má spojenou spíše s nepříjemnými vjemy a dost pravděpodobně ze mě cítila úzkost a smutek kvůli té kočce, což asi taky udělalo své.

Je to pro mě neskutečně těžké, jelikož jsem jí jaktěživa neublížila, nevztáhla jsem na ni ruku a snažila jsem se jí vždy dopřát všechno, aby byla šťastná. To, že mě moc nevítá, jelikož jí nejsem tolik vzácná a z ostatních je nadšená, to už beru v pohodě, je to pochopitelné. Ale ta vyhýbavost a náznaky toho, že ze mě není dvakrát nadšená, to už je trošku moc... Nejvíc mi vadí, že neznám konkrétní příčinu, ačkoliv na ní vlastně nesejde.

Někdo se potýkal s tím samým?

Díky

Dodatek: Na veterině jsme byli a fyzicky je skutečně zcela zdravá, má dobrou váhu i kondici.

Megi:
//2) od dvou tří let boj se psy, ale láska k lidem... totálně bezbřehá, slintající, skákající
3) já nemám ráda lidi//

Jako bych to psala já. Tolik k vyhledávání lidí ze cvičáku, kde už se nechceme ukazovat a účastnit se tréninků. :D

A kolik je té Vaší? Jak jste ji zvládala jako štěňátko?

Já si fakt myslím, že pes potřebuje otupět vůči podobným lákavým vlivům. Ale sedřít se z kůže, když pes odmítá spolupracovat a z výcviku má kulové? Za mě to fakt není cesta, proto jsem došla k tomu, že tudy to nepůjde.

Tpo už by jí spíš prospělo chodit kamkoliv socializovat. Rohodně víc, než se snažit ji v podobných stavech trénovat. Jenže kam, no. Leda do parku a na vodítku/stopovačce.

Byste měla tu naši vidět, když jdeme kolem jakéhokoliv plotu, kde ona ví, že je pejsek. Je jedno, zda na ni agresivně řve a odhání, ona je stále nadšená. S kaaždým by se kamarádila. S lidmi i psy, ale ze psů je více nadšená.

sardullah:
Ano, tohle je ošemetné. A myslela jsem na to taky, nicméně není něco pravdy na tom, že se psi lehce vyklidní, jakmile už to nebudou úplné nevybouřené psí děti?

Když jim začnou i psi na procházkých připadat jako normální jev. Prostě se skamarádí, očuchají se a když se shodneme, pustíme je, aby si pohráli.

K tomu návrhu přijít dřív a nechat štěňata vyblbnout...Jsme tam jediní se štěnětem, které už váží přes pětadvacet kilo. Jedno další je malej jezevčík, kterého je ta naše se svou nadšenou náturou schopná zašlápnout jednou packou. Pak je tam maličká borderka, která má tři měsíce a kříženec, který má čtyři měsíce, taky prcek.

Do areálu cvičáku se může až s trenérem, jinak ne. To leda, že bychom si domluvili seanci na něčí zahradě.

Ono by to nebyla taková potíž, že něco nezvládá v přítomnosti psa, kdyby nebyla tak těžká na utáhnutí. Proto jsem na cvičák doccházeli s přítelem. On mě jistil, když jsem potřebovala odpočinout, jinak jsem s ní cvičila já. Ale je to fakt jiné, táhnout desetikilového pejska, který se vzpouzí, a táhnout takhle velkého.

A ano, vím, že jsem si tohoto vybrala sama. Ono to nějak půjde, ale snažím se vidět naději v těch soukromých lekcích, když už něco. Jsou psi, co oceňují pamlsky a hračky nadevše, Ta naše, jelikož moc psů nezná a nepotkává, je nejvíc odměněná přítomností jiného psa a to je prostě problém.

Megi:
Tak u nás to naopak není o tom, že by nás to nebavilo.

Je zkrátka hodně demotivující vidět, jak pes, který doma na zahradě nebo venku na poli zvládá vše perfektně, se najednou na cvičáku chová jako šílenec a jako kdyby se nikdy neučil nic. A intruktor pak řekne všem do éteru: Tak cvičte každý den, aby pak byl vidět nějakej progres...

Přitom jsem se shodli s dalšími několika lidmi, že největší zádrhel jsou ti ostatní psi okolo. Byli jsme skupina pejskařů se štěňaty, které ještě ty způsoby nemají a jsou rozjívené, o což je to horší.

Pravdou zůstává, že my konkrétně prostě moc psů nepotkáváme nikde a když už ano, i na procházce je z toho hned haló, fena je nadšená nadmíru a táhne jako blázen. Nemáme ale známé se psy a máme jen jednu známou paní, která ale většinou nemá na společné vycházky čas. Pro tu naši fenku je to prostě moc nadšení naráz. Ne jen jeden pes, ale je jich hned několik a díky tomu se nedokáže soustředit na práci s povely a na trénink.

Jinak vy máte asi štěstí na lidi a známé pejskaře, nebo nevím. Já si nemohu dovolit ani tu naši pustit na louce bez stopovačky, jelikož je nadšená naprosto z každého, kdo se mihne okolo. Naposledy byla na volno, když poskákala radostně nějakého pána a paní, která mi pak důležitě řekla, že omluva jí tu bundu od bláta asi nevyčistí... Od té doby ji prostě pouštím jen v noci či vzácně, když se pořádně rozhlédnu a v horizontu kilometru nikde nikdo není.

Opět, v těchto případech přivolání ani nezkouším, jelikož vím na 100%, že by nefungovalo. Vše je zajímavější než já, pamlsek a můj příkaz, když je to člověk či zvíře. Tohle pořád nemáme ošefované, bohužel.

Přitom tu obtížnost s přivoláváním trénujeme často a ono se to lepší, ale lidi či zvířata venku na procházce jsou stále moc velké sousto.

Zdravím,

po delší době zase přispívám s novou zkušností a rozhodnutím ohledně výchovy našeho štěněte.

Předplatili jsme si začátkem jara 10 lekcí, byli jsme doposud na polovině z nich a s přítelem jsme se oba shodli, že tohle už pro nás aktuálně vážně nemá cenu. Nemohu říct, že bychom se na těch pár lekcích nedozvěděli něco zajímavého a užitečného. Převážná většina toho následného tréninku je ale stejně o trénování psa doma s páníčky. I to nám bylo řečeno ze startu, že jde o naprosté základy výchovy, bez žádných nadstandardů (nehledě na to, že krom přivolání a chůze u nohy ta naše uměla vše téměř perfektně i před nástupem na cvičák).

Od třetí lekce se prakticky opakovalo jedno a totéž, co na předešlých dvou. Posadit, položit, odložit, přivolat, k noze, slalom, chodíme a vodíme. Na konci často pár minut na nějaké kladině či překážkách aj, což dělalo problém spíše menším pejskům, ta naše to zvládala perfektně. Zkoušelo se i prohlížení oušek a zubů, aj.

Ten pán, který ty lekce vedl, je moc fajn a hodnej. Nelituju toho, že jsme za to ty peníze dali, ačkoliv už tam chodit nechceme. A co je primární potíž?

Nejsme z těch všech lidí ani zdaleka jediní, jejichž psi prasí, neposlouchají a nesoustředí se na výcvik jen a jedině proto, že jsou tak moc nadšení z těch jiných pejsků okolo sebe.

A to má zkrátka prioritu i před pamlsky, hračkami a povely páníčka. Nemají to tak samozřejmě všichni, záleží i na nátuře a rase psa - někteří jsou klidnější, těch je však minimum. Četla jsem v předešlých diskuzích, že na některých cvičákách pejsky i pustí, aby se nejdřív vyblbnuli, očuchali se, poznali se a pohráli si.

Tady to odpočátku bylo kategorické: ,,Nepouštějte je k sobě, tady se cvičí, nesocializuje..."

A ta naše se raději na obojku uškrtí, než aby přestala řešit to, že kousek vedle nás je další štěně. Je neskutečně těžké upoutat její pozornost a přimět ji soustředit se na pamlsky a povely, jelikož jiný pes je stále důležitější. Přitom když trénujeme pořád ty samé povely dokola doma, je tak o 300% motivovanější a trénink povelu a přivolávání je úplně jiné kafe.

Je mi jasné, že pes to všechno má umět především mezi rušivými vlivy. Nejsem si už ale moc jistá, jak moc efektivní tohle je teď, když je to malé rozjívené tele, co leze právě do puberty. Bylo mi tady už řečeno, že hromadné lekce asi nebudou nic pro nás, jelikož máme temperamentní plemeno. A já spoléhám i na to, že po překlenutí toho těžkého pubertálního věku se i náš pes uklidní a práce s ním bude o to snazší.

Pokud už něco, zvážím tedy soukromé lekce s trenérem odjinud. Ale toto už podstupovat nehodláme ani já a ani přítel. Je to stresující, kontraproduktivní a neskutečně náročné pro toho psa i pro nás, po psychické i fyzické stránce. Jelikož prcek je už zkátka veliké a těžké tele, co má pořádnou sílu.

To jen něco málo k aktuálním novinkám. Chápu, že někteří mě tady za to budou chtít ukamenovat, ale co se dá dělat.

megi-the-dog:
Vypadá to nějak takhle:

https://imgur.com/QvIr68T

Akorát nemá ten zadek takhle nízko, tělo má v normální pozici. A tu hlavu buď má nízko rovnou, nebo ji postupně snižuje, ale udržuje přitom oční kontakt. Někdy to dělá i s hračkou v tlamě.

megi-the-dog:
Smajlíci jsou zvyk.

Já říkala: Co to máš...? Takovým tím podezíravým tónem. A to je pro ni většinou jako bych řekla: Ber, co máš a zdrhej, nebo ti to seberu. Proto to už neříkám a prostě k ní jdu a podívám se. Většinou loupe očima a čeká na můj verdikt.

Ano, opravdu jsem se jí lekla, jelikož jsem jednak nechápala, kde se to vzalo, přičemž jsem neviděla varovné signály a navíc se to nikdy dříve nestalo. Doposud nikdy na nic a na nikoho nevycenila zuby.

Na tom cvičáku nám radili krmit psy postupně. Přidávat do misky a dokonce i za povely! To mě trochu překvapilo. Taky jsem si říkala, že to bude žůžo zkušenost se syrovými játry na snídani... Ale už mi bylo řečeno myslím od lupus4, že pes má chápat, že ruka dává a nebere. I proto jsem byla trochu dotčená, že mi pes nevěří a vidí mě jako zlého poldu. A přitom mi nedošlo, že ty pozitivní asociace s dáváním jídla u něj musím zkrátka sama vybudovat.

K té póze:
Ne nic, žádná zježená srst, uši stojaté a pozorné, jen ta nízko skloněná hlava a rovný postoj, ocas není mezi nohama, ale, nehýbe se. Někdy u toho má vyplazený jazyk/pootevřenou tlamu.

Jen stojí a zírá, ale mluvení nedělá nic. Asi čeká, co bude... Třeba jestli přinesu hračku? Ta soustředěnost na to sedí asi nejlépe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Přitom je to divné, jelikož já té naší beru něco skutečně jen zřídkakdy a doposud mi s těmi věcmi jen zdrhala po bytě. A kde se vzal tu se vzal upřený pohled, ztuhlé tělo a agresivní výlev... Možná to bude souviset i s nadcházející pubertou, nevím."

nic podivuhodného
jen stupňuje "konverzaci", reakci na nátlak/trest/újmu ze strany člověka
a jo, dospívání s tím souvis mít bude

"A že nejlepší je naučit ho na "výměnu" dané věci za něco lepšího, což ale dá taky práci."
jistěže, tohle je základ, 100x všude omílaný
a jo, jistěže to dá nějakou práci, je to normální výcvik/výchova
ale pevný základ lze naučit za den, při intenzivním výcviku

hmn_:
To jsem ráda, že to neznamená nic fatálního (jako že mě pes už nemá rád, či mě nerespektuje, čehož jsem se prvně obávala). Ona asi taky zkouší, kam až může a já udělala špatně to, že jsem nečetla řádně její neverbální signály.

Aspoň je to ponaučení do budoucna. (: To byl ten špatný postup, jelikož jsem téhle póze a důvodu jejího chování zkrátka nerozuměla. Jak mám kočky přečtené, tak psa mám poprvé a nerozumím zcela jazyku jeho těla.

Jinak tuhle divnou pózu dělá někdy i přes den, třeba při hraní, nebo i mimo hraní a na to jsem se vás tu chtěla zeptat už kdysi:

Sklopí hlavu vestoje, zatímco udržuje oční kontakt, ocas nehybný a zbytek těla rovněž. Na hlas a komunikaci nijak nereaguje, ale když se člověk přiblíží, neudělá nic a pohladit se nechá, po chvilce normálně přepne a začne se zase chovat "čitelně".

Nevíte, co má přímo tato pozice těla značit?

megi-the-dog:
Asi jste na to kápla... Dostala ho poprvé v životě, zatímco kosti a ucho dostává denně. Ergo je to pro ni vzácný mls, bude mít tendence si ho více bránit? Jinak kdybych viděla,. že to hryže, nejsem pitomec, abych jí to nechala na okusování a aby si ublížila.

Neutíká jako dřív, většinou se s prosíkem dívá na mě, zda jí tu věc nechám. Ale vše si zpravidla sebrat nechá, i nějaký bordel, co sebere po venku na procházce. S tím nikdy není problém a toto se stalo skutečně jen u té misky od paštiky a pak ještě jednou něco podobného s ogumovanou činkou, kterou si vyhrabala sama. Opět jsem ji šla pohladit a ona lehce ňafnula, zakousla se do té činky a na mě zahlížela pohledem.

Jinak pro vás je asi leccos nevídané a neslýchané. Ale mě utěšuje fakt, že nejsem jediný člověk, co má s výchovou psa problémy (po té návštěvě cvičáku) a když vidím, že nejsme žádná kuriozita a mamlasové představující zlo světa, jak tady někdy naznačují ti zkušení. (:

Zdravím všechny,

ve své předešlé diskuzi jsem si přečetla, že bych mohla nějak častěji dávat vědět, jak žijeme a jak se daří, jestli rady fungují, apod. Tak mám několik novinek. Vše krom toho nového problému je mnohem lepší. Chci se taky vyjádřit k pár věcem z toho předešlého vlákna.

Vaše rady ohledně toho, jak změnit svůj přístup a psychiku ohledně chování svého psa fungovaly skvěle. To přesunutí pracovního stanoviště byla jen drobnost, přičemž to následně vyústilo v několik debat s přítelem a skončilo to tím, že mám "nový" celý pokoj, výměnou za ten starý "průchoďák", ve kterém bylo všechno od pořízení štěněte na houby (primárně kvůli společné chodbě s osazenstvem vrchní části domu, na kterou můj bývalý pokoj vedl).

Jinak konkrétněji:
1) Pokoj, ve kterém jsem teď, má jen jeden vchod a vede pouze do kuchyně, ve které už několik dní spí i štěně, má tam svůj defaultní pelech a všichni jsou spokojení. Vyspím se dobře, pejsek taky a to dělá hodně. Když potřebuju něco dělat, nemám už potíž štěněti říct, aby dalo pokoj. Mimo toho mě víc baví trávení času s ní, nechám se skoro pokaždé "ukecat" k nějakému hraní, když do mě dloube a vrtí ocáskem. Už mě to nedeprimuje jako dřív, když nešlo o mnou organizované a plánované hraní třeba na zahradě, apod. Naopak je to zábava.

Když si hrát nechci, pes si zkrátka jde něco okusovat, nebo to zalomí a je svatej. Necítím žádnou úzkost a nátlak a jak jsem si myslela, že ho budu na šlofíky zavírat do kuchyně, ať mám klid, nemám ani tu potřebu. Ona preferuje být v místnosti přes den se mnou, než sama vedle a jelikož mě to už nijak neruší, nechávám ji tu. Spát chodí po delší procházce cca po desáté večer a v klidu spí třeba i do devíti do rána, dneska jsem například budila já ji.

2) Máme za sebou první páteční cvičákovou lekci a zítra jdeme znovu. Sešlo se tam cca 12 majitelů se psy naprosto rozdílného věku, povahy a chování, takže sám instruktor řekl, že je to chaos nad chaos a bude třeba nás porozdělovat. My jdeme jakožto jedni z mála majitelů štěňat na další lekci už zítra a budeme tam jen ve čtyřech, což je fajn.

Spousta těch psů byla skutečně přehlcená dojmy proto, že se tam téměř žádný až na jednoho dospělého neuměl ovládat (a ten jeden tam byl s paní, která už tam byla 4x s jinými psy v minulosti ), takže všichni pejsci byli rozjívení jeden z druhého a pořádně se nesoustředili na cvičení.

3) Co se té zahrady týče, to se řešilo v minulém vláknu... Jako ano, v lecčem je procházka lepší a výhodnější, ale rozhodně ne dopoledne, kdy člověk po probuzení ještě mžourá, chce si v klidu vypít kávu, nastartovat se na další den a dát si snídani - v takovém stavu já rozhodně nepůjdu na ráznou energickou vycházku se psem.

Ta rána a dopoledne proto preferuju tu zahradu, kde holt musíme být se stopovačkou (dneska jsem ji jednou odepnula, ať se proběhne a zrovna na dvorku byla tetka, takže paráddně to vyšlo...), ale ta naše nemá nijaký problém s tím být uvázaná, pokud tam s ní někdo je. Leze i do kompostu někde, kouká se na slípky, okusuje klacky a je spoko. Jakmile bude mít soused hotovej plot, dostane pes svůj vyhrazenej pozemek s oplocením, kde bude moct trávit čas i sám.

Buggyra napsala něco o tom, že bychom část plotu udělali my, abychom mohli vybudovat to vlastní oplocení... To určitě stojí za zvážení, tak uvidím, co na to přítel. Díky moc! (:

4) Padlo taky cosi o o tom, že jsem si ke své povaze nevybrala nejvhodnější plemeno... No, původní záměr byl právě ten, že je potřeba nějakého tahouna, která mě/nás přiměje k nějaké větší aktivitě. Proto jsem nechtěli gaučáka. (: A daří se v tom slova smyslu, že se oba s přítelem víc hýbeme, máme pořádný denní režim. Úskalí jsou v rámci té výchovy, ale nemyslím si, že by to s jiným plemenem bylo o moc jiné. I jiná plemena potřebují řádnou výchovu.

Taky je třeba dodat, že v naší z toho huskyho moc není - její máma byla poloviční husky a poloviční NO, naše má v sobě 3/4 NO a podle mě to není taková rozjívená střela, jako bývají ti "čistí shepsky" - min. z toho, co jsem poslouchala za videa od majitelů tohodle mixu. Připadá mi, že naše potřebuje nějak zaměstnat a aktivnější a temperamentní je, ale lítat s námi po horách a běhat denně mimo venčení aspoň 3 km zase nepotřebuje.

5) Ještě o tom pracování v hlavě, když venčím - to jsem zkoušela dělat na zahradě a při výletech na pole a místa, kde jsme za celou dobu nikoho nepotkali, bo to není moc frekventované, ale i tam člověk narazí na člověka, když jde v nesprávnou dobu. Jinak to oslovování od lidí na ulici mi vadí i když se na psa koncentruji. Teď to ale není každopádně potřeba, práci si odvedu normálně doma a zvládám to mnohem lépe, než měsíc zpátky.

6) Primárně pro sardullah:
Zmínka o tom, jak se štěně chová na procházce hezky, zatímco dospělák je jak utrženej ze řetězu... Tohle dělá ta naše, když s ní jde víc jak jeden člověk. To je rozjařená, nadšená, rozjívená... Skáče, tahá, kličkuje cik cak stylem, jazyk na vestě. Snad to spraví trénink a častěji společné vycházky...

7) Poslední věc je ten nový problémek... "Prcek" si vypěstoval agresivní ochranitelský pud v rámci pamlsků a některých věcí, se kterými si hraje.

Naposledy toto dělala, když dostala v sedmi týdnech prasečí ucho na žužlání a člověk se k ní přiblížil, tak vystartovala a vysoce "ňafnula". Tehdy jsem to přisuzovala nedůvěře, jelikož nás nezná a taky tomu, že NO speciálně mají tyhle manýry v povaze.

Nově se to objevilo pár dní zpátky. Dostala ode mě na vylízání téměř prázdný kelímek od paštiky... Když ho vyjela, nechala ho ležet a sama sebou bucla na pelech, zatímco já jsem dělala své věci v kuchyni. Po chvíli jsem si všimla, že na mě nějak divně zírá. Tak jsem přišla blíž a ptám se: ,,Copáák, bobku?" s tím, že už jsem si přidřepávala, abych ji pohladila, jako to během dne dělám běžně.

A najednou hrdelní zavrčení, vycenila na mě zuby a vystartovala po mně s jedním hlasitým štěknutím. A já jsem si málem nadělala do spoďárů. Vůbec jsem nechápala, o co jde a vyloženě jsem se jí na moment lekla a docela bála, jelikož mi připadala nevyzpytatelná. Vyvedla jsem ji na vodítku na chvíli za dveře a přemýšlela jsem, co to mělo být.

Pak mi došlo, že muselo jít o tu prázdnou vaničku od paštiky. Když jsem ji po pár minutách vyhodila a psa pustila zpátky do kuchyně, byl jako vyměněný, vrtěl ocasem, lízal mi obličej... Na zkoušku jsem jí dala masitou kost, takže zase zalehla na pelech a žužlala. A když jsem udělala to samé, co předtím, mluvila na ni a přidřepla a pohladila ji, bylo jí to úplně jedno.

Lidé ze zahraničního fóra mi řekli, že můj jazyk těla pejskovi dává najevo, že mu chci sebrat něco, co chce a proto jedná takhle a že je třeba respektovat jeho náznaky a nelézt mu do osobního prostoru, když takhle "divně zírá a krčí se". A že nejlepší je naučit ho na "výměnu" dané věci za něco lepšího, což ale dá taky práci.

Přitom je to divné, jelikož já té naší beru něco skutečně jen zřídkakdy a doposud mi s těmi věcmi jen zdrhala po bytě. A kde se vzal tu se vzal upřený pohled, ztuhlé tělo a agresivní výlev... Možná to bude souviset i s nadcházející pubertou, nevím.

Kdybyste měli někdo zkušenosti s něčím podobným, co se u psa objevilo zničehonic, ocením vhledy, rady, nápady... (:

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já už jsem se též poučila a ode dneška na ni jsem a budu prostě nekompromisní, abych s ní nežila na úkor svého psychického zdraví, jak už tu bylo řečeno v rámci rady.

Ono to vaše psychychické zdraví uvítá i štěndo. Oni to ti pejsci samozřejmě vnímají, třeba nerozumí tomu, proč to tak je, ale cítí, že to není na pohodu.
A pejsek by měl být primárně opravdu radost.
To psychické zdraví si šetřete, až ze štěnda bude trucovitý pubescent....neříkám, že to tak má každý pejsek, ale někteří jsou v pubertě vážně na pěstičku, minimálně někdy.
Počkejte za rok, dva, tři, až se tady objeví nějaký další zoufalý nováček s podobnými problémy, tak už vám to vyloudí úsměv na tváři a klidně mu napíšete..."já to měla podobně a pak jsem zavedla režim a začalo to fungovat"

Já si pamatuju, jak jste do mého prvního příspěvku pár měsíců zpátky psala, že Vaše štěně je v pubertě a moje potíže jsou něco, co už je k pousmání. Aspoň myslím, že jste to byla Vy.

Tak nějak tuším, že to žádná pohádka nebude... Můžu Vám případně napsat o radu, když něco bude v její pubertě nesnesitelné? :D

marcelaamax napsal(a):
“Pes chrněl a když začal kňučet, že je vzhůru, pustila jsem ho k sobě, “

Ještě jedna mala rada. Tohle nedělejte. Davate ji tím najevo, ze jakmile si zaknuci, tak ji date pozornost. Dělá se to přesně naopak, za psem se chodí když je ticho a v klidu.

Jj, vím. Však já jsem ji jen pustila k sobě do kuchyně a do ložnice, kde jsem se zrovna pohybovala a dál jsem si dělala své, i když na mě významně zírala. Ven jsme šly až potom, co jsem měla vše hotové.

Hlavně v tom pokoji hned vedle toho, kde spala, spal i její páníček, který se dnes necítí dobře a nechtěla jsem, aby ho budila. Jelikož ona jako první jde kňučet k jeho dveřím a často tam i škrábe, takže to bylo hlavně proto, aby ho nebudila. (:

Mí:
//Taky to na mě trochu dělá dojem, že jste si představovali, že pes je doplněk, který když na něj nemáte náladu, si někam v klidu lehne dá pokoj.//

Toto jsou typická univerzální "moudra" některých pejskařských mazáků, pokud si někde někdo dovolí ukázat a dát najevo, že realitu se štěnětem nezvládá na sto procent.

Pravda je taková, že jelikož je toto můj první pejsek, tak jsem opravdu nemohla vědět kompletně, jak to bude probíhat v praxi.

Ano, člověk si může leccos načíst, sledovat diskuze, videa apod., aby měl alespoň přibližnou představu o tom, na co se připravit, ale to není záruka toho, že díky těm vědomostem v rámci teorie bude pak ve všem dokonalý.

Jinak základy naše štěně naučené má, ale stále je nezvládá za všech okolností. Je hodně temperamentní a energie má opravdu dost. Já jsem navíc přecenila trávení času s ní, když byla malá. Přeháněla jsem to a proto se ona díky téhle mé chybě naučila, že se jí člověk zkrátka věnuje kdykoliv, kdy ona nespí a zvláště, když je na ráně a v jedné místnosti s ní.

Teď už se to zlepšuje, nebude to hned, ale věřím tomu, že nám se vším pomohou na tom cvičáku. Ona instruktáž v rámci reálu je taky něco jiného, než si číst někde návody. (: A pokud bude třeba, jsme ochotní si vzít i individuální hodiny tréninku. To se uvidí.

marcelaamax:
To děláme i tady, ta naše je taky hned ve střehu, když se něco někde vrtne a místo aby spinkala dál, začne leckdy chodit za člověkem jako ocásek. Pak ale stačí ji nasměrovat na místo, říct aby spinkala a pak pokračuje.

U mě jsou ty procházky odpočinek tak půl napůl, jelikož co se ta naše přestala každého bát, když jsme trénovali socializování, tak teď zas každého kolemjdoucího miluje, to samé i psy aj. :D

S každým se chce kamarádit, takže já zatímco bych na procházce ráda vypnula, často někde potkáme lidi, co se nad ní hned rozplývají, jak je krásná, ptají se, zda je to štěňátko, atd... A stále dokola tytéž dotazy a člověk se prostě nechce stále s někým vybavovat. Když třeba takhle někam jdeme a přemýšlím nad prací alespoň v hlavě, tak mě to z toho pak vytrhne a jelikož nechci být odtažitá, s těmi lidmi se holt pobavím, nechám je se s ní pomazlit, atd. A myšlenka je fuč.

O to hůř u mě, jelikož jsem opravdu introvert, asociál a samotář a na podobné interakce musím mít náladu. Takže se taky zcela uvolnit nejde. Snažím se vybírat si časy, kdy moc lidí nechodí, na druhou delší procházku chodíme do přírody, k lesu a na pole, kde se vyběhá.

Přítel psa chtěl tak z jedné třetiny a ze dvou ne. Ačkoliv ji má taky moc rád, nechal mě si ji pořídit primárně proto, že mi chtěl udělat radost a ani jeden jsme ve spoustě věcí netušili, jak náročné to bude.

Všude lidí říkají, že se štěňaty je holt práce, jelikož se stále učí, apod., a že s rostoucím věkem se vše ustálí a bude lépe. Tak to beru i já a věřím tomu.

To přemáhání se bylo z největší části kvůli té práci. Dneska jsem to vzala přísněji, po venčení jsem ji prostě zavřela do pokoje, kde běžně spí a šla jsem si dělat své. A hned ze mě spadlo břímě, cítila jsem se mnohem lépe. Pes chrněl a když začal kňučet, že je vzhůru, pustila jsem ho k sobě, pomazlili jsme se a za čtvrt hodiny šly na sluníčko na zahradu. A je to fajn. (:

Jinak baví mě s ní hry doma, i přetahování, to je prostě legrace pro obě strany. Nebo hrajeme na schovku a na honěnou doma s hračkami a to je též fajn. Taky jsem ráda, když mi prostě jen dělá společnost při vaření, uklízení, apod. Baví mě i trénink povelů. Ono to není zas takové drama, jak to působí, když tu v rámci aktuální depky vypíšu jen to nepříjemné. (:

Jelikož si sem jdu pro rady ohledně problémů, tak logicky nepíšu ta pozitiva, bo proto sem nejdu... A pak to může působit jednostranně tragicky a negativně.

A děkuju! (:

sardullah:
//než s ze psa stane ten super parťák, tak to chvíli trvá..// Přesně, to je to... Jelikož jsem v tom nová, tak na toto spoléhám, ale i tak to holt není vždy sluníčkové a někdy prostě pohár přeteče. To ale neznamená, že hodlám házet flintu do žita, zkrátka to ze sebe jen potřebuju dostat a zase se odrazit ode dna.

Já už jsem se též poučila a ode dneška na ni jsem a budu prostě nekompromisní, abych s ní nežila na úkor svého psychického zdraví, jak už tu bylo řečeno v rámci rady.

Jen je škoda, že dokud soused nemá plot, nemůžeme jí na zahradě udělat to pletivo a úsek, kde bude moct trávit čas i sama. Teď ji na volno pustit nejde, tetka má všude květináče, záhonek a další věci a ta naše je schopná ve chvilce nepozornosti do toho začít drbat... I proto s ní musí vždy na zahrádce někdo být.

BlueBee:
Však ano, dneškem počínaje prostě začíná nový režim. Je opravdu nevýhoda pracovat z domu (v tomto ohledu), jelikož pes má páníčky stále na očích. Když majitel odejde z domu do práce, nemusí pak takovéto věci řešit - pes prostě musí počkat a ten člověk neposlouchá kňučení, aj.

Tady to holt vyřeší zavřené dveře (už máme i pootáčené kliky, bo mrška je chytrá). Každopádně díky za povzbuzení. (:

eli22:
Máte pravdu, já kolikrát zapomínám na to, že se můj pes má vlastně dobře... A taky je fakt, že psaní textů vyžaduje určitou míru kreativity a nápadu. Není to zkrátka monotónní práce, kterou lze vykonávat bez vhodného rozpoložení, které se prostě lehko rozhodí kde čím a pak se znovu těžko nalézá.

Jak jsem už psala, vařit a uklízet mohu levou zadní se štěnětem za zadkem, ale to právě proto, že u těchto činností mě její vstupy nijak neruší. Ona navíc chápe, že holt něco dělám a věnovat se jí nebudu.

To mé sezení u PC o a ale zkrátka nechápe, proto to holt vyřeší zavřené dveře, kdykoliv bude třeba.

janaa:
Není to určitě totéž, ale nenašla jsem o tom nic v češtině. V angličtině je to "post puppy depression" a nejčastěji tím trpí právě lidé, kteří psa nikdy neměli. Jsou to prostě přechodné stavy, ale je to reálná věc. Tím chci říct, že jsem si to nevymyslela. (:

Jinak vím, že je to o mé psychice, viz i ten zmíněný perfekcionismus a snaha dělat vše správně. Jinak jsem vcelku vyrovnaný člověk, často mi pomůže se z takových potíží vypsat nebo vypovídat. S psychology dobrou zkušenost nemám, ale možná by mi to pomoct mohlo...

Ťapinka:
Je to tak, odreaguji se asi nejlépe u dobré četby, při poslechu oblíbené hudby nebo počítačových her.

Na těch pravidlech opravdu musím zapracovat a to hlavně sama v sobě. Taky určitě pomůže i ten cvičák, lekce nám začínají tento pátek.

Koček jsem měla v životě dost a to je skutečně úplně jiné kafe, jelikož kočka je soběstačné zvíře. Ta poslední se nám po dvou letech zatoulala a další už proto nechci. Držet ji doma vidím jako nesmysl, ale když je napůl venkovní, je to o strachu, že se jednoho dne už nevrátí.

Trickyvoo:
Se štěnětem mi pomáhá přítel, ale opravdu není den, kdy bych mohla úplně vypnout. Jinak i on to někdy nese těžko, tu odpovědnost, ale pomáháme si, jak to jen jde. Oproti počátkům s pejskem je to teď už o 200% lepší.

Pejskařů tu v okolí moc není, ale sem tam se poštěstí a jdeme třeba na společnou procházku. Včera jsme s ní zkusili poprvé zajít s přítelem a kamarádem do hospody na zahrádku, kde mohla být na stopovačce a bylo to taky fajn.

Jinak kartonové bedny jsou dar z nebes, to je fakt. Taky jí je nechávám na cupování. (: A chaos v rámci úklidu a vaření je na denním pořádku, to už beru jako hotovou věc a opravdu mi to nevadí, potíž je jen v té práci... A to už snad bude taky odteď lepší.

Díky!

Jsem copywriterka (něco jako textař, ale je to složitější práce), pejsek se jmenuje Cressida.

Je pravda vše, co tu bylo napsáno.

Opravdu se poslední týden necítím dobře a ta míra zodpovědnosti v kombinaci s tím, že to sama nezvládám tak, jak bych ráda, už je příliš. Nejspíš to na mě až teď pořádně dopadlo.

Je nesmysl, že štěně nemám ráda, naopak ho ráda mám moc a o to víc mě trápí, že jsem v tomto ohledu neschopná. Nemít ho ráda, neváhala bych začít mu hledat nový domov. To snad dá rozum a divím se, že mě zde v tom nikdo nechápe. Nebo si nepamatuje, že i pro něj byla štěněcí doba s prvním pejskem třeba těžká a co jsem četla, tyhle "deprese" podobné poporodním jsou vcelku běžné nejen u nových pejskařů. To, že se trápím, že to nezvládám neznamená, že to zvíře nemám ráda a že se ho chci zbavit.

Přítel mi řekl totéž, co vy tady. Že poslední týden mu přijde, že mi štěně přerůstá přes hlavu a můj pokus přesunout si pracovní stanoviště do jiné místnosti nechápal. Prý když mě pes otravuje, mám ho zkrátka zavřít třeba do kuchyně a neřešit. Taky řekl, že i když je mi mizerně, tak mě utěšovat nehodlá, jelikož opakoval mnohokrát, že on psa nechtěl. Že říkal, že mi s ním bude pomáhat, a ne že s ním bude trávit polovinu času, což stejně dělá, ale drží hubu a krok. A že nemá co udělat víc.

Já sama skutečně nevím, proč to tak hrotím a proč mi nejde brát přirozeně a pocitově to, co rozumově vím. Každý přešlap si vyčítám a pak vše jen posírám ještě víc. No, podělala jsem toho dost, jen co je pravda.

Díky za vaše příspěvky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale ne, prostě když bude vyhlouzat mimo určené časy, jde za dveře a nazdar. Už mám požehnání snad od všech pejskařů zde v diskuzi, tudíž to napravíme.
Jenže na bytí za těmi dveřmi se musí také naučit postupně. A dát jí tam nějakou činnost, vysvětlit jí, že zavřením dveří se myslí ne odluka, vyhoštění od paničky, ale odpočinek a příjemné věci. Takže ode mě máte požehnání jen částečné.

Toto ona ví, nevadí jí to. Umí se zabavit, spíš já jsem se chtěla snažit vyvarovat toho, abych to dělala.

plaka:
Je pravda, že se mnou pěkně cvičí, potvora...

Ale jak říkám, odteď nastane jiný režim. Zase to není tak, že by se z ní každej posadil na pr*el, kdykoliv si kníkne. To ne, ani přítel v ní toto neživí a já též nepřijdu na její písknutí.

To je spíš o tom, že leckdy už nechci trpět její kňaukání a dorážení, tak se seberu a jdu. Ne jako služebníček, ale jakožto někdo, kdo chce mít pokoj. V konečném důsledku je to samozřejmě jedno, jelikož pes dosáhl svého.

Ta naše má navíc huskyovské vokály (to ta polovina huskyho v její mamince), takže je o to komunikativnější... Ale ne, prostě když bude vyhlouzat mimo určené časy, jde za dveře a nazdar. Už mám požehnání snad od všech pejskařů zde v diskuzi, tudíž to napravíme.

Jinak ano, k té radosti - málokdy se uvolním... Většina všeho jsou povinnosti a povinnosti... Ale vždycky se raduju, když ji po ránu vidím, jak mě vítá, těším se na ni. Když ona je nadšená, jak jdeme na procházku, když si hrajeme, když mi jde poděkovat za dobré jídlo, když hlasitě afektovaně zívá, aj.

To jsou takové střípky, ale pořád se sehráváme. (:

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zase mě to odhlásilo dřív, než jsem dopsala myšlenku. Mladší kocour občas začne mňoukat třeba v 5 ráno, že by třeba něco chtěl. Tak v klidu pronesu - "já ještě spím" a otočím se na druhý bok. Funguje to.

Tak ten noční distanc stylu "spí se, neopruzuj", ten je u nás též zcela v pohodě. Jak jsem psala, když s ní není v místnosti nikdo, dojde jí to, je chytrá... A zabaví se, nebo chrní dál.

Problém je v mém případě skutečně jen přes den, kdy vše kvůli ní kouskuju, včetně práce, vaření, starání se o domácnost, aj. Vědomí, že jí musím věnovat pozornost negativně ovlivňuje mou produktivitu. Když v něčem ztratím to momentum, už ho těžko hledám, po hodině strávené se psem na zahradě (ač je to fajn a odpočinu si), už mě přejde ta motivace a energie pracovat.

Každopádně je to pořád štěně, má teprve necelý půlrok. Jsem si jistá, že jak bude starší, půjde to už lépe. Myslím tím až bude dospělá, tedy po pubertě... Musíme vydržet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jo, ale musíte to dělat taky tak, aby to bylo komfortní i pro vás. Janaa má pravdu. Já mám teda jenom kocoury a koně. Dělám pro ně to nejlepší (teda aspoň si to myslím), ale ne na úkor mého vlastního duševního zdraví.

Díky...

V tomhle já zatím plavu, no. Opravdu mi ta přehnaná snaha o blahobyt psa dělá duševně zle a snažím se najít nějaké optimum, abychom se měli dobře všichni. Jinak bych se zde nesvěřovala...

Příspěvky v této diskuzi mi hodně pomohly. Musím se prostě sebrat a nebýt tak měkkosrdcatá. Jsem holt takovej blbej dobrák, ale s tím je útrum.